Jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku státu, říká Foltýn

Už půl roku na Úřadu vlády vede odbor strategické komunikace. Má za cíl připomínat lidem základní hodnoty státu, zlepšit to, jak stát s veřejností komunikuje a zvyšovat odolnost společnosti vůči dezinformacím. Jak se to daří?

Hostem Ptám se já byl vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn.

Odbor strategické komunikace státu na Úřadu vlády vznikl s cílem zlepšit to, jak se k občanům dostávají potřebné informace a novinky (které kabinet přinášel například prostřednictvím kampaně Česko informuje), ale také zvyšovat odolnost Čechů vůči dezinformacím a posilovat jejich vztah ke státu.

„Informovat lidi o základních hodnotových tématech státu jednoduše a srozumitelně,“ sliboval od června nový koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn s tím, že komunikace by se měla více zaměřit na témata založená na pozitivních hodnotách.

Mimo pozitivně laděných kampaní - například při příležitosti k výročí invaze 21. srpna nebo k výročí samostatného Československa - na sebe ovšem bývalý náčelník Vojenské policie Foltýn často poutá pozornost ostrými výroky. Například když podporovatele Putinova režimu označil za svině.

Jaké výsledky práce za sebou odbor po půl roce má? A jak pomáhají ke strategické komunikaci radikální výroky jejího koordinátora?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak jde po půl roce ve vaší funkci strategická komunikace státu? - Zejména v tom posledním boji s dezinformacemi to rozhodně moc nejde. Česká republika v tom není výjimkou, většina evropských států s tím pořád má problém, který se dá charakterizovat velmi jednoduše: Evropané se nebrání a nebrání se tomu, co u nás otevřeně dělají Rusové a  skrytě a chytřeji dělají Číňané. Pakliže se nechcete bránit vůči ruským kriminálníkům a čínským komunistům, tak to hovoří něco o evropské vůli se bránit obecně. Není to žádné překvapení, nejde nám to 30 let a je to jenom horší.

3:00 Co se podle vás odboru strategické komunikace za ten půlrok podařilo? - Když jsem nastupoval, oddělení strategické komunikace už tam přes dva roky existovalo. Ale ani vy, ani drtivá většina ostatních občanů o tom neví, že tam bylo. Takže první úspěch je to, že víte, že existuje. A z toho, co jste řekla na začátku, je zřejmé, že i víte, co je strategická komunikace. Takže to je úspěch číslo jedna.

4:00 Co jsou ale konkrétní výsledky? Ten odbor má podle statusu, který k tomu schválila vláda, každé tři měsíce vládě předkládat výsledky své činnosti. Co jste jim tam napsali? -Standardně jsme na vládě doložili, v jakém stavu odbor je. Samotný fakt, že byl založen, byla důležitá informace. Nicméně to, co mohlo být vidět, tak byly třeba kampaně Můj šedesátý osmý nebo Moje vlajka. Což jsou pro drtivou většinu občanů smířlivá a neškodná témata, která mají posílit základní hodnoty. Zbytek činnosti odboru… on totiž nemá být moc vidět, ten má být vidět ve změně komunikace státních institucí. Což se domnívám, že zatím moc vidět není, respektive jde to po malých krůčcích a daleko pomaleji, než bych si představoval.

5:00 Jiné resorty s vámi nechtějí spolupracovat? - Není to ani tak, že by nechtěly spolupracovat. To je primárně dáno tím, že nejen v českém prostředí vlastně ještě pořád žijeme na růžovém obláčku míru, i když válka je za rohem a jsme objektivně v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku státu. Ale když vybudujete celý státní systém na přesvědčení, že je všechno bezproblémové a můžeme se hádat o běžných politických tématech a nemáte vůli se bránit, tak samozřejmě generujete i představitele a úředníky, kteří jsou spíše kompromisní a málokdy to jsou lídři. Ten umírněný, kompromisní způsob uvažování je velmi výhodný v době míru, je nevýhodný v době války. A my nejsme vlastně ani v míru, ani ve válce. My jsme v tom takzvaném hybridním působení, které bohužel není ani jedno.

6:00 Všude narážíme na komentáře nebo vystoupení mnohých politiků, kteří zpochybňují vaši roli, zpochybňují vůbec existenci odboru pro strategickou komunikaci státu, někteří vám dávají nálepku cenzorů, propagandistů. Tak co jsou ty výstupy, kterými byste je přesvědčil? - Zrovna ty, o kterých mluvíte, přesvědčovat vůbec nemám zapotřebí. Mně je upřímně úplně jedno, co si o tom myslí, protože oni nechtějí být přesvědčení, oni si to prostě vybrali jako fackovacího panáka. Základem pro strategickou komunikaci je zvýrazňování a obhajování základních hodnot tohoto státu. A pakliže se na těchto hodnotách tito lidé s námi neshodnou, tak do nás budou kopat.

6:30 Nejste pro ně problémem vy? - Je to docela dobře možné. Já také nejsem na své neplacené funkci nějak závislý a já ji rozhodně dělat nemusím, pakliže jsem pro někoho problém. Největší úleva, až odejdu, bude pro mě. Takže mně je tohle to jedno.

7:00 Ale samozřejmě věci říkám na placato, někde bylo napsané, že jsem buldozer. Říkám to proto, že jako bezpečnostní expert vidím tu urgenci, situaci, v jaké se nacházíme. A vidím to, že zatáčku můžeme ještě pořád v bezpečí vybrat. Ale ty věci musím říkat opravdu tak, jak mi jdou na jazyk. Nikoliv proto, že bych byl buran, ale proto, že veřejný prostor nesnese zjednodušování a relativizování. Prostě chci říct věci, jak jsou.

8:00 Říkáte neplacený, vy jste ale placený státem. - Pochopitelně, jsem voják, to znamená, mám pořád formálně uniformu, jsem nadále placený jako voják, z něčeho žít musím. - Já ale zpochybňuji, když říkáte: Nejsem za to placený. To je teď momentálně vaše práce. - Mně Stratkomem (odborem strategické komunikace) přibylo ohromné množství práce a rozhodně to není osobně něco příjemného, že do vás kope kdejaký fašoun. Pro mě je to pracné, nepříjemné, vyčerpávající. Nemám za tohle ani korunu, ani nechci. Ale jestli má někdo problém s tím, že nežiju ze vzduchu, ať si škubne nohou, mně to je jedno.

9:00 Řekl jste fašoun. To je součást věcí, které vám kritici vytýkají, dost možná i proto kritikům v té své roli vadíte, protože používáte velmi expresivní výrazy. - A jaké mám používat? Když je někdo fašoun, tak mu říkám fašoun, když je něco trakař, tak tomu říkám trakař. Když něco kejhá jako fašoun, smrdí to jako fašoun, chová se to jako fašoun, je to fašoun.

11:00 Lidé si obvykle myslí, že mým úkolem je ty, kteří už přepadli do protisystémového spektra a nemají rádi svůj vlastní stát, přesvědčovat. Super, já bych to strašně rád dělal. Trvá to dlouho, je to drahé. Já nemám čas a nemám peníze. Můj úkol je, aby tam nepřepadli ti ostatní. Takže musím říct, co je špatně. A to říkám naprosto jasně. Jestli se to někomu nelíbí, chápu.

12:00 Což ale vyvolává ty ostré reakce na vás. Když jste přišel do studia, tak jste říkal, že už i vy jste z toho unavený. - Já to samozřejmě vydržím. Že jsem osobně naštvaný? Tak pochopitelně. Loni jsem byl hrozný holkař, letos mě obviňují, že jsem homosexuál, zároveň, že nadměrně piju a zároveň na Braníku je nápis: Žid Foltýn musí viset. Takže holkař, homosexuál, ochlasta a Žid.

16:00 Elity se na správě věcí veřejných podílejí nejméně v naší historii. Lidé, kteří jsou respektovaní jako lékaři, vědci, umělci, herci, se stáhli z veřejného života, nechtějí veřejně říkat, jaké hodnoty zastávají. Protože vědí, že v ten okamžik budou holkař, homosexuál, Žid, ochlasta. Vědí, že se jim to stane. Kdyby to takto udělalo 300 lidí, 300 představitelů veřejného života, tak samozřejmě nemohou z každého udělat nějakou zrůdičku, ale bohužel ti lidé se stáhli. A když jste na to sám a jenom říkáte: Nevykašleme se na to, pojďme si základní hodnoty bránit. Tak vlastně jenom pořád čekáte, kdy se konečně ti respektovaní občané zvednou. (…) To nám udělaly sociální sítě a nenávist na sociálních sítích.

22:00 To, co se stalo v Moldavsku, kde demokracie vybrala zatáčku smrti - a jde opravdu o fous, 50,04 %, to je hodně těsné - a to, co se stalo v  Rumunsku, kdy musel zasáhnout ústavní soud, to je velké varování pro evropské země. To, co dělají autokracie typu ruské, a zejména ona v našem případě, ale třeba i to, co dělají čínští komunisté, a dělají to skrytě a daleko šikovněji, tak to je něco, co se s demokracií prostě neslučuje. Pokud volby zmanipulujete tím, že veřejný prostor zahrnete desítkami tisíc falešných profilů, které úplně změní způsob společenské diskuze a fakticky zahluší normální debatu, tak to tu demokracii přímo ohrožuje. - Hrozí tohle u nás? - Hrozí to v každém evropském státě.

24:00 Co děláte nebo chystáte v tomto směru vy? - Odbor strategické komunikace má 13 tabulkových míst. Rád bych byl mesiášem, který s 13 tabulkovými místy a prakticky bez peněz zvrátí ruské informační operace v České republice. Určitě se o to pokusím, ale jak jsme se bavili před rozhovorem, i vizuálně mám k mesiáši hodně daleko, takže nejsem si úplně jistý, jestli dokážu dělat zázraky. - Tam jste se přirovnával spíš k čertovi. - Dezinformační scénou jsem tak řazen docela často, že vypadám jako čertík. Ale já mám strašně rád pohádky s Ondřejem Vetchým a tam je ten čertík pro mě sympatická osoba, takže mi to nevadí.

25:00 Dobře, ale zpět k té otázce, budou sněmovní volby, něco přece chystáte. - Samozřejmě, že ano. Synchronizace vystupování jednotlivých státních institucí. Stát málo mluví jedním jazykem, dokonce nemá ani vlastní společnou značku. Pokud se podíváte na vystupování Velké Británie, tak největším zadavatelem reklamy ve Velké Británii je Velká Británie. Pokud něco říká stát, tak tam vždycky máte stejnou značku. Jediná výjimka je britská armáda, která ji má trošičku modifikovanou, ale jinak všichni ostatní mají jednu značku. Víte, že mluví stát. U nás tohle zatím neplatí. To je jedna z prvních věcí, které je potřeba změnit – a změníme to.

25:30 Další, daleko důležitější, je, aby stát, pokud možno, mluvil opravdu jedním jazykem. A to se bude hodit jakékoliv vládě, pokud bude mít demokratické hodnoty.

28:00 Myslíte tedy, že v tom příštím roce budeme potřebovat najít odvahu takovéhle věci zastavit, zablokovat, zakázat, vypnout? - Vypnout ruské účty, které sídlí někde v Petrohradu a zaplavují náš informační prostor, opravdu nejde tak, že otočíte tlačítko. To první, co musíte, tak musíte říct, že to vůbec existuje. Musíte ukázat ideálně v nějaké grafice, jak to funguje. A třeba to, co se stalo v Rumunsku, je obrovské varování, to znamená, daleko důležitější než něco vypínat je ukázat, že se to děje.

30:00 Říkal jste, že máte 13 lidí, toto je celý ten váš odbor, se kterým spolupracujete? - Je to 13 tabulek čili 13 platů. Některé jsou půlené, takže tam těch lidí sedí fyzicky 16. (…) V Británii přímo pod vládou Stratkom má asi tisíc lidí, další čtyři tisíce podporují z jiných institucí. Což samozřejmě tady absolutně není možné. Ale jedna z věcí, které teď třeba rezonují, je, že v tom odboru jako externistka pracovala historička, která zároveň dělá v České televizi pořad Historie.cs, Marie Koldinská. Bylo to předmětem nepřiměřené hysterie. Na Úřadu vlády byla externistkou, než jsem nastoupil. Já jsem nikoho nevyhodil. Všichni, kteří tam pracovali předtím, mohli pracovat dál. A většina toho využila. Jestli má někdo problém s tím, že externista v České televizi, historik nemůže být zároveň externistou, historikem, který pracuje po Úřad vlády, ježíšmarjá, ať to řekne.

33:00 Říkáte pořád, že to jsou veřejné informace. Ale zároveň nechcete zveřejnit jména lidí, kteří tam pracují. - To jsem konkrétně odmítl. Trvám na tom, že to je v pořádku. Až to vy novináři rozkryjete, výsledkem bude, že to, jak to teď schytala Koldinská, tak to schytají všichni ostatní a znechutíte mi je. (…) Pokud mi někdo dá právní výklad, že to je nezbytné, udělám to. Ale jsou to poctiví patrioti, kteří pracují pro stát a následně jim to dezinformační scéna osolí a strašně jim tu práci znechutí. Někteří odejdou.

35:00 Cílem strategické komunikace má být i směřovat k budování důvěry v instituce a právní stát, demokratický stát. Nakolik to v současné chvíli ohrožují spory vedení Ministerstva obrany a vedení české armády, spory, které vidíme mezi ministryní Janou Černochovou, náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou, potažmo i vámi? Není to něco, co je vlastně docela nebezpečné pro Českou republiku? - Jsme v právním státě a jsem přesvědčen, že pakliže mám já osobně dojem, že je někde porušován zákon, tak to prostě řeknu. A pokud máme demokratickou vládu, což doufám, že máme, a nepochybuju o  tom, že ji mít budeme, tak je i naprosto normální, že své pochyby sdělíte příslušné instituci, ona to prověří. Jsem na prvním místě občan tohoto státu a jakkoliv jsem za celou svoji kariéru důsledně plnil své povinnosti, tak mám i práva. A jestliže dochází k tomu, že se někde bráním právní cestou, tak to rozhodně není proto, že bych nevěřil tomuto státu, je to přesně obráceně.

37:00 Pro kontext, navazujete na článek Deníku N, který popisuje, že jste podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze zneužití pravomoci. Šlo o situaci, kdy vaše aktivity prověřovalo Vojenské zpravodajství. Koho podezříváte, ministryni Černochovou? - To trestní oznámení je na neznámé pachatele, někteří z nich by mohli být pracovníky Vojenského zpravodajství. Jinými slovy, domnívám se, že někteří pracovníci překročili své kompetence, respektive že přímo lhali. (…) Já jsem celým svým životem ukazoval, že sloužím tomuto státu a budu to dělat dál, ať se někomu líbí, nebo nelíbí. Ale vás jako občana by ve skutečnosti, pokud věříte právnímu státu, mělo uklidňovat, že máme stát, který funguje tak dobře, že nemám žádné obavy dát trestní oznámení, když si myslím, že se děje trestný čin, že věřím kontrolním mechanismům tohoto státu.