Evropa je teď sama, říká ke Green Dealu zmocněnec pro energetiku

Konec Green Dealu, prohlašuje nový americký prezident Trump. Jde tak proti desítkám miliard, které Evropa vynakládá na zelenou politiku, a proti tomu, jaké restrikce uvaluje na svůj průmysl a ekonomiku. Jak s tím EU naloží?

Hostem Ptám se já byl zvláštní zmocněnec Ministerstva zahraničních věcí pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

„Je to obrovský posun. Pro spoustu mých kolegů na západ od nás je těžké se s tím smířit. Když jste Francouz, Španěl, Ital, Brit, Holanďan, Němec, tak máte jaksi v genech, že svět naslouchá tomu, co si myslíte,“ komentoval Bartuška rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa týkající se ochrany klimatu a energetiky.

Trump hned v prvních hodinách svého nástupu do úřadu vyvázal Spojené státy od Pařížské klimatické dohody, zopakoval, že do Green Dealu už nesmí jít ani dolar, a ohlásil, že prioritou pro něj bude zvýšení těžby. Především plynu a ropy, kterou označil za tekuté zlato.

Evropa je teď podle Bartušky na svou snahu o globální změnu politiky ochrany klimatu sama. A musí na to reagovat. „Řada věcí, které jsou dnes v Green Dealu, dává ekonomický smysl: Dát si tepelné čerpadlo dává ekonomický smysl. Na druhou stranu stavět obrovské solární parky v zemích, které mají málo slunce, smysl nedává. Takže smysl dává rozebrat si, co je ekonomicky návratné, a v tom pokračovat. Co nedává žádný ekonomický smysl, prostě pozastavit,“ řekl.

Evropa už podle Bartušky prokázala, že je schopna velmi rychle reagovat. Jako to udělala po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, která odstartovala energetickou krizi. „Myslím, že v okamžiku krize jsme schopni reagovat velmi rychle. Evropa není ztracená, Evropa pouze potřebuje nakopnout,“ dodal.

Neohrožuje Evropa zelenými změnami svoji budoucnost?  Jak se nám daří odstřihnout od Ruska? A máme se připravit na nedostatek elektřiny?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co kroky Donalda Trumpa proti zelené politice znamenají pro Evropu? – Rozhodně to znamená, že Evropa bude se svým snažením o nějakou globální změnu politiky ochrany klimatu víceméně sama, to nepochybně ano. Jak moc to přímo dopadne na evropské politiky, uvidíme v příštích letech.

1:30 Nakolik si tohle Evropa připouští? – Je to obrovský posun. A myslím, že pro spoustu mých kolegů na západ od nás je těžké se s tím smířit. Když jste Francouz, Španěl, Ital, Brit, Holanďan, Němec, tak máte jaksi v genech, že svět naslouchá tomu, co si myslíte. Čechům, Litevcům, Rumunům nikdo nenaslouchal. – A vaši kolegové se teď diví, když se jim to stává. – Je to pro ně často překvapivé. Třeba to, že Francie vyjádří svůj názor a je ignorována, je pro Francii úplně nová zkušenost. – Co s tím? – Zvyknout si, že svět se změnil.

3:00 A jak by měla vypadat evropská reakce? Nabízí se to, že Evropa dál pojede svoji linku, na kterou nastoupila, a začne ztrácet a ztrácet bude stále víc. Anebo to musí nějak změnit. – Evropa už na to nebude mít peníze. Evropa si musí teď zvolit, kam dá peníze. Pořád ještě jsme bohatý kontinent, ale máme před sebou tři velké výzvy. Jedna je obrana, nepochybně bude muset dát mnohem víc na obranu. A to už se nezmění. Zadruhé je to ekonomika. A zatřetí jsou potom politiky typu třeba právě zelená politika nebo Green Deal, kdy si musíme říct, na co máme, co dává smysl ekonomicky.

3:30 Protože řada věcí, které jsou dnes v Green Dealu, dává ekonomický smysl: Dát si tepelné čerpadlo u baráku dává ekonomický smysl. Na druhou stranu stavět obrovské solární parky v zemích, které mají málo slunce, smysl nedává. Takže tam myslím, že smysl dává rozebrat si, co je ekonomicky návratné, co ne, a v tom pokračovat. Co nedává žádný ekonomický smysl, prostě pozastavit, nechat to být.

4:00 Co smysl nedává? – Především bychom měli mnohem víc naslouchat odborníkům, třeba právě v energetice. Energetici jak v západní, tak východní Evropě stále říkají, že je nějaký podíl obnovitelných zdrojů, který ještě lze ukočírovat v současné podobě. A pak už máte objemy třeba z té těžko přijatelné elektřiny ze slunce, z větru, které do té soustavy těžko napasujete, takže potřebujete záložní zdroje. To je něco, co Evropa moc nebudovala. Ta víra, že vlastně obnovitelné zdroje samy o sobě všechno vyřeší… možná tím řešením budou baterky.

4:30 Mimochodem, myslím, že když Donald Trump říká, že opustí všechny zelené technologie, tak to je spíš výrok do arény než reálný výrok. Spojené státy budou nepochybně dál masivně investovat do záložních zdrojů typu baterie. Což je podle mě jedna z možností, jak vlastně ten systém korigovat, uřídit. Tam je ještě řada technologií, které Amerika dnes má a bude rozvíjet dál. Ať v Bílém domě sedí kdokoliv. To udělají dnes často firmy, které do toho investují velké peníze.

5:00 Je odstavení německých jaderných elektráren něco, co ekonomicky dává smysl, nebo ne? – Jsme demokratické země. Pokud se rozhodnou, že jádro nechtějí, to je případ Německa, tak s tím nic neuděláte.

6:00 Co uhelné elektrárny? Může se stát v Evropě to samé, pokud veřejnost řekne, že už je nechce mít, tak je nebude mít? – Tak ono je v plánu je nemít. Máme v plánu odstavování uhelných elektráren. Velká část uhelných elektráren v Evropě je stará okolo půl století a víc čili jsou na konci životnosti a musí se zavřít tak jako tak. U nás máme tři obnovené elektrárny, Tušimice, Prunéřov, Ledvice, které se zhruba před 20 lety de facto zbouraly, postavily znovu, ale kromě nich jsou ty další už často u hranice životnosti či za ní. Čili tohle je případ většiny evropských uhelných elektráren.

8:00 O co teď bude těžší pro evropský průmysl konkurovat americké výrobě? Pokud Donald Trump řekl, že se chce koncentrovat na to, aby navýšil těžbu ve všech směrech, aby to dokázal využít americký průmysl, který bude díky levnějším energiím pravděpodobně konkurenceschopnější. – Východní Asie, Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan s dražšími energiemi, než měla Evropa, fungovaly velmi dobře posledních 40 let a dokázaly růst. Čili pouze v cenách energií to rozhodně není. Co se týče USA, nezaměňoval bych projevy a realitu. Pro velkou část amerických firem snižovat náklady na energie dává smysl. Budete mít mnohem větší tlak na to, aby rozhodla ekonomika, nikoliv politika. Zároveň si uvědomme, že USA tvoří 50 států a řada z nich má svoje státní direktivy a státní politiky, které jsou často mnohem ostřejší a náročnější než ta federální.

8:30 Co může znamenat pro Evropu navýšení těžby jednotlivých surovin v USA? – Během 20 let se stala totální proměna jak v zemním plynu, tak v ropě. USA ještě v roce 2014 měly zákaz exportu ropy. Dneska jsou jedním z největších exportérů ropy. Díky tomu, že masivně zvýšily těžbu z nových ložisek, je nový systém těžby. (…) To bude pokračovat. To by pokračovalo bez jakéhokoliv prezidenta. Sleduji, jak se zvyšuje americká těžba ropy a zemního plynu, ať je jakýkoliv prezident.

9:00 Donald Trump řekl, že chce odbrzdit některé limity, které byly stanoveny předchozími administrativami, ale když vás tak poslouchám, tak v tom dlouhodobém horizontu vlastně o nic nejde? – Tam byla jediná opravdu zvláštní politika, kterou inicioval prezident Biden 26. ledna loňského roku, takzvaná pauza ve schvalování nových terminálů na LNG. Což samozřejmě okamžitě Trump zrušil.

10:00 Vy jste zmiňoval v jednom z předchozích rozhovorů, že očekáváte, že zhruba v březnu by mohla začít nějaká významnější jednání Evropy s Amerikou o nastavení dodávek zemního plynu. Jak to bude vypadat? – Když začala ruská válka v roce 2022 proti Ukrajině, tak Evropa hledala nové zdroje, aby nahradila ruský plyn. A USA byly logický partner. Velká čast velkých evropských firem jednala v USA, ale taky v Kataru a v dalších zemích. A na podzim roku 2023 čtyři největší evropské společnosti nakupující zemní plyn uzavřely dlouhodobé kontrakty na 26 let. Tři z nich šly do Kataru, jedna šla do USA, německá firma Sefe. A právě její projekt byl jeden z těch pozastavených loni 26. ledna. (…) A tato ztráta kredibility, způsobená tím loňským pozastavením schvalování nových terminálů na LNG, bude v tom byznysu chvilku znát.

13:00 O co bychom měli v tomto ohledu v Evropě usilovat? – Evropa chce mít diverzifikované dodávky zemního plynu. To, že mělo Rusko 40 procent evropského trhu před válkou, už se těžko někdy vrátí. A myslím, že by bylo chybou mít zase všechny dodávky pouze z jedné země, byť by to byly Spojené státy. Já vždycky říkám, že bych nechtěl jít na kolenou do Moskvy ani do Washingtonu nebo do Kataru. Myslím, že Evropa půjde cestou různých dodávek z různých zemí. – Jaká je podle vás ta bezpečná hranice? – Třeba Čína má vnitřní předpisy, že žádní dodavatelé nemůžou dodávat víc než 20 procent domácí spotřeby. Myslím, že Čína má velmi chytrou politiku v této oblasti.

14:00 Vy jste se tento týden vrátil z USA, o čem jste tam byl jednat? – Zaprvé se finalizovala dohoda Američanů a Korejců o tom, že přestanou mít soudní spory a budou společně budovat nové jaderné elektrárny. Což je zásadní pro naše nové Dukovany. A my jsme sehráli poměrně důležitou roli v katalyzátoru toho sporu. Ta jednání probíhala víc než deset let a vlastně to, že jsme řekli, že potřebujeme jejich dohodu teď do inaugurace prezidenta Trumpa, sehrálo velkou roli. Tam nám děkovaly obě strany, že jsme je pomohli dostat do jedné místnosti.

14:30 Vidíte, takže my Češi, které nikdo neposlouchá, jak říkáte, jsme tady dokázali být katalyzátorem dohody mezi tak mocnými firmami. – To byla výjimečná chvíle, protože máme projekt nové Dukovany, kde jsme řekli oběma stranám: Pokud se nedohodnete, bude to někdo jiný. A jednali jsme velmi tvrdě. Jak s firmami, tak s oběma vládami. Velkou roli sehrál Tomáš Pojar, národní bezpečnostní poradce.

15:00 A to jsme řekli? – Samozřejmě. – Opravdu jsme řekli, že pokud se nedohodneme, tak se ten výběr dodavatele ruší a vybereme jiného? – To vám nebudu říkat, co jsme říkali na jednání. To nemohu komentovat. Mohu pouze říct, že jsme jednali velmi tvrdě. Jsem vždy rád v tandemu s Tomášem Pojarem, protože já většinou bývám ten zlý. A když jsem v tandemu s Tomášem Pojarem, tak jsem ten hodný.

15:20 Takže Tomáš Pojar nejel do USA primárně mávat inauguraci nového amerického prezidenta, ale tvrdě vyjednávat o dohodě mezi Westinghousem a Korejci. – Sehrál v tom velkou roli v průběhu posledních měsíců. Ale nejen on, pozor. My jsme měli velkou podporu, pan prezident se o tom zmínil korejskému prezidentovi, pan premiér, ministr průmyslu a obchodu, ministr zahraničních věcí, ČEZ v tom jednal velmi konzistentně, dlouhodobě. Čili to bylo tím, že my můžeme sehrát nějakou roli, pokud hrajeme jako celá země naprosto srozumitelně, jasně. Všichni dostali ty samé linky, všichni říkali ty samé věci, to bylo fajn.

16:00 Mimochodem, oceňuje tohle nějakým významnějším způsobem i americká administrativa? Protože jsem zachytila kuloární informace, když bylo rozhodnuto, že dodavatelem nových bloků budou Korejci, tak přece jenom byla cítit, řekněme, latentně určitá hořkost z americké strany. – Já jsem byl právě v ten den, kdy bylo oznámeno, že Westinghouse nebyl hodnocen, tedy 31. ledna loňského roku, ve Washingtonu a četl jsem české komentáře, že Petr Fiala může zapomenout na návštěvu Bílého domu, že už se tam nikdy nepodívá. A já jsem v těch dnech dojednával mimo jiné jeho návštěvu. Takže mi přišel pozoruhodný rozpor mezi tím, co psala česká média, a Petr Fiala se vzápětí v dubnu do Bílého domu podíval. Víte, Amerika, podobně jako kterákoliv jiná velká země, reaguje pouze na sílu. A myslím, že i dobrým přátelům je dobré občas říct ne.

19:00 Na začátku roku se hodně řešil krok Ukrajiny, která neprodloužila smlouvu o tranzitu ruského plynu přes své území. Zdá se, že Česká republika ukončení tranzitu přes ukrajinské území, alespoň podle informací, které jsou ve veřejném prostoru, přešla v podstatě bez povšimnutí. Je to tak, je to realita? – To je jeden z největších příběhů poslední doby. Vezměte si, že v únoru 2022 40 procent zemního plynu do Evropské unie šlo z Ruska a už na konci roku 2022 to byly jednotky procent. My jsme se fakticky zbavili ruského plynu v tom roce. Pokud ještě tekly nějaké objemy přes Slovensko, k nám, už to nebylo nic, co by tvořilo ceny plynu nebo nás nějak zásadně ovlivňovalo. (…) Tomu by málokdo před pěti lety věřil.

20:00 Je to politická porážka Vladimira Putina, alespoň na tomto energetickém poli, řekněme? – Je to hlavně velká porážka Gazpromu jako takového. Gazprom vytvářel přes 90 procent zisku v Evropské unii, ne tržeb, ale zisku. A to, že teď propouští 40 tisíc zaměstnanců, je, myslím, drobné přiznání, že ta firma je na tom hodně špatně.

22:00 Vladimir Puti se tvářil, že Rusko vyrovnalo ty výpadky násobně větším vývozem stlačeného zemního plynu. Je to realistické, nebo to byla hra? – Putin se snažil už na třech summitech, v roce 2022, 2023 i 2024, přimět Si Ťin-pchinga, aby nechal postavit druhý plynovod, Síla Sibiře 2, což Si Ťin-pching pokaždé odmítl, na všech třech jednáních. Protože má tu představu, že nechce žádný podíl žádného dodavatele větší než 20 procent. To myslím, že bylo velké zklamání pro Rusy. A co se týče zkapalněného zemního plynu, Rusko má dneska čtyři terminály. Nemá úplně kapacitu postavit nové terminály.

26:00 (k energetické bezpečnosti ČR) Co bude dnes zásadní téma energetické bezpečnosti, bude domácí téma – odkud se vezme elektřina, z čeho ji vyrobíme, kolik bude stát? To už nebude téma pro Ministerstvo zahraničních věcí, ale pro domácí ministerstvo. Tu pozici vytvořil ministr Saša Vondra v říjnu 2006. Já jsem byl první, kdo tu práci začal dělat. A mandát byl jasný. Omezit závislost na dodavateli zvnějšku. Ropa, zemní plyn, jaderné palivo. Já předpokládám, že skončím v červenci.

30:00 Čtyřicet procent výroby elektřiny u nás je z uhlí. A jestli se bavíme o tom, že skončí výroba z uhlí v roce 2038 nebo 2033 nebo v některém jiném roce, možná ještě podstatně dřív, bude to velký, velký skok, velká změna. A z dnešního exportéra elektřiny, druhého největšího v Evropské unii, se proměníme v dovozce, pokud nebudou postaveny nové zdroje, ať už plynové, jaderné, nebo nějaké další.

31:00 Ale to, co Evropa prokázala v roce 2022, bylo, že je schopna velmi rychle reagovat. (…) Myslím, že v okamžiku krize jsme schopni reagovat velmi rychle. Evropa není ztracená, Evropa pouze potřebuje nakopnout.