V Perském zálivu letí raketa a Čechovi to zdraží hypotéku, říká exšéf E.ON

Ceny plynu stoupají a evropské země zatím nenaplnily své zásobníky. Asi nejhůře je na tom Německo. Kvůli krizi na Blízkém východě ale roste i cena pohonných hmot, meziročně výrazně zdražila také elektřina. Máme se bát zdražování?

Hostem Ptám se já byl bývalý generální ředitel české pobočky E.ON a zakladatel společnosti Sinlei Martin Záklasník.

Pokud bude nadcházející zima mimořádně chladná, zásoby plynu v Německu mohou být nedostatečné, varoval dnes tamní svaz provozovatelů zásobníků plynu. Ty budou podle něj na začátku listopadu v nejlepším případě plné ze 77 procent. Na začátku září byly plné zhruba z poloviny, což byla pro toto období nejnižší úroveň zaznamenaná od začátku sledování zásob před 15 lety.

Obchodníky s plynem obvykle k plnění zásobníků motivují nižší ceny mimo zimní sezonu. Letos ale ceny plynu výrazně zvýšil konflikt na Blízkém východě, který začal koncem února. Plnění zásobníků navíc brzdily i naděje, že konflikt se podaří brzy vyřešit a ceny plynu opět klesnou. To se ale zatím nestalo.

Evropská unie loni zavedla systém povinného každoročního doplňování zásobníků jako pojistku proti budoucím výpadkům. Připravenost jednotlivých evropských zemí se letos zatím výrazně liší. Podobně nízké zásoby jako Německo hlásí třeba i Nizozemsko a Belgie.

V Česku byly podle ministerstva průmyslu a obchodu zásobníky na začátku září naplněny téměř ze 70 procent. Zásoby jsou ovšem zhruba o pětinu nižší než před rokem. Ministerstvo ale slibuje, že plynu by mělo být pro nadcházející zimu dostatek.

„Situace je vážná, ale pořád lepší, než byla v zimě 2021/2022. Docela mě překvapilo, že ještě nikdo, kromě teď AfD v Německu v souvislosti s volbami, nepřišel v Česku s tím, že bychom mohli nakupovat ruský plyn. Protože Rusko má několik výhod. Jednak má velké zásoby plynu, jednak je potrubní přeprava většinou levnější. A hlavně Rusko má obrovskou výhodu, že jeho náklady na vytěžení jsou spolu s norským plynem jedny z nejlevnějších,“ řekl v Ptám se já bývalý generální ředitel české pobočky E.ON Martin Záklasník.

„Na druhou stranu, myslím, že hodnoty do byznysu patří. A přece nemůžeme z jedné strany pomáhat Ukrajině a uznávat, že Rusko je agresor, a z druhé strany od něj kupovat plyn a tím pomáhat financovat válku. Čili myslím, že tohle by byl problém.“

Jak rizikové jsou nízké zásoby plynu pro průmyslovou zemi, jako je Česko? A jak je na tom Evropa z hlediska závislosti dodávek z krizových světových oblastí?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Evropská média v posledních dnech plní poměrně varovné články o tom, jak malé jsou evropské zásoby plynu a jak zároveň roste cena plynu na světových trzích. Jak vážná je situace z vašeho pohledu? - Dobrá zpráva je, že jsme na topnou sezonu letos připraveni lépe, než jsme byli v topné sezoně 2021/2022. Dnes jsme diverzifikovali, odklonili se od ruského plynu, propojili jsme plynovody, máme víc LNG terminálů. To je zpráva pozitivní. Zpráva negativní je, že cena plynu se určuje faktory, na které nemáme dosah. A to se projevuje právě v zásobnících. Ty stavy jsou někde o desítky procent nižší, než byly třeba loni. Problém je v tom, že historicky ekonomika zásobníků funguje tak, že plyn je v létě levnější, vy ho nakoupíte a potom ho prodáte v zimě dražší. A tím si pokryjete, nebo dokonce realizujete i nějakou mírnou marži. To letos neplatí. Někteří obchodníci právě čekali, že se uklidní situace v Perském zálivu, a proto nákupy odkládali.

2:00 Na druhou stranu, zásobníky, a to je ta špatná zpráva, jsou jenom špička ledovce. My se na ně nemůžeme dívat jako na nějakou baterku, kterou já v září nabiju a ona mi v pohodě vydrží celou topnou sezonu. Bohužel tomu tak není. Jenom 30 procent spotřeby v zimě se čerpá ze zásobníků, 70 procent musím nakoupit. Čili ano, sledujme zásobníky, určitě je sledujme, ale je to jenom jakýsi bezpečnostní polštář. Němci mají naplněno jenom z asi 52, 53 procent zásobníků. Čili teď nastane moment, že všichni začnou nakupovat ve stejnou dobu.

3:00 Co to bude znamenat pro cenu plynu? Protože to je klíčová věc. Vy jste na jaře, když začínala krize v Perském zálivu, dával rozhovor Radiožurnálu. A mluvil jste o tom, že když to bude trvat delší dobu, tak se to poměrně významně propíše do cen plynu a dalších surovin. Tehdy stál plyn 55 eur, dnes stojí kolem 75 eur. Co nás čeká? - Jak jsem říkal, faktory, které ovlivňují cenu, nemáme v rukou. Čili my budeme v roli diváka, my budeme v roli statisty. A budeme se dívat na to, jaké je počasí v Evropě, budeme se dívat na to, jaké je počasí v Asii. Protože, nedej bože, aby v Evropě a v Asii byly silně minusové teploty. To se potom najednou budeme přetahovat s Asií o dodávky světového LNG. Budeme se dívat na to, jaká je naplněnost zásobníků, ale především se budeme dívat na světovou geopolitickou situaci se zvláštním zřetelem na oblast Perského zálivu.

3:30 A vidíte, že dnes se může stát cokoliv. Jakákoliv raketa, jakýkoliv dron má tendenci rozkmitat cenu plynu. Čili vám teď neřeknu, jaké budou ceny plynu v zimě. Jenom vám řeknu, že trh bude velmi napjatý, bude překoupený. A jakákoliv drobnost z hlediska počasí, výkyvů v Evropě, v Asii, nebo jakákoliv geopolitická věc ve světě bude mít tendenci rozkmitat ceny více než obvykle.

4:30 Jaké dopady mají čekat domácnosti? - Nejdřív bych se podíval na velkoobchodní cenu. Tam budeme dopad logicky sledovat všichni velmi pozorně, protože trh je překoupený. Nicméně obchodníci nakupují pro domácnosti s předstihem. Nakupují s ročním předstihem nebo třeba s předstihem 18 měsíců. To znamená, že ten, kdo má cenu zafixovanou, se bát nemusí, protože pro něj už je s největší pravděpodobností nakoupeno. Co se týká těch, kteří mají cenu jako koncový spotřebitel, kteří mají cenu flexibilní, tak tam bych také velice pozorně sledoval to, co se ve světě děje. Nebo bych se snažil tu cenu ještě zafixovat.

5:00 A ještě teď stojí za to si cenu fixovat? - Jistě. Je to jako s pojištěním. Vede se filozofická debata: „Mám si pojistit dům, nebo nemám?“ A úplně stejná debata je: „Mám mít zafixovanou cenu plynu, respektive elektřiny, nebo nemám?“ A já vždy říkám: „Já jsem pro fixaci. Pro fixaci v období třeba dva, tři roky.“ Ale zase abychom neplašili, tak pozitivní zpráva je, že nehrozí situace, že by plyn nebyl. Plynu je dost. Je dost potrubí, je dost LNG terminálů, a to jak vývozních ve světě, tak dovozních. Čili nehrozí to, že by plyn nebyl. - Takže plynu bude dost, jde o to, za kolik. - Absolutně.

7:00 Vy jste už na jaře také varoval, že to je situace, která nahrává Rusku, že tu situaci může snadno zneužít nebo využít. Protože Rusko má zásoby zemního plynu velké a je schopno nabídnout výrazně jiné ceny, než které jsou na světových trzích. Tak jak vidíte faktor Ruska teď? - Mě vlastně docela překvapilo, že ještě nepřišel někdo, kromě AfD v Německu teď aktuálně v souvislosti s nedělními volbami ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, ale že ještě nikdo nepřišel v Česku s tím, že bychom mohli nakupovat ruský plyn. Protože Rusko má několik výhod. Jednak má velké zásoby plynu, jednak je potrubní přeprava většinou levnější než celý ten řetězec, kdy musím plyn nejprve zkapalnit, potom ho vezu tankerem, potom ho zase regazifikuji a tak dále. A hlavně má Rusko obrovskou výhodu, že jeho náklady na vytěžení jsou spolu s norským plynem jedny z nejlevnějších. Na druhou stranu si myslím, že hodnoty do byznysu patří. A já přece nemůžu z jedné strany pomáhat Ukrajině a uznávat, že Rusko je agresor, a z druhé strany od něj kupovat plyn, a tím pomáhat financovat válku. Čili myslím, že tohle by byl prostě problém.

9:00 Evropa má plány na to, jak definitivně zastavit veškeré dodávky surovin z Ruska. Tuším, že od ledna 2027 by mělo dojít k zastavení odběru ruského zemního plynu. Jsou tam nějaké výjimky až do konce roku 2027. Ohrožuje světové dění nějakým způsobem tyto evropské plány, že by se deadliny nějak posouvaly? - To je právě to, co teď napjatě sleduji. Jestli s tím někdo nepřijde a nevytáhne kartu: „Hele, pojďme to posunout.“ Faktem tedy je, že z původního množství, které teklo do Evropy ještě v zimě 2022, dnes teče zlomek. Je to především jižní, jihovýchodní část Evropy.

10:00 Ceny plynu ovlivňují ceny elektřiny. A ta také roste, vystoupala na poměrně vysoké hodnoty. Tak co nás čeká v případě elektřiny? - V tomto případě nás čeká sledování toho, jak se bude vyvíjet plyn. Opět jsou to faktory, které nemáme v ruce. Budeme sledovat, jaký to bude mít dopad na vývoj elektřiny. Elektřina za posledních několik pár týdnů zdražila o 30 procent. To je obrovský skok, který je bezprecedentní. Není to všechno dáno jenom plynem. Bylo to dáno i třeba počasím, bylo to dáno tím, že se některé zdroje vypínaly, protože jsme nebyli schopni je uchladit. Ale zároveň to dává i jiný pohled na energetickou bezpečnost.

11:00 My jsme dřív byli zvyklí bezpečnost kvalifikovat tak, že je to schopnost bezpečně vyrobit nebo dovézt. Ale nikdy nás nenapadlo, že tam může být zásadní vliv počasí, který vyřazuje jaderné elektrárny, protože je neuchladíme. Ve Francii jsme na to byli zvyklí, v Maďarsku úplně ne. Zaplať pánbůh, český Temelín má úplně jiný systém chlazení, uzavřený systém cirkulace. Nicméně energetická bezpečnost už dnes není jenom o tom dovézt, ale je o tom mít záložní zdroje. A tato bezpečnost něco stojí. Musíme být připraveni za ni něco zaplatit. Čína, které jsme se dlouho smáli, že se neozeleňuje, vnímá dnes zelenost a jádro nejen jako věc národní ekonomické politiky. Ale vnímá ji jako věc energetické bezpečnosti, protože nechce být závislá na plynu, který musí odněkud dovézt.

12:00 Když jste vedl E.ON, tak jste patřil mezi manažery, kteří prosazovali ozeleňování energetiky, snižování uhlíkové stopy v energetice a tak dále. Jak sledujete v této souvislosti současnou debatu, kde se stále častěji vynořuje to, jestli by uhelné elektrárny přece jenom neměly fungovat o něco déle, když jsme závislí na cenách energetiky, na plynu, geopolitické situaci, povolenkách? - Do jisté míry v tuto chvíli, a to je paradox ozeleňování, nám roste cena emisní povolenky, protože roste poptávka po uhlí a logicky se vyrábí více elektřiny z plynu. To se dočasně děje. Jsem ale přesvědčen o tom, že musíme být flexibilní krátkodobě, ale dlouhodobě máme problém s klimatem a dlouhodobě s tím musíme něco dělat. Souhlasím s tím, jak to dělají Číňané, je to cesta k daleko větší bezpečnosti a k daleko větší schopnosti mít věci pod kontrolou. Ne že bychom je měli pod kontrolou stoprocentně, protože v oblasti fotovoltaiky Čína kontroluje třeba celý výrobní řetězec. Ale riziko je tam menší, než je u plynu, kde jsme stoprocentně závislí na tom, odkud ho dovezu, a na tom, za kolik ho nakoupím. - Takže čínská cesta by pro nás mohla být vzorem? - Myslím, že my ji v akcentu na jádro jedeme už od roku 1990. A to bylo něco, co jsem se marně snažil vysvětlit německým přátelům. Říkal jsem: „Pozor, nemůžete sázet na Rusko, nemůžete sázet na to, že odejdete z jádra a z uhlí a plyn vám tam bude sloužit jako takzvané překlenovací palivo, protože Rusko je riziková oblast.“ Nicméně vždy jsem respektoval, že východ Evropy, Poláci, my, Slovensko a tak dále, mají úplně jiné historické zkušenosti s Ruskem, než mělo Německo. Takže jsem to akceptoval, ale dnes sami Němci říkají, že byla velká chyba vystoupit z jádra. Já jsem o tom byl přesvědčený už tehdy.

15:00 Loni jsme sledovali předvolební debatu, která byla pochopitelně emocionálně velmi vyhrocená, jako před každými parlamentními volbami, nejen v Česku. Nápady typu: odejděme z lipské burzy, protože prostě Němci pak kupují levně naši elektřinu z Temelína, zatímco my za ni platíme obrovské sumy. Nebo to byla systematická a dodnes trvající kampaň proti zeleným zdrojům, zejména větrným elektrárnám, ale i různé snižování dotací a podpory na solární zdroje a tak dále. Jak tohle sledovat? - Paradox je, že obnovitelné zdroje nám pomáhají, protože obnovitelné zdroje v marginálních nákladech vyrábějí za ceny, které kolikrát v denním obchodování stlačí ceny energie až do záporu. Pomáhají nám. Ale samozřejmě nemůžeme mít 100 procent jenom obnovitelných zdrojů, protože když nesvítí sluníčko nebo nefouká vítr, tak musíme mít zdroje záložní, jako je třeba plyn nebo jako je dlouhodobé základní zatížení formou jádra a tak dále. Čili házet vinu a plivat na obnovitelné zdroje, to by byl velký problém, protože kdybychom je neměli, tak bychom plynu teď museli dovézt ještě několikanásobně víc a trh by byl ještě několikanásobně překoupený.

17:00 Pojďme ještě ke geopolitice okolo plynu. Čím je dáno, že kvůli problémům v Hormuzském průlivu ceny natolik stouply, když přitom podíl, který Evropa kupuje právě ze zemí Perského zálivu, není až tak dramatický? - Je to tak, že trh má vždy dva faktory. Jeden faktor je nějaký dlouhodobý fundamentální a ten se vychýlil geopolitikou. Protože není normální, aby tržní cena, kterou jsou tržní subjekty ochotny zaplatit, byla osmkrát vyšší, než jsou těžební náklady. To prostě není normální. Čili trhy jsou přepjaté, jsou nervózní. My jsme měli vlastně velké štěstí, že ta válka začala na samém konci února, na samém konci topné sezony. Kdyby totiž hypoteticky začala v prosinci, tak by ceny také byly vyšší.

18:00 Ten šok už se od té doby táhne. Hormuz je neuralgický bod, z běžného průlivu se stal dnes determinantem cen. A je to věc, na kterou si zvykáme. Nicméně paradoxní je, že když se Mezinárodní agentura pro energii dívá na nabídku roku 2026, tak tu nabídku považuje a očekává, že bude v zásadě stejná, jako byla v roce 2025. Čili byly tam nějaké krátkodobé výpadky, to ano, ale ten trh je prostě vysoce nervózní. Budeme teď muset sledovat to, co se tam bude dít. Obávám se, že to opravdu bude dlouhý poziční konflikt, protože žádná ze stran konfliktu nemá prostředky pro to, aby druhou stranu donutila k trvalému míru. A Írán opakovaně ukazuje, že odstřelováním infrastruktury způsobuje na těch vynervovaných trzích skoky, které se nelíbí ani americkým voličům a nelíbí se pochopitelně ani Evropě.

21:00 Jaké lze čekat dopady na ekonomiku Česka, ale i dalších evropských zemí? - Česká ekonomika nejen, že je energeticky náročná, ale ještě máme poměrně vysoký podíl zpracovatelského průmyslu, včetně energeticky náročného na tvorbě HDP. Je to okolo 35 procent, spolu s Itálií a s Německem jsme tady vůdčí v Evropské unii. Ve Spojených státech, v západní Evropě už lehce, u nás možná také to bude mít v nejbližší době dopad na inflaci. To znamená, skrz inflaci na úrokové sazby, na hypotéky a tak podobně. Tohle jsou kanály, kterými se vyšší cena komodit propisuje do ekonomiky.

24:00 Když jste se ptala na dopady na českou ekonomiku, hovořil jsem o těch bezprostředních, ale my jsme celou naši ekonomickou transformaci 90. let a dohánění Západu postavili na třech klíčových pilířích, které se teď do jisté míry hroutí. Za prvé jsme se napojili na západoevropské dodavatelské řetězce. Za druhé jsme měli velmi kvalifikovanou a levnou pracovní sílu. A za třetí jsme měli velmi levné energie. Když půjdeme od konce, tak teď ty velmi levné energie ztrácíme. Začíná to být problém. Kvalifikovanou pracovní sílu nadále máme, už není úplně nejlevnější. A zapojení do západoevropských řetězců může být problém třeba v situaci, když se podíváme na západní Evropu, jak ji válcuje čínská konkurence třeba v automobilovém průmyslu.

27:00 Jaké nástroje z vašeho pohledu může mít česká vláda, kdybychom se dostali do situace, že skutečně dojde ještě k nějakému dramatičtějšímu cenovému skoku? To se velmi snadno může stát, jak jste tady řekl, tak co potom s tím? - Česká vláda se teď bude muset bezprostředně zamyslet nad tím, jestli nemá smysl pomoct obchodníkům s naplňováním zásobníků. České zásobníky jsou v tuto chvíli naplněny asi na nějakých 72 procent. Výhoda českých zásobníků je, že když budou plné, tak pokryjí téměř 60 procent celoroční spotřeby. My opravdu patříme mezi unikát v Evropské unii. Poláci se chlubí, že mají v tuto chvíli naplněno 96 procent, ale těch 96 procent odpovídá 15 procentům polské celoroční spotřeby. Čili se musíme dívat nejen na procentuální číslo, ale i na relaci ke spotřebě. Pokud je tam skutečně ekonomický problém, myslím, že by vláda mohla přijít s tím, že by pomohla obchodníkům ten problém překonat. Na druhou stranu se ale musíme ptát i obchodníků, jakou marži mají. To je teď debata, která probíhá v Německu.

29:00 Česká vláda má tedy podle vás v rukou kartu, kdy se může zamyslet, jestli nemotivovat obchodníky k tomu, aby dokoupili zásoby a naplnili městské zásoby. - Jednoznačně. Vždy k tomu ale dávejme cenovku. Prostě vždy říkejme: „Ano, potřebujeme teď udělat toto a toto opatření. A bude to stát toto a toto, a z toho a toho to zaplatíme.“