Hlavní obsah

Forejt: Mynář předal Hrad v horším stavu, než byl v roce 1945

Hostem speciálu Ptám se já k inauguraci byli exšéf hradního protokolu Jindřich Forejt a komentátor SZ Jindřich Šídlo. Video: Marie Bastlová, Seznam Zprávy

Článek

Petr Pavel je od čtvrtka novým českým prezidentem. Spolu se svým týmem na Hradě po deseti letech vystřídal Miloše Zemana a jeho kontroverzemi ověnčené spolupracovníky. Jaký byl Zeman prezident a co čekat od jeho nástupce?

Hosty speciálního vysílání Ptám se já k inauguraci ve čtvrtek byli spolu s bývalým premiérem a bývalým předsedou ČSSD Vladimírem Špidlou a reportérem Seznam Zpráv Václavem Dolejším i komentátor SZ Jindřich Šídlo a bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt.

Nový prezident Petr Pavel začal úřadovat hned druhý den po své inauguraci. Jmenoval do funkce ministra životního prostředí lidovce Petra Hladíka, začal se seznamovat s Pražským hradem, jeho zaměstnanci nebo s Lumbeho vilou, v níž by mohl v týdnu bydlet. A také chystat na své první zahraniční cesty coby hlava státu. Hned po víkendu vyrazí na dva dny na Slovensko, ve čtvrtek pak do Polska.

Takzvaných 100 dnů hájení po nástupu do funkce tedy nevyužije. Jak sám uvedl po inauguraci, nebylo by mu to vlastní a prý bude raději kritizován za příliš aktivní start. Pavel chce také mimo jiné pokračovat v cestách do regionů, více otevřít Hrad a vrátit na něj transparentní komunikaci.

Bývalý šéf protokolu na Pražském hradě Jindřich Forejt očekává, že se s aktivním Pavlem prezidentský úřad výrazně promění. „Petr Pavel je o dvacet let mladší než jeho předchůdce, to znamená, že si budeme zvykat na jinou vizuální podobu toho úřadu, jeho pružnost, jeho energičnost,“ řekl Forejt. Čtvrteční inaugurace podle něj také zároveň byla loučením s érou předchozích prezidentů.

Podle komentátora Seznam Zpráv Jindřicha Šídla byla inaugurace i důležitým svátkem pro demokracii, při němž došlo mezi Pavlem a jeho předchůdcem Milošem Zemanem k mírovému předání moci. Otázka ale je, v jakém stavu nová hlava státu převzala Pražský hrad. „Nedovedu si představit, že by ta kancelář byla personálně a hodnotově v horším stavu, než ji zanechává Vratislav Mynář, Martin Nejedlý a Jiří Ovčáček,“ dodal Šídlo.

Podobné obavy vyjádřil i Jindřich Forejt. Kancléř Vratislav Mynář, který rezignoval ve čtvrtek, podle Forejta předal týmu nového prezidenta Hrad dokonce v horším stavu, než byl po okupaci v roce 1945.

Mynář se dostal do čela prezidentské kanceláře v roce 2013 spolu s nastupujícím Milošem Zemanem. Od počátku budil kontroverze a kritiku, například kvůli chybějící prověrce, hospodaření kanceláře, informování o zdravotním stavu prezidenta nebo kvůli svému trestnímu stíhání.

Jak hodnotí exšéf hradního protokolu svůj vztah s bývalým prezidentem Milošem Zemanem? Jak vnímal za svého působení poměry v prezidentské kanceláři a jak to vidí zpětně? A co na Hradě čeká Petra Pavla?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 J. Šídlo: Je to důležitý den pro demokracii, protože je tam situace, kdy prezident Petr Pavel bude mít oběd s Milošem Zemanem, objeví se tam prezident Václav Klaus, je to situace, kdy vlastně poprvé máme na jednom místě tři prezidenty. To symbolizuje mírové předání moci, s nadsázkou řečeno. Je to důležité i pro příznivce Petra Pavla. Inaugurace získaly trochu jinou atmosféru přímou volbou. Ti podporovatelé, lidé, kteří dlouho čekali, až budou mít svého prezidenta, si tu chvíli užívají.

5:00 J. Forejt: Inaugurace je i rozloučení s předchozími prezidenty, s jejich politikou, jejich érou. Ti další už budou mladší. Petr Pavel je o dvacet let mladší než jeho předchůdce, to znamená, že si budeme zvykat na jinou vizuální podobu toho úřadu, jeho pružnost, jeho energičnost.

8:30  J. Forejt: Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman měli něco společného. Řeknete si: „Co mohli mít Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman společného?“ Není to ani tím Hradem. To, jak vykonávali ten úřad, souvisí s tím, co tady zaznělo. Že pojetí té funkce je monarchistické. Ale to je pojetí, které nepředepisuje Hrad. Při výjezdech prezidenta do krajů to jsou lidé, kteří to chtějí. Vždy jsem se zhrozil, když jsme přijížděli na náměstí a tam zněla Libuše. Ptal jsem se organizátorů, kdo to nařídil. - Co vám říkali? - „My jsme si mysleli, že to tak má být.“ (…) Někdy je očekávání veřejnosti jiné, než by člověk chtěl. Teď je otázka, jestli má Hrad tlačit na to, že to bude civilní, že to bude dogmaticky zakazovat, anebo nechat, že je to slavnostní chvíle. (…) Lidé to prostě berou jako svátek.

12:00 Vnímal jste, s kým jste spolupracoval na Hradě, co to bylo za lidi? - J. Forejt: Nechci tady lamentovat. Aby to bylo fér, když pojedu rychlíkem do Vídně, koupím si na Hlavním nádraží jízdenku, nebudu pět minut po nástupu do vlaku chtít, aby se obrátil a jel do Chebu. Dostal jsem nabídku, tu jsem přijal, a to, co se potom vykreslilo, vyhřezlo během velice krátké doby na povrch… My jsme si ani nerozuměli, nemluvili jsme stejnou řečí ani jsme se nepotkávali. Snažili jsme si naslouchat, ale to nešlo. A druhá věc, já jsem nikoho tak imunního vůči svému pracovnímu prostředí, jako Vratislava Mynáře, nepotkal.

24:00 J. Forejt: Byla to jízda v rychlovlaku, ze které se nedalo vystoupit. Nebyl jsem politickým nominantem, ale bylo to nepříjemné. S panem prezidentem jsem mluvil několikrát a prosil jsem, jestli bych nemohl odejít, a pan prezident mi vždy řekl: „Prezident žádá, přítel prosí.“ A tím byla ta debata ukončená. Já jsem nikdy neměl erudici, abych s prezidenty vedl hádky. Měl jsem s tím problém. Věděl jsem, že byla možná chyba se na začátku víc nezamyslet.

20:00 Jak hodnotíte kauzy Hradu? Jedna z posledních, prázdné sklady alkoholu, to je už folklor? - J. Forejt: Doufám, že to není a nebude folklor. Jsou to pocity mezi zoufalstvím a smutkem. Strávil jsem na Pražském hradě ty roky i tím, že jsem se snažil předat to, co jsem uměl, nějakému týmu, ten tam pořád ještě částečně je, mlčky. Já nemůžu po nich chtít vystupovat, oni možná ani nemohou. Ale můžou dát najevo, že nesouhlasí, že to lze dělat jinak. Není možné, aby první úřad v zemi skončil způsobem, jak je to momentálně, ta situace je horší než v roce 1945. V tom roce byla na Hradě odbojová skupina zaměstnanců, která věděla, že musí vydržet. Dneska odbojáři na Pražském hradě nejsou. Ten strach je tam tak zakořeněný, že to bude chtít nějakou dobu, aby se ozdravil, bohužel. - Takže Vratislav Mynář předává Hrad v horším stavu, než byl v roce 1945? - Ano.

26:50 J. Šídlo k Zemanově éře: Já jsem rád, že to z jeho pohledu nedopadlo, že těch úspěchů, které si předsevzal, nedocílil. To, že to Česko zabředávalo ještě do hlubšího bahna, že Miloš Zeman ty konflikty ještě provokoval, s radostí provokoval, tak to je pravda. Na druhou stranu, on dvakrát vyhrál přímou prezidentskou volbu, to je nezpochybnitelné, a pro nemalou část voličů byl nejautentičtějším zastáncem jejich zájmů. Miloše Zemana nám sem nedovezly ruské tanky. Miloš Zeman byl dvakrát svobodně zvolen. Na konci mandátu ale musel zmást valnou část svých podporovatelů svou otočkou vůči Rusku.

29:30 Jaký příslib vidíš z toho, jak si Petr Pavel skládá svůj tým? - J. Šídlo: Já bych počkal na výsledky. A pořád na Hradě pracuje spousta schopných a slušných lidí, kteří tam odvedli solidní práci i v těch poměrech. Myslím teď třeba velvyslance na Slovensku Rudolfa Jindráka. On stál mimochodem za tím projevem Miloše Zemana z 24. února loňského roku. Nedovedu si představit, že by ta kancelář byla personálně a hodnotově v horším stavu, než ji zanechává Vratislav Mynář, Martin Nejedlý a Jiří Ovčáček. Já bych počkal, jsem zvědavý, jak to bude. Ten tým ještě není hotový a Petr Pavel také bude mít málo času na rozkoukání.

Ptám se já, Marie Bastlová

Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.

Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.

Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Doporučované