Takhle začínají velké problémy do budoucna, říká k rozpočtu ekonom

Na státní rozpočet pro příští rok, který projednávají poslanci, se valí jedna vlna kritiky za druhou. K opozici se začátkem října přidala Národní rozpočtová rada a teď i poradci prezidenta Petra Pavla. Jak vážné vady rozpočet má?

Hostem Ptám se já byl ekonom z think tanku IDEA při CERGE-EI a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Daniel Münich.

Poslanci pokračují v projednávání státního rozpočtu na příští rok. Ve druhém čtení teď mohou přicházet s pozměňovacími návrhy na přesuny peněz. Jeho základní parametry, které Sněmovna schválila na konci října, se už měnit nemohou. Rozpočet na příští rok počítá se schodkem 241 miliard korun. Oproti letošku by se měl deficit snížit o 41 miliard.

Většinu pozměňovacích návrhů připravili opoziční poslanci. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO Aleny Schillerové návrh rozpočtu rezignoval na úspory a jsou v něm ukryty účetní triky za desítky miliard korun. Výtky k rozpočtu mají i poradci prezidenta Petra Pavla. V návrhu jsou podle nich nevyjasněné položky. Hlava státu chce proto jednat s premiérem Petrem Fialou (ODS) a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) na začátku prosince.

„Mrzí mě nižší transparentnost a realističnost rozpočtu. Je to nový fenomén, který jsme ještě tady neměli,“ řekl v Ptám se já ekonom Daniel Münich. Podle něj je varujícím příkladem Řecko: „Takhle začínají velké problémy do budoucna, takže rychle bychom se měli těhle zvyků zbavit.“

Jaký význam by mohlo mít případné veto prezidenta? Neselhala vláda v konsolidaci veřejných financí? A dostaneme se někdy k vyrovnaným rozpočtům?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak jste spokojen s konceptem státního rozpočtu, který sestavil Zbyněk Stanjura pro rok 2025? Na jaké priority ten předložený rozpočet ukazuje? - Určitě to mohlo být lepší, ale když se vžiju do politické kůže rok před volbami, tak je to asi to nejlepší, co se dalo dát dohromady. Jestli mě něco hodně mrzí, tak je to nižší transparentnost a nižší realističnost rozpočtu. Protože to je nový fenomén, který jsme tady ještě neměli a víme na příkladu Řecka, že vlastně takhle začínají ty velké problémy do budoucna. Takže bychom se rychle měli těchto zvyků zbavit.

2:00 Jste také člen Národní ekonomické rady vlády, máte nějaké zákulisní informace o průběhu vzniku státního rozpočtu, proč k té nižší transparentnosti Ministerstvo financí přistoupilo? Vždyť na to bylo upozorňováno. - Myslím, že je pod obrovským tlakem dodat nějaká agregátní čísla ohledně výhledu deficitu státního rozpočtu na ten příští rok a i ty příští roky, které přijdou po něm. A snaží se nějakým způsobem to dopočítat tak, aby to vyšlo. A občas tam někde, aby to vyšlo relativně pěkně, je potřeba mít příliš velká optimistická očekávání ohledně příjmů a snížená očekávání ohledně výdajů. To je všechno.

3:00 Podle Národní rozpočtové rady vláda počítá s nadhodnocenými příjmy z prodeje emisních povolenek, s nadhodnocenými příjmy z dividend, naopak na výdajové straně rozpočtu chybí miliardy a dokonce možná až 20 miliard na podporu obnovitelných zdrojů a podceněné jsou také výdaje na zákonnou valorizaci důchodů a na placení nepedagogických pracovníků. Dohromady jde zhruba o 40 až 45 miliard korun. Kdyby vláda transparentně těch 45 miliard do rozpočtu uvedla, ukázalo by se, že se jí nedaří konsolidace veřejných financí? - Řekla jste to přesně. Já bych připomněl, že my jsme v minulosti neměli Národní rozpočtovou radu a vznikla před relativně několika lety, je dobré, že máme orgány, které na to věcně a srozumitelně upozorňují jak vládu, tak veřejnost. Na co se zapomíná.

3:00 A kdybych se na tom snažila hledat něco v uvozovkách dobrého, pokud to lze, když se bavíme o netransparentnosti státního rozpočtu, nakolik by v tomto případě mohla hrát roli myšlenka, kdyby Ministerstvo financí chtělo některé ty výdaje úmyslně opominout v tom smyslu, že by potom chtělo donutit ostatní resorty, aby hledaly ty příjmy uvnitř rozpočtu, aby se dále nenavyšoval schodek? - Tak i tohle může být nějaká páka na úspory. Na druhou stranu to ukazuje, že ani ta nejvyšší politická reprezentace zřejmě nemá dostatečně silné páky, aby celou tu letadlovou rozpočtovou loď efektivně řídila. To znamená, nemá dostatek informací, kam lze sáhnout a kde lze uspořit. Asi to ukazuje i na problémy s tím, jak se u nás rozpočtuje a jak se u nás monitoruje efektivita veřejných výdajů.

4:00 Je takový přístup k sestavování rozpočtu pro vás zklamáním od středopravicové vlády, která si vetkla přímo do svých základních priorit rozpočtovou zodpovědnost? - Ty tři roky bylo poměrně dost času na to začít výrazným způsobem modernizovat celý způsob, jakým se sestavuje státní rozpočet a jak vypadá, když se potom předloží jak Parlamentu, tak veřejnosti. V tomto ohledu vlastně se nic zásadního nezměnilo. Ty věci jsou poměrně stále dost nepřehledné. (…) Mohlo se udělat výrazně víc.

6:00 Prospělo by podle vás rozpočtu jako takovému a možná obecně té veřejné debatě o státním rozpočtu to, kdyby eventuálně prezident ten rozpočet vetoval? - Nechtěl bych být v kůži prezidenta. (…) Bude vážit mezi tím upozornit bouchnutím do stolu, že tohle je problém, který musíme vyřešit, a těmi náklady na lidi v terénu (kvůli finanční nejistotě na začátku roku). Takže opravdu nevím, co poradit.

8:00 Jak se podle vás v téhle vládě podařilo k sestavování rozpočtů jako takových přistoupit? - Vláda poměrně rozhodně přistoupila ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Znamená to ve snaze najít úspory a dodatečné příjmy. Podařilo se jí to na základě nějakého problematického vyjednávání jenom tak způli. Ale zároveň zcela pominula tu možnost výrazně pomoci příjmové stránce, která byla podtrhnutá zrušením superhrubé mzdy. To je zásadní problém, který je způsobil. Vlastně stojí za vším a bude stát do budoucna. I budoucí vlády budou stát před problémem permanentních konsolidací, narychlo hledání úspor, které budou odvádět veřejnou pozornost i pozornost vlád od dlouhodobých opatření, která mohou zvýšit ekonomický růst a tedy vlastně nepřímo řešit i problém toho deficitu.

8:30 Takže teď budeme čekat na vládu, která najde odvahu zvýšit daně? - Přesně tak. A pokud ji nenajde, tak se bojím, že toho problému se nezbavíme. Protože současná opozice si zakázala mluvit o zvyšování daní a snaží se veřejnost přesvědčit, že je prostě možno mít veřejné služby v tom rozsahu, v jakém je máme, nebo možná ještě vyšší, aniž bychom zvyšovali daně. A většina veřejnosti zdá se, bohužel v tomto klamu žije a bude možná i v tomto klamu volit.

9:00 Jakou budoucnost nám tedy vykreslují opoziční recepty? - Návrhy opozice ve své většině, a teď myslím ANO a SPD, jsou dominantně populistické. Jsou buď nesplnitelné, anebo zavedou Českou republiku do stavu, kdy budou ve výhledu čtyř, osmi let hrozit zásadní finanční problémy této země. Takže je to těžké v takové situaci dívat se optimisticky do budoucnosti.

11:00 Jaké priority nebo sliby se současné vládě nedaří plnit? - Je tam výrazné navýšení výdajů na obranu. Dlužno říci, že jsme tuto položku dlouhodobě výrazně zanedbávali. Takže tam je obrovský vnitřní dluh. Tam ta meziroční priorita opravdu je. Asi bych měl zmínit školství a vědu. Zatímco poslední roky intenzita veřejných výdajů na školství a vědu klesala –⁠⁠ a intenzitou myslím podíl na HDP –⁠⁠ tak v roce 2025 by se měl ten pokles konečně zastavit. Takže tam je jakási stabilizace, ale na úrovni, která je už pod úrovní průměru Evropské unie. Takže tam se vládě nedaří úplně naplnit ty sliby, že budeme někde na průměrech Evropské unie.

17:00 Podařilo se této vládě nějakým způsobem pohnout s ekonomikou v rámci vzdělávání? A teď myslím s celou řadou nehospodárností, které uvnitř toho systému jsou. - Ministerstvo školství se v posledních dvou letech, myslím do voleb, to znamená loni a letos, začalo intenzivněji zabývat věcmi, jako jsou příliš vysoký podíl odkladů nebo přílišná fragmentovanost škol, nereformované curriculum, to, co se učí na školách… ale ty věci jsou systémové a trvají. Některé se podle mě ani nepodaří schválit a některé se schválí, ale vlastně uvidíme, jak fungují, až za nové vlády.

18:00 A co vás nejvíc mrzí, že se třeba nepodařilo prosadit? - Mě nejvíc mrzí, že se nepodařilo zavést systém finanční podpory vysokoškolských studentů a systém vratných grantů. Spoustě lidí, kteří nejdou na školu, protože na to nemají, protože rodiče nemají, by to umožnilo studovat. Umožnilo by to snadněji studovat na špičkových školách v zahraničí, pomohlo by to studentům soukromých škol v České republice. Měli bychom systém, který mají moderní ekonomiky. A my ho stále nemáme. A na to se bohužel ani nesáhlo, naopak se některé systémy podpory zredukovaly nebo zrušily.

22:00 Ekonomka Helena Horská, také členka NERV, u nás v pořadu upozorňovala na to, že z jejího pohledu výdaje pro kapitolu školství extrémně rostou, ale úměrně s tím nerostou výsledky vzdělávání. Jak se na to díváte? - Na to se dívám zásadně jinak. Za prvé, v časech obrovské inflace, která tady byla, a obrovských růstů nominálního HDP vůbec nemá smysl hovořit o absolutních částkách výdajů, to bychom nikam nedošli. Je potřeba mluvit o intenzitě výdajů, to znamená o podílu těchto výdajů na HDP, protože opět nominální platy rostou, takže musí růst i výdaje na ně ve školství. A tam poslední roky ta intenzita klesala. A už jsem říkal, že se zastavuje pro příští rok, pokud ten rozpočet bude schválen.

23:00 A druhý obrovský omyl, který je široce rozšířen, je, že když zvýšíte platy učitelů, tak druhý rok začnou učit lépe a kvalita vzdělávání se zvýší. Tak to vůbec nefunguje. Funguje to tak, že platy učitelů určují dlouhodobě, kdo se na tu profesi připravuje, kdo do ní jde, kdo tam zůstává. A pokud jsou platy zajímavé, zůstávají tam ti schopní. Pokud jsou platy nízké, je to obráceně. (…) Takže to je obrovský omyl, že kvalita vzdělávání se může změnit z roku na rok.

26:00 Jak velký problém pro celou kapitolu je to, jakým způsobem rozpočet pro školství vzniká? - Každoroční tanečky, politické, mediální, stávkové a tak dále kolem školského rozpočtu jsou vlastně příznak zásadních nedostatků v tom, jak se sestavuje státní rozpočet v České republice a střednědobé rozpočtové výhledy. Opakuje se to každý rok. Bohužel střednědobé výhledy, to znamená výhledy na ten rok plus dva a tři roky, nyní 2026 a 2027, tam opět ty miliardové částky na školství určitě neodpovídají tomu, co tam bude potřeba dát. A ty tanečky se budou znovu opakovat.

26:30 Je to obrovský problém, protože nikdo potom nemůže pořádně plánovat. Vláda je potom zahlcená řešením těch sporů a nemá čas na systémové změny. Takže v tomto bych doporučil, abychom využívali toho účelu, proč existují střednědobé rozpočtové výhledy. Dávali tam realistická čísla výdajů, abychom potom viděli, že nám peníze nevychází. Mimochodem, až se ujme moci příští vláda, tak zjistí, že tam chybí dalších 20, 30 miliard na ty roky 2026, 2027. - Myslíte v kapitole školství? - Přesně tak, protože tam jsou rozpočtovány úplně stejné výdaje, jako jsou rozpočtovány pro příští rok. To prostě nehraje. Ty peníze tam budou chybět a chudák budoucí ministr školství, který bude ty peníze marně hledat ve střednědobých výhledech.

30:00 Co je na rozpočtu na příští rok podle vás to nejpalčivější? - Jsou to zárodky nerealističnosti a neúplnosti. Hrozí, že si na to začneme zvykat a budoucí vlády budou říkat: vždyť ty předchozí to dávaly taky takhle lajdácky, my to budeme dělat taky tak a ještě ve větším měřítku. (…) Je to zárodek neblahé praxe, neměli bychom si na ni zvykat, měli bychom ji rychle odmítnout.