Jako bolševici v 50. letech, říká k propalestinské rétorice akademička

Expertka na Blízký východ Irena Kalhousová se dostala pod tlak. Anonymní uskupení Akademici proti apartheidu ji kritizuje za to, jak mluví o izraelsko-palestinskému konfliktu. Dostává se i na české univerzity vlna propalestinských nálad?

Hostem Ptám se já je ředitelka Herzlova centra izraelských studií Univerzity Karlovy Irena Kalhousová.

Přední česká odbornice na Blízký východ Irena Kalhousová se stala terčem kritiky anonymní aktivistické skupiny Akademici proti apartheidu. Ta na sociálních sítích zveřejnila svoje požadavky na vedení Univerzity Karlovy (UK). Dožadovala se mimo jiné ukončení spolupráce s izraelskými univerzitami, většího množství „přednášek o sionismu“ nebo právě zvážení dalšího působení Kalhousové na fakultě.

„Karlova univerzita musí přehodnotit zaměstnávání osob jako doktorka Irena Kalhousová, jež, ač se prohlašují za nestranné experty, ve výuce papouškují rasistickou sionistickou rétoriku,“ psala skupina ve svém prohlášení, na které upozornil web Echo24. Expertky se vzápětí zastalo vedení univerzity, obvinění odmítlo s tím, že je nesmyslné a věcně nepodložené.

Škola už také odsoudila formu protestní akce na podporu Palestiny, kterou zmínění aktivisté pořádali přímo na půdě Fakulty humanitních studií UK minulý čtvrtek. Neohlášený protest sledovala policie, k žádnému porušení zákona podle ní nedošlo. Zatímco v Česku jsou podobné akce zatím spíše ojedinělé, například americkými univerzitami zmítají propalestinské protesty už několik týdnů. A i přes potyčky a zatýkání demonstrantů zatím neutichají.

O co protestujícím studentům jde? A jaký lze dále očekávat vývoj v izraelsko-palestinském konfliktu?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Zaskočila vás ta kritika, která se celkem znenadání objevila na tom anonymním účtu uskupení Akademici proti apartheidu? – Mě to trošku zaskočilo, protože sleduji to, co se odehrává na univerzitách ve Spojených státech. A nevšimla jsem si, že by tam někdy byly adresovány vyučujícím, kteří se těm protestujícím nelíbí. Takže v tom smyslu si myslím, že je to opravdu v něčem hodně neobvyklé.

1:30 Na tom, že je to anonymní, je vidět, že ti lidé – nebo možná to je jeden člověk, my ani nevíme, o jakou skupinu jde – přebírají vlastně úplně ty stejné narativy z těch amerických kampusů, které vůbec nezapadají do českého prostředí, například pobídnutí, aby Univerzita Karlova přestala investovat do firem, které se podílejí na válce v Gaze. Tak to je takové úsměvné pro veřejnoprávní instituci.

2:30 Rasisticko-sionistická rétorika, to je to, co vám připisují. – Tak to musím říct, že jsem si říkala, že to bylo trošku zraňující. Protože tam je toho strašně moc, to vlastně říká, že sionismus je rasistická ideologie, což se opravdu vracíme do doby studené války. To se vracíme do doby, kdy OSN za pomoci komunistických států a arabských států odhlasovala rezoluci o tom, že sionismus rovná se rasismus. Tato rezoluce byla později odvolána. Ale vlastně mi to v něčem opravdu trošičku připomíná komunistickou rétoriku a není to náhoda. Oni si mnohdy ti lidé myslí, že přicházejí s něčím originálním, když Židy začínají nazývat sionisty, ale je to něco, co si komunistický blok zažil v 50. letech.

4:00 To, že oni se pod to odmítají podepsat, vlastně znamená, že vůbec není třeba se s nimi bavit. A já bych na to třeba ani sama od sebe vůbec nereagovala, protože tahle anonymní udání nás opět vrací do doby totalitních režimů.

5:00 Jednoznačně se za vás postavila jak univerzita, tak vaši kolegové i odborná veřejnost. Mezi studenty na přednáškách zaznamenáváte hlasy, které se vymezují? Někdo zpochybňuje narativ přednášek? – Kdyby nezpochybňovali, tak by mě to nebavilo. Já jsem na Univerzitě Karlově čtyři roky, prošly mi rukama desítky, ne-li stovky studentů a ty debaty se vedou. Protože já prostě učím téma, které je citlivé. (…) Jsou nějaké limity, já musím říct: Podívejte se, tímto směrem se ta diskuze nepovede. Ale samozřejmě jinak v rámci těch hodin se mluví hodně, protože já ráda vyučuji způsobem, že studenti spolu diskutují a diskutujeme dohromady.

7:00 Jaká je z vašeho pohledu atmosféra na univerzitní půdě právě vzhledem k tomuto tématu, ovlivňuje to dění? – Ovlivňuje, ale mnohem méně než právě na některých amerických a evropských univerzitách. A já jsem za to vlastně hrozně ráda. Jsem hrozně ráda, že je vůbec možné u nás o těch věcech ještě učit. To, co prožívám, si myslím, že prožívalo přede mnou mnoho jiných učitelů a učitelek právě na těch západních univerzitách. A jejich reakce byla taková, že ty kurzy třeba přestaly učit nebo vůbec ty programy přestaly nabízet, protože proč si dělat problémy? A je to strašně smutné.

8:00 Já se nechci nechat odradit. Baví mě to učit. Je to strašně důležité to učit. Pokud ten konflikt něco potřebuje, tak jsou to právě lidé, kteří o tom konfliktu budou něco vědět.

11:00 Propalestinské hlasy vůbec nejsou problém. Problém je, když jsou to tendence, které jsou opravdu totalitární, to znamená, že nebude možné o té věci pluralitně diskutovat. – A to je to, co už vidíte na těch západních univerzitách? – V mnoha tématech ano. Jedna věc jsou kritické teorie, jedna věc je postkolonialismus, to patří do akademické debaty. Ale nesmí to dominovat, nesmí se stát, že jakékoliv další přístupy, pohledy na věc jsou opravdu vytlačovány a jsou označovány za rasistické a nepřijatelné.

14:00 Doufám, že se to u nás nestane. A myslím si, že se to nestane proto, že přece jen ta moje generace, řekněme, čtyřicátníků, kteří jsou na těch důležitých pozicích na univerzitách, si pamatuje komunismus. Jsme schopni vycítit určitý totalitní dech, který za tím někdy je.

18:00 Do izraelsko-palestinského konfliktu si lidé často projektují nějaké vlastní představy. V Čechách máme spíše inklinaci fandit Izraeli. Máme pro to historické vysvětlení, také fakt, že komunistické Československo bylo velmi ostře antisionistické. A to se otočilo po roce 1989. Takže ta debata je mnohem proizraelštější než někde jinde. Samozřejmě se vyvíjí a je to dobře, protože jde opravdu o pluralitu názorů. A teď bude hodně záležet i na tom, jak se to bude vyvíjet dál.

23:00 Jak významný moment v konfliktu je avizovaná invaze Izraele do Rafahu? – To je kritický bod, který možná zahájí konec té vojenské operace. To, co se odehrává ohledně vyjednávání, je poměrně nejasné, protože nejprve byly zprávy, že Hamás stále váhá. Teď máme informace o tom, že Hamás měl s tou nabídkou souhlasit, s nějakými dodatky nebo nějakými menšími změnami, že se vlastně vede diskuze o detailech, ale z izraelského pohledu o poměrně zásadních detailech.

25:00 Když říkáte, že jsme v kritickém momentu, dočkáme se řešení toho konfliktu? – Izrael cítí obrovský tlak. Na druhé straně jsou Palestinci. Viděli jsme obrázky z Gazy, když se měli lidé dozvědět, že Hamás přistoupil na příměří, tak tam lidé oslavovali. Jejich situace je velmi tragická a bez příměří se nezlepší.

25:30 Je potřeba říct, že Hamás není zničen, stále drží izraelské rukojmí, a to je také faktor, který je potřeba vzít v potaz. Protože pokud Hamás bude vystrkovat růžky a během několika měsíců opět získá kontrolu nad Gazou, tak to nebude dobré. A nebude to především dobré pro Gazany.

26:00 Benjamin Netanjahu nemá plán pro Gazu. To, že Izrael vyhrává bitvy, ale nevyhrává válku, je proto, že Benjamin Netanjahu nemá politický plán pro Gazu, který by byl realizovatelný. To je ten hlavní problém. Izrael má vojenské kapacity, ale armáda a vojenské strategie nemohou nahradit politickou iniciativu.