Bez vypíchnutého oka je znásilnění pro soudy jen špatný sex, říká právnička

Během války na Ukrajině se ruští vojáci dopouštějí válečných zločinů – včetně znásilňování ukrajinských žen, dívek a dětí. Tyto události rezonují taky v Česku. Relativizuje se v tuzemsku sexuální násilí? A jak ho řeší soudy?

Hostem Ptám se já byla advokátka Lucie Hrdá.

Ruští vojáci se na Ukrajině dopouštějí válečných zločinů, což potvrzují očití svědci i stále nově objevované hromadné hroby. Jednotky řízené z Kremlu za sebou zanechávají kromě mrtvých, znásilněné ženy, dívky a dokonce i děti. Taky v Česku se proto uskutečnila sbírka na dodávku pilulek zabraňujících početí. Tahle iniciativa ovšem vyvolala odpor v konzervativních katolických kruzích.

Doslova bouři vzbudilo prohlášení náboženského spolku Hnutí pro život, podle kterého znásilněné ženy nepotřebují pilulky bránící početí, ale pepřové spreje nebo houkadla, aby se mohly bránit. Hnutí tento výrok později z internetu stáhlo. To ovšem nezabránilo kardinálu Dominiku Dukovi, aby houkadla jako osvědčený způsob ženské obrany znovu nezmínil později na svém blogu. Podle něj se navíc dost neřeší, jaké jsou motivace útočníků a jestli třeba sami nebyli pod tlakem.

O víkendu se spor přenesl doslova do ulic – v centru Prahy se potkaly dva průvody. Jeden organizovaný Hnutím pro život, hlasitě odmítající interrupce, a druhý, který pořádalo několik neziskových organizací. Ten naopak vyzdvihoval právo ženy rozhodnout za všech okolností, jak naloží se svým tělem.

Jsou znásilnění ve válečných konfliktech dílem vystresovaných vojáků, kteří se sami ocitají na hranici svých psychických sil, jak naznačuje Dominik Duka? A můžou se oběti sexuálního násilí útočníkům bránit? Jak dobře se sexuálním násilím vypořádávají české soudy?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 - Věda o dopadu trestného činu na život uvádí, že znásilnění je druhá nejvíc traumatizující věc, která se člověku může stát. První je vražda. Znásilnění se říká vražda duše, protože nejsou vidět fyzické následky. Oběť to ale může naprosto zlomit, nebo ovlivnit její život na příští desetiletí. Nejsou to věci, které odezní za pár měsíců. Posttraumatickou stresovou poruchu zažívají oběti válek, přeživší teroristických útoků, leteckých katastrof, tu komplexní zažívají pak oběti domácího násilí, znásilnění. Vám se stane trauma, pak vypadáte jakoby v pořádku a pak se trauma do pár měsíců rozjede a začnou problémy, které mohou trvat celoživotně. Jde o trvalou změnu osobnosti.

3:00 - Slova kardinála Dominika Duky bagatelizují, co oběti na Ukrajině zažívají. Je to alibistické. V tom textu je i napsáno, že se nezmiňuje možnost nechat se zastřelit místo znásilnění a uchránit se „ztrátě cti“. Budeme říkat, že kdo je znásilněn, přišel o čest?

5:00 - Známe základní mechanismy obrany proti stresu – útěk a útok. Ale existuje i disociativní stupor, tedy zamrznutí, které je specifické pro znásilnění. Váš mozek dojde k tomu, že zemřete a mozek zprovozní tzv. disociativní mechanismus, aby vás „ukončil“, abyste netrpěl. Nemůžete mluvit, hýbat se, nemůžete pachatele odstrčit, ani mu říct, ať vás radši zastřelí. U válečných znásilnění jsou navíc ještě další mechanismy. V každém znásilnění jde o pocit moci, u válečného znásilnění je ale ten pocit moci doplněn o pocit pokoření, kdy se žena stává válečnou kořistí i válečným polem.

8:00 - Co říkáte na slova, že je třeba místo pilulek, které mají po znásilnění zabránit těhotenství, na Ukrajinu poslat houkadla? Ti lidé neví, o čem mluví. Úplně ignorují, že je tam ten disociativní stupor, ale třeba i to, že jsou to ženy, které třeba brání děti, které jsou někde ve sklepě a vzdají se násilníkům, aby něco takového neudělali jejich dětem. Nebo před nimi zastřelí jejich manžela. Když vedle vás stojí deset lidí s kalašnikovem, tak vám houkadlo pomůže?

12:00 - V Česku není problém s interrupcí, ale třeba i s tím, pokud si žena chce dítě nechat. Chybí tady ta podpora, ale žena by ji musela vyhledat sama, ne být k tomu nucena. Nemůžeme to ale brát tak, že ženy jsou chodící dělohy a my se zajímáme o dítě, dokud je v ženě a pak je už necháme být.

14:00 - Čím to, je že v Česku soudy za znásilnění a domácí násilí udělují zpravidla nízké tresty, často dokonce podmínky?

Je tam několik podbodů. Jedním z nich je bagatelizace sexualizovaného a domácího násilí ze strany soudů. Nemají představu, jak funguje domácí násilí a následné viktimizace. Tváří se, jakoby to oběť strpěla dobrovolně. Navíc je zde podcenění následků na oběti, po třech měsících vidíme ještě funkční ženu, ale nevidíme ji rok po tom, dva roky potom, nebo když odejde od toho soudu, kde byla třeba pod vlivem prášků a ještě to zvládla říct, ale doma se pak začne řezat. Je zde podceňování znásilnění, že je to špatný sex, když jí u toho nevykrvácela ruka, nebo jí nevypíchl oko.

14:45 - Ženy i po dvaceti letech mají denně flashbacky i noční můry. Říkají, že nejsou schopné plnohodnotného života, přišly o menstruaci, o vlasy…

17:00 - Nikde v zemích, kde je potřeba k sexu jasný souhlas, se nechodí před sexem k notáři a funguje to. Je správně, když si to dva vyříkají. Měli bychom se ale zaměřit na skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití, které dnes chrání pachatele a dává jim menší tresty než u znásilnění s odkazem na to, že se dítě s pachatelem nervalo. Když jste sedmileté dítě a někdo vám strká prsty do análního otvoru a je to váš vedoucí na táboře nebo dědeček, tak se s ním asi neporvete. Řeším to u sedmileté holčičky, kde je za pohlavní zneužití podmínka, přitom ani nevěděla, o co se jedná.

18:00 - Většina lidí v Česku chce přijmout Istanbulskou úmluvu. Odkládání je politické rozhodnutí, které jde na ruku konzervativním skupinám.