Slovensko ekonomicky padá jako kámen, říká expert

Česká a slovenská vláda se po třech letech znovu schází u jednoho stolu. Země chtějí po pauze, kterou inicioval Fialův kabinet kvůli hlubokým rozporům s představiteli Slovenska, opět prohlubovat spolupráci. Co od toho lze čekat?

Hostem Ptám se já byl slovenský sociolog z Bratislava Policy Institute Michal Vašečka.

Mezivládní česko-slovenské konzultace se naposledy uskutečnily v březnu 2023. Zhruba o rok později je tehdejší vláda Petra Fialy (ODS) přerušila kvůli odlišným názorům na některá témata zahraniční politiky, zejména kvůli postojům k Ukrajině a kontaktům slovenských představitelů s Ruskem.

Po loňských sněmovních volbách se z české strany snížila rétorická podpora Ukrajiny. Podle premiéra Adreje Babiše (ANO) není na rozdíl od předchozího kabinetu prioritou české vlády.

Na obnovení bližších vzájemných pracují představitelé české vládní koalice od konce roku, kdy do Bratislavy vyjel předseda Poslanecké sněmovny a šéf SPD Tomio Okamura v doprovodu koaličních poslanců. Slovensko poté navštívili i noví ministři.

Na dnešním setkání chtějí premiér Babiš a jeho slovenský protějšek Robert Fico otevřít cestu k užší spolupráci nejen v zahraniční politice, ale i v ekonomice, obraně, digitalizaci, cestovním ruchu nebo sportu.

Můžeme očekávat nějakou reálnou spolupráci obou zemí? Jak si v současné době stojí Ficova vláda? A jde Česko slovenskou cestou?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vy osobně máte spíše radost z toho, že se opět po nějaké době oživují česko-slovenské vztahy, nebo převládá nějaká rozpačitost? - Když se ptáte na mé pocity, tak u mě převládá rozpačitost, ale zkusme ten příběh odvíjet od začátku. Fialova vláda nepřerušila, nezničila česko-slovenské vztahy. To, k čemu přistoupila, bylo odstranění nějakého vysokého nadstandardu, který běžná mezi zeměmi není. Společná zasedání vlády najdete občas v Beneluxu. Čili se ve skutečnosti nic tak dramatického nestalo a zároveň to daleko více prožívala česká strana než slovenská.

2:00 Protože jedna část slovenské společnosti si toho v podstatě ani nevšimla. A druhá, ta, která byla proevropská, která byla možná spíše protificovská, měla plné pochopení pro krok Petra Fialy. Je to tedy spíše daleko více česká otázka. Pomáhá to dnes daleko více slovenské straně, české to nějak dramaticky neškodí. Tedy alespoň zatím. Ale vlastně to souvisí se zásadní otázkou, kterou si musí položit česká strana a česká společnost. Podle mě se česká společnost přiblížila momentu, kdy si musí vydiskutovat, že jestli chce patřit do západní Evropy. Nebo chce patřit do střední, východní Evropy.

3:00 Slováci budou mít vždy dobré vztahy k Čechům, neboť Slováci mají velmi dobré vztahy k Čechům a pro mnohé Slováky jsou Češi v pozitivním slova smyslu referenčním rámcem. Vždy tomu tak bylo a zřejmě to tak i velmi dlouho ještě zůstane. Čili sousedské vztahy budou zřejmě nadstandardní, tak jako jsou dnes. Jen je otázka, že jestli to má být spojení dvojčat z federace, nebo česká strana začne přemýšlet o tom, co jí tak trošku Petr Fiala vkládal k přemýšlení, zda se nevrátit k tomu, co česká společnost představovala v minulosti.

5:00 Je to tedy Robert Fico, který z toho v tuto chvíli může vytěžit víc. - Jednoznačně je to Robert Fico a Slovenská republika. Robert Fico se dostal do značné mezinárodní izolace. On to samozřejmě stejně jako všichni lidé, kteří se dostanou do mezinárodní izolace, popírá. Vždy ukazuje, s kým vším se setkal, a velmi rád ukazuje fotky ze zasedání Evropské rady. Ale pravda je, že se s ním nikdo moc nebaví, pokud nemusí. Jedině tehdy, když Robert Fico vydírá, tak jako to předvedl před pár dny. Tak tehdy se s ním musí bavit, ale jinak je v podstatě v izolaci. A toto je vítaná možnost ukázat, že v izolaci není. Čili ano, Andrej Babiš mu pomáhá ven z izolace. Znovu tedy říkám, že Češi se musí zeptat sami sebe, co z toho mají oni.

9:00 Součástí politiky i předvolební rétoriky Andreje Babiše, se kterou konec konců vyhrál české sněmovní volby, bylo oživování vztahů v rámci Visegrádské čtyřky (V4). Což ale v tuhle chvíli znamená především oživování vztahů se Slovenskem a Maďarskem. Jaký smysl, jestli vůbec nějaký, z vašeho pohledu v tuhle chvíli má oživování politického konceptu V4? - Z pohledu lidí jako Andrej Babiš, Robert Fico to nyní má obrovský smysl. Teprve teď se ukáže, jestli V4 plní funkce, kvůli kterým byla založena. V roce 1991, dokonce i 1992 se velmi neuvažovalo o velmi rychlém rozšírřní EU. Vědělo se, že se bude rozšiřovat, ale nevědělo se kdy. A ten takzvaný Západ to odkladal. V4 to měla zkoordinovat. Z pohledu Slovenska V4 sehrála velmi významnou úlohu v letech 1997, 1998 při překonávání izolece Slovenska. I Praha, i Varšava, i Budapešť tehdy velmi pomohli přivést Slovensko z vedlejší koleje, na kterou jí zavedl Vladimír Mečiar. Ale brzy se ukázalo, že při jednáních například s EU všechny čtyři státy šly vlastní cestou. Dokonce i konzultace mezi Prahou a Bratislavou nebyly tak významné, abychom hovořili o nějakých odkazech, které by byly úplně relevantní. A dnes je V4 v podstatě ve stádiu klinické smrti.

13:00 Čili ať o tom přemýšlím z jakékoli strany, politické, kulturní, česká strana z toho vlastně moc nemá. Češi, a teď si trošku rýpnu, Češi zase jednou jdou Slovákům pomoci, aniž by dostali něco domů. Prostě aby z toho něco měli. Těch příběhů v minulosti už bylo mnoho, kdy Češi velmi vstřícně, a musím říci, že v rámci opravdu upřímných dobrých vztahů ke Slovákům, Slováky zachraňovali. A je to otázkou, co vlastně dostávali zpět.

14:00 Toto je nejslabší vláda Roberta Fica a on to velmi dobře ví. To je vláda, která lidem nedává to, co od ní očekávali, ani jejím voličům. I ti jsou frustrovaní. Jsou frustrovaní jak ekonomicky, tak politicky. Neboť právě proto, že Robert Fico neustále radikalizoval své voliče až za hranici přijatelnosti, tak oni nyní si už poměrně zradikalizovaní, silně polarizovaní žádají hlavy. To je jako ve francouzské buržoazní revoluci. Oni si žádají ty gilotiny, které nedostávají. A Robert Fico o tom dokonce i vypráví: tlačí na mě moji voliči, kteří chtějí vidět, jak vás potrestám za to hrozné období 2020 až 2023, a já jsem na vás tak milý, že to nedělám. Čili je to nejslabší vláda Roberta Fica.

16:00 Za druhé, ekonomicky Slovensko padá jako kámen. A je to kouzelný příběh. Probíhá už několikátá vlna konsolidace - to je jako ze špatného vtipu - která sice vůbec nepomohla, ale za to utlumila ekonomiku. Navíc v době, kdy je celá Evropa v podstatě před momentem stagnace díky válce v Íránu, tak Slovensko do toho vstupuje s velmi nedobrými předpoklady. A mnozí ekonomové na Slovensku otevřeně říkají, že pokud se to nezastaví, tak Slovensko opravdu má našlápnuto na druhé Řecko.

17:00 Z hlediska toho, co se děje politicky, kulturně, Slovensko jednoduše prochází přes období normalizace. A to je možná něco, co si pamatují jen ti dříve narození v České republice, neboť to nezažili od roku 1989 v žádné podobě u žádné z vlád. To je nejen o tom, že vláda se snaží zcela odstranit z veřejného prostoru jeden názor, nebo bych řekl ty, kteří s nimi nesouhlasí. Ale už vyžaduje nějakou plnou spolupráci. Už nestačí to, co bylo předtím, že pokud nás nekritizuješ, tak tě necháme. Už musíš kopat s námi. A to je velmi blízké té normalizaci, kterou jsme prošli společně v Československu v 70. a 80. letech.

17:30 A zároveň to my všichni, kteří zde žijeme, vidíme v každodenních interakcích, kdy se přímo naši známí nebo dokonce přátelé normalizují v přímém přenosu. Ne, že by přecházeli na druhou stranu, ale najednou slyšíme ty, obrazně řečeno, věty, které i já ještě pamatuji z normalizačního československého režimu. Všechno je třeba vidět v souvislostech. A najednou vidím, že lidé si racionalizují svůj život, aby neskončili špatně, aby nebyli vyhozeni z práce, aby nebyli postiženi finančně, neboť platí hypotéky a tak dále. A mimochodem, to je ten zdvižený prst pro českou společnost, neboť to je moment, kterého si častokrát lidé - ono to jde plíživě - všimnou až po dlouhých měsících a letech. Když to přijde, nebo když to čtou v médiích, tak si to neuvědomí. Musí to přijít do jejich bezprostřední blízkosti.

19:00 Je naprosto viditelné, že mnohé kroky, které dělá Robert Fico, si někteří čeští ministři půjčují a kopírují. - A co třeba, kdybyste byl konkrétní? - Jednak ty útoky na média ze strany premiéra, to je naprosto zřejmé. Ale hlavně kde to vidím nejvíc, je Ministerstvo životního prostředí v České republice. To je v podstatě kopie toho, co tady už dva a půl roku dělá ministr Taraba. A přivedl Slovensko v podstatě do momentu naprostého rozvratu ochrany životního prostředí. Environmentalisté to už ani neumí jinak nazvat než jako naprostý rozvrat. A chaos, kde se nedodržují předpisy, zákony, kde jsou stopnuty peníze z fondu obnovy, otom se to případně nějak vyřeší, ale dochází jednoduše k zásadním zásahům do fungování národních parků, které jsou vždy jen o pomoci velkému byznysu, velkým developerům. To znamená, že to, co bylo v ochraně čtyřkové, pětkové, tedy tam, kde pomalu nemůžete vstoupit, se najednou dostane do stupně jedna, kde můžete stavět hotely, kde můžete stavět nové sjezdovky. Vypadá to, že ty pro Čechy milované Tatry, pokud to takhle půjde dál, se opravdu změní na Disneyland, který Češi za chvíli nepoznají. A tohle je to, co z dálky, samozřejmě, vidím jako něco, co začíná i na českém ministerstvu životního prostředí.

23:00 Jak si na Slovensku stojí občanská společnost? - Slovenská občanská společnost je na jedné straně skutečně zatlačována do kouta. Ty útoky jsou každodenní. Je zcela zřejmé, kam to směřuje. Nejen o odstranění velmi konkrétních organizací. A těch je málo. Prostě útočit na ty, kteří jsou hlídacími psy, think-tanky, které pracují v oblasti lidských práv. Ale ale je to i útok na aktivního občana jako takového. To znamená, je to útok na samotnou podstatu fungování občanské společnosti.

24:00 Což u nás ale sledujeme také. - To je přesně tak. To je vlastně útok na samotnou podstatu něčeho, co vytváří pomyslný trojúhelník, kde na jedné straně toho trojúhelníku je stát, veřejná správa, státní správa, na druhé byznys, korporát a na třetí občanská společnost. A pokud ty tři složky nejsou v rovnováze, tak společnost nefunguje dobře. Proto i slovenská společnost dnes už nefunguje dobře, neboť občanská společnost je do značné míry paralyzována zásahy státu.

25:00 Ale přestože ty zásahy jsou, tak jedna ne zanedbatelná část občanské společnosti to nevzdává. A není to vůbec nějaká elitní záležitost, pár lidí v Bratislavě. Je třeba říci, že občanská společnost to nevzdává ani v malých městech středního a východního Slovenska. No a to je daleko vzácnější. Možná jsou dokonce i hlasitější než ti, kteří jsou v Bratislavě. Takže to je paradoxně druhá část příběhu, že slovenská občanská společnost to ani zdaleka nevzdala. Ale na co je třeba si dávat pozor v této souvislosti v České republice? Totiž atmosféra, která přichází i do Prahy a tedy do České republiky, bude nutně způsobovat daleko tribálnější, kmenovější vidění světa než dosud. To znamená rozdělení na my a oni.

27:00 Největší pozor je tedy třeba si dát na to, co jsem říkal o pocitu, že společnost je uprostřed normalizace. Začít si uvědomovat to, že sami začínáme dělat kompromisy.