Peníze z povolenek vláda rozházela jinam, říká expert

České domácnosti i firmy čekají léta postupného zdražování energií. Stojí za tím regulovaná složka, byť růst její ceny nebude dramatický, říká Michal Šnobr, investor a minoritní akcionář ČEZ.

Domácnosti i firmy se obávají vysokých faktur za energie. Stát od ledna končí s doplácením na energie, a Energetický regulační úřad (ERÚ) proto musí do regulační složky ceny pro příští rok promítnout zvýšené náklady na služby energetických soustav, včetně podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE).

„Je to zdražování, které nás v příštích letech neopustí a nebude tak dramatické. Nicméně ta regulovaná složka dál poroste,“ řekl v Ptám se já investor, poradce investiční skupiny J&T a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr. Podle něj však růst cen energií více dopadne na firmy, protože je zatěžuje skokově.

Během covidu a energetické krize po napadení Ukrajiny Ruskem dostávaly firmy od státu podporu. Ta má od ledna padnout. Stát by podle Šnobra měl využít peníze z povolenek na CO2: „Problém je, že peníze vybrané na povolenkách už vláda během léta a jara rozházela do jiných kategorií, ze kterých teď nemůže couvnout,“ upozorňuje.

Dá se věřit slibům vlády, že ceny energií vzrostou o jednotky procent?

Nejde paušalizovat, že většině spotřebitelů vzroste cena elektřiny jednom o jednotky procent. Ano, dá se říct, že na nějakou část spotřebitelů bude ten dopad mírný, netroufám si říct, jestli jedno, nebo pět procent, nebo to někomu dokonce zlevní. (…) Mnohem více energie zdraží paradoxně těm, kteří měli doteď výhodnější ceny, ať už z důvodu historických fixů, nebo byli aktivní a dařilo se jim fixovat vždycky tu cenu na zajímavých úrovních. Na ty ten skok regulované složky bude mít vliv mnohem větší. Za rok nebo dva se zase všichni octneme zhruba na podobných úrovních a pak regulovaná složka bude ovlivňovat všechny velmi podobně.

Musíme si bohužel zvyknout na to, že jsme v době probíhajících velkých změn v energetice, že investice do distribuce budou běžnou součástí našeho života a budou se navyšovat a ty se pak rozpočítají mezi všechny spotřebitele. Ten počáteční skok, který děláme teď, je jenom začátek setrvalého zdražování regulované složky, které bude pokračovat i v dalších letech.

Je to tedy zdražování, které už nás neopustí?

Je to zdražování, které už nás v příštích letech neopustí a které nebude tak dramatické. Nicméně ta regulovaná složka dál poroste. A tak, jak se bude měnit komoditní složka ceny elektřiny, tedy cena silové elektřiny od výrobců, tak se samozřejmě bude zvětšovat vliv té regulované složky na celkovou cenu elektřiny. A to je opravdu něco, co spotřebitelé neovlivní.

Jak se na to mají lidé připravit? Například solárními elektrárnami na střeše?

Je to správný směr. Výrazné úspory ve spotřebě elektřiny vám zajistí investice do solárních energií, které stát dotuje. Ale abyste takové dotace a zvýhodnění využila naplno, tak musíte mít rodinný dům a střechu, na kterou solární panely nainstalujete. Což nemáme všichni.

Jak by mohla pomoct plánovaná komunitní energetika, díky které by si lidé mohli od poloviny příštího roku posílat elektřinu ze svých chalup do bytu nebo dalších míst?

Ušetří tím, ale dokážu si to představit jen velmi těžce. Dokázal bych si představit sdílet vyrobenou elektřinu někde velmi blízko. Nedokážu si představit, že Pražan bude využívat vyrobenou elektřinu na domě v Praze někde na chatě ve východních Čechách.

Ale vláda slibuje, že ano.

Já si to opravdu nedokážu představit. Znovu to postaví distributory do role velmi složitých investic v této oblasti, teď myslím v technologiích, aby vůbec byli schopni toto zvládat. Bude to finančně náročné.

Takže to zase pocítíme? 

A pocítí ji všichni. I ti, kdo ji nebudou nikdy využívat.

Je zdražování daň za Green Deal?

Dá se to tak zjednodušeně říct, není to ale fér. My si všichni přejeme, aby se energetika více změnila k té nízkoemisní. Aby tady komíny uhelných elektráren nebyly a výroba elektřiny byla zdravější. Ale to, co nám laikům a veřejnosti politici neříkají, je, že to bude stát strašné peníze. A neříkají nám, že energetika, která se 30 let nehnula z místa, projde revolucí a bude to stát hromadu peněz.

Nakolik to současné zdražování zvládnou firmy?

Bude to velmi výrazná zátěž pro firmy, které to zatěžuje skokově. Měli jsme tady covid, energetickou krizi po začátku války na Ukrajině. A v těchto obdobích firmy dostávaly nějakou podporu od státu. A teď se ukazuje, že rok 2024 bude rokem, kdy všechny tyto podpory skončí a firmy se budou muset podívat pravdě do očí a nést důsledky energetické revoluce, o které mluvíme. U menších firem dojde k poměrně velkému zdražení, ale není to tak zásadní jako u energeticky velmi náročných firem. U nich si zahráváme s možností toho, že ty firmy budou muset dříve či později změnit svoji výrobu, nebo ten provoz úplně ukončit.

Pak je tady otázka, jestli a za jakou cenu na úkor státního rozpočtu má stát pomáhat…

Ano, ale musíme si uvědomit, v jakém jsme období. My jsme tady prožili minulou dekádu, období, které by se dalo nazvat energetickou nirvánou. Cena elektřiny byla tak nízká, že se nevyplatilo investovat velkým výrobcům energie. Pak jsme rovnou přešli do období covidu, do toho přišla ukrajinská krize, která ty ceny ještě zvýšila, a bude je zvyšovat Green Deal. Kdyby nepřišly tyto věci, tak jsme měli pět až osm let na to se připravit, bohužel ty krize to strašně zrychlily. A ty firmy se najednou během tří let dostaly do stavu, kdy budou v příštím roce hozeny do rybníka a bude jim řečeno: Teď se starejte.

Stát by určitě měl přemýšlet o tom, aby přechod pro energeticky náročné firmy nebyl tak rychlý. A pokud tady existuje jen malá naděje, že předpisy Evropské komise a forma přerozdělování výnosů povolenek oxidu uhličitého umožní to období přechodu na plné poplatky za obnovitelné zdroje pro tyto firmy roztáhnout třeba na dva roky, tak by to byla velmi významná pomoc.

O tom se mimochodem vede spor, protože třeba předseda svazu průmyslu Jan Rafaj a i vy teď tvrdíte, že to cesta je. Ministerstvo financí ale před několika dny uvedlo, že to možné není, že z povolenek nic takového subvencovat nejde.

On to moc pěkně vyjádřil Blahoslav Němeček, bývalý předseda Energetického regulačního úřadu. On v podstatě řekl, že to je na hraně, že si dovede představit obě varianty. Ano, ta varianta, kdy se peníze využijí i pro tyto účely, není úplně procházka růžovým sadem z pohledu legislativy, ale asi v krajním případě by se na omezenou dobu využít dala. Svaz průmyslu má právní výklad, který to umožňuje. Problém bude ale evidentně jiný.

Že ty peníze už jsou dány na něco jiného…

Přesně tak, ten problém bude dán tím, že peníze vybrané na povolenkách CO2 už vláda během léta a jara letošního roku rozházela do jiných kategorií, ze kterých teď nemůže couvnout. Teď z tohoto měšce nezbývají peníze, aby řešila i energeticky náročný průmysl.

Vy opakovaně mluvíte o tom, že budoucnost české energetiky chtě nechtě spočívá v dovozech, protože jsme neučinili včas rozhodnutí, která jsme učinit měli. Teď se rozběhl tendr na dostavbu nových jaderných bloků. Vy nevěříte tomu, že ten tendr bude dokončen?

To je těžké odpovědět, jestli bude dokončen. V každém případě na to jdeme nejhůře v celé Evropě. Všechny evropské země, které chtějí stavět, to řeší přes stoprocentní státní společnosti. Česko je jediná země na světě, kde se řeší tendr skrze soukromou akciovou společnost, v Polsku například žádný tendr není a je tam snaha omezit vládní dohody, to znamená, že my si tu situaci děláme velmi složitou. Pak je potřeba říct, že pokud postavíme jeden blok Jaderné elektrárny Dukovany, tak ten blok nenahradí ani ty čtyři stávající, které by se v roce 2045–47 po 60 letech provozu měly odstavovat.

Ale jaderná energetika je něco, co řeší budoucnost energetiky až po roce 2050. Ale my máme zásadnější problém: pokud chceme zavřít uhlí kolem roku 2030, tak se musíme zabývat tím, jak nahradíme uhelné elektrárny, ale jaderná energetika to nespasí. A zatím se ukazuje, že tohle politici vnímají jako okrajové téma, přitom je to mnohem důležitější než tendr na Dukovany, čímž nechci jakkoliv snižovat jeho důležitost. Máme tady úkoly, které jsou už 10 minut po dvanácté.

Pokud budou odstavovány uhelné elektrárny a nebude vybudován dostatek nových zdrojů, které by jejich výkon nahradily, tak co přesně si představit za důsledky?

Protože většina uhelných elektráren ještě pořád je v rukou ČEZ, ale to je soukromá společnost, jejíž jediným účelem je vytvářet zisk, tak se může stát, že v roce 2026 nebo 28 se ukáže, že uhelné elektrárny jsou pro soukromou společnost ztrátové a ona si nemůže dovolit vzhledem k své podstatě je dál provozovat a může je zavřít. A tam se jasně ukáže role státu. Buď bude muset přijít stát a nějakým způsobem soukromou akciovou společnost se soukromými akcionáři motivovat, aby ty uhelné elektrárny nechala v provozu.

Takže na úkor veřejných rozpočtů dotovat?

Přesně tak. Anebo, a to už jsme zmeškali, připustit, že tady opravdu přichází doba plynová. To, o čem já osobně mluvím posledních pět let: že už dávno jsme měli stavět paroplynové elektrárny, které ty uhelné nahradí i proto, že každá paroplynová plynová elektrárna je ideální v kombinaci s rozvojem obnovitelných zdrojů. Ale v české politice se neustále říká, základem budoucnosti naší energetiky bude jádro a OZE. To je nesmysl, který se nikde ve světě neříká, protože za to by se každý energetik styděl. OZE se doplňují plynem, jádro je stabilní zdroj, který s tím nemá vůbec nic společného.

Premiér Petr Fiala před rokem a půl v tom velmi diskutovaném veřejném projevu krátce po začátku války na Ukrajině řekl, že stát potřebuje znovu získat kontrolu nad energetikou. Nicméně od té doby se toho příliš neděje. Jak to vy z pozice zástupce minoritních akcionářů ČEZ vidíte?

Politici neustále říkají, že nejsou vlastně rozhodnuti, jak naložit s ČEZ, co by jim to přineslo, vlastnit 100 procent. Zrovna včera (rozhovor proběhl v úterý - pozn. red.) jsem na toto téma diskutoval v Poslanecké sněmovně a je potřeba si uvědomit, že už zdaleka nejde pouze o jadernou energetiku, které by to velmi pomohlo. Ale teď jsme spolu mluvili o uhelné energetice, kde je naprosto zřejmé, že stát bude muset vzít do rukou dirigentskou hůlku v energetice a bude muset určit, jakým způsobem dál s uhelnými elektrárnami. Zatím to vypadá, že politici na to nemají odvahu.

Takže spíš byste si vsadil, že nakonec k zestátnění ČEZ nedojde?

Já jsem si jist, že k tomu dojde a že k tomu stát bude nakonec donucen okolnostmi. Ale jestli to udělá tahle vláda, na to bych si aktuálně vsadil 50 na 50.

Pokud jde o budoucnost české energetiky, v poslední době se stále mluví o malých modulárních reaktorech, Fialova vláda to také opakuje. Je to chiméra, nebo reálná cesta?

Malému modulárnímu reaktoru se říká už reaktoru, který bude mít výkon 300 MW. A když se podíváme zpětně do historie, tak původní výkon jednoho bloku Jaderné elektrárny Dukovany byl 440 MW, pak se navyšoval na současných 510. Francouzi mají až výkon 1650 MW. Takže se vracíme nazpátek do minulého století, kdy se ty reaktory dělaly menší. Pak se mluví o 30 megawattových a menších, tam jsme velmi daleko od realizace. Vůbec bych se nebál mluvit o reálnosti návratu těch několika stovkových reaktorů. Ale iluze, že budou nějak výrazně levnější než ty velké, že budou produkovat výrazně levnější cenu elektřiny, tak ta se časem rozplyne…

Je vůbec technicky a bezpečnostně možné po krajině rozmístit několik malých modulárních reaktorů?

Pojďme to vzít jinak. Možnosti české energetiky nejsou velké, jsme relativně malé území a končí tady uhelná energetika, je tady dost uhelných energetických ploch, kde se dá rozvíjet energetika jiného rázu a tam buď skončí nějaké plynové paroplynové elektrárny, nebo možná se tyto oblasti stanou oblasti, kde se bude rozvíjet menší jaderná energetika. Moc jiných možností nemáme, a pokud svět jde tímto směrem, v České republice nezbývá než ten trend sledovat a brát si z toho to nejlepší, co se ve světě vymyslí a zrealizuje.