Podařilo se zatáhnout za ruční brzdu, říká ekonom ke schodku

Ministerstvo financí finišuje rozpočet na příští rok. Počítá s deficitem 280 miliard korun, tedy o 39 miliard více než letos. Důvodem jsou vyšší výdaje na obranu a dostavba Dukovan. Jak dlouho je takové hospodaření udržitelné?

Hostem Ptám se já byl předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na konci srpna předloží vládě návrh státního rozpočtu na příští rok. Kabinet Petra Fialy (ODS) by ho měl předat Sněmovně do konce září, tedy těsně před volbami 3. a 4. října. Ty by tak mohly do schvalování rozpočtu výrazně zasáhnout. Favorizované hnutí ANO už totiž avizovalo, že návrh současné vládní koalice po volbách přepracuje podle svých priorit.

Že Česko čeká rozpočtové provizorium, už připustil i současný šéf státní kasy.

Stanjura již oznámil, že návrh jeho resortu počítá s deficitem kolem 280 miliard korun. Letos má přitom schodek rozpočtu činit 231 miliard. Za navýšením jsou podle Stanjury výdaje na obranu ve výši minimálně 2,2 procenta hrubého domácího produktu (HDP) a výstavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany.

Ministr připomněl, že zákon o rozpočtové odpovědnosti umožňuje pro příští rok schodek zhruba 230 miliard korun. Zákon se ale nevztahuje na výdaje na obranu přesahující dvě procenta HDP ani na jednorázové výdaje, mezi které stavba jaderných bloků patří.

Ministerstvo financí minulý týden zároveň mírně zlepšilo svůj výhled hospodářského růstu pro letošní rok na 2,1 procenta. V dubnu očekávalo dvouprocentní růst. Podle Stanjury „aktuální čísla potvrzují trend, že se česká ekonomika postupně vrací k  udržitelnému růstu, což je ten nejlepší základ pro její další rozvoj“.

S tím, že kabinet Petra Fialy (ODS) nastavil dobrý směr, souhlasí i šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

„Vždy bylo silným znakem této ekonomiky, že jsme byli na straně fiskálně uměřených. V časech covidových a těsně pocovidových nás začalo znérvozňovat, že nám hrozilo, že úplně změníme naši DNA,“ prohlásil Hampl v Ptám se já. „Tady se evidentně za cenu obrovských politických nákladů stávající vlády alespoň podařilo zatáhnout za ruční brzdu. Ale velká otázka je, jestli je to dočasné, jednorázové brzdění, anebo jestli je to něco, co se propíše do hospodaření i v příštích letech.“

Jak se tuzemské ekonomice daří? Jak moc se současné vládě podařilo stabilizovat veřejné finance? A kam by Česko dovedly sliby, které zní v předvolební kampani?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jakou radost vám dělá předběžné číslo možného schodku státního rozpočtu na příští rok, tedy 280 miliard korun? - Není to překvapení. - Není vůbec jisté, jestli rozpočet v této výši nakonec bude schválen, protože do toho vstupují volby do Poslanecké sněmovny. Jak moc by mohly hádky o státní rozpočet poznamenat tu debatu? - Máte naprostou pravdu, že máme takové specifikum, že náš volební cyklus je koncentrován na podzim. To znamená do okamžiku, kdy už je rozpočet připraven vládou, která buď odchází, anebo bude pokračovat. Ve světě to není úplně běžné.

3:00 Pro nás je to něco, co zažíváme počtvrté od okamžiku, kdy byly mimořádné volby a celý ten cyklus vlastně posunuly. Takže je to roztomile kouzelné, že vláda, která odchází nebo končí, chystá rozpočet a chystá ho mentálně ve stavu, že buď říká: Odevzdáme to někomu jinému, a pak nám na tom třeba nemusí až tak moc záležet. Anebo budeme pokračovat sami, a pak to umíme sami ještě opravit nebo upravit. To je leitmotiv toho, čemu říkáme rozpočet pro volební rok v českých podmínkách. A my si to teď zažíváme možná jenom ostřeji a silněji, protože předvolební debata a ta kampaň je s každými volbami ostřejší.

5:00 Ještě by končící vláda mohla v rozpočtu schovat případné příští vládě nějaká překvapení, že? Například ministr financí Stanjura zmiňoval nápad, že by mohl škrtnout veškeré peníze pro neziskové organizace. Což by mělo obrovský dopad, to zdaleka nejsou jen v uvozovkách politické neziskovky, které se v předvolební debatě probírají. - Téma politických neziskovek nechám stranou. Protože nevím, jestli si vaši diváci uvědomují, že jednou z nejdražších politických neziskovek v této zemi jsou samotné politické strany. To jsou instituce, které nejsou vytvořeny za účelem zisku, a přitom jsou politické. (…) Co se týká rozpočtu, do 31. srpna má vláda podle zákona dostat jeho návrh od Ministerstva financí. A já bych si rád počkal na to, co bude předloženo.

6:00 Jak jste spokojen s tím, jak se vládě podařila konsolidace veřejných financí? - Když se na to budeme dívat optikou, která pro nás je důležitá, optikou relativních čísel, tak vláda bude končit své vládnutí se schodkem na úrovni dvou procent HDP nebo pod ní. Což je víc, než kolik slibovala, ale je to výrazně méně než v roce 2021, když nastupovala. Covidové schodky v roce 2020, 2021 byly přes pět procent. A vláda bude končit se schodkem, který bude s největší pravděpodobností letos pod dvěma procenty, což je v kontextu celého našeho okolí vlastně mimořádný výsledek.

7:00 Protože když se podíváte na celé naše blízké okolí, tak prakticky všechny země okolo jsou na trestné lavici za nadměrné schodky. To znamená, že jsou nad třemi procenty nebo dokonce dramaticky nad třemi procenty. To se týká Polska, Slovenska, Maďarska, v tuto chvíli už i Rakouska. A bude se to co nevidět týkat i Německa poté, co kancléř Merz tak výrazně odbrzdil německou dluhovou brzdu. Takže v tomto kontextu my vlastně budeme v tom evropském klubu, který se úplně nechová rozpočtově jako celek, budeme vycházet jako lepší část toho klubu. Což je mimochodem něco, co vždycky bylo silným znakem této ekonomiky. My jsme vždycky byli na straně fiskálně uměřených. A to, co nás začalo znervózňovat v časech covidových a těsně pocovidových, bylo, že nám hrozilo, že úplně změníme ten mindset, že úplně změníme naši DNA.

8:00 Tohle se podařilo zastavit. - Tady se evidentně za cenu obrovských politických nákladů stávající vlády alespoň podařilo zatáhnout za ruční brzdu, ale velká otázka je, jestli je to dočasné, jednorázové brzdění, anebo jestli je to něco, co se propíše do hospodaření i v příštích letech.

9:00 Že bychom se dobrali k vyrovnanému státnímu rozpočtu, to je pro příští roky úplně pasé? - Jestli mám aspoň trochu citu pro politický provoz a pro politickou diskuzi, je to součást mé práce, musím se trošku snažit rozumět, co politická elita říká a co naznačuje, tak to určitě není něco, co by bylo předmětem vážné diskuze v příštím volebním období. Ať bude vládnout kdokoliv. I tak to pořád může v České republice vypadat relativně lépe než v jiných zemích. Já totiž pořád nevím, jestli všichni berou vážně jednu nuanci české debaty, která je odlišná oproti debatě ve Francii, Itálii, Španělskou. To jsou země, které mají dávno vyčerpaný fiskální prostor, mají dluhy, které jsou daleko nad úrovní našich ve vztahu k HDP.

10:00 Ve debatě francouzské se třeba vůbec neobjevuje klíčová otázka, když budeme mít tolik dodatečných výdajů třeba na obranu nebo na něco jiného, kde se na to vezme? U nás pořád alespoň máme poslední zbytky záchvěvů konzervativnosti. Občas se někdo zeptá: a jak se to bude teda financovat? - Druhá věc je, že vám nikdo neodpoví. - Dobře, ale minimálně ta otázka tady je. A myslím, že by bylopro Českou republiku dobře, ať už bude vládnout kdokoliv, kdybychom si tyto zbytky konzervativnosti udrželi. Nám to bude právě v prostředí Evropy, která rozhodně nevstupuje do časů nízkých dluhů, ale obráceně, velmi prospívat. A bude to velmi prospívat tomu, čemu říkáme peněžní rozpočtová fiskální suverenita země.

14:30 Dostali jsme se v Evropské unii do stavu, kdy jsme výrazně změkčili evropská fiskální pravidla i jejich vymáhání. (…) V téhle situaci by člověk řekl, že by možná mohlo být dobré se bavit o tom, jestli bychom ta pravidla neměli spíše striktněji vymáhat, abychom se nedostali do větších problémů. Nechceme prioritizovat, nechceme žádnou prioritu obětovat. Nechceme říct, že nemůžeme mít máslo i zbraně dohromady. To v Evropě prostě nechceme říct. Takže říkáme: budeme mít vše. Ale vše v situaci, kdy se ten koláč nezvětšuje, znamená větší dluhy.

25:00 Pojďme k předvolebním slibům. Favoritem voleb je podle dlouhodobých průzkumů naprosto jednoznačným je hnutí ANO, jejich kandidátkou na ministryni financí Alena Schillerová, která již jednou ministryní byla. Vy jste na její konto v roce 2021 řekl, že kdyby někdo hodnotil ministry financí po revoluci, tak ona by z toho vyšla jako nejhorší porevoluční ministr financí. Jak se těšíte na to, až s ní budete spolupracovat? - Já vůbec nevím, kdo bude ve vládě a kdo bude mít na starosti resort financí. Který si myslím, že v příštím volebním období bude nenáviděným resortem, ať už to bude tak, nebo tak. Ať už se bude dluhově šlapat na plyn, tak to části společnosti bude dramaticky nevyhovovat, anebo když se bude dramaticky šlapat na brzdu, tak to zase části společnosti bude velmi nevyhovovat. Takže to bude v každém případě velmi nevděčná funkce. Jsem zvědav, kdo ji tedy obsadí.

26:00 Ale pokud se vracíte k minulosti, to bylo v časech covidových, v tom druhém roce, kdy část ekonomické obce, mě nevyjímaje, měla pocit, že to, co děláme z hlediska nejdřív změkčení, a pak úplného vypnutí rozpočtových pravidel, o kterých jsme tady mluvili, bylo skutečně velmi špatně. Nejen pro české veřejné finance, ale i pro vnímání toho, jak se má s pravidly zacházet. A já to považuji za něco, co není dle mého ani zpětně obhajitelné.

33:00 Dosud zveřejněný program hnutí ANO v základních bodech je ekonomicky reálný, nebo nereálný? - Mám pocit, že programy už víceméně nejsou. - Tak hesla. - Hesla naplňují to, co říkáme celé volební období, prostě lobotomie. Všichni slibují zároveň zvyšování výdajů ve velkém, snižování daní a snižování deficitu. To je něco, co je nové. Řekl bych, že to je záležitost posledních pěti let, kdy my všichni jako voliči nejspíš chceme slyšet to, co bychom rádi slyšeli v práci. Od šéfa byste ráda slyšela, že budete mít v příštích letech méně práce a více peněz. Je to asi nejzákladnější společný jmenovatel, na kterém se většina lidí shodne - že to bychom rádi volili, kdyby nám to někdo dal.

34:00 A do této úrovně se debata dostala v celém vyspělém světě s tím, jak se koláč nezvětšuje, ale nároky na ten koláč zůstávají stejné nebo se naopak zvětšují. A já tím pádem beru s velkou rezervou to, co se říká. Realizacepředvolebních slibů, a to se vůbec netýká jedné konkrétní strany, víceméně se to týká všech, je ta hodina pravdy.