Praha má smůlu. Přípravky na střední jsou v ní extrém, říká exšéf Cermatu

Letošní přijímačky na střední opět provázejí silné emoce. Žáci tvrdě narážejí na nedostatek kapacit u preferovaných škol, zejména gymnázií. Často jim nepomohlo ani úspěšné složení státní části přijímacích testů. Kdo selhal?

Hostem Ptám se já byl bývalý šéf Cermatu Pavel Zelený, který dnes na podobné přijímací zkoušky sám uchazeče chystá.

Školáci, kteří to před měsícem třeba kvůli nemoci nezvládli v řádném termínu, jdou dnes a zítra k náhradním přijímacím zkouškám na čtyřleté maturitní obory, šestiletá a osmiletá gymnázia a nástavby.

V rámci jednotné přijímací zkoušky, kterou od roku 2016 centrálně zadává a vyhodnocuje příspěvková organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Cermat, musí žáci v náhradním termínu stejně jako v řádném absolvovat testy z češtiny a z matematiky. Jednotné zkoušky se na celkovém hodnocení přijímacího řízení musí podílet alespoň ze 60 procent, u sportovních gymnázií ze 40 procent. Zbytek mohou tvořit požadavky stanovené školou.

Výsledky řádného termínu přijímaček zveřejňovali ředitelé do minulé středy. Zájemcům o studium teď běží desetidenní lhůta na odevzdání zápisového lístku anebo odvolání. I letos, stejně jako poslední roky, ale velké množství školáků tvrdě narazilo na realitu českého školství, které nezvládá silné populační ročníky. Obří převisy na žádaná gymnázia a střední školy zejména v Praze a ve velkých městech vyřadily z preferovaných škol tisíce dětí. I přesto, že žáci úspěšně složili státní část přijímacích zkoušek a ze základních škol přicházeli často se samými jedničkami.

Jak se osvědčil systém státních přijímacích testů, na které ale školy nepřipravují? Jak systém opravit? A kolik dnes stojí příprava na přijímačky?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

2:00 Hlavní problém je v tom, že struktura nabídky neodpovídá struktuře poptávky. (…) Před 5 lety byl převis kapacit maturitních oborů více než 30 procent. Horší je to samozřejmě v momentě, kdy se zejména v Praze a v Brně – na venkově to není takový problém – začnete ptát po struktuře. Tak tam samozřejmě začnete narážet na to, že gymnázia jsou ze strany nabídky podceněná.

7:00 Rušení víceletých gymnázií je spíš taková fata morgána. Občas s tím někdo vyrukuje, ale nikdy se to samozřejmě nestane. To vám naprosto garantuji. Protože všichni, kdo o tom rozhodují, mají samozřejmě děti na víceletých gymnáziích.

9:00 (k nedostatečným kapacitám gymnázií) Co se děje, není dobře. Na vině je jak ministerstvo, tak jednotlivé kraje. (…) Chyba státu je to jednoznačně, nicméně stát má v tomhle trochu svázané ruce. Ty rozhodovací procesy se odehrávají v krajích a tam se musíte ptát na to, jaké lobby tam funguje. Jedna z nejmocnějších je lobby odborného školství a ti nechtějí vyklízet pozice.

15:00 Jestli něco ty testy odhalí, tak zejména v matematice jsou to testy, které nejdou naučit, nebo jen obtížně. To, co rozhoduje o výsledku, je také zkušenost, práce s testy. Protože testy jako nástroj na ověřování výsledků vzdělávání se na většině základních škol prakticky nepoužívají. To, co pak dohání kurzy nebo doučování, je takzvaná testovací rutina, aby dítě nebylo překvapené formou, nikoliv obsahem.

17:00 Není příliš rozdělující, že školy žáky na ty testy nepřipraví a úspěšnost dětí u přijímaček zvyšují přípravné kurzy, které podle EDUinu stojí v průměru v rámci republiky od 7 do 15 tisíc? - Tohle je fenomén Prahy a Brna a možná větších městských aglomerací, kde je převis poptávky hodně velký a kde je i větší kupní síla. V ostatních regionech jsou přípravky tohoto typu velmi, velmi, velmi vzácné. Praha je v tomto naprostý, ale úplně mimořádný extrém. (…) Pokud jsou rodiče ochotní vynakládat 10, 15 tisíc za přípravku, tak se s tím nedá nic dělat. Pokud to udělá malá skupinka dětí, tak ostatní se k tomu samozřejmě přidají. - Takže Praha má prostě smůlu? - Praha má smůlu, pražské děti a jejich rodiče mají smůlu. To jsou doslova oběti.

24:00 Vlastní nastavení testů je vyvážené. Mělo by se zkoumat, co se děje reálně na školách, tři čtvrtiny toho problému jsou v tom, že většina dětí nepřemýšlí v matematice.