Expert: Současný skok v ceně elektřiny je jen začátek

Letos končí vládní zastropování cen energií a stát navíc ukončí výjimku, kdy za spotřebitele platí poplatek za obnovitelné zdroje. Firmy i lidé se proto děsí, kam jim příští rok vyšplhají účty za energie. Jaká bude realita?

Hostem Ptám se já je investor, poradce investiční skupiny J&T a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Domácnosti i firmy se opět obávají vysokých faktur za energie. Ty by měly podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) od ledna podražit. Stát končí s doplácením na energie, a ERÚ proto musí do regulační složky ceny pro příští rok promítnout zvýšené náklady na služby energetických soustav, včetně podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Pro domácnosti úřad navrhuje meziroční růst regulované složky elektřiny o 71 procent, u plynu zhruba o 39 procent. Ještě výraznější by mělo být zvýšení pro velké odběratele. Definitivní podobu regulované složky cen energií představí ERÚ koncem listopadu.

Plán vyděsil domácnosti a hlavně firmy. Představitelé vlády hned začali uklidňovat, že o výrazné navýšení ve skutečnosti nepůjde. Ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN) už také apeloval na ERÚ, že musí pro snížení regulované složky ceny elektřiny udělat maximum.

Jak ceny energií porostou? Je možné se na kolísání jejich cen nějak připravit? A kdy bude Česko energeticky soběstačné?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Dá se věřit slibům vlády, že ceny energií vzrostou o jednotky procent? – Rozhodně nejde paušalizovat, že většině spotřebitelů vzroste cena elektřiny jednom o jednotky procent. Ano, dá se říct, že na nějakou část spotřebitelů bude ten dopad mírný, netroufám si říct, jestli jedno, nebo pět procent, nebo to někomu dokonce zlevní.

3:00 Mnohem více energie zdraží paradoxně těm, kteří měli doteď výhodnější ceny, ať už z důvodu historických fixů nebo byli aktivní a dařilo se jim fixovat vždycky tu cenu na zajímavých úrovních. Na ty ten skok regulované složky bude mít vliv mnohem větší. Tak jako tak za rok nebo dva se zase všichni octneme zhruba na podobných úrovních a pak ta regulovaná složka bude ovlivňovat nás všechny velmi podobně.

5:00 Musíme si bohužel zvyknout na to, že jsme v době probíhajících relativně velkých změn v energetice, že investice do distribuce budou běžnou součástí našeho života a budou se navyšovat a ty se pak rozpočítají mezi všechny spotřebitele. Ten počáteční skok, který děláme teď, je jenom začátek setrvalého zdražování té regulované složky, které bude pokračovat i v dalších letech. – Je to tedy zdražování, které už nás neopustí? – Je to zdražování, které už nás v příštích letech neopustí a které nebude tak dramatické. Nicméně ta regulovaná složka dál poroste. A tak, jak se bude měnit komoditní složka ceny elektřiny, tedy cena silové elektřiny od výrobců, tak se samozřejmě bude zvětšovat vliv té regulované složky na celkovou cenu elektřiny. A to je opravdu něco, co spotřebitelé neovlivní.

6:00 Jak se na to mají lidé připravit, vlastními zdroji energie, například solárními elektrárnami na střeše? – Je to správný směr. Výrazné úspory ve spotřebě elektřiny vám zajistí investice do solárních energií, které stát dotuje, ale abyste takové dotace a zvýhodnění využila naplno, tak musíte mít rodinný dům a střechu, na kterou solární panely nainstalujete. Což nemáme všichni.

7:00 Jak by v tomto ohledu mohla pomoct plánovaná komunitní energetika, díky které by si lidé mohli od poloviny příštího roku posílat elektřinu ze svých chalup do bytu nebo dalších míst? – Ušetří tím, ale dokážu si to představit jen velmi těžce. Dokázal bych si představit sdílet vyrobenou elektřinu někde velmi blízko. Nedokážu si představit, že Pražan bude využívat vyrobenou elektřinu na domě v Praze někde na chatě ve východních Čechách. – Ale vláda slibuje, že ano. – Já si to opravdu nedokážu představit. Znovu to postaví distributory do role velmi složitých investic v této oblasti, teď myslím v technologiích, aby vůbec byli schopni toto zvládat. Bude to finančně náročné. – Takže to zase pocítíme. – A pocítí ji všichni. I ti, kdo ji nebudou nikdy využívat.

9:00 Je zdražování daň za Green Deal? – Dá se to tak zjednodušeně říct, není to k němu ale fér. My si samozřejmě všichni přejeme, aby se energetika více změnila k té nízkoemisní, zelené energetice. Aby tady komíny uhelných elektráren nebyly a výroba elektřiny byla zdravější. Ale to, co nám laikům a veřejnosti politici neřekli a neříkají nám to dál, je, že to bude stát strašné peníze. A neříkají nám, že energetika, která se 30 let nehnula z místa, projde revolucí a bude to stát hromadu peněz.

11:30 Když se vrátíme k aktuálnímu zdražování a firmám, těch se to dotkne výrazněji. Nakolik to zvládnou? – Bude to velmi výrazná zátěž pro firmy. Firmy to zatěžuje skokově. Měli jsme tady covid, energetickou krizi po začátku války na Ukrajině. A v těchto obdobích firmy dostávaly nějakou podporu od státu. A teď se ukazuje, že rok 2024 bude rokem, kdy všechny tyto podpory skončí, a firmy se budou muset podívat pravdě do očí a nést důsledky energetické revoluce, o které mluvíme. U menších firem dojde k poměrně velkému zdražení, ale není to tak zásadní jako u energeticky velmi náročných firem. U nich si zahráváme s možností toho, že ty firmy budou muset dříve či později změnit svoji výrobu nebo ten provoz úplně ukončit.

14:30 Pak je tady otázka, jestli a za jakou cenu na úkor státního rozpočtu má stát pomáhat. – Ano, ale musíme si uvědomit, v jakém jsme období. My jsme tady prožili minulou dekádu, období, které by se dalo nazvat energetickou nirvánou. Cena elektřiny byla tak nízká, že se nevyplatilo investovat velkým výrobcům energie. Pak jsme rovnou přešli do období covidu, do toho přišla ukrajinská krize, která ty ceny ještě zvýšila, a bude je zvyšovat Green Deal. Kdyby nepřišly tyto zásadní věci, tak jsme měli možná pět až osm let na to se připravit, bohužel ty krize to strašně zrychlily. A ty firmy se najednou během tří let dostaly do stavu, kdy budou v příštím roce hozeny do rybníka a bude jim řečeno: Teď se starejte.

16:00 Stát by určitě měl přemýšlet o tom, že přechod pro energeticky náročné firmy nebyl tak rychlý. A pokud tady existuje jen malá naděje, že předpisy Evropské komise a forma přerozdělování výnosů povolenek oxidu uhličitého umožní to období přechodu na plné poplatky za obnovitelné zdroje pro tyto firmy roztáhnout třeba na dva roky, tak by to byla velmi významná pomoc a pomohlo by to udržet tu situaci.