Babiš chtěl ponížit prezidenta a nakonec se smáli jemu, říká Kolář

Premiér přitvrzuje ve sporu s prezidentem. Ten o víkendu prohlásil, že po summitu NATO věří ve zklidnění vztahů s vládou. Babiš se do Pavla ale tvrdě opřel a obvinil ho, že jen vede kampaň za znovuzvolení. Jak s tím Hrad naloží?

Hostem Ptám se já byl poradce prezidenta a bývalý velvyslanec v USA a v Rusku Petr Kolář.

Otevřený konflikt mezi předsedou vlády Andrejem Babišem (ANO) a prezidentem Petrem Pavlem se rozpoutal o víkendu.

Pavel v sobotu na slovenském festivalu Pohoda prohlásil, že po období rozjitřených vztahů s Babišovým kabinetem věří ve zklidnění situace a pokračování spolupráce mezi Hradem a Strakovou akademií.

Babiš se ale ve svém videu na sociálních sítích proti hlavě státu tvrdě vymezil. K účasti Pavla na summitu NATO v Ankaře prohlásil, že se „styděl, protože to bylo trapné“. A označil prezidenta za „zmanipulovanou loutku“ ovládanou poradci, které jde hlavně o znovuzvolení. „Jeho tým bude dál hledat nějaké konflikty, protože kampaň bude založena na kritice naší vlády. A my s prezidentem máme odlišné názory úplně na všechno,“ řekl premiér.

Přestřelka mezi oběma vrcholnými představiteli státu tím ale neskončila. Hrad reagoval prohlášením, že prezident komunikuje věcně a nekonfliktně. „Prezident nepoužívá osobní útoky,“ uvedl Pavlův mluvčí. S tím ale premiér nesouhlasil: „Prezident že je nekonfliktní a chce spor s vládou uklidnit? Vážně? No, musel jsem se podívat do kalendáře, jestli není 1. dubna.“

Vztahy mezi hlavou státu a vládou jsou vyostřené už od začátku letošního roku kvůli prezidentovu odmítání jmenovat poslance Motoristů Filipa Turka ministrem. Rozpory pak prohloubila následná přetahovaná o vedení české delegace na nedávném summitu NATO v Ankaře.

Drhnou také společná jednání nejvyšších ústavních činitelů. Poté, co se v lednu na schůzku ani po hodinovém odkladu nedostavili premiér Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé), kteří byli na jednání vlády, Pavel setkání zrušil. Následně se společná jednání nejvyšších ústavních činitelů neobnovila a komunikace mezi Hradem a vládou se omezila především na přímá jednání prezidenta s premiérem.

Co Andreje Babiše tak rozčílilo? Co se stalo za kulisami summitu? A jak dál bude postupovat prezident?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak dopadl summit Severoatlantické aliance v Ankaře pro Českou republiku? Úspěch, neúspěch, jak byste to zhodnotil? – Umělecký dojem tedy dost špatný, ale v zásadě to nedopadlo tak zle. Myslím si, že i prezident se to snažil střízlivě hodnotit jako docela slušný výsledek. Nedošlo tam k nějakému veřejnému pranýřování a ostudě. To, jak se to potom vyjevilo mediálně, už je jiná věc. Ale prezident si svoje odpracoval, má z toho dobrý pocit. Byl jako mluvčí na Mnichovské bezpečnostní konferenci, účastnil se pracovní snídaně pořádané organizací Globsec, potkal se s řadou hlav států a premiérů. S maďarským premiérem mluvil dvakrát, s některými jenom jednou, s některými vícekrát. V podstatě z toho odjížděl s pocitem, že jeho účast smysl měla a že to, co si předsevzal, splnil. To, že se to panu premiérovi jeví jinak, už je potom jeho osobní hodnocení a to těžko nějak rozebírat.

2:30 Pojďme ale to, co je těžko rozebírat, rozebrat. Protože to, co jste říkal, víceméně koresponduje se slovy prezidenta republiky, který si jednání Severoatlantické aliance v zásadě pochvaloval, napsal i na sociálních sítích, že to dopadlo dobře. Premiér se na to dívá úplně opačně, mluví o ostudě pro Českou republiku, mluví o tom, že se ostatní země posmívaly Česku za to, že má nejasné vedení delegace. Co se tedy stalo? – Do hlavy mu naštěstí nevidím, takže nevím, co se mu tam děje. Ta agresivita, se kterou vystupuje teď, je ve velkém kontrastu s tím, jak se snažil ještě před nedávnou dobou vystupovat spíše konsenzuálně. A některé ty výpady, třeba ze strany ministra zahraničí, spíše mírnit a být prostředníkem. Teď je to jinak. Těch důvodů může být mnoho.

3:00 Možná se mu zdálo, že pan Macinka je kvůli tomu příliš vidět a že tu taktiku tedy převezme on. Může si takto plánovat převzetí části voličstva SPD a Motoristů. Může tam být řada důvodů. Myslím si, že jeden z nich je ten, že skutečně na tom summitu a i v tom mediálním vyhodnocení, když se na to podíváte objektivně, tak jak to hodnotí a popisují novináři, kteří se účastnili přímo summitu, z toho vyplývá, že pan premiér byl buď na nějakém jiném summitu, nebo má nějakou úplně jinou percepci, něčím zdeformovanou, ovlivněnou. Všichni, kteří se toho přímo účastnili, hodnotili prezidentovo vystupování a působení jako profesionální a kvalitně připravené. Zatímco pan premiér ani ten první den neměl zájem se potkat s novináři.

4:00 A v rozporu s tím, co tvrdil ještě před summitem, že neformální večeře je strašně důležitá a že tam se bude řešit to nejdůležitější, to pak komentoval s tím, že se tam bavili o jídle, fotbale a Melanii. Pak na internetu rozšířená fotografie s plácnutím s Trumpem. A těch důvodů je řada dalších, jako třeba zahraniční mediální pokrytí, kdy prezident měl rozhovory pro The Telegraph a převzal to Le Monde. Zájem zahraničních novinářů o něj je velmi vysoký, některým ani na Hradě nemohli vyhovět, třeba The New York Times, zpravodaj z Berlína a tak dále. To se teprve všechno asi nachystá. Takže myslím, že tam je i pocit pana premiéra, že to nedopadlo tak, jak si představoval. To znamená, že ponížení prezidenta, které plánoval, asi neproběhlo.

6:00 Vnímáte to jasně tak, že premiér plánoval z vašeho pohledu ponížit prezidenta? – Tak víte, že se zlobili kvůli předběžnému opatření, že vyzývali prezidenta, aby se zachoval státnicky a nejezdil tam. Navzdory tomu, co rozhodl v tom předběžném opatření Ústavní soud. A prezident právě proto, že je státník a choval se státnicky a chtěl skutečně naplnit své pravomoci tak, jak je za to odpovědný občanům České republiky a podle ústavy, tam jel. A připravil si svůj program. Ukázalo se, že kancelář prezidenta se do značné míry obejde bez servisu ministerstva zahraničí. Umíme si poradit a dokážeme svými osobními kontakty leccos posunout, zařídit tak, aby se to stalo. A neříkám navzdory vládě, ale protože to tak má být, že se to sluší a patří.

7:00 A to, že tam prezident Pavel seděl za panem premiérem Babišem v druhé řadě, což je na fotce, kterou pan premiér dokazoval ponížení prezidenta se slovy, že kdyby mu to pan ministr Macinka nepřenechal, tak by seděl někde vzadu, je jinak. To není tak, že přenechali milostivě nějaké místo. Oni sebrali prezidentovi místo v první řadě. On měl být hlavou delegace. Tak to vždycky je, vždycky to tak bylo. Koneckonců můžete se podívat na rozhovor s panem slovenským prezidentem Pellegrinim. Vidíte, že i Turci se k tomu postavili tak, že když je tam hlava státu, tak ho berou jako toho hlavního. Je to vidět i při přivítání na letišti, nastoupená čestná jednotka pro prezidenta. Erdogan ho zval na večeři jako hlava státu, jako prezident. Neumím si představit, že by bral v úvahu, že si tady nějak naše vláda odhlasovala, že budeme mít jiná protokolární pravidla, než ve světě platí.

8:00 Slovenský prezident Peter Pellegrini k tomu říkal: „Musím říct, že složení české delegace vyvolalo rozruch a skutečně bylo předmětem různých vtipů a poznámek od dalších lídrů, když jsme se o tom bavili. Bylo to něco, čemu nerozuměli. Jak je možné, že vedoucím delegace je premiér a prezident tam vlastně sedí za ním, jako by byl ministrem?“ Takže to byl z vašeho pohledu nějaký truc premiéra, že prezidenta do té první řady nepustí, a pak slovenský prezident říká, že se tomu ostatní smáli. – Smáli se premiérovi, smáli se té malichernosti, která tam byla takto viditelná. – Jestli se tam někomu smáli z vašeho pohledu, tak premiérovi, který neuznal protokol. – Přirozeně, protože všude ve světě platí jasná pravidla. Je-li hlava státu členem delegace, tak je hlavou delegace. Zdá se, že ani současné vedení ministerstva zahraničí neví, jak ty věci chodí. Což je k podivu, protože v blízkém okolí ministra zahraničí se pohybují dva významní protokolisté Jindřich Forejt a Miroslav Sklenář. Oni musí vědět, jak to vždy bylo. Když byl někde Klaus nebo Zeman, tak vždycky když tam byl ten premiér, tak prezident byl hlavou delegace. Tak to prostě je. A pan premiér se nemůže třeba zlobit, že náš velvyslanec v Turecku doprovází prezidenta. – On se zlobí. – Ale proč? To přece znamená, že neví, jak to funguje.

10:00 Není jiná varianta podle protokolu? – Není. Vůbec neexistuje jiná varianta. To, že se tady česká vláda snaží přizpůsobit protokol svým touhám a potřebám, ještě neznamená, že to náš okolní svět bude respektovat. Oni se řídí nějakými pravidly, která jsou úzus. To je pro všechny stejné. Jenom tady zkoušíme nějaké zvláštní inovace. Což pak vyvolává samozřejmě úsměvky a posměch, ale ne na stranu prezidenta. – Umíte si představit, že to český velvyslanec v Turecku teď odnese? Že ho to bude stát třeba místo, kariéru? – Není to úplně jednoduché. Velvyslance jmenuje a odvolává prezident. A jistě tam ústrky mohou být. Ale doufám, že panu ministrovi i panu premiérovi někdo z jejich okruhu vysvětlí, že pan velvyslanec nemohl jinak, že se pouze řídil pravidly, která jsou platná. Nakonec pana premiéra doprovázel náš velvyslanec při NATO David Konecký, který tam byl také. Takže nebyl úplně bez doprovodu velvyslance.

12:00 Ve svém videu pan premiér mluvil třeba o tom, že velvyslanec v Turecku „vydyndal“ pro prezidenta, říkal přímo slovo „vydyndal“, účast na neformální večeři. Pak se podivoval nad tím, jak je možné, že prezident bydlel ve stejném patře v hotelu pouze pár pokojů vedle, když premiér to měl domluveno několik měsíců dopředu. A bylo znát, že za tím tuší nějaký komplot. Tak byl za tím nějaký komplot? Jak to bylo? – Ze své diplomatické praxe mohu říct, že s tureckými diplomaty a politiky jsem jednal mnohokrát. A můžeme si o Turecku myslet různé věci, ale jejich diplomacie byla vždy vysoce profesionální. Já jsem je dával často za vzor svým podřízeným. Měli to takové hezky rozdělené, good guy a bad guy. Velvyslanec byl ten hodný, jeho zástupce chodil hrozit a vyhrožovat, když bylo potřeba, a pak to pan velvyslanec vždy dožehlil. Jednalo se s nimi bezvadně. Dalo se celkem i odhadnout, jak to bude. Mělo to nějaká pravidla. Turkům je úplně jedno, co si představoval český pan premiér. Byla tam hlava státu, na večeři zval prezident. A neumím si představit, že by Erdogan při svém založení ignoroval, že tam je jiný prezident, a dal přednost nějakému premiérovi. A tyhle domněnky a dohady, ten pocit ukřivdění a jakéhosi oslabení majestátu, to je tak nedůstojné, to je tak hloupé, dětinské. Vypovídá to jenom o tom, že oni opravdu vůbec nevědí, jak to funguje, jak to má fungovat. A co s tím? Když mají pocit, že všechno vědí a že nepotřebují poradit, tak jsem si dělal legraci na sociálních sítích, že kdyby potřebovali, tak ať napíšou esemesku, že jim třeba poradím. Ale tentokrát nenapsali.

18:00 Jaké máte informace o tom, jak se na summitu podařil program ministrovi zahraničí Petru Macinkovi? – Nevím. A je hrozné, když při mém celoživotním zaměření a mojí dosavadní kariéře řeknu, že mě to vlastně nezajímá, že je mi to jedno. Ale tak to je. Nepokládám to za něco důležitého, podstatného. Jsem moc rád, že ten summit skutečně nedopadl nějakou obrovskou ostudou a fiaskem. Doufal jsem, že posměšky, které na naši stranu jsou a které jasně artikuloval i pan slovenský prezident Pellegrini, si pan premiér vyhodnotí, jako že to možná přepálili, že to takto nemělo být, že se to trošku vrací jako políček.

18:30 Prezident vyzval: „Dobře, co bylo, bylo, teď to smeťme ze stolu a pojďme se už začít bavit jako dospělí, odpovědní státníci, kterým leží na srdci blaho této země a jejích občanů. A pojďme se dohodnout, jak to budeme dělat. Ano, mám jiné názory na řadu věcí než vy, vidím řadu věcí jinak, ale pojďme se koordinovat tak, ať při zastupování státu navenek mohu zastupovat stát i s pocitem, že k tomu mám dohodu s vládou, že to není paralelní zahraniční politika.“ Pan premiér se k tomu nicméně postavil opačně, poměrně agresivně útočí na prezidenta, napadá ho. Myslím, že to asi souvisí částečně s tím, jak z něj dělají hlavu opozice. A v těchto režimech, o které se pokouší pan premiér a tato vláda, kde je cílem únos státu a nepochopení ústavnosti, toho, že tady jsou tři pilíře, které jsou systémem váha–protiváha, tedy výkonná moc, zákonodárná a soudní, to pan premiér nezná. Myslím si, že ústavu nikdy nečetl. Z toho potom vyplývají tato nedorozumění. A když říká, že se nepotřebuje koordinovat, že vláda má svůj program, tak vůbec neví, že prezident má z ústavy nějaké pravomoci a povinnosti, které se zastupováním a se zahraniční politikou souvisí. A on by měl mít zájem se koordinovat.

21:00 Ale když dělá z prezidenta hlavu opozice, tak se mu to může vymstít. Nechci tady nějak někomu vyhrožovat, ale budou prezidentské volby, podpora prezidenta se zatím pohybuje kolem 60 procent, a pokud volby vyhraje, tak to bude tedy co? Bude to vítězství šéfa opozice nad touto vládou? To pan Babiš chce? To si tedy nejsem úplně jistý. Možná to právě nechce a možná si myslí, že zvolil taktiku oslabování a útoků na prezidenta, aby ho ponížil, oslabil a aby voliči, kteří třeba volili ANO a také prezidenta, nebo někteří voliči Motoristů, kteří volili Motoristy a také prezidenta, ho už nevolili. Ale bude-li to dělat takhle, tak nevím. Myslím, že podceňuje voliče ANO a Motoristů. SPD vynechme, to je speciální kategorie. Ale u těch „aňáků“ a Motoristů si myslím, že tímto přístupem nemusí u všech zabodovat.

23:00 Co s tím dál? Prezident současně také nevynechá moc příležitostí pro to, aby kritizoval vládu Andreje Babiše. Tuším v Karlových Varech na festivalu kritizoval třeba stavební zákon. Takové věci, o kterých si i tematicky říkáte, že zrovna na takové akci na to přijde řeč. Tak není to trochu o tom, že i prezident ten spor minimálně udržuje? – Prezident je hlavou státu. Pan premiér je hlavou vlády. Pan premiér má nějaké vládní prohlášení, nějakou koaliční dohodu a té se drží. Prezident má zájem o celou zemi a o všechny občany. A je-li tady něco, co se mu nezdá, tak svůj názor vyjadřuje. To je i jeho povinnost. On tady není přece od toho, aby se někde schoval v Lánech a občas vyjel někam položit nějaký věnec. To, že nejsme prezidentský systém, ještě neznamená, že prezident nemá v rámci exekutivy silnou pozici. A je to dáno i nějakou tradicí. Je to dáno tím, jaká je osobnost. A lidé to od něj očekávají. Takže pokud se mu nelíbí stavební zákon, a má k tomu řadu důvodů, aby se mu nelíbil, tak to prostě artikuluje. A to neznamená, že ho třeba potom nepodepíše.

24:00 Otázka mířila k tomu, jestli je vůbec šance, že by mohlo dojít k nějakému smíru mezi Pražským hradem a Strakovou akademií? – Mohlo by dojít, pokud by skutečně pan premiér přistoupil na to, že tady je nějaká dělba rolí a že spolu mohou hledat nějaká společná východiska. Nebo alespoň kompromisy. Pokud s prezidentem nebude vůbec mluvit, tak pak asi nemůžeme očekávat nic jiného než paralelní nejenom zahraniční politiku, ale i řadu kroků, které prezident bude muset uplatňovat exekutivně. To znamená podepisování různých zákonů, podepisování některých nominací a tak dále. Možností, které prezident má, aby to vládě znepříjemnil, je řada.

25:00 Ale zatím je podle vás nepoužíval. – Může, ale zatím nechce. Chce vykonávat svůj mandát ku prospěchu této země a našich občanů. Bude-li mu nicméně v tom bráněno, tak kromě toho, co vynese Ústavní soud, uvidíme, to nemůžeme předjímat, protože to, co tu bylo teď, bylo pouze předběžné opatření a vidíme, jak s tím vláda naložila. Tak pak bude rozhodnuto a prezident se bude podle toho řídit. Ale není to jenom zahraniční politika. On je vrchním velitelem ozbrojených sil. Jmenuje generály, bez něj nejde jmenovat profesory ve školství, soudce. Tady je řada pravomocí, které má. Třeba i sjednávání mezinárodních smluv a jejich podepsání. Takže tady je řada možností, které by prezident mohl uplatnit. Ale on od začátku říkal panu inženýru Babišovi. A to dokonce i mým prostřednictvím, kdy jsem byl před volbami na mé narozeniny v sobotu 27. září požádán prostřednictvím paní Bartha, abych zajel za panem inženýrem Babišem do Průhonic a uklidnil ho, že snídaně, na kterou ho prezident na pondělní ráno pozval, není o tom, že by ho tam chtěl nějak školit nebo ponížit. Že se naopak s ním jako s lídrem opozice a pravděpodobně budoucím premiérem chce začít bavit.

28:00 Když jste byl zákulisním uhlazovačem nějakých sporů nebo obav a jel jste za – vašimi slovy – inženýrem Babišem do Průhonic, co teď? Teď jste nebyl požádán o žádné, řekněme, uklidnění těch sporů mimo kulisy? – Na začátku jsem se o to pokoušel. Já jsem mu říkal pan inženýr, protože v té době ještě nebyl premiér. Od té doby, co je premiérem, ho neoslovuji jinak než pan premiér. Všechno má svá pravidla. A pan premiér se mnou na začátku svého mandátu ještě komunikoval, ale pak to přestalo, po esemeskách to skončilo. A teď se dozvídám, že jsem ten, kdo manipuluje s prezidentem. – Ono to mimochodem někdy zní, že jste to vy, prezidentovi poradci, kteří se prezidenta snažíte natlačit do silné eskalace s vládou. – Říká to pan premiér. A tak to vůbec není. Myslím, že v tom sboru opravdu nejsou žádní šílení radikálové, kteří by si přáli plameny mečem archanděla Gabriela nějak vypráskat tuto vládu ze Strakovky.

28:30 Myslím si, že vláda a prezident by měli spolupracovat alespoň do té míry, aby to nepoškozovalo naši zemi v zahraničí. A pokud prezident vyjadřuje nějaký odlišný názor, než má vláda, tak od toho jsou koordinační schůzky. Aby spolu mluvili. A pokud to premiér vezme tak, že prezident má jiný názor na všechno a proč bych se s ním tedy bavil, že je to ztráta času, tak dialog je přece forma komunikace, která má k něčemu vést. Já sám pocházím z akademického prostředí a neumím si představit nějaký svůj akademický výkon bez oponentury.