Když se žádné reformy neudělají, byznys z Česka odejde, říká šéfka legendární firmy na piana

Podnikatelé vyzvali vládu k restartu Česka. Země podle nich stojí. Brzdí ji chybějící velké investice, politická vize a nedostatek pracovních sil. Kdo a jak dokáže zemi nastartovat?

Hostem Ptám se já byla prezidentka a majitelka společnosti Petrof Zuzana Ceralová Petrofová, která je členkou Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Svoje vize, kam by se mělo Česko v dalších 30 letech ubírat, představili zástupci největších oborových svazů a firem před týdnem. A jako už dříve apelovali na vládu, aby odstranila překážky, které brání zemi uskutečňovat strategické investice. Na konferenci Česko na křižovatce promluvil i premiér Petr Fiala (ODS), který slíbil, že na strategické projekty budou v příštích letech vynaloženy biliony korun.

Jak přesně by se ale mělo Česko zase vrátit k růstu? Recept má vládě pomoci najít nová pracovní skupina, která vznikla v rámci NERVu. Její členkou je i Zuzana Ceralová Petrofová. Ta sama přiznává, že její firma už na případná opatření vlády čekat nemůže.

„Lehko se sbalí firma, která nemá takovou historickou zátěž a tradici jako my. Příští rok budeme slavit 160 let a máme určité postupy, které nechceme úplně měnit a vlastně díky tomu jsou naše výrobky tak oblíbené ve světě. Ale prostě jsme došli do bodu zlomu. Takže se koukáme po světě, kde by bylo nejlepší umístit například ty nejnižší modelové řady,“ vysvětlila majitelka legendární české značky klavírů.

S jakými problémy se v posledních letech potýkají tuzemské firmy? Kdy by mohlo dojít k očekávaným krokům k nastartování naší ekonomiky? A věří ještě podnikatelé, že to někam povede?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Proč jste se vy k té výzvě přidala? Možná nutno říct, že už jste se přidala před časem k výzvě nazvané Druhá transformace. - Přesně tak. Na stole není nic nového, jen opakujeme, rekapitulujeme a dáváme priority věcem, které prostě běží. Jako podnikatel se k tomu prostě nemůžu nepostavit čelem. Nemůže se o tom jen mluvit, ale musí se konat, takže ta naléhavost je právě proto, že se nekoná příliš rychle.

3:00 Jaké největší problémy pociťuje vaše firma? - Dostáváme se na rozhraní toho, co se vyplatí v České republice vyrábět. Protože když se podíváme na naši modelovou řadu, tak ta je pestrá, od nejmenších pianinek až po ty nejdražší klavíry, a ty nejnižší řady už se nám nevyplatí tady vyrábět. Tak si říkáme, co, jak to uděláme. Nemůžeme jenom překotně zvedat ceny, abychom dohnali všechny náklady, které se neustále zvedají.

5:00 To je ale trend, se kterým se teď potýká celá západní Evropa. - Samozřejmě, že se s tím popereme. A uděláme to jako řada firem a podnikatelů, že si tu cestu zase najdeme sami. Ale co může pomoct, je určitě aktualizovaný nebo nový zákoník práce, který je prostě zkostnatělý, není poplatný dnešní době, těm trendům. Další věc jsou různé nařízení a legislativa Evropské unie, která vám donekonečna přikazuje různé certifikace, kontroly, hygiena práce a tak dále. Což jednak stojí peníze a jednak jsou to velké překážky. Když pak postavíte vedle stejný výrobek z Japonska nebo s nějakou americkou produkcí, tak oni neřeší tolik legislativy jako my v Evropě.

7:00 Takže byrokracie vás extrémně svazuje. A co třeba nedostatek pracovní síly? - U nás je to o to speciálnější, že my potřebujeme opravdu kvalifikovanou pracovní sílu, klavírníky. Aby se člověk stal klavírníkem, tak to znamená, aby měl minimálně 10 let praxi v oboru. A to je prostě úplná bída. Takže my máme takovou vnitřní školu v Petrofu, kde si školíme jednotlivé profese tak, abychom obstáli, abychom mohli dál z generace na generaci předávat to know-how. Školství zatím velmi pokulhává, protože klavírníci u nás vyjdou ze školy jednou za čtyři roky, možná za pět, někdy vůbec, protože se nenaplní třída 18 žáků, tudíž nikdo nechce chodit na řemesla. My už bychom dávno vyhynuli, kdybychom se o to sami nestarali.

8:00 A co vám na to jako člence poradního orgánu NERV říká premiér Petr Fiala? - Myslím, že on tomu rozumí, že to ví, že už to z několika stran vlastně dostává. Já jsem se účastnila té konference Česko na křižovatce a viděla jsem, že on skutečně v hlavě nosí vizi, kterou my všichni potřebujeme slyšet. Ale jedna věc je, co pan premiér nosí v hlavě a druhá věc je, jak to potom koresponduje s tím, když vyjednávají na vládě. - A co v NERVu? - My komunikujeme velmi otevřeně. (…) Vláda tomu jde velmi naproti, chce to slyšet, připomínkuje to, ale mezitím se stane tolik kroků, že když se ten dokument k nám dostane zpátky, tak se z toho dá použít polovina nebo méně.

10:00 Co říkáte na kritiku, že v NERVu chybí zástupci průmyslu? - To byste se měla zeptat vlády, já nerozhoduji o složení NERVu, já jsem to připomínkovala. I mnozí další. - Cítíte to jako manko? - Cítím. Tyto věci nás válcují, potřebovala bych tam silnější spojence. Jsem tam zatím sama. To, že tam není nikdo jiný, supluje to, že se ozývají Svaz průmyslu, Hospodářská komora a další podnikatelské svazy.

13:00 Dopadne to zase tak, že si dáme ty nejlepší nápady na stůl, předpokládám, že vznikne nějaká koncepce. Uvidíme, jak na to vláda zareaguje. - Jste optimistka, čekáte nějaký posun? - Je potřeba dát tomu priority a prostě nebát se do toho říznout, prostě konat. A to je to, co si ta vláda musí vzít za své, že jsme v krizové situaci, že jsme na křižovatce a že teď bude strašně záležet, co uděláme. A když to prošvihneme, tak to může tu zemi hodit někam o x let zpátky a nás převálcují ostatní státy.

14:00 Dali jste si nějaké termíny? - Včera bylo pozdě, ale samozřejmě všichni víme, že to je nějaká mašinérie, ten schvalovací systém je velmi zdlouhavý. Stejně tak to bylo, když jsme řešili v NERVu úsporný balíček, my jsme ho vykopli někdy loni v tuhle dobu a teď jsou vidět nějaké první výsledky. Takže jestli to bude trvat rok, tak za mě je to strašně moc dlouho. Já bych si přála, aby to bylo dřív.

17:50 Jako normální člověk bych si myslela, že když si to vláda takhle sečte a podtrhne, tak si řekne: „Aha, zbývá mi strašně málo času na to, abych splnil voličům to, co jsem slíbil, a když už na to mám málo času, tak prostě přidám.“ A druhá věc je, že bude další volební období, a tak si vláda musí říct, jestli chce nebo nechce uspět. Vždyť ona si pod sebou viditelně podřezává větev.

19:30 Co když se nebude dít nic, co ta vaše opatření vláda prostě nedokáže posunout? - Dostaneme se někam interně, říkám tomu interně skanzen, prostě nebude cesta zpátky a stane se to, že první půjdou pryč podnikatelé. (…) Utíkají i talentovaní lidé a my si je neumíme podržet. Takže všichni jednoho dne utečou a zůstane jim tady možná pár lidí, kteří na to doplatí, protože je nebude mít kdo živit.

21:00 Přemýšleli jste s kolegy v rámci byznysového prostředí, jestli byste byli ochotni vůbec do té politiky sami jít? - Tahle debata ještě neproběhla. A nevím, jestli to někoho napadlo, mě určitě ne. Takže nemůžu mluvit za ostatní.

22:00 Co by byla pro vás taková hranice, kdy byste si řekla, že firmu stěhujete mimo Česko? - Samozřejmě se lehko sbalí firma, která nemá takovou historickou zátěž a tradici jako my. Příští rok budeme slavit 160 let a máme určité postupy, které nechceme úplně měnit a vlastně díky tomu jsou naše výrobky tak oblíbené ve světě. Ale prostě jsme došli taky do bodu zlomu, kdy si musíme říct, zda to koncový zákazník ještě ocení nebo ne. A zda to, že zdražíme výrobky, ještě bude vůbec pro nás jaksi konkurenceschopné a prodejné. - Takže už jste v tom bodu zlomu? - Jsme, my nemůžeme čekat na to, jestli tady vláda udělá nějaké opatření. Život ve firmách běží daleko rychleji, takže se koukáme po světě, kde by bylo nejlepší umístit například ty nejnižší modelové řady. - O jakých teritoriích uvažujete, je to Asie? - To bych ještě nechtěla komentovat. - A kdy to bude? - Piano se vyrábí 9 až 12 měsíců, k tomu musíte mít nakoupené zásoby, mít kvalifikované lidi. Takže je to proces na dva roky, než se něco změní, aby to bylo vidět na trhu- Takže Petrov už plánuje přesun části výroby do zahraničí. - I tak se to dá říct.