145 lidí za emigraci. Kolegové se diví, to je opravdu hodně, říká šéf ÚSTRu

Prezident odložil jmenování Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu. Chce nechat prověřit jeho kariéru před rokem 1989. Podle nedávných zjištění historiků měl Fremr odsoudit přes 100 lidí za emigraci. Jak vážná podezření jsou?

Hostem Ptám se já byl ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislav Kudrna.

Jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem odložil prezident Petr Pavel v pondělí. Oznámil, že s ním počká do doby, než se informace o soudcově fungování v justici před rokem 1989 vyjasní. Hlava státu chce vše prostudovat a konzultovat s odborníky.

Pochybnosti už před časem vyvstaly kvůli Fremrově roli v takzvané kauze Olšanských hřbitovů z roku 1988. Nově pak také kolem případů trestání emigrantů, které na popud některých senátorů otevřel Archiv hlavního města Prahy. Fremr měl za nedovolené opuštění republiky odsoudit více než stovku lidí.

Podle Ústavu pro studium totalitních režimů bylo za tento čin v komunistickém Československu odsouzeno přes 110 tisíc lidí, což z nich činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel. ÚSTR teď přezkoumá i Fremrovo působení v tehdejší justici.

„Lidé, kteří se neskutečně ušpinili s tím minulým režimem a způsobili neštěstí, respektive rozhodli v neprospěch často nevinných lidí,  podle mého názoru nepatří na Ústavní soud,“ řekl ředitel ÚSTR Kudrna.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak vážná jsou ta podezření kolem předrevoluční kariéry Roberta Fremra? – Podle mého názoru a na základě materiálů, které máme dnes k dispozici, jsou to naprosto závažné informace, což svědčí o tom, že pan prezident odložil jmenování pana soudce Fremra.

2:00 ÚSTR prověří podezření okolo soudce Fremra z vlastního popudu, nebo jste o to byli požádáni? – Je to několik faktorů dohromady. Ten první, že naplňujeme zákon č. 181/2007 Sb., na základě něhož byl náš ústav zřízen a který nám jednoznačně určuje, abychom zkoumali principy fungování obou totalitních režimů, jak nacismu, tak komunismu, jak represe, tak odpor vůči těmto režimům. Další je ten, že materiály ke kauze „Olšanské hřbitovy“ máme k dispozici v Archivu bezpečnostních složek a stejně tak se v Archivu bezpečnostních složek nacházejí materiály pojící se k emigraci. (…) Nebyli jsme o to požádáni nikým. Ta pracovní skupina vznikla čistě na můj popud a také z toho důvodu, že v Ústavu pro studium totalitních režimů pracují historici a historičky, kteří se dlouhodobě komunistickou justicí zabývají.

3:00 Jaká byla pozice trestního soudce před rokem 1989? – Záleželo na tom, jaké kauzy mu byly přiděleny, a také na tom, jakým způsobem k tomu daný soudce přistupoval. Dnes vidíme v médiích a slyšíme to z řad mnoha soudců i některých politiků, že ti soudci v podstatě neměli na výběr. Jelikož tady byl paragraf číslo 109 trestního zákona z roku 1961, který mu neumožňoval nic jiného než vynést verdikt – pokud se týká teda nedovoleného opuštění republiky, tak tam byla sazba v rozmezí šesti měsíců až pěti let, propadnutí majetku, zbavení občanství, nemožnost návratu do vlasti. Ale zapomíná se na to nejdůležitější. Československá socialistická republika 23. března 1976 ratifikovala mezinárodní pakt o občanských a politických právech a součástí tady toho paktu je i článek 12, který jasně uvádí, že každý může svobodně opustit svoji zemi a stejně tak se do ní svobodně vrátit. Takže to, pokud se někdo dnes hájit tím, že nemohl nic jiného dělat, není pravda. (…) Ten pakt byl součástí našeho právního systému, takže soudce věděl, že se dopouští porušování mezinárodního paktu.

8:00 Jak je případ Roberta Fremra výjimečný? V letech 1983 až 1985 soudil více než 100 případů týkajících se migračních, tehdy trestných činů, odsoudil více než 140 osob. Je to hodně velký počet? – Já jsem se o tom bavil s kolegy, kteří jsou odborníky na dané téma, a mnozí z nich byli právě překvapení tím, že to je počet velmi vysoký. Zvláště za tak krátkou dobu. – Čím to může být? – Může to být přístupem nového soudce k danému problému. – Byl horlivým prorežimním soudcem? Šlo by to z toho vyvodit? – Vyvodit by to z toho šlo. Také jsou důvody, jak jsem se bavil o tom, že by to bylo 145 osob, čtyři z nich byly odsouzeny v přítomnosti. A je zajímavé, že odvolací soud pak u dvou těch odsouzených osob změnil nepodmínečný trest na podmíněný.

11:00 Jací soudci tyhle ty kauzy dostávali na stůl? Byli to nějací speciálně prověření soudci, speciálně prorežimní soudci, nebo to byla náhodná volba? – Náhodná volba to nebyla, jak teď už v médiích zaznívá, samozřejmě se tím zabývali trestní soudci. (…) Na druhou stranu, ani v té době si soudce nemohl vybírat, co bude soudit, stejně jako dnes mu ty případy byly přiděleny.

13:00 Nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa, který byl před revolucí rovněž trestním soudcem, na to konto řekl, že si sám vzpomíná, že soudil možná jednu takzvaně „emigračku“. Je to možné, že byla jedna? – Nevím, ale říkám si, jestli by si člověk pamatoval jenom jeden případ. – Takže o tom máte pochybnosti, nevěříte tomu? – Úplně tomu nevěřím. Pokud bychom se v životě někdy před 30 lety dotkli jedné jednotlivosti, tak to většinou zapomeneme, většinou nám v paměti utkví věci, kterými jsme se zabývali častěji.

14:00 Je to něco, co by takové justiční činitele mělo diskvalifikovat z pozice nebo působení u Ústavního soudu? 34 let po revoluci? – Setkáváme se často s názory, že ti dotyční si to odpracovali. Já si říkám, kdo rozhodne o tom, že si to ten dotyčný odpracoval, a co je známkou odpracování, že zničil jeden lidský život? Kde je hranice toho odpracování?

15:00 I v době normalizace mnoho lidí vstoupilo do strany a byli takzvaní papíroví členové strany a nikomu neublížili. Ale pak tady máme soudce, kteří byli aktivními podporovateli toho režimu, byli členové strany a očividně jednali v souladu s tím režimem a ublížili mnoha lidem. A já se tady v tom případě nemohu vyjadřovat ani jako historik, ani jako ředitel ÚSTR, ale jako občan. A jako občan mám právo vyjádřit svůj politický názor ve volbách, tak mám i své občanské postoje, protože mi není jedno, v jakém systému budou vyrůstat moje děti. A já tady v tom naprosto souhlasím s panem senátorem Pavlem Fischerem, který zcela slušně, ale pregnantně sdělil, že na Ústavní soud se nechodí za zásluhy, ale sloužit zemi. A osobně si myslím, že lidé, kteří se neskutečně ušpinili s tím minulým režimem a způsobili neštěstí, respektive rozhodli v neprospěch často nevinných lidí, podle mého názoru nepatří na Ústavní soud. – Takže Robert Fremr nepatří na Ústavní soud? – Podle mého názoru ne.

16:30 Co Josef Baxa? – To jsme přesně u toho, jak jsme se bavili o tom, kdo, jak, co odpracoval. Kdyby se skutečně potvrdilo, že Josef Baxa odsoudil jednoho člověka, za panem Baxou je pak úžasná kariéra po listopadu 1989. Tak tam už ty misky spíše převažují v jeho prospěch. Ale neznáme pozadí jeho působení v době normalizace.

18:00 A když přejdu k těm Olšanským hřbitovům, jak významná tahle kauza vlastně na konci osmdesátých let byla? – Těmi drakonickými tresty skutečně evokuje ta nejhorší padesátá léta. Musíme si uvědomit, že kluci ve věku 18, 19, 20 let dostanou 10, sedm a pět let, to jsou šílené tresty. (…) Když jsem četl materiály, které máme k dispozici v Archivu bezpečnostních složek, na všem je razítko Státní bezpečnosti. Takže není pravda, že nikdo nemohl vědět, že ta Státní bezpečnost v případu byla od počátku zapojena. Osobně si myslím, že nebyla náhoda, pokud Městský soud v Praze, kterému předsedal právě pan doktor Fremr, v červenci roku 1988 vynesl ty drakonické tresty. Mohl to být svým způsobem lakmusový papírek, jelikož si musíme uvědomit, že se blížilo výročí srpnové okupace. Režim tím chtěl ukázat, „podívejte se, kdo se zúčastní nějakých výtržností, se zlou se potáže“.

21:30 Lhal podle vás Robert Fremr, když tvrdil, že nevěděl, že do toho procesu byla zapojena StB, mohl přehlídnout ta razítka StB na protokolech o výsleších a ve všech těch materiálech, které ve spisu měl? Je to možné? – Tohle, co mám před sebou, je jenom část vyšetřovacího spisu, jinak má celý ten případ sedm kartonů. A na těch protokolech se všude vyskytuje označení Státní bezpečnosti. Nedokážu si představit, že by si nikdo z toho Městského soudu v Praze nevšiml razítka Státní bezpečnosti. – Takže lhal? – Podle mého názoru neříkal pravdu.

22:30 Je podle vás vůbec možné, aby Robert Fremr nevěděl, v jak významném procesu figuruje? – Nedovedu si to představit. A když se vlastně vrátíme zpátky do minulého týdne, tak sami jsme ve vystupování pana doktora Fremra viděli podstatné změny, jeho výpovědi se měnily.

24:00 Jak je možné, že tohle nikdo nevěděl? – Ti, kdo chtěli, tak to věděli. Už před rokem vyšel na stránkách Fóra 24 článek, který upozorňoval na problematickou postavu soudce Roberta Fremra. Ono se říká, že minulost je vždy před námi, a tady se ukáže, že tlusté čáry za minulostí neplatí a nemůžou nikdy fungovat.

24:30 Proč to nevěděla prezidentská kancelář? – Nedovedu si to vysvětlit.