Česká ekonomika je v posledních letech zmar, říká expertka

Rychlost našeho zadlužování nemá v Evropě obdoby a navíc si půjčujeme na spotřebu, kritizuje veřejné finance ekonomka Jana Matesová.

Na stále se zhoršující kondici české ekonomiky už poukazuje i Nejvyšší kontrolní úřad. Ve své poslední zprávě upozornil, že se Česko stalo v posledních letech nejrychleji zadlužující se zemí.

Ne jinak tomu bylo i loni, kdy jsme se navíc potýkali s pátou nejvyšší inflací v Evropské unii a historicky nejvyšším poklesem reálných mezd. „Česká politická scéna vůbec nepomáhá, aby se země pohnula někam dopředu,“ řekla v Ptám se já ekonomka a bývalá zástupkyně Česka u Světové banky Jana Matesová.

Po restartu hospodářství volají také přední představitelé tuzemských firem. Minulý týden na jejich společné konferenci premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že Česko se podle něj musí stát křižovatkou Evropy, a to zejména v inovacích či energetice. Dosáhnout toho chce zejména pomocí strategických investic.

„Máme velmi vysokou inflaci, velmi napjatý trh práce a naprosto nevyrovnané rozpočty a  obrovské deficity,“ vyjmenovává Matesová největší ekonomické problémy Česka.

Není to trochu zmar, když sledujeme, kam jsme se dostali?

V posledních letech je to zmar z hlediska nakopnutí české ekonomiky, ale člověk si to nesmí připouštět, je to země, kde žijeme. Přece to nevzdáme.

A proč to v Česku drhne? 

Určitě to má více důvodů. Jedním z nich určitě je, datujme ho do poloviny prvního desetiletí, nulová tolerance, velmi rozdělené politické spektrum. Tady se od premiéra Paroubka, který měl tu nulovou toleranci, nedalo domluvit na ničem. (…) Česká politická scéna vůbec nepomáhá, aby se země pohnula někam dopředu. Ale na druhou stranu, v této velmi složité globální ekonomice, tak složité, že jsme ji ještě nezažili, jsem ráda, že máme aspoň politickou stabilitu. Vláda by mohla dělat mnohem lepší věci, ale alespoň nepadá.

Co současný kabinet mohl a měl toho udělat víc? 

Určitě toho měl udělat víc. Buďme rádi, že neobyčejně dobře zvládl předsednictví Evropské radě v době, která byla krajně obtížná. Velmi si tím česká politická reprezentace napravila reputaci. Nicméně byl to ten první celý rok vlády a ten byl pro domácí ekonomické reformy zcela ztracen. Nevíme, co by dělala opozice, kdyby vládla. Ale kdyby opozice zaváděla vše, co navrhuje, tak k těm špatným koncům sprintujeme.

Takže nenavrhuje recepty, které by pomohly restartu?

Absolutně ne. Nejsem si jistá, jestli by to zaváděla, kdyby měla odpovědnost, ale to, co navrhuje, jsou velmi toxické návrhy. Které by nezlepšily chod České republiky, výrazně by zhoršily zadlužení.

Jaký recept byste ordinovala České republice, aby se pohnula z místa?

Česká republika je v tuto chvíli nemocná ekonomika, nemocná žena. Má některé vážné problémy a některé jsou akutní. Má velmi vysokou inflaci a s tou je potřeba něco dělat, jinak se nepohneme. Druhý problém je velmi napjatý trh práce. Nízká nezaměstnanost bohužel neobyčejně brzdí ekonomiku. A třetí jsou ty naprosto nevyrovnané rozpočty, obrovské deficity.

Česká republika byla nejrychleji se zadlužující zemí v roce 2020, 2021, v posledním čtvrtletí 2022 a teď zase. Ta rychlost zadlužování nemá v Evropě obdoby. Kdyby to bylo zadlužování na investice, které vynesou návratnost, budiž, to by se dalo obhájit. Ale ono je to na spotřebu, my si půjčujeme na projídání. Na výdaje, které musíme nutně dávat, ale ekonomice nepřispívají. A teď máte tuto ženu, postavíte ji na start olympijského závodu a řeknete jí: „Musíš se dostat do finále.“

Nemáme dostatečnou kyberbezpečnost. Česká republika musí v první chvíli investovat do bezpečnosti. Od vstupu do NATO hodily české vlády bezpečnost na druhou, třetí, někde odstavnou kolej. To je nejdůležitější, nedá se nic dělat. Na druhém místě je infrastruktura a pak jsou na místě veliké úpravy v regulacích. Trh práce, byrokracie, všechny povolovací procesy. Ve stavebních řízeních jsme na úrovni rovníkové Afriky. Máme nesmírně nízkou předvídatelnost obchodního práva.

Jsme v období vysoké inflace. Máme čekat, až zaberou protiinflační opatření, nebo je třeba ještě přitvrdit a pokusit se inflaci srazit co nejrychleji?

Inflace se jeví, že zpomaluje. (…) Nevíme, co se stane na začátku příštího roku, protože nevíme, jak budou obchodníci přeceňovat. Máme v ekonomice stále dost peněz, takže lidé akceptují vysoké ceny a obchodníci to zkoušejí. Tři čtvrtiny domácností už ale mají napjaté rozpočty nebo se musí výrazně omezovat. Řeší to tím, že snižují spotřebu, tím tlačí na to, aby se snižovaly ceny, ale víc musí tlačit vláda, většími úsporami. A centrální banka promeškala příležitost dělat pořádně svou práci.

Mohly by se do inflace propsat další plánované schůzky s obchodníky, které oznámil ministr zemědělství?

Vláda v tržním prostředí neovlivňuje ceny tím, že apeluje. Musí se starat o konkurenceschopné prostředí. (…) Naše vlády na to v předchozí historii České republiky rezignovaly. A k tomu je potřeba se vrátit. To nebude proces, který se nastartuje rychle, nicméně do budoucnosti je to nutné. Ale apelování pana ministra na to, aby se obchodníci s cenami drželi, může mít jistý vliv na to, že nebudou chtít poškozovat svou pověst, takže reputační vliv tam také je.

Jak s tím zamíchaly nákupy v Polsku?

Když vláda a centrální banka nechaly dlouhodobě spotřebitele, ať si poradí sami, hodily je do vody, ať plavou, tak někteří plavali těžce, někteří se to časem naučili. Samozřejmě výběr DPH a veřejné rozpočty tím trpí, ale lidé volí peněženkou.

Výhledy na lepší schodky rozpočtu tedy nejsou?

Když budeme takhle pokračovat, takhle začalo Řecko. A kam došlo? Kopírujeme tu cestu. My z ní musíme pryč. Pak už jste na cestě, ze které není jiná odbočka než náraz do zdi. Nepodceňujme to, musíme couvat.

Premiér na té konferenci firem řekl, že by bylo dobré vytvořit investiční fond, který by byl nezávislý na státním rozpočtu, aby se z toho financovaly velké projekty. Je to rozumné?

Mimorozpočtový fond není dobrá myšlenka. Česká ekonomika měla mnoho mimorozpočtových fondů, jenže to se stejně započítává do té nerovnováhy: Půjčujete si a započítává se to do dluhu. Českým politikům dalo hodně práce dostat všechny ty mimorozpočtové fondy zpátky do rozpočtu. Takže tahle myšlenka na úrovni vlády není dobrá, to je obejití rozpočtových pravidel. Tady nejde o to mít mimorozpočtové fondy. Jde o to, udělat pevnou zeď mezi tím, co se smí projídat, a tím z veřejných výdajů, co se musí investovat.

Prezident vyčkával s podpisem penzijní novely. Rozumíte jeho gestu?

Rozumím gestu prezidenta, nerozumím reakci vlády, tohle je smutný příběh české státní správy. Je to novela, která se týkala předčasného odchodu do důchodu a tam bylo potřeba něco udělat. To je neudržitelný stav. Je to strašně nákladné. (…) Ale to bych oddělila. Pak je tam ta druhá část toho, co bylo schváleno a co prezident podepsal o den později. Za žádné čtyři miliardy není zodpovědný, tam nemá prezident žádnou vinu, za to nese vinu vláda a Senát, držely u sebe moc dlouho a prezidentovi nedaly těch zákonem zaručených 15 dní. Ale na druhé straně buďme vděční týmu prezidenta, že odhalil chybu, kterou za tu dobu neodhalily vláda, Sněmovna, Senát, i když to tam leželo měsíc. A oni odhalili něco strašného, co vypovídá o české státní správě i politické scéně.

Vzorec úpravy valorizace při výjimečných případech byl špatný tím, že živil inflaci a rozevíral nůžky mezi seniory. Ale ten nový systém bude dražší než ten současný. Jak k tomu došlo, nevím, ale úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí to věděli, napsali to do důvodové zprávy. A vláda přesto bojovala za prosazení toho zákona.

Jak je to možné, to nikdo nečte?

Nevím, úředníci to tam napsali, možná čekali, kdy si toho někdo všimne. (…) Odhalil to tým prezidenta, ale je potřeba, aby legislativu četli i poradci poslanců a senátorů. Do budoucna by takové chyby mohly stát víc než ty čtyři miliardy. Ono to také asi bude více než čtyři miliardy, ten jeden den váhání prezidenta. Ale ten nic v zákonných lhůtách neporušil. A vláda, Sněmovna a Senát musí příště lépe dělat svou práci.