Mám plné zuby katastrofických scénářů, říká Černochová ke stavu armády

Alespoň pět procent HDP na obranu. Tento požadavek svým partnerům z NATO zopakoval na konferenci v Davosu americký prezident Donald Trump. Porostou v Česku výdaje na obranu?

Hostem Ptám se já byla ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Nejsem si jistý, zda by Spojené státy měly vůbec něco vydávat na NATO, prohlásil minulý týden staronový americký prezident Donald Trump. USA podle něj chrání členy Aliance, ale oni nechrání USA.

Trump dlouhodobě kritizuje nedostatečné výdaje evropských členů NATO na obranu. Na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu zopakoval požadavek, aby spojenci v Severoatlantické alianci vydávali na obranu pět procent hrubého domácího produktu (HDP). Většina zemí NATO ale zatím dává jen kolem dvou procent. Včetně Česka, které aliančního slibu dosáhlo teprve nedávno.

Pro posílení investic do obrany je i ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Vydávání dvou procent HDP přitom považuje za minimum. V českých podmínkách podle ní lze mluvit o třech procentech.

Jak se daří posilovat výrobu v obranném průmyslu? Daří se modernizace české armády? A jak bude dál vypadat západní podpora Ukrajiny?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Když Donald Trump říká, plaťte pět procent HDP na obranu, a vy si následně telefonujete se svými protějšky v Evropě, jak tento požadavek berete vážně? – Čekali jsme to, protože Donald Trump se ještě v předešlé administrativě, ve které působil jako prezident, nijak netajil tím, že členské státy Severoatlantické aliance, zejména ty evropské, by měly zásadním způsobem přidat ve svých výdajích na obranu. My jako vláda Petra Fialy jsme si to dali do programového prohlášení vlády a prakticky v prvním roce našeho vládnutí jsem předložila legislativu na dvě procenta. A letos, respektive v roce 2024 jsme dosáhli dvou procent.

1:30 Teď se dostal znovu do Bílého domu a jeho výroky jsou vlastně prakticky stejné, jako byly tehdy. Já s ním souhlasím, že by se Evropa měla začít více podílet na obraně svého vlastního kontinentu i na obranném deštníku v rámci Severoatlantické aliance.

3:00 Asi nesouhlasíte s pěti procenty. – Pět procent je opravdu moc. Podle prognóz roku 2025 by to bylo 420 miliard korun. A to opravdu možné není, to by bylo z nuly na sto. Já si myslím, a stojím nohama na zemi, že bychom se měli snažit o to, abychom směřovali v následujících dvou letech třeba ke třem procentům HDP. Tak abychom měli připravené projekty na tři procenta HDP. Aby i třeba to navýšení nezůstalo pouze na papíře, protože akviziční proces na Ministerstvu obrany není jednoduchá záležitost a vy musíte mít připravené projekty.

4:00 Jedno procento HDP navrch k tomu, co teď platíme, to je zhruba 55 miliard ročně. Kde vzít tyto peníze? – Samozřejmě pokud budeme hledat nějaké zdroje v rozpočtu, tak musíme veřejnosti jasně deklarovat, že to bude něco, co bude mít pozitivní dopad na českou ekonomiku. A to je to, co dlouhodobě říkám: Měli bychom se v maximální možné míře snažit podporovat český obranný průmysl, aby – když už investujeme do naší vlastní obrany, do obrany v rámci Severoatlantické aliance – část těch zdrojů, finančních prostředků, zůstala v České republice.

4:30 Česká republika nikdy nebude bohužel mít všechny schopnosti ve vědě, výzkumu, jako mají jiné země. A asi se to ani od České republiky neočekává. Nikdy asi nebudeme vyrábět celé letouny páté generace, byť třeba můžeme vyrábět nějaké jiné letouny.

5:00 Předpokládám, že kvůli obraně nebudete chtít vyšší daně. Je to tak? – Odvolala bych se i na to, co tady dlouhodobě říká pan ministr financí Stanjura, že bychom měli stále ještě hledat zdroje ve finančních prostředcích, které v našem rozpočtu jsou. Snažit se zefektivnit investování do některých projektů tak, abychom nedávali, když to řeknu lidově, některé finanční prostředky do nějaké černé díry, kde nemají žádnou efektivitu. – Není ale fér říct, že si prostě budeme muset něco odepřít? – V tuto chvíli nechci říkat, že nutně za tuto cenu musíme zvyšovat daně, ponechala bych to na ekonomických expertech. Myslím, že politik by i v nějakou chvíli měl umět přiznat, že není expert na sestavování rozpočtu. A neumím teď říct přesně položky, kde bychom měli vzít finanční prostředky a dát je na obranu.

8:00 Jako Evropa bychom se měli dominantně soustředit na odbourávání některých regulací, které tady máme a které nám způsobují problém třeba v obranném průmyslu. To si myslím, že je úkol číslo jedna. Bohužel ani tři roky od počátku válečného konfliktu na Ukrajině jsme nebyli schopni v rámci Evropy vybudovat dostatek fabrik, dát pracovní příležitosti, dát i nějaké odborné příležitosti a pobídky společnostem, které umí dělat vojenský materiál, abychom ho třeba nemuseli dovážet nebo v rámci muniční iniciativy shánět munici všude po světě. Ale abychom ji vyráběli tady v Evropě. To je největší překážka, která v Evropě je.

9:00 Vy v posledních letech opakovaně kritizujete to, jak se chovají banky k obrannému průmyslu… – Bohužel, byť se něco málo změnilo, posunulo, některé banky konečně začaly alespoň otevírat běžné účty, tak ale stále vím zejména od menších firem zbrojního průmyslu nebo středních firem, že se ty překážky ještě neodstranily. A že banky pořád kladou překážky v podobě akreditivů, hladkých plateb, překlenovacích finančních úvěrů. (…) Banka dělá problém dokonce i s transakcemi, které odcházejí na Ukrajinu a které jsou podloženy licenčními smlouvami. Náš resort v tomhle ohledu alespoň poskytuje teď bankám nějakou konzultační činnost, takže už se to neděje tak masově.

10:00 Nehovoříme o tom pouze my z České republiky. Hovoří o tom Poláci, Slováci, pobaltské země. Protože všechny tyto země mají nějakou tradici zbrojního průmyslu a jsou ready na to, aby ty firmy na jejich území zbrojní průmysl realizovaly, aby byla výroba v těchto zemích. Ale tyto věci jsou velice problematické, už jenom třeba z toho důvodu, že pokud si chcete pořídit nějakou výrobní linku, třeba i z Evropy, aby jste podporoval evropský průmysl, tak čekáte na výrobní linku tři nebo čtyři roky.

14:00 Docílí tlak Donalda Trumpa změny, toho, o čem mluvíte? – Myslím, že ano, protože Evropa dlouhé roky byla černým pasažérem v rámci Severoatlantické aliance. A když si promítnete investování v poměru k HDP do kolektivní obrany v rámci Aliance, tak samozřejmě že Spojené státy jsou dominantní. Tohle se teď musí změnit, protože ta válka probíhá na našem kontinentu.

15:00 Samozřejmě že Spojené státy ta válka musí zajímat, protože Donald Trump a jeho administrativa si nepřejí silné Rusko, tak jako si ho nepřejeme my. (…) Na druhou stranu Donald Trump jasně říká: Evropo, vzpamatujte se i vy, musíte dát větší díl do společné obrany, jinak se Spojené státy také můžou sebrat a můžou ze Severoatlantické aliance odejít a nechat vás v tom. Já nevěřím tomu, že se to někdy stane. Samozřejmě jsou to nějaká slova, která jsou silná a mají váhu, aby opravdu ty státy začaly něco pořádného dělat. A myslím, že Česká republika je toho příkladem, že si to k srdci bereme.

17:00 Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v Davosu mluvil o 200 tisících západních vojáků, kteří by měli poté, co se podaří uzavřít příměří s Ruskem, toto příměří strážit. V Německu i ve Francii se, pravda, trochu neochotně, ale přece jen mluví o tom, jestli by v této roli měli sloužit němečtí, francouzští vojáci. Máme v České republice odvahu vůbec jen vyslovit, že by to byli čeští vojáci? – Počkám na 13. února, kdy se poprvé uvidíme v novém složení s novým ministrem obrany Spojených států amerických. A kde očekávám na toto téma velkou debatu. Na té poslední debatě, která se konala ještě za staré administrativy, se hlasitě ozývalo zejména Maďarsko, které vyjadřovalo nesouhlas. (…) Bylo by hrozně populistické tady teď říkat: Ano, rozhodně do toho jdeme, nebo ne, nejdeme do toho z těch důvodů. Já si myslím, že bych měla s nějakými zásadními sděleními počkat na to, až se dozvíme parametry našeho případného působení nebo nepůsobení. Protože pokud by se jednalo o typově nějakou mírovou misi, modré přilby, s tím máme bohatou zkušenost třeba ze zemí bývalé Jugoslávie. A tady si i myslím, že by určitě náčelník generálního štábu, armáda prostě řekli: Ano, paní ministryně, jsme ready.

18:00 A v tom jsme připravení a vy nevylučujete říct, že jsme i ochotní. – Já ano. Nevím, jestli teď je úplně doba na to, abychom se bavili o tom, že bychom participovali na nějaké bojové misi, já to slovo tady vyslovím. Musím být v těch výrocích opatrná, protože opravdu nevím ty mantinely. Takže jsme připraveni o tom jednat. Za Českou republiku mohu přislíbit, že chceme pomáhat Ukrajině, chceme dál podporovat i mírová řešení, která na Ukrajině budou. Ale samozřejmě za podmínek, které budou odsouhlaseny ukrajinskou stranou.

26:00 (k projektu těžkých bitevních tanků pro českou armádu) Budeme potřebovat těch tanků víc a myslím, že i ten projekt dává smysl, právě proto, že to je společný projekt zemí z našeho regionu. A trošku vyčítám svým předchůdcům v roce 2010, že se nepřihlásili do klubu F-35 a že jsme třeba nemohli už mít mnohem větší průmyslovou spolupráci a být jedna ze zemí, která by participovala i na výrobě. (…) Naše armáda si to zaslouží. Opravdu v tomhle ohledu to není za pět minut dvanáct, ale je to hodinu po dvanácté.

29:00 Jaká je personální situace v české armádě? Náčelník generálního štábu Karel Řehka řekl poměrně nedávno: Blížíme se stavu, kdy techniku budeme mít, ale nebudeme mít více personálu. – Já už mám trošku plné zuby těch katastrofických scénářů, které tady pořád slyším a reaguji na to, že někdo něco řekne, že něco řekne náčelník generálního štábu. Já opravdu neumím zázraky, jsem ministryní obrany, za tři roky jsem posunula hodně věcí na Ministerstvu obrany. Nemám to vůbec jednoduché. – Ale ten personální problém tam je. – Nemám to vůbec jednoduché, protože ne vždy mám pocit, že armáda je naladěná na stejnou vlnu, jako jsem naladěná já, anebo neřkuli, že nám nikdy nehází klacky pod nohy. To se bohužel děje. Říkám to tady zcela otevřeně.

30:00 Už odmítám katastrofické scénáře, které tady někdo pořád říká na veřejnosti a tu veřejnost straší. Děláme, co můžeme. To, že do některých plánů vojáci nedávají věci, které si pak vzpomenou, že by mohli chtít, to je chyba těch vojáků, to není chyba ani ministra, ani akvizičního pracoviště. Takže bych možná doporučovala spíš než poskytovat rozhovory na téma katastrofických scénářů, co všechno nemáme a co všechno bychom mohli mít, kdyby nám někdo řekl: Tohle chceme příští rok, přespříští rok, ministryně, sežeňte nám na to peníze.

My tady nebudeme měnit požadavky za pochodu, my nebudeme měnit specifikace za pochodu, my si na tom budeme trvat, protože víme, co chceme, ale ne vždy se tohle děje. Promiňte, že jsem se takhle rozohnila, ale já už toho fakt mám dost, protože tři roky nedělám nic jiného, než že řeším dostatek finančních prostředků, který jsem vyřešila. Žádný ministr za 20 let nezajistil v obraně dvě procenta. Zajistila jsem to až já. Takže opravdu mně nemůže nikdo vyčítat, že bych se nesnažila dělat pro vojáky a pro obranu této země maximum.

31:00 To, že tady se nedaří v náborech, to máte pravdu. Ale nábory a personální agentura jsou pod náčelníkem generálního štábu. Přes dva roky se snažíme od vojáků mít informace, co tedy budou dělat všechno pro to, aby se nábory nějakým způsobem zlepšily, abychom byli víc v ulicích, abychom byli víc vidět. Konečně se podařilo po více než dvou letech změnit vyhlášku za zdravotní vyhlášku. Že to byl velký boj, než se nám to podařilo změnit, prosadit, to snad přiznají i kolegové z armády. Konečně ta vyhláška platí.

31:30 Stejně tak třeba zákon 221. Do tohoto zákona, který teď předkládám Poslanecké sněmovně, jsme společně s vojáky dávali nějaké benefity, abychom mohli jednak náborovat nové vojáky, ale hlavně udržet ty stávající. Protože to není jenom o tom, přijímat lidi, kteří ale za tři roky budou otrávení tak, že z té armády odejdou, protože nebudou mít boty, nebudou mít vesty, nebudou mít přilby a tak dále.