Green Deal nepochází od zelených fanatiků, říká Čech v Evropské komisi

Česko získalo vysoký úřednický post ve strukturách Evropské komise. Bývalý ministr životního prostředí se stane druhým mužem pro Green Deal. Jak si zelená dohoda v Evropě aktuálně stojí?

Hostem Ptám se já je bývalý český ministr životního prostředí Jan Dusík, který vyhrál konkurz na strategickou pozici „dvojky“ klimatické politiky v Evropské unii.

Dusíkovu nominaci schválil sbor eurokomisařů minulý týden. Exministr a odborník s mnohaletými zkušenostmi v oblasti ochrany klimatu je teprve druhým Čechem, který obsadí místo zástupce generálního ředitele pro klimatickou politiku v Evropské komisi. A stane se tak jedním z nejvýše postavených českých úředníků v unijních institucích.

Osmačtyřicetiletý Dusík byl ministrem životního prostředí v úřednické vládě Jana Fischera mezi listopadem 2009 a březnem 2010. Působil na resortu opakovaně jako náměstek, mimo jiné pracoval také v Programu OSN pro životní prostředí a během českého předsednictví EU v roce 2022 byl vyjednavačem v rámci Green Dealu. V současné době pracuje pro Světový fond na ochranu přírody ve Švýcarsku. Z této pozice by se měl během léta přesunout do Bruselu.

Právě o budoucnosti Green Dealu se teď stále hlasitěji diskutuje v souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Takzvaná zelená dohoda pro Evropu, která obsahuje soubor opatření k dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050, stále silně rozděluje politiky.

Jaké změny Green Dealu můžeme očekávat? A jak chce přesvědčit českou veřejnost o tom, že opatření na snižování emisí nejsou vyhazování peněz, ale nutná změna?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

7:00 Součástí vaší role bude třeba i přibližování evropské politiky regionu, odkud pocházíte. S agendou Green Dealu, který je teď na pranýři mnoha politiků a politických stran, to budete mít jako poměrně velkou výzvu, nemyslíte? – Green Deal je takový strašák nebo zjednodušení. Green Deal jde napříč celým spektrem agend Evropské komise a Evropské unie jako celku. Já se budu věnovat specificky klimatickým částem, které jsou významné, ale nikoliv všeobsahující. V tom evropském Green Dealu je ta agenda samozřejmě citlivá. Je to bezprecedentní transformace evropské ekonomiky směrem k úplné dekarbonizaci, které by mělo být dosaženo v roce 2050. A k tomu, aby to vůbec bylo možné, je potřeba, aby se zapojily všechny sektory.

8:00 Čili není to jenom tradiční otázka energetiky, dopravy, průmyslu, ale je to otázka domácností, zemědělství. To je velmi důležitým prvkem. Tak jako v Česku, tak i ve všech evropských zemích. Nyní vrcholí kampaň před volbami do Evropského parlamentu a všechny strany, všechny frakce Evropského parlamentu nyní diskutují o tom, jakým způsobem se postavit k dalšímu vývoji Green Dealu nebo té klimatické regulace. A určitě bude důležité, jak ty evropské volby dopadnou.

11:00 Kam nás staví například rétorika Andreje Babiše, podle kterého Green Deal není o ekologii, ale je to „extrémně nebezpečný pokus, líbivě zabalený do hesel o záchraně planety, násilně překopat a zdražit způsob života“? – Evropské cíle, zejména tedy cíl uhlíkové neutrality do roku 2050, jsou cíle, které nepocházejí od fanatiků nebo od zelených politických stran v Evropské unii, ale jsou to cíle, na kterých se shodla Evropská rada s tím, že chce jít tímto směrem. Navíc jsou to cíle, které vyplývají z Pařížské dohody a ke kterým se vztahují i závazky dalších zemí světa k tomu, abychom naplnili snahu udržet globální oteplování pod dva stupně.

19:00 Jakým způsobem by mohla být opatření obsažená v Green Dealu upravena? – Ta debata se určitě povede. Jsou některé předpisy, které ani nevstoupily úplně v platnost. Je to například emisní obchodování pro dopravu a budovy. (…) Stejně tak přijde poměrně velké množství prostředků do nového sociálně-klimatického fondu, který by měl zajistit to, že ta opatření, která jsou potřeba na zateplování budov, na výměnu zdrojů, na opatření v dopravě, budou sociálně přijatelná.

19:30 Čili je to jakýsi vlak, který projíždí a na jehož konci je cílová stanice dekarbonizace v roce 2050. Ale bude teprve dodefinováno, jak konkrétně se k tomu roku 2050 máme dostat. Že by nastala situace, že plošně zrušíme některé předpisy, dokonce i ty, které zatím nevstoupily v platnost, si nemyslím. Ale určitě – a je to tak správné – bude potřeba vyhodnocovat dopady těch předpisů tak, jak přicházejí. Například v zemědělství.

21:00 Je to ucelený celek, který nekončí regulací emisí skleníkových plynů a který vlastně znamená přemýšlení v tom, že se chceme dostat do situace, kdy budeme vědět, že změnu klimatu jsme zvládli. Kdy budeme schopni využívat a mít energii k tomu, aby fungovala ekonomika, kdy budeme mít fungující evropské hospodářství a současně nepůjdeme cestou nárazu do zdi, kde by docházelo ke změně klimatu, ve které nebudeme schopni fungovat.

34:00 Svět si dal závazek udržet zvýšení globální teploty pod hranicí dvou stupňů, ideálně 1,5 stupně. Jenže na té hranici jsme už teď. Jak špatná je z tohoto hlediska situace ohledně očekávaných změn klimatu? – Když vidím, k jakému technologickému pokroku došlo v posledních letech a technické možnosti jsou velké, abychom se dokázali dostat na 1,5 stupně, všechno to závisí na politické vůli, která musí být nejen evropská, ale i ve zbytku světa. A to je věc, kterou se budu také zabývat.