Buchtík: I se 100 tisíci na domácnost se Češi cítí nebohatí

Ekonomika se potýká s mnoha problémy a je stále jasnější, že lépe jen tak nebude. Čekají nás těžké měsíce, a pokud vláda najde odvahu sáhnout k zásadním změnám, pak i bolestivé reformy. Co všechno Češi ještě snesou?

Hostem speciálního vysílání Ptám se já: Kolik nás budou stát současné krize? z Kasáren Karlín byl ředitel STEM Martin Buchtík.

Exministr financí Miroslav Kalousek navrhuje, aby Česko šetřilo prostřednictvím zásadního propouštění státních zaměstnanců, jen pomalého růstu platů, zpomalení růstu důchodů a částečného návratu poplatků do zdravotnictví v podobě těch za jídlo a nocleh nebo třeba zvýšení některých daní. Jenže na zásadní reformy by mohla společnost reagovat velmi negativně.

Podle Martina Buchtíka se totiž současná společenská nálada blíží té, která byla po světové ekonomické krizi v letech 2012 a 2013. A navíc se Češi cítí daleko hůře než během covidové pandemie, protože nevidí „světlo na konci tunelu“.

Dle šéfa STEM jsou ale mezi tuzemskými občany dvě odlišné skupiny lidí – ti, kteří se kvůli zdražování dostávají opravdu do existenciálních problémů, a na druhé straně lidé, kteří se dostávají do nové situace, protože si nemohou dovolit vše, co dříve. „Neřešíme, že by tu lidé umírali hladem. Řešíme svůj subjektivní pocit a vždy vidíme někoho, kdo se má lépe a je bohatší. Ať už stát, nebo náš soused. To, co společnost nutí šetřit, je jedině nějaká nouze,“ vysvětlil s tím, že velká část Čechů se cítí být „nebohatá“ i přesto, že má na domácnost slušné příjmy.

Z dat vychází dle Buchtíka také najevo, že i v případě nepopulárních opatření má současná vláda jednu relativní výhodu: „Většina voličů říká, že vládě tolik nefandí, ale pořád je to lepší než vláda Andreje Babiše nebo třeba Tomia Okamury,“ dodal expert s tím, že asi žádná vláda by si nedokázala udržet oblibu voličů v době recese.

Měla by vláda šanci podobné reformy uhájit a lidem vysvětlit? Co by to udělalo s českou společností? A co všechno lidé unesou?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co zaznělo v rozhovoru:

1:30 – Situace není dobrá. Nálada ve společnosti je na úrovni let 2012–2013, tedy té světové ekonomické krize. Je výrazně horší než během covidové krize. Ta nálada je stažená především špatnými očekáváními – pomalým, setrvalým chudnutím a tím, že nevidíme světlo na konci tunelu.

To, že by domácnosti vyloženě chudly, nevidíme. Samozřejmě stovky tisíc domácností se propadají do chudoby, ale nejsou to miliony. To chudnutí je subjektivní, protože se do problému dostávají i rodiny, které to nečekají a dostávají se do nové situace. Těch 10 % nejchudších domácností na tom ale bude katastrofálně.

4:20 – Na různé skupiny společnosti je dopad současné situace úplně jiný. Jedni říkají: konečně mohu někam jet, za covidu jsem nastřádal peníze za tři dovolené a konečně někam můžu. Druhý extrém jsou lidé, kteří neměli rezervy, pak si napůjčovali a teď nemají kde brát a jejich situace je už neudržitelná. Pak jsou také lidé, kteří řeší fixace energií a hypoték a tam ten dopad uvidíme zhruba za rok.

5:20 – Lidé nemají pocit, že jim vláda pomáhá. Tahle vláda navíc vstupovala do vládního období s malým počtem voličů v zádech – 43 % lidí, kteří přišli k volbám, volilo vládní strany. Je ale otázka, jestli by jiná vláda dokázala v recesi udržet nějakou velkou popularitu – hlavní je ale neztrácet trvalé hlasy potenciálních voličů.

8:00 – Většina voličů předpokládá, že se jich krize nedotkne. My jsme skvělí v tom, identifikovat problémy ve společnosti. Víme, že chceme důchodovou reformu, ale už nechceme, aby se řešila tak, že by se zvyšovaly daně nebo odvody nebo že by se zvyšoval věk odchodu do důchodu a podobně. Společnost v tomhle není racionální. Vždy když děláte něco nepopulárního, čelíte tlaku.

10:00 – Voliči příliš daleko nepřemýšlí – od toho mají politiky, aby to vymysleli, a proto očekávají, že vláda bude nějak konat. Vláda má ale tah, který může využít. Většina jejích voličů říká, že vládě tolik nefandí, ale pořád je to lepší než vláda Andreje Babiše nebo Tomia Okamury.

11:00 – Z hlediska struktury společnosti jsme jinde než v roce 2010, především z hlediska majetkové struktury. V tuhle chvíli máme čtvrtinu společnosti, která je nějak bohatá a má se dobře. To v roce 2010 nebylo. Když se ptáme, jak lidé vycházejí s příjmy, do roku 2014 byla třetina lidí, kteří říkali, že s příjmy vychází dobře. Těsně před covidem to bylo 60 %, teď je to 50 %. Náš problém je, že se ale nesrovnáváme s lidmi v Africe nebo s časem před 50 nebo 100 lety. Neřešíme, že by tu lidé umírali hlady. Řešíme svůj subjektivní pocit a vždy vidíme někoho, kdo se má lépe a je bohatší – ať už stát, nebo náš soused. To, co společnost nutí šetřit, je jedině nějaká nouze.

13:20 – Skoro všichni se cítíme být nebohatí. Je trochu jedno, jestli máte příjem domácnosti přes 100 tisíc. Pořád se cítíte nebohatí, jako taková trochu zaopatřená, ale pořád střední třída. Málokdo se v téhle zemi cítí bohatý a pak je tu argument, že když zdaníte ty bohaté, odstěhují se pryč. Tyhle argumenty ale bývají zástupné.

15:20 – V roce 2007 nebyly sociální sítě, takže politici měli situaci víc pod kontrolou. Teď musí třikrát denně reagovat. Skončí vláda a okamžitě začíná tisková konference, kde se řekne všechno, co ještě ani neprošlo přes lidi, kteří mají na starost komunikaci. To mi přijde jako bizár. Z toho vznikají různé přeřeky a nepřesnosti.

18:00 – Prezidentská volba bude majstrštyk. Bude to volba osobnosti, někteří ti lidé musí vědět, že nemají šanci uspět, ale přišli prezentovat sami sebe. To bude svízelná situace.

20:30 – Část lidí vláda opravdu nechává napospas té složité sociální situaci. Nechci hodnotit kvalitu kampaně hnutí ANO, ale rozhodně ta frustrace je oprávněná. Je ale otázka, kdyby tu byla jiná vláda, měla by to lepší? Je nějaká vláda, která dokáže vládnout s velkou oblibou v ekonomické recesi? Těch vlád ve světě moc nebylo. (…) My v ČR málokdy víme, co chceme, ale moc dobře víme, co nechceme.