Chování Rusů je úplně jiný svět, říká český podnikatel na Ukrajině

Je to zvláštní pocit, pohybovat se někde, kde ještě před nějakou dobou byli Rusové, říká o hospodaření na východě Ukrajiny český podnikatel Petr Krogman. Podle něj si lidé v Evropě musí uvědomit, že život v míru není samozřejmý.

Po dvou letech od ruského napadení Ukrajiny se vyostřuje rozdíl mezi západem a východem země, řekl v Ptám se já prezident Ukrajinsko-české obchodní komory a český podnikatel na Ukrajině Petr Krogman. „Ukrajina ekonomicky funguje velmi dobře, ale spousta investic od nás z Evropy končí jenom na západní Ukrajině,“ řekl Krogman.

Celý rozhovor, který byl pořízen v úterý, si můžete také pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Jaká je po těch dvou letech války na Ukrajině nálada z toho, jak to vnímáte vy? Skrze své firmy, zaměstnance a to, jak se tam pohybujete.

Ukrajinci se až obdivuhodně drží. Oni to nevnímají jako dvouletou válku. Pro ně ta válka trvá už 10 let, protože už v roce 2014 Putin obsadil Krym, ruští vojáci vtrhli na Doněck a Luhansk. Naplno se ukázala naše naivita, když jsme si mysleli, že se Putin zastaví.

A ta odhodlanost Ukrajinců neklesá ani teď?

Teď došlo ke kumulaci více negativních zpráv, ale je přirozené, že jsou lidé unavení. Přesto všechno, když vidíme, co Ukrajinci dokázali a i Česká republika… Myslím, že můžeme být na Českou republiku hrdí. Na tu podporu, kterou Ukrajině dáváme. A patříme mezi ty nejlepší v rámci Evropy.

Je důležité, že solidarita z naší strany existuje a že si uvědomujeme, že Ukrajinci jsou fakticky naši pohraničníci, kteří zadržují Rusko dál od nás. Během jednoho dne bychom tu měli ruské tanky. Je dobré, že jsme si to uvědomili už teď. Dřív než pojedou okolo Brna, kudy je pustí Orbán s Ficem.

Jaký je aktuálně rozdíl mezi situací na západní a východní Ukrajině?

Bohužel se trochu vyostřuje. Na východě chybí lidé, kteří odtud logicky utekli. Západní Ukrajina ekonomicky funguje velmi dobře, ale spousta investic od nás z Evropy končí jenom na západní Ukrajině, protože ne každý si troufne až třeba do Kyjeva, anebo dokonce do Charkova.

A daří se to nějakým způsobem posouvat?

Ukrajinská vláda v roce 2022 zavedla program na podporu dotací, úroků z úvěrů a garance úvěru. A banky, ty se chovají tržně, a proto poslaly veškeré peníze na západ Ukrajiny, protože hledaly nejvyšší zisk s nejnižším rizikem. Teď už se ale objevují programy na ukrajinské straně, které to akcentují. Je potřeba podporu směřovat cíleně na východ, aby se i tam udržela ekonomika. Protože když tam nebude ekonomika, nebudou lidé a Rusové si tu oblast vezmou velmi rychle.

Zachrání Ukrajina východní část země?

Ta ruská přesila je opravdu šílená, ať už po vojenské stránce, nebo Rusko je i silnější ekonomicky. Takže záleží jak na Ukrajině, tak i na nás, jestli budeme Ukrajinu dostatečně podporovat, anebo sklouzneme do sobeckosti a nezájmu, který se může ukázat velmi krátkozrakým.

Vy na východě Ukrajiny také působíte. Zhruba třetina půdy, kterou vaše firmy obhospodařují, je kolem Charkova. Ale musí to dotovat. Jde to ještě?

I tu nejhorší, nejvýchodnější třetinu, která byla dokonce okupovaná v roce 2022, držíme. Máme pořád ještě nějaké rezervy díky tomu, že hospodaříme i na západní i na střední Ukrajině.

Takže to dotujete farmami ze středu a západu?

Je to tak, protože logistické náklady, když musíte všechno tak daleko dovézt a vézt zpět, jsou dvakrát, třikrát vyšší. Cenu, kterou dostávají čeští zemědělci tady ve středu Evropy, tak tu dostane Ukrajinec teprve poté, co utratí zhruba polovinu ceny zboží. Takže od českých cen si může český zemědělec odečíst polovinu a může si představit, jaké to je, kdyby dostával polovinu za svou produkci a ještě by neměl dotace.

Jak náročné je podnikat na východě Ukrajiny?

Na východě se hospodaří velmi složitě. Půl roku po osvobození Charkovské oblasti jsme prosili o to, aby nás pustili přes mosty, které tam vybudovala armáda, abychom nemuseli 100 kilometrů objíždět řeky. Nakonec se podařilo armádu přesvědčit, aby to mohli používat i občané a firmy. Museli jsme dál od hranice, kterou Rusové do těch 15 kilometrů neustále ostřelují. Rozbili nám některé farmy, jedno silo nemůžeme provozovat, takže jsme dál od hranice třeba 25 kilometrů.

A i tam musíme držet techniku rozptýlenou, protože kdyby tam padla nějaká raketa, zlikvidovala by nám třeba pět traktorů naráz. Nemůžete pracovat v noci, se setměním nás armáda vyžene z pole. Ale s armádou máme velmi dobrou spolupráci, protože oni jsou zase zakopáni na našich polích, takže si vzájemně vždycky vyhovíme, ale určitá pravidla musíme dodržovat. (…) Dodneška šest tisíc hektarů není možné obhospodařovat, protože jsou zaminovány.

Byl jste se osobně podívat na charkovských polích od té doby, co byla osvobozena?

Naposledy jsem strávil kus prosince v Kyjevě, v Oděse a v Charkově. Tam v zásadě vždycky jedu jako první a byl jsem i na těch osvobozených územích za řekou. Je to zvláštní pocit, pohybovat se někde, kde ještě před nějakou dobou byli Rusové. Vidět ty rozbité domy, kostely, jak se chovají. To je prostě úplně jiný svět a opravdu bych to nechtěl v České republice.

A proč tam ještě stále hospodaříte?

Chci ukázat, že se tam hospodařit dá i v těch nejvýchodnějších částech, samozřejmě díky středu a západu Ukrajiny. Pořád je na stole: skončit, neskončit. Od Charkova na východ, než dojedete k řece, po zhruba 60 kilometrů se hospodaří z poloviny, polovina polí je opuštěná. A podél hranic je opuštěné úplně všechno. Takže my jsme tam takoví poslední blázni, kteří se tam snaží něco dělat. Ale dáváme těm lidem práci. Armáda sem tam přijde, my s něčím vypomůžeme a naopak. I to napomáhá tomu, aby se Charkov držel, a je to i důvod, proč Charkov je silnější.

Jak vnímáte mentální škody, které tam po sobě zanechali Rusové?

Ukrajinská mentalita je mnohem blíž té naší. Ukrajinci jsou evropský národ a znají kompromis, umí spolupracovat. Zatímco u Rusů ten kompromis není přirozený. Rus vás buď porazí a budete jeho otrokem, anebo prohraje on. Rus nerozumí tomu, že ve spolupráci se buduje bohatství. On vnímá to „zbohatnu, když ti něco ukradnu“. Naštěstí z Charkova byli za sedm měsíců vyhnáni. V ostatních územích to bude daleko horší. I po osvobození se ruské škody budou napravovat dlouho, ať už materiální, nebo mentální.

Řeknu příklad jednoho staršího agronoma, kterého jsme tam měli. Ten i poté, co tam zažil, nebo možná právě proto, říká: No, už aby Rusové přišli možná napořád, aspoň se nás všichni v Evropě budou bát. Tak to je ta ruská mentalita, vyvolávat strach a získávat pro tuhle myšlenku i ostatní lidi na Ukrajině nebo v Evropě.

S jakým vývojem počítáte dál?

Ukrajinci jsou dobře připraveni na to bránit to zbývající území a myslím si, že mají velkou pravděpodobnost, že tady tohle udrží. Svět se za chviličku zase probere a dojde mu, že Ukrajinu je potřeba a vyplatí se bránit právě proto, abychom my neměli s Rusy problém. (…) Musí se to v hlavách všech lidí v Evropě přehodit. A uvědomit si, že není samozřejmé to, že tady žijeme v míru. Rusové nám to seberou během jednoho dne.

Jak vnímáte spory o ukrajinské obilí?

Rusové tlačí na Ukrajinu ze tří stran a snaží se ponoukat české nebo evropské zemědělce, stejně tak dopravce, aby Ukrajině zavřeli i ty poslední dveře. Aby už nemohla dýchat a Rusko si ji vzalo. Takže tyhle akce blokování hranic napomáhají Rusku, má z toho obrovskou radost.

Doufám, že se i Agrární komora, Zemědělský svaz, které se teď zachovaly jakžtakž rozumně, oprostí od těch proruských sil a dojde jim, že blokování hraničních přechodů nemá smysl. A řeknu proč: Čeští zemědělci nadprodukují obilí a Česko v roce 2023 vyvezlo jenom do Německa za 23 miliard obilí, řepky atd. Do Polska jsme vyvezli za pět miliard. A z Ukrajiny jsme dovezli za necelé dvě miliardy.

Zavřít hranice, to je to, co by si přál Putin, protože pak budeme každý zvlášť slabší a Rusko si nás jednoho po druhém vezme. Když budeme jeden velký společný prostor, tak Rusko nemá šanci, a to je to, co je potřeba vysvětlovat. A Ukrajina vždycky vyvážela do Evropy, i před válkou, třeba kukuřici. Většina lidí to chápe. Bohužel je tady pár lidí, kteří si tohle nedokážou uvědomit a živí na tom svoje sobecké zájmy, protože to pomáhá nasbírat nějaké voliče. Ale republice to škodí, nám všem to škodí.