Na Slovensku se hraje o budoucnost Evropy, říká Jourová

Už devět let je eurokomisařkou za Českou republiku. Příští rok ale její unijní mise končí, vrátit se chce zpět domů. Chce dál zůstat v hnutí ANO? A jak se jí v Bruselu podařilo pohnout s bojem proti dezinformacím?

Hostem Ptám se já byla místopředsedkyně Evropské komise, eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová.

Minulý týden začal v Evropské unii platit nový „bič na internetové giganty“, jako jsou Google, Amazon, Facebook, YouTube nebo Alibaba. Celkem 19 velkých internetových platforem se od pátku musí přizpůsobit unijnímu aktu o digitálních službách (DSA).

Ty musí více dbát na soukromí uživatelů, odkrýt své algoritmy, ale také mnohem důsledněji postupovat proti dezinformacím a nelegálnímu obsahu. Jinak jim hrozí velké pokuty.

EU doufá, že po 10 letech rostoucího násilí na internetu takto přiměje technologické giganty k zavedení účinného systému kontroly online obsahu. Většina hlavních platforem, například Meta nebo TikTok, v posledních týdnech ohlásila opatření, která mají pomoct nové nařízení dodržovat.

Jak novou regulaci pocítí samotní uživatelé internetu? Jak je eurokomisařka Jourová spokojená s tím, jak se Evropské unii daří v boji s dezinformacemi? A co říká na předvolební rétoriku favorita slovenských voleb Roberta Fica?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Slibuji si od této regulace změnu stavu, kdy zatím na internetu neplatí to, co platí v reálném světě. Máme v Evropě nějaký obsah určený jako nelegální, to znamená zakázaný. Mluvím o dětské pornografii, extremismu, terorismu, nenávistných projevech, lidé se přestěhovali do digitálního světa a nevzali si s sebou ta práva. Takže to se teď snažíme narovnat. A chceme zvýšit odpovědnost platforem, které do nynější doby svým způsobem vydělávaly na tom, že rozšiřovaly nelegální obsah.

2:30 Budou to velké internetové platformy dodržovat? – Když máte regulaci, která předvídá, že by se mohla dát velká pokuta, tak je ten respekt samozřejmě větší, než když máte nějakou gentlemanskou dohodu. My jsme zatím fungovali v dohodách. Já jsem měla s platformami dohodu o nenávisti na internetu, že budou přijímat oznámení a posuzovat ty případy. Máme kodex proti dezinformacím. Ale samozřejmě že gentlemanské dohody nemají tu sílu.

3:30 Měla by EU sílu zakázat třeba nějakou sociální síť? Vy jste na jaře mluvila o tom, že by to mohlo hrozit Twitteru. – Já jsem tehdy četla, že Jourová zakáže Twitter. No tak to bych byla nejvlivnější člověk planety. Každopádně máme sílu té nové regulace ve smyslu, že pokud by ta konkrétní síť opakovaně, dlouhodobě nedodržovala evropské zákony, tak by mohl nezávislý soud dočasně pozastavit fungování takové sítě. Takže ne, nemůže to udělat Evropská komise, jednotlivý komisař, ale je to na nezávislém soudu.

4:30 Hodně to zjednoduším. Vy jako uživatel budete mít větší práva v tom, že můžete dát oznámení, že někde vidíte nelegální obsah, který se dotýká něčích práv. A ta platforma by se tím měla okamžitě zabývat. Ale zároveň pokud vy budete autorem nějakého příspěvku, který by vám ta platforma měla smazat, tak se můžete bránit.

5:30 Je akt o digitálních platformách to nejdůležitější, co se v boji proti dezinformacím povedlo? – Je to významná regulace, která se zabývá nebezpečným obsahem. U dezinformací je to možný nebezpečný dopad na volební kampaně a bezpečnost. Ale u dezinformací bych byla radši, kdyby fungoval společenský tlak na to znát fakta. To je i hlavním účelem toho kodexu proti dezinformacím, z kterého, pravda, Twitter (nyní X - pozn. red.) vycouval. Ale máme ho podepsaný se všemi velkými platformami a tam by mělo zafungovat i to, že by měly investovat do ověřování faktů. I podporovat nezávislou žurnalistiku tím, že si zaplatí lidi, kteří dokážou najít fakta a poskytnout je lidem. Pokud lidé chtějí věřit bludům, nikdo jim to nebere, ale bylo by dobře, kdyby měli k dispozici i fakta.

6:00 V jakém evropském regionu to nejvíc drhne? – Největší tlak ruské propagandy – což je teď asi největší zátěž Evropy, je to vlastně stav, kdy jsme v informační válce – tak z dat lze vyčíst, že je na Slovensku, což je extrémně nebezpečné teď před volbami. Vidíme veliký tlak v Bulharsku. Z mimounijních zemí je to Srbsko. A bohužel vidíme taky soustředěnou sílu ruské dezinformační scény v Německu.

7:30 Co se s tím dá dělat? Na Slovensku vidíme, že se to i odráží v předvolebních preferencích strany SMER Roberta Fica, který je v tuto chvíli favoritem voleb a jehož rétorika je na hraně dezinformací. – Vždy je kombinace ruské propagandy a silného domácího hráče, což je případ slovenského SMERu, nejnebezpečnější situací. Co se s tím dá dělat? Na prvním místě mám vždy kvalitní, otevřenou a srozumitelnou komunikaci ze strany těch, kdo vládnou. Pokud to nejsou ti, kdo už jedou na té dezinformační scéně. Pak vzdělávání, osvěta, vysvětlování. Pak je to ověřování faktů, silná mediální scéna a nezávislá média. A pak je to oblast, kterou bych nazvala reakcí práva, postihování poplašných zpráv a válečné agrese.

9:00 Jak hodnotíte předvolební mítinky Roberta Fica a jeho rétoriku? Třeba včera v Topolčanech řekl, že válka na Ukrajině nezačala loni. Začala v roce 2014, kdy ukrajinští nacisti a fašisti začali vraždit ruské občany na Donbase a v Luhansku. Co na to říkáte? – Politické kampaně jsou čím dál tvrdší, ale zároveň je potřeba vidět, jestli kandidáti, kteří chtějí vyhrát za každou cenu, se uchylují ke lžím, které jsou ověřitelné. Toto je ověřitelná lež. (…) Agrese, sprostota v kampaních, to naprosto odmítám. Co se týče Roberta Fica, tak jeho útoky na prezidentku Čaputovou daleko přesáhly jakoukoli únosnou míru vkusu a slušnosti.

11:00 Na Slovensku se hraje o budoucnost Evropy, protože to je země, která by mohla za určitých okolní změnit kurz a omezit demokratické principy. Neříkám to proto, abych někomu nahrávala ve volbách, to si jako komisařka nemohu dovolit. Ale rétorika některých stran dává tušit, jakým směrem by tu zemi vedly. Na Slovensku je ta kampaň hodně ovlivněna ruskou propagandou.

12:00 Německo má poměrně složitou situaci v té otáčce o 180 stupňů vůči válce na Ukrajině. Vidíme, jak je to složité lidem vysvětlovat, že najednou je potřeba vyzbrojit jiný stát proti Rusku. A ta atmosféra nejistoty a vyděšení ze změny kurzu je něco, co Rusko využívá, když tam posílá velmi soustředěné dezinformační šípy.

14:00 O orbánovském maďarsku jste před časem řekla, že je to demokracie, která je nemocná. Platí to ještě pořád? – Snažím se být objektivní. Myslím, že historie mi dala za pravdu, že demokracie v Maďarsku má velké neduhy. Na tom výroku se trvám, proti Maďarsku zároveň my jako komise vedeme řadu soudních sporů, které zatím vyhráváme. (…) Další věc je rétorika Viktora Orbána a jeho příklon ke Kremlu v řadě jeho prohlášení, což je něco, co hodně znejisťuje jeho evropské partnery.

16:00 Dokázala by si s tím EU poradit, kdyby Viktor Orbán získal jako spojence Roberta Fica? – Ptáte se na to, kolik „Orbánů“ Evropa utáhne? – Kolik? – Jeden je dost. S panem Ficem by měli složité vztahy i v tom smyslu, že Maďarsko si dlouhodobě dělá nároky na slovenskou půdu. To si budou muset pánové vyřídit. Ale jednota v pomoci Ukrajině je něco, co nás dělá a musí dělat silnějšími. Každý, kdo zpochybňuje nárok Ukrajiny na vlastní území a svobodný vývoj, dnes plive na hroby všech obětí ruské agrese.

20:00 O jaké portfolio v Evropské komisi by ČR měla v dalším období usilovat? Alexandr Vondra teď třeba mluvil o tom, že vaše současné portfolio pro nás bylo absolutně nevýhodné. – Moje portfolio je jedno z nejsilnějších. (…) Ale možná, že nastala doba na to vyjednat takové portfolio, které má vliv na ekonomiku, na obchod, na společný trh. – Ale co pro to udělat? – Vyjednávat, odchytit si ten moment, kdy bude mít nový předseda komise ucho otevřené k návrhům na kandidáty, pak teprve přiděluje portfolia.

22:00 Vy jste se teď nedávno zmínila v rozhovoru pro Radiožurnál, že vhodným kandidátem by byl Dominik Hašek, to jste myslela vážně? – Já jsem se rozhodla, že trochu zazlobím. Já za to nejsem zodpovědná. Každopádně když byl Dominik Hašek s otázkou olympiády a ruských sportovců ve Štrasburku, tak tam udělal velký dojem. Já jsem ještě dodala, že silné portfolio, což se v Česku nebude líbit, by podle mě měla být mládež, mladí lidé, pro kterého jsme toho mnoho neudělali. A vychází nám to z průzkumů, že bychom měli zajistit, aby Evropa nebyla jen „místo pro starý“.

23:00 Co se týče vašeho členství v hnutí ANO, pořád se v něm jako liberální politička cítíte dobře? – Na tuto otázku jdu spíše hlavou než srdcem. Řada věcí mi vadí. Myslím, že mi bude hodně vadit protievropská kampaň, kterou hnutí ANO chystá. A zase to bude rétorika, chceme zůstat v Evropě, ale chceme jí měnit. Já jsem v klubu liberálů, tak jako europoslanci za ANO, a tam myslím, že jsem umístěná správně. Co se týče mého angažmá v ANO, do budoucna mě zajímá česká politika, a to jakým způsobem ANO kormidluje politický život v České republice, nyní jako opoziční strana. Já se dívám na tři věci: jestli ANO má tendence narušovat principy právního státu, nezávislosti justice, médií a tak dále. Tam takové tendence nevidím. Za druhé, jestli ANO drží transatlantský kurz v zahraniční politice, že je prozápadní. A za třetí, protože jsem politička názorově ve středu, možná lehce doleva, tak se dívám, jakou dělá sociální politiku.

25:00 Takže kamarádství Andreje Babiše s Viktorem Orbánem vám nevadí? – Vadí, dlouhodobě to kritizuji, ale je věcí pana Babiše, aby si to obhájil. (…) Kampaň do Evropského parlamentu je vždy hlasitější a ti poslanci, kteří vzejdou z této kampaně, možná Klára Dostálová, možná Jarda Bžoch, tak se budou muset vypořádat s tím, že by se měli zařadit do nějakého politického klubu. V momentě, kdy by je ta extrémně konzervativní kampaň vysunula na okraj politického spektra, tak by tam hnutí ANO moc účinné politiky nemohlo udělat.

30:00 Co vás stále drží v hnutí ANO, když většina liberálních osobností už hnutí opustila, sledovali jsme různé kauzy, národoveckou politiku Andreje Babiše a tak dále? – Já to všechno sleduji, nejsem ráda, ale je pravda, že jsem teď tak trochu za bukem, jsem v této pozici zatím posunutá v jakémsi módu neaktivity, hibernace řekněme. A zatím jsem nedostala takový impuls, abych řekla: „Já odcházím.“ Na začátku prázdnin jsem se o tom bavila s Andrejem Babišem a on říkal: „Proč byste odcházela? Vždyť v hnutí ANO mají různí lidé různé názory.“ A pro mě je představa rychlého odchodu příliš snadná. Moje představa je se vrátit, rozhlédnout se, možná v tom hnutí trochu zlobit. Mít ten jiný názor, zkusit něco prosadit. Teatrální odchody, to není můj styl.