Fialova vize nás potěšila, ale musíme rychle začít, říká zástupce průmyslu

Stále z více stran slyšíme, že se Česká republika zastavila na místě. Zejména český průmysl a podnikatelé začali volat po restartu země, odbory za týden chystají další protivládní stávku. Ujíždí nám vlak, nebo už ujel?

Hostem Ptám se já 17. listopadu na Korzo Národní byl prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

Česká ekonomika se stále – jako jediná v Evropské unii – nedokázala vrátit do předpandemické kondice. I proto nás nedávno německý deník Die Welt označil jako „skutečně nemocného muže Evropy“. Český hospodářský model je podle listu zastaralý a země je lapena v průměrnosti. Na to, že na jiné evropské státy začínáme výrazně ztrácet, se letos pokusili upozornit vládu také zástupci firem i zaměstnanců a vyzvali kabinet k okamžitému jednání.

Podle šéfa Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka je situace opravdu vážná, ještě ale máme šanci s tím něco udělat: „Dokázali jsme to v devadesátých letech, kdy jsme byli po listopadu 1989 premianti Evropy. Přišla generace podnikatelů, byznysmanů, ale i osobností společenského života, kteří měli představu, kam jít, vložili do toho obrovskou energii. My jsme z toho těch 30 let žili a teď se to vyčerpalo. Proto je potřeba si znovu říct, pojďme znovu to nakopnout, pojďme dál.“

Podle ekonomů Mezinárodního měnového fondu (MMF) se Česko na předcovidovou úroveň letos už nedostane. Odborníci zemi navíc předpovídají slabý hospodářský růst i v příštím roce. Že půjde o rok těžkých výzev, hlásá ostatně i průmysl, který se několik měsíců v řadě potýká s propadem a od ledna ho navíc čeká skokové zdražení energií.

Zaslouží si Česko opravdu tak špatné hodnocení? Proč se o problémech tuzemské ekonomiky začalo intenzivně mluvit až v poslední době? A jaký na ně má Hospodářská komora recept?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak je podle vás situace vážná? - My jsme jako podnikatelské organizace spojili síly. Stalo se to po 30 letech poprvé, kdy si všechny podnikatelské, zaměstnavatelské organizace řekly, že stojí za to uskutečnit společnou akci, a vypadá to, že budeme pokračovat v akcích s názvem Česko na křižovatce. Už tím názvem jsme chtěli symbolicky říci, že si myslíme, že teď stojíme na nějaké pomyslné křižovatce, ve které se musíme rozhodnout, kterým směrem se vydáme a zároveň jakou rychlostí se tam vydáme.

2:00 Přešlapujeme tak trochu na místě. A není to rok, dva, je to možná posledních 10, 12 let, kdy možná stálo za to daleko víc uvažovat, kam se posouvá hospodářství Evropy, celého světa. A ono se někam hýbe. Ať už je to transformace průmyslu, výroby, ale souvisí s tím i automatizace, robotizace, digitalizace. A my bychom si měli urychleně říct, ano, to je ten správný směr, pojďme s ním vyrazit a budeme pro to muset něco obětovat. Nic není zadarmo.

3:00 Co se vlastně stalo, že se o tom, že Česko je na křižovatce, teď v poslední době začalo tak intenzivně hovořit? Protože to dlouho nebylo téma, sice přišla výzva k druhé ekonomické transformaci zhruba před dvěma lety, ale pak bylo ticho po pěšině. A pak jste najednou vy – Hospodářská komora a Svaz průmyslu – vystartovali s tím, že za pět minut bude pozdě. - Je asi jedno, jestli je to za pět minut dvanáct, nebo je to pět minut po dvanácté. Ale je důležité říct, že z našeho pohledu je to vážná situace. Především se ukázalo, že období covidu - a nakonec i té cenové energetické krize, která probíhala minulý podzim a přesouvá se do roku letošního - ukázalo, že se nemůžeme už delší dobu dívat na to, jak bude vypadat náš budoucí český zpracovatelský průmysl, jak budeme v České republice a za jakých podmínek podnikat.

3:00 Máme tady několik strategických oblastí, které jsme identifikovali, zpracovali jsme k tomu analýzu, jaké máme silné a slabé stránky, a zároveň jaké jsou před námi hrozby a příležitosti. Je to oblast energetiky a dostupné elektrické energie za přijatelnou cenu. Je to dopravní síť, logistika, ať už je to dálniční síť, nebo jsou to železnice, vysokorychlostní tratě. Je to datová infrastruktura, která je potřeba jak pro podnikání, pro dopravu, pro energetiku. Je to nájemní bydlení, kterého máme v České republice málo. To jsou takové ty tvrdé investice.

Pak máme měkké, které nás teď velmi trápí. Začíná to trhem práce, potřebovali bychom víc pracovníků. A to jak z hlediska mobilizace naší domácí pracovní síly, (…) ale také si pojďme říct na rovinu, že bez zahraničních pracovníků se v Česku neobejdeme. A musíme najít způsob, jak ve správný čas a rychleji na ten pracovní trh takové zaměstnance přijmout a stabilizovat je tady u nás. Pak je to vzdělávání, věda, výzkum, inovace, kde máme také velké nedostatky a potřebovali jsme tuto oblast probudit. A nakonec byrokracie. Ukazuje se, že v mnohých případech to jaksi vylepšujeme, třeba i evropské právo tady na území Česka nás čím dál tím víc dusí a komplikuje nám život.

4:00 Takže české vlády minulých nejméně 10 let prospaly. - Řešily se samozřejmě problémy, které vždycky s vládnutím máte, někdy je to vnější, někdy to je domácí okolnost. Ale myslím si, že určitě bylo možné se zastavit a říci, nemůžeme se jen dívat na to, co bude za rok, co bude za dva, co bude příští volební období, ale pojďme se podívat na to, co bude muset umět Česká republika za 10, 15, 20 let.

4:30 A když německý Die Welt teď napsal v komentáři, který byl hodně propíraný v českých médiích, a pojmenoval Českou republiku jako nemocného muže Evropy s odkazem na to, že jsme jediná ekonomika, která se pořád nedostala na tu předcovidovou úroveň, zasloužíme si až takové hodnocení? -I v takové složité situaci, v jaké se nacházíme, se na to můžete dívat, že to je špatné a že nás někdo špatně hodnotí, anebo se na to můžete podívat jako na příležitost. A my jsme si řekli společně s kolegy z podnikatelských zaměstnavatelských svazů, že si nalijeme čistého vína, že se nebudeme tvářit, že se nic neděje, a zároveň jsme to řekli i panu premiérovi, který na tu naši konferenci přišel. On představil nějakou svoji vizi, kam si myslí, že bychom se měli vydat.

Musím říct, že jsme byli velmi potěšeni, že v mnohých oblastech, skoro bych řekl možná 70, 80 procent těch pohledů je společných, kam bychom měli zacílit to naše úsilí. My jen říkáme, to je fajn, že na to máme stejný pohled, ale prosím, pojďme tedy začít ty kroky dělat velmi rychle. Protože svět kolem nás nepočká, ani ostatní státy v Evropě nečekají, to znamená, ony na svém hospodářském růstu pracují a vytváří příležitosti pro to, aby se mohly odrazit do té budoucnosti. A tady, jak říkáme, se nám zdá, že přešlapujeme na místě.

6:30 Není ale přece jen té deprese ve veřejné debatě už trochu přespříliš? Do jaké hranice je ta deprese a špatné zprávy, které nás tedy mohou nakopnout k lepším výkonům, ještě zdravá hranice a kdy už toho je prostě moc a lidé z toho začnou být unaveni? - To je jako v každém životě. Ano, když budete truchlit a budete si malovat ty zítřky opravdu černě, tak budou černé. Ale to je přece na nás, jestli my jsme schopni říct, ano, máme světlo na konci tunelu a pojďme za ním. A potom já nepochybuju o tom, že to zvládneme. Vůbec nepochybuju o tom, že tady jsou lidé, kteří jsou schopni napnout síly, uskrovnit se, šetřit a odřeknout si některé věci, ať už je to v podnikání, anebo v osobním životě. A dokázali jsme to v devadesátých letech, kdy jsme po listopadu 1989 byli premianti Evropy, byli jsme napřed, přišla generace podnikatelů, byznysmenů, ale i osobností společenského života, kteří měli představu, kam jít, vložili do toho obrovskou energii.

My jsme z toho skutečně těch 30 let žili a teď se to vyčerpalo, to je prostě realita prvních 10 let ekonomické transformace, obnovení podnikání. Uvědomme si to, že my jsme tady vlastně po roce 1989 obnovovali úplně podnikání, ne jako v Polsku, kde přece jenom třeba drobní živnostníci byli. Nebo v Maďarsku. Tady opravdu nebylo nic a malá privatizace a následující velká privatizace opravdu nás vrhly do toho kolotoče tržního hospodářství, ale my jsme se s tím skvěle vyrovnali, my jsme opravdu jeli na vlně obrovské naděje dohnat Západ a teď už jsme ten dech ztratili. Proto je potřeba si znovu říct, pojďme to znovu nakopnout, pojďme dál.

8:00 Nakolik je ten současný stav daný také tím, jaký je stav v okolních zemích? Protože pochopitelně česká ekonomika je ekonomikou velmi proexportní, je velmi závislá na tom, co se okolo nás děje, zejména závislá na ekonomické situaci v Německu. - Je to tak. Po revoluci jsme byli závislí v rámci RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci, pozn. red.) na dodavatelsko-odběratelských řetězcích, které byly spíše orientované na Východ. A přesto jsme dokázali změnit svoji proexportní politiku na Západ a přirozeně jsme ji směřovali na ty nejbližší sousedy. A naším přirozeným partnerem, silnou ekonomikou, která potřebovala naše výrobky, naše služby, bylo Německo. Ta závislost je velká a pořád platí, že jsme proexportně orientovaná ekonomika. My bychom se měli zkoušet víc rozkročit a hledat další trhy, kam bychom mohli diverzifikovat naše exportní snažení. U vlády platí, že se opravdu proexportní politice velmi věnuje osobními cestami, ať už jsou to ministerské cesty s podnikateli, nebo jsou to premiérské cesty. Pan prezident se do toho také zapojil. Takhle si myslím, že by měla vypadat proaktivní politika státu v pomoci podnikatelům pro to, aby se jim otevíraly nové trhy.

11:00 Jaký plán a návrhy má Hospodářská komora, abychom tu situaci zlepšili co nejdříve? - Docela pozitivní zprávou je to, že vznikl vládní výbor pro strategické investice a v rámci toho jsme účastni diskuzí, máme možnost nosit návrhy. Jsme tam reprezentanti jako Hospodářská komora, Svaz průmyslu, ale reprezentujeme celý ten blok.

12:00 Zřizování výborů a komisí nám v české politice jde, ano. - Ale musím říct, že se daří v rámci těchto pracovních skupin, které jsou poměrně aktivní, přinášet konkrétní řešení. První výsledek máme za sebou. Byl novelizován liniový zákon, který by měl urychlit výstavbu silnic, dálnic, železnic a energetického vedení a dalších a my jsme ho v tuto chvíli i na náš návrh doplnili o některé pozměňovací návrhy, které by měly urychlit právě přípravu staveb. My se tady hrozně dlouho na rozdíl od ostatních států trápíme s tím, že některé dopravní stavby připravujeme a povolujeme osm, deset let, a mimo jiné proto nám ujíždí ten vlak. Takže my jsme vsadili na to, že pokud už teď momentálně v Parlamentu je zákon, tak ho pojďme změnit, pojďme to udělat hned.

A intenzivní jednání vedlo k tomu, že ty paragrafy se tam doplnily, jsou podle mě odvážné. Ale z našeho pohledu by jich mohlo být ještě o něco víc do dalších zákonů, ať už je to zákon energetický, nebo jsou to zákony jako stavební a další, které bychom potřebovali proměnit. Mimo jiné tento zákon se změnil i tak, že má nový název. Jmenuje se zákon o strategických investicích, což si myslíme, že je správně, protože nejde jen o liniové stavby, ale například o elektrárny, jde o další stavby, které potřebujeme udělat. - Takže jsme přejmenovali jeden zákon, to jsme do konce roku stihli. - Ale dali jsme tam paragrafy, které skutečně mohou pomoci, aby se některé přípravy a povolování některých staveb mohly reálně zrychlit.

15:00 Je reálně ještě nějaký další krok, který se už stihl za ten půlrok? - My jsme ve velmi pokročilém stadiu vyjednávání v pracovní skupině s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra na aktivizaci pracovního trhu, mobilizaci české pracovní síly, ale zároveň režimu příchodu dalších zahraničních pracovníků na český průmysl. (…) Je to jedno z nejslabších míst. Protože pokud tady dnes podnikatelé nechtějí rozšiřovat svoji výrobu nebo zahraniční investoři tady nechtějí podniky zakládat, tak je to mimo jiné kvůli nedostatku kvalifikované pracovní síly. Dnes už nemluvíme jen o méně kvalifikované pracovní síle, ale naopak o vysoce kvalifikované pracovní síle. A to je to, co potřebujeme změnit.