Dorazín: Rusko se vyčerpává, sází na jednu jedinou kartu

Příští týden to bude rok, kdy na Ukrajinu vtrhla ruská armáda. V konfliktu už přišly o život statisíce lidí včetně tisíců civilistů. Velká část země je zpustošená. Ukrajinci ale přes to všechno úspěšně vzdorují. Jak dlouho vydrží?

Hostem Ptám se já byl zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině a čerstvý držitel Ceny Ferdinanda Peroutky Martin Dorazín.

Ruská vojska vtrhla do země 24. února 2022. Po řadě neúspěchů na frontě v létě a na podzim změnil Kreml taktiku a spustil na začátku loňského října pravidelné vzdušné útoky na ukrajinská města a energetickou infrastrukturu. Konflikt už stál život statisíce lidí, včetně tisíců civilistů. Organizace spojených národů na začátku února potvrdila smrt 7 155 civilistů, včetně 438 dětí. Upozornila také, že mrtvých a zraněných je pravděpodobně mnohem více.

Ukrajinci čelí útokům ruské strany prakticky denně. V noci na dnešek Moskva opět podnikla na ukrajinském území sérii vzdušných úderů. Podle tamních úřadů hlásilo zásahy několik oblastí, většinu střel a dronů ale sestřelila protiukrajinská obrana. Například ve Lvovské oblasti na západě země rakety podle místní správy poškodily zařízení kritické infrastruktury.

Jak se po roce války Ukrajinci drží? Hrozí očekávaná ruská ofenziva, nebo jde o plané strašení? A jak má Ukrajině dál pomáhat Západ?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Tato noc byla docela těžká, nejen tady v Dnipru na východě Ukrajiny, ale také na západě ve Lvově. Myslím, že tam napočítali za tu noc 36 ruských raket, většina z nich byla sestřelená, ale některé se sestřelit nepodařilo. A právě ty dopadaly na objekty energetické infrastruktury ve Lvově a na jiných místech. Tady, musím to zaklepat, to bylo poměrně klidné. Ale teď právě je další vzdušný poplach. Musím se podívat do počítače, jestli něco neletí, je na to taková aplikace, jmenuje se Radar.

4:00 Bojíte se? – Ono je to celé nebezpečné, od Užhorodu až po hranice povstaleckých území, protože tam zase útočí odvetně ukrajinská strana těžkými raketami. Podobně na Doněcku, kde je život zcela válečný. Stejně tak na Krymu. Tady není žádná klidná oblast. (…) Jak jsme viděli, tak to lítá k polským hranicím. Byl narušen vzdušný prostor Moldavska, téměř i Rumunska, kde to letělo po hranici. Takže tady se člověk nemá ani kam schovat.

6:00 Kam se ten konflikt posunul? – Dostal se do fáze, která bude zřejmě letos rozhodující. Ukáže se, jestli je západní pomoc Ukrajině dostatečná a Ukrajinci mohou vytlačit ruská invazní vojska ze svého území. Možná ne třeba úplně z Krymu, ale z těch východních a jihovýchodních území, to znamená Luhanská, Charkovská, Doněcká a Záporožská oblast. Tam by se mohlo podařit donutit Rusko k ústupu. Tedy pokud budou mít Ukrajinci dobré dělostřelectvo, dost výzvědných dronů k identifikaci cílů a samozřejmě dobrou protivzdušnou obranu, aby reagovali na odvetné nebo na ty přicházející ruské útoky. Potom samozřejmě Ukrajinci můžou zvrátit tu situaci ve svůj prospěch.

7:30 Původně se očekávalo, že protiofenziva bude v létě, ale teď se říká, že bude už v březnu. Ale Rusko je velmi zákeřný protivník, nesmírně brutální. S tím vším je třeba počítat. Rusové se učí za pochodu. Teď se naučili využívat i ty balony, které se záhadně používají po celém světě. Jsou to vlastně takové věci, které se používaly už za druhé světové války právě k výzvědným účelům. Ale vývoj jde dál. Rusko zatím vyslalo nad Kyjev balony schopné špionáže, ale ty balony můžou nést také nějaké nálože. Rusko zřejmě šetří silnou municí, a proto začalo používat i tyto zbraně. Takže uvidíme, co se letos bude dít.

9:30 Poučilo se za ten rok Rusko, posunulo se nějak? – Určitě. My to tady sledujeme každým dnem. (…) Mají svůj generální štáb ve Starobělsku v Luhanské oblasti. To jsou dávno okupovaná území od roku 2014. Vytvořili si tam systém několikanásobné ochrany, jsou tam velmi dobře „zakopaní“. A s tím, jak se velení operace vrátilo do rukou ruských vojenských profesionálů se zkušenostmi, tak už je stále méně těch úplně zjevných chyb. Kromě toho, že tam neustále ženou lidi jako na jatka, ale to je součástí toho ruského vojenského „umění“. Ale používají jiné typy zbraní. Používají je trochu jinak. Chovají se jinak v terénu. Učí se od Ukrajinců, protože začali vytvářet takové malé skupinky po jejich vzoru, které jsou méně identifikovatelné, které se operativně pohybují v terénu, především s výzvědnými účely, ale mohou také provádět různé záškodnické akce. (…) Začíná se to vyrovnávat, pokud Ukrajinci nedostanou do rukou dobré zbraně.

15:00 Rusové nemají tak obrovskou údernou sílu, jakou měli loni, kdy napadli celou Ukrajinu zároveň na všech místech, kde se jenom dalo, od západu po východ, od severu po jih. To byl moment šoku. Takový moment překvapení už se Rusům určitě nepodaří, protože jsou v jiné vojensko-technické situaci. (…) Rusko se vyčerpává, že si neponechává ani jakousi minimální strategickou zásobu vojáků v jiných částech země, že všechno sází v podstatě na jednu kartu, a to znamená na tu ukrajinskou. Což je na jednu stranu dobře. Je to ale hrozivé, protože to znamená, že Vladimir Putin je ochoten to táhnout až do nějakého konce, o kterém nevíme, jak bude vypadat. Ale v takovém rozsahu, v jakém jsme to viděli loni na konci února, to rozhodně nebude.

18:00 Kdy se Rusko vyčerpá? – Zakonzervovaných a nepřiznaných zbraní třeba ještě ze sovětské éry má hodně. (…) Sovětský svaz budoval svou obranu tak, aby mu ty zásoby zbraní a munice vystačily na čtyři roky. Když vezmeme v úvahu, že třeba polovina z té munice a z těch zbraní už je nepoužitelná, tak stále mají přinejmenším polovinu těch sovětských zbraní plus mají nové zbraně. Takže vydrží minimálně dva roky, aniž by byli přinuceni se stáhnout.

22:00 Jsou Ukrajinci stále tak nezlomní? Jak se po roce války drží? – Nejsou demoralizovaní. Teď přecházejí do stavu naštvanosti. Země se snaží žít normálně, většina věcí funguje, dokonce se podařilo z velké části opravit energetický systém. Člověk má dobrou náladu, protože všechno svítí, funguje. Samozřejmě ekonomická a sociální situace lidí je nesmírně těžká, ale oni to nevzdávají, hledají si jiné práce, berou v podstatě cokoliv, co se dá, a snaží se to přežít, přečkat s tím, že věří ve své vítězství. To jim strašně pomáhá.

24:00 Jak vnímáte hlasy, které opakovaně zní od západních politiků, mimochodem teď naposledy jsem to slyšela třeba od bývalého ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, o tom, že bychom měli jednat o míru? – Je to taková ruská rétorika, protože to ministr zahraničí Lavrov i prezident Putin v podstatě opakují všude, kudy chodí. Říkají: „Vždyť my chceme mír, my nechceme nic jiného, než aby byl mír. A oni nám v tom překážejí. My nevíme, s kým máme jednat, ale oni s námi jednat nechtějí. Nikdo s námi nechce jednat, nikdo nechce mír.“ To je špatný logický řetězec a myslím si, že pan Zaorálek, který je jinak velmi bystrým pozorovatelem tady toho veškerého dění, trochu sedl na lep právě těmto hlasům. Ano, každý chce mír, nikdo nechce válku. Ale mír musí být uzavřen za určitých spravedlivých podmínek.

25:00 Je to nejhorší válečný konflikt, který jste jako reportér zažil? – Jugoslávská válka byla taky hrozná, protože tam šlo o etnickou nenávist, etnické vraždění. (…) Ale byl to uzavřený, v podstatě lokální konflikt. (…) Tohle je konflikt, který má obrovský potenciál přerůst ještě v něco daleko horšího, protože je to konflikt s mocností, která se chová despoticky vůči svým vlastním obyvatelům a velmi agresivně vůči sousedním státům, nejenom vůči Ukrajině. (…) Když Rusko nezastavíme, bude to znamenat přímé ohrožení pro nás.