Rozhoduje zázemí. Na školách se rozevírají sociální nůžky, říká učitelka

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nedávno schválilo největší reformu výuky za posledních 20 let. Změny se mají týkat i matematiky, která by měla být těžší než dosud. Co žáky základních škol v matematice čeká? A jak se co nejlépe připravit na přijímačky na střední?

Hostem Ptám se já byla Eva Matějková, učitelka matematiky ze ZŠ Trnka v Dobříši na Příbramsku a finalistka letošního ročníku učitelské soutěže Global Teacher Prize.

Už za pár let by se mělo na českých základních školách učit podle nových rámcových vzdělávacích programů (RVP). Ty mají děti lépe připravit na 21. století. Soustředit se budou na větší procvičení klíčových znalostí, slibují méně biflování a lepší propojení s praktickým životem.

Největší reformu vzdělávání v mateřských a základních školách za 20 let připravovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy několik let. Nejvýraznější změny se mají týkat cizích jazyků a matematiky. Právě ta by měla být náročnější (nově žáky čeká například výuka kvadratických funkcí nebo řezy tělesy).

Školy se mohou od letošního září dobrovolně zapojit do pilotního testování projektu. Od školního roku 2026/2027 budou nové RVP povinné pro první a šesté třídy. V roce 2031 už budou povinné pro všechny. Na úpravy vzdělávacích programů na základních školách chce ministerstvo navázat změnou přijímacích zkoušek na střední školy.

Jak zlepšit vztah českých dětí k matematice? Proč mají tak často problém se slovními úlohami? A jak zabodovat u letošních přijímacích zkoušek na střední školy?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Děti z vaší základní školy loni velmi dobře uspěly u přijímacích zkoušek na střední školy. Podle dat z Cermatu udělaly testy jak z matematiky, tak z češtiny nejlépe v širokém okolí. Když zůstaneme u matematiky, čím to je? – Není potřeba se držet jenom matematiky. Protože je to právě o celkovém a dlouholetém přístupu celé naší sborovny k dětem. Pro nás to není otázka jednoho roku nebo posledních 14 dnů, ale je to práce s dětmi a spolupráce s rodiči na tom, co vlastně děti baví, čím by chtěly být. A když mají tu zkušenost a jasno, kam směřují, tak se jim potom lépe učí. Vědí, čeho chtějí dosáhnout, a lépe se pak připravují.

3:00 Když se zeptáte, jak konkrétně to děláme, tak se snažíme učit tak, jak víme, že funguje mozek. A tím si to můžeme určitým způsobem zjednodušit. Dokážeme zařídit, že ne všichni všechno, ale velká část dětí se dokáže s nějakým úspěchem naučit hodně věcí. A tím, že zažívají úspěch, tak jsou spokojené, motivované a jdou dál.

4:00 Je ještě teď nějaká rada, kterou byste mi dala na výuku matematiky dva týdny před přijímačkami? – Není to rada na výuku matematiky, ale je to rada na to, jak se dobře něco naučit a jak si urovnat myšlenky. To, co nám nejvíc pomáhá v učení, je takzvané vybavování. To znamená, ne že si prohlížím sešit. Ale klidně bych doporučila, aby si rodiče s dětmi sedli a nechali si odvyprávět od dětí, co vlastně v tom testu je. Ony už to vědí, protože ho určitě aspoň jednou psaly. A když ne, tak ať si ho napíší. Ať se potom zamyslí, co tam je, jaké jsou části toho testu, na co si musí dát pozor, ať si zkusí vybavit svoje chyby. To je nejlepší způsob určení: opakované vybavování.

6:00 A co byste doporučila těm, které čekají přijímačky za rok? – My máme jednu hodinu týdně volitelného předmětu čeština a matika na přijímačky. S dětmi to děláme tak, že někdy od října píší každý týden jeden test, ale píší ho doma. A ve škole se bavíme už jenom o tom, co jim šlo, co jim nešlo, kde dělaly chyby, na co si musí dát pozor. A budujeme hlavně komunitu, protože celý ten rok je hrozně náročný. Jak pro děti, tak pro rodiče, sociální tlaky jsou strašné na všechny a mnohdy rodiče jsou na tom nejhůř, protože nevědí, co všechno pro to děti dělají, a nesou tu zodpovědnost. A je to těžký věk, je to puberta.

7:00 Náš roční projekt se jmenuje Práce se stresem, protože je to stresová práce. Je třeba počítat s tím, že budou těžké okamžiky, že budou taky velké propady. A za nás je potřeba o tom s dětmi mluvit, protože je to něco jako příprava na maraton. Je třeba to brát v klidu a v pohodě, ale postupně si na sebe klást větší a větší zátěž.

7:30 A přípravu s dětmi na přijímací zkoušky zvládnete ve škole? Nebo si rodiče třeba ještě dokupují různé soukromé kurzy navíc? – My jsme radši, když to nedělají. Protože pak dochází ke strašnému přetížení dětí. Když si ale zapíší ten volitelný předmět příprava na přijímačky, tak mají dva testy týdně a to je za nás úplné maximum, co by měly dělat. (…) Ale zároveň někteří rodiče si to ještě připlatí, doplní třeba nějaké doučování nebo něco, když potřebují. Spolupráce s rodiči je skvělá. Určitě bychom neměli takové výsledky, kdybychom neměli skvělé rodiče.

9:00 Tak jak si myslíme, že je naše zodpovědnost připravit děti v devítce, tak si myslíme, že není naše zodpovědnost připravit děti v pětce a v sedmičce. I proto, že obsah těch testů nekoresponduje s tím, co by děti měly v pětce a v sedmičce umět. Ale je to správně, protože v pětce a v sedmičce opravdu vybíráme malé procento nejnadanějších dětí. Kdežto v devítce už to není o tom, že někoho vybíráme. Ale snažíme se dobře rozdělit děti na to, na co se hodí, co je jejich nadání. A tam je v pořádku, že si tím projdou všichni v nějaké škále.

11:30 Vy jste vystudovala ČVUT a byla jste poměrně dlouhou dobu projektantka. Pak jste se rozhodla změnit svoji profesi a jít učit matematiku na základní školu. Proč jste se tak rozhodla? – Původně jsem si myslela, že si obě ty profese udržím paralelně vedle sebe a že se budu dále živit architekturou, která mě bavila a baví. A do školství budu jenom přinášet nějaké zajímavé věci, ale školství mě nějak vcuclo. A už se věnuji jenom školství a vzdělávání.

12:00 Důvodem bylo, že jsem nahlédla do toho, co se děje zejména na druhých stupních základních škol a na učilištích. A myslím, že tam se strašně rozevírají sociální nůžky. I když se bavíme o přijímačkách, tak pokud nemáte rodiče, kteří vás podpoří, a jste na většině obyčejných českých škol, tak se těžko dobře připravíte na přijímačky. Mnoho škol to nebere jako svůj úkol. A myslím, že by to měl být úkol základních škol, protože pokud bereme školství jako nějakou cestu ke vzdělání pro všechny, tak přece nemůžeme říct: Zařiď si to sám, jak se dostaneš v patnácti na střední školu.

14:00 Ale pak jste si vybrala soukromou školu, na které učíte, nešla jste do toho průměru českého školství. – Prostě se to tak stalo, dostala jsem nabídku, která byla hrozně fajn, a bylo to od lidí, které jsem znala. Zároveň jsem dostala příležitost přes moje další projekty, ve kterých učím budoucí učitele, natáčíme podcast pro učitele, takže můžu nějakým způsobem přinášet informace možná efektivněji než v jedné třídě.

16:00 Jaká je vaše základní teze nebo přístup k výuce matematiky? Protože matematika je poměrně složitý předmět, je to strašák pro spoustu dětí. I v různých průzkumech vychází to, že děti matematiku nemají rády, bojí se jí. – Vy jste to vlastně řekla, matematika je komplikovaná a mnoho učitelů ji pořád učí komplikovaně. Kdybyste posadili začátečníka do auta, tak to bude strašně komplikované. A je to komplikované, i když má čerstvý řidičák. Ale když to rozdělíte na malé kousíčky, naučíte ho, jak startovat, jak řadit, tak to vlastně zvládne téměř každý nebo každý. A podobné je to v matematice.

16:30 Úkolem učitele je právě rozkouskovat a strukturovat výuku tak, aby byla pochopitelná pro všechny žáky. A když se mu to povede, tak zařídit, že žáci jsou úspěšní. A když jsou úspěšní, tak jsou motivovaní. A rozjede se kolečko pohody a úspěchu, protože na nějaké úrovni se tu matematiku dokáže naučit každý.

20:00 Jak vnímáte chystanou změnu rámcových vzdělávacích programů? Jaká změna v matematice to z vašeho pohledu bude? – Stávající rámcové programy už byly dost dobré. Problém byl, že se nepropsaly do škol, protože byly tak hodně volné, že školy to nenutilo je nějakým způsobem skutečně realizovat. A když někdo chtěl učit moderně podle stávajících rámcových programů, tak to šlo, tam ta možnost byla. A je velká otázka, jak se to povede u těch nových.

22:00 A to, že někdo napíše nový rámcový vzdělávací program, neznamená, že běžný učitel bude vědět, jak to implementovat do výuky. Je potřeba dát podporu učitelům a zároveň je potřeba podporovat budoucí učitele a dávat jim podporu i během studia.

22:30 Do mediálních textů a do titulků se v první fázi ta změna přenesla v tom, že matematika má být těžší, že má přibýt slovních úloh, že má přibýt učiva v oblasti geometrie, v oblasti konstrukce řezů různými tělesy. Jak to vnímáte? – Slovní úloha je takový strašák v matematice. Ale přitom právě věda ví, proč je to strašák a jak naučíme děti, aby se toho nebály a dokázaly slovní úlohy řešit. A ve zkratce je to o tom, že je to prostě moc informací za sebou. (…) Je to prostě kognitivně náročné a dochází k zahlcení, proto je potřeba si kreslit obrázky, do toho obrázku všechno nakreslit. Protože když se podíváme na ten obrázek, tak dostaneme prostorovou informaci a vidíme všechno najednou. A když o tom s dětmi mluvíme, že tohle se jim může dít a jak je potřeba s tím pracovat, tak potom vlastně není problém vyřešit žádnou slovní úlohu. Protože ony na to mají nástroje. A za mě je to důležitá dovednost.

25:00 A více geometrie? – (…) Základní školství by mělo dát nějaký všeobecný základ. A samozřejmě, kde je ta míra, kde je to únosné, to je otázka. Ale určitě tam geometrie za mě patří taky. Nebo přemýšlení o geometrii.

29:00 Co teď vnímáte jako největší bolest školství? – Jedna věc je, že chybí učitelé. Teď, myslím, je ve Sněmovně ve čtení novela školského zákona, která by měla zase podpořit uvádějící učitele, provázející učitele, což je nějaká podpora pro začínající učitele, protože mnoho začínajících učitelů odchází ze školství. Protože ta situace je opravdu náročná. To je ten druhý problém, že učitelé nemají podporu v tom, co jsou efektivní výukové strategie, že tady pořád žijeme trošku z dojmů a z toho, jak by to bylo hezké.

32:00 Další věc je, jestli máme dostatečně velké třídy, jak máme velké třídy. Tady je tendence, že by třídy měly být menší, ale přitom třeba britské výzkumy dokazují, že nezáleží ani tak na velikosti třídy, jako spíše na schopnosti učitele dobře učit. A to určitě není populární názor, co tady teď říkám, protože v Čechách se hodně razí, že by měly být menší třídy a tandemová výuka.