Řešíme, že si někdo „uhajlnul“, ale je to kouřová clona, říká expert k Trumpovi

„Přestože veřejnost už je neklidná, že se nic moc neděje, sednout si a počkat 14 dní v koutě, než to přejde, je vlastně dobrá strategie,“ hodnotí sociolog Buchtík aktuální přešlapování tuzemských stran kolem Donalda Trumpa.

Co si o staronovém americkém prezidentovi doopravdy myslí čeští politici? Jak se propíše fenomén trumpismu do letošních sněmovních voleb? A jak do dění po volbách?

Tyto i další otázky rozebírala Marie Bastlová se sociologem a šéfem výzkumné agentury STEM Martinem Buchtíkem v dalším díle speciálu Ptám se já – Rok voleb, ve kterém spolu pravidelně až do volebního víkendu glosují nejzásadnější témata a momenty letošního klání o křesla v Poslanecké sněmovně.

Razantní a občas i chaotický nástup Donalda Trumpa do druhého prezidentského období zamíchal nejen kartami v mezinárodní politice, ale i hlavami českých politiků. Řada těch, kteří jej před americkými prezidentskými volbami otevřeně podporovali, teď spíše mlčí. A podle Buchtíka záměrně, protože podle něj je riziko „dělat nějakou jasnou kampaň a říkat do médií nějaká tvrdá prohlášení v momentě, kdy se všechno může vyvinout úplně jinak“.

Proto jsou podle něj čeští politici v otázce Trumpa víceméně potichu. „Nemusí spěchat, teď můžou udělat hlavně chybu. Na to se připravují všechny strany: Vyčkávají, aby se nemohl vzít nějaký jejich výrok a za čtyři měsíce ho použít ve smyčce neustále proti nim,“ myslí si Buchtík. „Přestože veřejnost je teď neklidná z toho, že se nic moc neděje, tak si sednout a počkat 14 dní v koutě, než to přejde, je vlastně dobrá strategie.“

Výjimkou jsou strany, které jsou v otázce Trumpa naprosto jasně vymezené. „Třeba Motoristé. U stran, které v tom nemají jasno, ať už vnitřně, protože je tam víc názorových proudů, jako je koalice Spolu nebo ANO, se čeká na to, než se vymyslí, co se bude říkat. A otestuje se to, jestli je to přijatelné pro veřejnost, i třeba formou nějakých rozhovorů,“ vysvětluje Buchtík.

Strany si podle něj teď dělají vlastní výzkumy a zároveň si pak budou testovat i řečníky a konkrétní fráze, které je potřeba pouštět do éteru. Příkladem je šéf ANO Andrej Babiš, který neříká, že se by se neměla posilovat obranyschopnost Česka: „Ale mluví o tom, že vlastně není potřeba navyšovat výdaje na obranu, protože by to nebylo efektivní.“

A odpovídá tomu podle sociologa i nová aktuální strategie hnutí ANO, které se téma výdajů na obranu a mezinárodní situace snaží přetavit v domácí linku kampaně. „Říkají: Když vy to zvýšíte (výdaje na obranu, pozn. red.), tak to osekáte důchody, nebo zvýšíte daně, nebo co budete vlastně dělat? A zase hrají tu domácí linku a vrací to zpátky,“ upozorňuje Buchtík.

I proto téma navyšování výdajů na obranu rezonuje u různých voličů jinak: „Zatímco voliči Spolu budou slyšet na to, že Rusko je agresor, tak voliči ANO budou spíš naslouchat třeba Andreji Babišovi v tom smyslu, že je to možná hezký sen, ale jednak to neumíme utratit, jednak nakupujeme věci, které jsou k ničemu, a za třetí asi bychom museli snížit důchody.“

Podle Buchtíka je nyní brzy na to, čekat v kampani nějaká zásadní témata nebo třeba i reakce na Trumpa: „Strany moc dobře vědí, že si nesmí vystřílet všechny zbraně. Pokud nejsou v situaci, kdy musí prokázat to, že jsou kompetentní a schopné, a zároveň jejich voliči jsou toho druhu, který se rozhoduje poměrně brzo před volbami.“

Mobilizaci voličů si tak strany schovávají až na konec léta, pár týdnů před volbami. „Což je právě důvod, proč teď nedělají nic. Není to příliš státotvorné, protože my bychom asi chtěli od kandidátů na budoucí premiéry slyšet, co si myslí a jaká je jejich pozice. Na druhou stranu to zároveň vytváří prostor pro prezidenta, který může sehrát nějakou konstruktivní roli. Myslím si, že pro něj jsou zahraničněpolitická témata mnohem bližší než ta vnitropolitická,“ domnívá se sociolog.

Jedno z témat, které by v kampani mohlo fungovat, je podle Buchtíka Rusko. „Faktor strachu z Ruska je důležitý. Může zvednout i voliče, kteří říkají, že jsou zklamaní z vlády a k volbám vůbec nepůjdou,“ myslí si sociolog.

Otázkou tak je, jak v této atmosféře bude vypadat volební kampaň. A Buchtík upozorňuje na změny, kterými z poslední dekády kampaně prošly: „Dříve nebyly nějak moc vyhrocené. Pak byly vyhrocené, ale byl tady argument: To je kampaň, to je vlastně nějaký typ karnevalu, ve kterém se smí všechno, a potom se vrátíme do normálního světa.“

A připomíná, že se to říkalo také o kampani Roberta Fica nebo právě Trumpa. „Lidé, kteří v Česku zastávají trumpovské postoje, říkali: Počkejte, to je jiný kontext, my jsme je zastávali, ale nikdo nevěděl, že to bude takhle ostré,“ říká sociolog.

Pokud by se podobný scénář odehrával i v české volební kampani, tak Buchtík čeká, že by nastala podobná situace jako v jiných zemích: „Všichni budou překvapení, budou tiše mlčet a zírat a maximálně se budou zabývat tím, jestli si někdo ‚uhajlnul‘ tak trochu, nebo víc, nebo jestli to už bylo opravdu čiré hajlování.“

Pak podle sociologa nastupuje lidská psychologie. „A ten mozek, který je neklidný a vlastně panikaří, tak se upne na něco, čemu rozumí. A to jsou věci, které tvoří potom jenom kouřovou clonu pro jinak velmi dobře a precizně připravené postupy, které vypadají jako totální chaos a jenom boření. Ale ve skutečnosti, jak vidíme třeba na Donaldu Trumpovi, tak on už prosadil skoro 40 % věcí, které jsou v plánu – Projekt 2025, který napsala Heritage Foundation (americký konzervativní think-tank, pozn. red.),“ přiblížil Buchtík.

Faktor Trump může podle Buchtíka změnit Česko i po volbách: „Fascinace tím, jak je Donald Trump silný a jak dokáže dělat rozhodné věci a změny, je jeden ze základních stavebních kamenů toho, jak to může vypadat po volbách u nás. Přijde mi, že to je věc, kterou se strany budou chtít inspirovat.“

Kolika dimenzionální šachy Donald Trump hraje? Fungují na voliče fráze typu „Evropa musí být silná“? A strhne Jan Lipavský na kandidátce ODS davy?

Celý bonusový díl Ptám se já si můžete pustit v audiopřehrávači nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.