Expert: Velká důchodová reforma nebude. Nikdo se neodváží a už nám ujel vlak

Český důchodový systém čeká velká a nevyhnutelná změna. Zvýší se věk odchodu do důchodu a změní se jeho výpočet. Správný krok?

Hostem Ptám se já byl hlavní ekonom Deloitte David Marek.

Experti současné vlády navrhují postupné posunutí hranice odchodu do důchodu na 68 let, omezení předčasných důchodů a hlavně změnu výpočtu výše důchodů. Jinými slovy to, aby důchody nerostly tak rychle jako nyní. Detaily největší změny penzí za deset let přinesly Seznam Zprávy zde.

Jen příští rok si bude muset stát na důchody půjčit 63 miliard a situace se začne dramaticky zhoršovat už v polovině 30. let. V tu dobu totiž přestanou pracovat ročníky tzv. Husákových dětí. A okolo roku 2050 by už saldo důchodového účtu mohlo dosahovat čtyř procent hrubého domácího produktu.

Zvýšení věku odchodu do penze a relativní snížení důchodů nastávajícím penzistům jsou jednou z cest, jak černý scénář odvrátit.

Zabrání to krachu financování současného systému? Na jak velký důchod bude stát v příštích letech mít? A najde vláda odvahu udělat skutečnou reformu důchodů?

Sledujte rozhovor v úvodním videu, nebo si ho odpoledne poslechněte ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Dá se zmíněný návrh ministerstva považovat za důchodovou reformu? – Nedá. Je to asi jako byste dala auto na pravidelnou servisní prohlídku a tvrdila, že máte nový vůz. Je to nesmysl, jsou to parametrické změny, které jsou naprosto nevyhnutelné. Není na to potřeba žádná expertní komise, na to stačí pár lidí na ministerstvu práce, kteří vám dopočítají, jak můžete hýbat se třemi základními parametry. Tím prvním je věková hranice pro starobní důchody, druhá je výše sociálního pojistného a třetí takzvaný náhradový poměr, to znamená, jak vysoké jsou penze vůči platům. Tato jednoduchá trojčlenka je triviální záležitost, kterou zvládne jeden zaměstnanec v excelu, není na to potřeba mít už asi padesátou komisi.

2:00 Když se na to podíváme jinou optikou, průběžně financovaný penzijní systém nezkrachuje nikdy. Vždy máte možnost upravit zmíněné tři parametry, nastavit jakoukoli kombinaci. Nebo sehnat financování někde jinde, na rovinu si říct, že část spotřebních daní, část daně z příjmu půjde na financování deficitu v důchodovém systému.

3:00 Nevěříte tedy, že vláda nějakou reformu udělá? – Velká důchodová reforma nebude ze dvou důvodů. Zaprvé jeden pokus už tady byl a nedopadl dobře, takže politický kapitál, který se na tom poztrácel, byl tak velký, že se nikdo už neodváží udělat opravdovou důchodovou reformu. A zadruhé té důchodové reformě už ujel demografický vlak. Důchodovému věku už se přiblížilo tolik lidí, že ani není v jejich zájmu, aby probíhala nějaká rozsáhlá reforma. Oni budou chtít čerpat ty výhody z průběžně financovaného systému, do kterého přispívali většinu pracovního života.

4:00 Co by tedy stát měl teď dělat? Měl by jim dát nějakou důchodovou kalkulačku? – Mělo by se lidem říct: „Podívejte se, váš budoucí důchod bude o tolik nižší než váš současný plat. Spořte si. Částečně se musíte postarat sami o sebe.“ Je tam samozřejmě potřeba nějaká dávka solidarity u sociálních případů, lidí dlouhodobě nemocných. Ale pro průměrného občana by nemělo být problematické za 40 let pracovního života prostě našetřit, aby si spolu s tím státním příspěvkem zajistil do důchodu jistou životní úroveň.

6:00 Najde tedy vláda odvahu někdy lidem říct, jak to s důchody skutečně je? – Spousta lidí si to už uvědomuje i bez vlády. Současná vláda je otevřenější, nebude asi tolik mlžit. Ale většina lidí na to stejně přijde dřív nebo později sama. Lidé nejsou hloupí.

7:00 (k nebývalé vlně odchodů do předčasného důchodu) Nepočítalo se s tím, že nám inflace vystoupá do dvouciferných hodnot. A ta valorizační schémata byla nastavená tak, že to najednou způsobilo, že některé ty ročníky budou opravdu výhodnější, i za cenu předčasného důchodu. Je potřeba na to rychle zareagovat a nastavit tyto parametry, aby se to nestávalo, aby jiné ročníky nebyly zvýhodněny oproti jiným. Je to taky velká zátěž pro financování celého systému, najednou to do něj dělá díru.

9:00 Stálo by za úvahu se vrátit k původnímu valorizačnímu schématu, které počítalo s růstem penze o inflaci a třetinu reálného růstu mezd. To se před pár lety změnilo na polovinu. Ale je to příliš rychlé, do budoucna si to ten náš systém prostě dovolit nemůže.

10:00 (k rozpočtové zodpovědnosti vlády) Jsem rád, že ministr financí začal konečně před dvěma týdny mluvit o tom, že by rád začal snižovat strukturální saldo. To je schodek, který nesouvisí se stavem ekonomiky, nesouvisí s energetickou krizí, je to něco, co tam máme, ať se děje ve světě a doma cokoliv. Aktuálně dosahuje zhruba 240 miliard korun. Ministr by ho rád snižoval zhruba o 70 miliard korun ročně, což je rozumné tempo. Pomohlo by to během tří let snížit tu strukturální část schodku. To je první krok. Druhým bude oznámit, jak to udělá. A to je podstatně složitější.

12:30 My jsme se teď rozjeli na tenký led, zatím drží, ale může přijít nějaká neočekávaná událost a zopakuje se vývoj z roku 1997. Tehdy měla ekonomika znatelné nerovnováhy, vnitřní i vnější, v Asii se rozhořela finanční krize a když už byly finanční trhy rozbouřené, tak se hledaly další slabé kusy ve stádu a ejhle, objevilo se Česko. A měli jsme tady měnovou krizi. My jsme teď ve velmi podobné situaci. Tehdy jsme měli režim fixního kurzu koruny, měli jsme výrazný schodek běžného účtu platební bilance a měli jsme velkou díru ve státním rozpočtu. Dnes splňujeme všechna tato tři kritéria. ČNB místo aby snižovala inflaci, tak radši stabilizovala kurz koruny. Zároveň zafixovala také úrokové sazby, zatímco jinde ve světě dále stoupají. Snižuje se atraktivita české koruny. A teď je to opravdu nebezpečná pokerová hra. Centrální banka by měla hrát na jistotu, stabilizovat ekonomiku.

15:20 Stačí si přečíst včera vydanou zprávu Mezinárodního měnového fondu, tam je naprosto explicitně hned v prvním odstavci napsáno, že Česká republika by měla zvážit další zvýšení úrokových sazeb k tomu, aby měnová politika dostatečně tlumila inflaci.

15:35 Když to neudělá, je to jednoduché. Na první pohled by se mohlo zdát, že při nižších úrokových sazbách, pokud dále neporostou, ty makroekonomické náklady firem a lidí, co mají hypotéku, budou menší. Ale to nemusí být vůbec pravda. Pokud bude reakce měnové politiky neadekvátní a ty úrokové sazby se zastavily příliš nízko, potom s nimi možná budeme muset žít další tři, čtyři roky. A pak si můžeme spočítat, že bude dražší žít čtyři roky se sedmiprocentními sazbami než jeden rok s desetiprocentními a tři roky s pěti- nebo tříprocentními.

16:50 Určitě by členy bankovní rady přesvědčila situace na finančních trzích, pokud by se začala výrazně destabilizovat.

17:30 Cílem měnové politiky by mělo být udržovat dlouhodobě nízkou inflaci, což podporuje hospodářský růst. K tomu máme nástroje – úrokové sazby a možnost ovlivňovat kurz koruny. Česká národní banka to teď aktuálně otočila naruby. Cílí na stabilní úrokové sazby, fixní kurz koruny, ačkoliv bychom potřebovali něco dělat s inflací. Stabilizujeme nástroje, místo abychom stabilizovali cíle. Důsledky můžou být takové, které už jsem zmínil, může se nám to za delší období prodražit.

19:50 Ukazuje se Aleš Michl jako špatný guvernér České národní banky? – Nejsem ten, kdo by ho měl soudit. Já bych to dělal, jako by to dělal pan Mora, dělal bych to jako dřív pan Rusnok (zvyšoval dál úrokové sazby - pozn. redakce), to by byla moje reakce.