Češi mají problém uznat svoje hrdiny, myslí si režisér Mašín

Téma bratrů Mašínů patří v české politické i společenské debatě mezi ta nejožehavější a nejkontroverznější vůbec. Jejich příběh nedávno znovu otevřel film Bratři. Jak veřejnost snímek přijala?

Hostem Ptám se já byl režisér filmu Bratři Tomáš Mašín.

Kontroverzní příběh sourozenců Ctirada a Josefa Mašínových a jejich skupiny, která se v rámci třetího odboje se zbraní v ruce postavila komunistům a probojovala na Západ, rozděluje i 70 let od těchto událostí českou společnost. Česká filmová a televizní akademie měla jasno a do letošního boje o Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film vyslala právě tento snímek.

Do užšího výběru pro nominace na cenu americké filmové akademie se Bratři nakonec nedostali. Sám režisér ale podle dosavadní odezvy od českých i zahraničních diváků hodnotí film, který měl u nás premiéru v říjnu, jako úspěšný.

Filmař, který je s bratry Mašínovými spřízněný přes prapradědečka Františka, připravoval snímek asi deset let. Natočil ho pro většinového diváka, příběh přitom chtěl přiblížit hlavně mladé generaci, která ho nezná. I to byl podle režiséra důvod, proč není ve filmu podrobněji znázorněné politické pozadí a motivace odbojové skupiny Mašínů, jak by si někteří kritici představovali.

„Nechtěl jsem dělat politický film, nechtěl jsem tam mluvící hlavy. Já jsem ten příběh vždy vnímal jako bytostně akční, dojemný a měl by pro mě být strhující,“ vysvětlil režisér. „Je to za mě hodné respektu. Prostě vystoupili proti zlu. Jednoznačně dali zprávu, že zlu se nesmí ustupovat. Když proti nám někdo střílí, budeme střílet zpátky. A takhle jednoduché to je.“

Posouvá se debata o Mašínech dopředu, nebo se točí pořád dokola? Mohl být film odvážnější, jak mu vyčítají kritici? A jak mu rozumějí diváci v zahraničí?

Poznámka: Rozhovor byl natočen ještě před útokem střelce na pražské Filozofické fakultě UK.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaký máte teď s odstupem z filmu pocit? Jste spokojený? - Nejsem osobnostně nastavený tak, že bych dokázal být spokojený. Já jsem si vědom vždycky víc dílčích problémů nebo věcí, který by šly udělat lépe. Můžu ale jednoznačně říct, že ze strany diváckého ohlasu ten film měl jednoznačný úspěch. Stovky lidí mi psaly na sociální sítě, dostávalo se to ke mně i oklikou přes přátele, reakce lidí, publika přímo po projekcích nebo i před projekcemi…

2:00 Teď mám i čerstvou zkušenost z Ameriky a ten film rezonuje i na silné, emotivní úrovni. I u lidí, kteří se situací v poválečném Československu nemají vůbec žádnou zkušenost a historii moderního Československa neznají vůbec. Takže i americké publikum to přijalo velice dobře a za to jsem moc rád.

3:00 A rozumělo tomu příběhu? - Na začátku je titulek, který uvede nezasvěceného diváka přímo do situace, do historicko-politického kontextu. Já tomu říkám, že pro Američany to je takový ten typ Hvězdné války: „Někde v daleké galaxii byla jedna malá planeta, kterou ovládalo zlo, a jenom pár jedinců našlo odvahu se tomu zlu vzepřít.“ To zjednodušující schéma odpovídá jejich mentalitě, tomu, na co jsou zvyklí, aniž bych to chtěl nějak podrývat. Pak ten film sám o sobě vypovídá, myslím, dostatečně.

4:00 Politická linka byla až ve druhém, možná ve třetím plánu. Nechtěl jsem dělat jednoznačně film ideologický nebo nějak historicky vysvětlující. Což tomu část lidí vytýkala, že měla být víc zdůrazněná politická motivace těch akcí kluků nebo odbojové skupiny Mašínových. Ale já jsem chtěl jít víc po osobní lince a dával jsem velký důraz na ženské figury. To bylo od začátku moje asi největší úsilí - protlačit do filmu ženské postavy.

5:00 Chtěl jsem, aby ten film byl žánrově pevný, aby ukázal hlavní momenty, které část lidí v české společnosti zná, část lidí, zejména mladí diváci, s tím nemusí být vůbec srozuměni, nebo to znají jenom z malého odstavce učebnic dějepisu. Takže jsem chtěl, aby to bylo srozumitelné, a současně moc nevysvětlovat ten film. Nemělo to být nikdy doku-drama. Dělali jsme hraný film, který měl tempo, šel po těch hlavních momentech, ale nebyl to čistě mužský film, který se soustředí jenom na akční prvky, ale důležitou roli hrály ženské postavy.

7:30 Právě sestra Mašínů Zdena, která zůstala v Československu, to z nějakého úhlu pohledu možná měla mnohem těžší, souhlasíte? - Nesla si ten kříž dalších 40 let, nemohla studovat, co chtěla, byla šikanovaná tajnou bezpečností, byla neustále sledována, dělala podřadné dělnické práce. Měla to strašně těžké a mně vždycky přišlo důležité, aby i ona měla v tom mašínovském příběhu svůj prostor. Proto má třeba i poslední scénu ve filmu.

8:30 Nezasloužila by si vlastní vyprávění? - Zasloužila. Nejtěžší v tom, přenést ten příběh na plátno, bylo rozhodnout, co do toho příběhu nedat. (…) Chápu výtku, že se postavám nedostáváme dost pod kůži. Ale kdybych se tomu podřizoval, tak ten film by musel mít čtyři hodiny. A ten prostor tam nebyl.

11:00 Udělal byste teď ze zpětného pohledu ve filmu něco jinak? - Myslím si, že klíčové momenty, ty nejkontroverznější, jsou ukázány. Skoro všechny. Chybí snad jen jedna situace. Já bych samozřejmě rád točil scénu, kde kluci zapalují stohy a celý obzor žhne plamenem. Velice vizuální, dramatická, bytostně filmová scéna. Ale režisér v Čechách bojuje se spoustou, symbolicky řečeno, nepřátel nebo protivníků. Jedním z nich je rozpočet. Pak samozřejmě je to týmová práce. Každý na to uplatňuje nějakou jinou optiku.

17:00 Současně jsem se nechtěl nějak podbízet, nechtěl jsem ten film leštit, dělat z kluků akční hrdiny až v americkém stylu. Taky mi to trošku bylo asi vyčítáno. Shrnuto podtrženo, v Čechách má na příběh bratří Mašínů každý svůj názor.

19:00 Posunul film tu debatu? - Soudě podle debat (po projekcích) si myslím, že to trošku debatu posunulo. Žijeme v nějakém zvláštním zapomnění. Lidé prostě mají schopnost ztrácet historickou paměť. Ale někteří jsou si nějakým způsobem vědomi, jak ta doba byla brutálně krutá a jaká tam byla úzkost. Takže do toho filmu se tuto atmosféru podařilo trochu dostat, atmosféru nějaké stísněnosti, strachu, toho, že to člověka žene do kouta. Speciálně mladí lidé to vnímali jako: „A co já bych dělal v té době?“ Částečně se ta motivace pro to jevila jako zřetelnější a ten polarizační narativ to trošku změkčilo. Když ne zcela, tak se ale snad podařilo vnímat kluky víc jako lidské bytosti, které mají, a to byl i můj záměr, klady a zápory.

21:00 Jsou to pro mě archetypy, které je dobré ukázat, ukázat tu odvahu, ale i tu daň, která za tu obrovskou míru odvahy je zaplacená. Pro mě jsou padesátá léta v českém filmu poměrně dietně zpracovaná a bylo pro mě důležité tu dobu, tu úzkost tam dostat. Zpětná vazba byla z 95 procent velice kladná a u některých lidí nadšená. Za to jsem moc rád. Současně jsem si vědom těch limitů zcela pokorně.

25:30 Co jste říkal reakcím samotné Zdeny Mašínové a Josefa Mašína, kteří ten film viděli? Několikrát jste mluvil o tom, že reakce Zdeny Mašínové byla dojemná. Josef Mašín mezitím názor na film trochu změnil, jeho výhrada je, že se zásadně nepopsaly jejich motivace. - Ale to bylo od začátku na stole, Josef věděl, že nechci dělat politický film, nechci dělat to, že tam budou takzvaně mluvící hlavy. Já jsem ten příběh vždy vnímal jako bytostně akční, dojemný a měl by pro mě být strhující. Kdokoliv čte knihy o skupině Mašínových a jejich rodině, tak jako první říká, že to bylo strhující. (…) Josefa velmi respektuji, ale současně si musím nechat uhájit právo režiséra interpretovat ten příběh.

27:00 Kam se česká společnost potřebuje posunout, aby byla schopná ten čin Mašínů akceptovat? - (Jejich otec) generál Mašín je vnímaný primárně jako hrdina. Přitom jeho skupina vyráběla spoustu sabotážních bomb a házela je na vlakové soupravy, dá se předpokládat, že tam byla nějaká zranění, možná i fatální. Argumentuje se tím, že tenkrát byla válka. Ale bezpočet historiků říká, že v době komunismu, speciálně v padesátých letech, to válka byla úplně stejná. Komunisté vyhlásili boj proti vlastním lidem, takzvaný třídní boj. Kluci se tomu postavili s veškerou svojí mladickou energií a i díky svému rodinnému nastavení. Vystoupili proti zlu aktivně na základě svého DNA, na základě toho, že byli mladí. Ovšem na rozdíl od jejich táty si dovolili přežít. To muselo komunisty strašně naštvat.

29:00 Je fajn, že Zdena Mašínová to vyznamenání (od prezidenta Petra Pavla, pozn. red.) přijala. Ona sama řekla, že to přijala i za bráchy. Je to hezké gesto, je to posun v té polarizační situaci. Maličko se to změkčuje. Mně se to líbí. Josef a jeho bratr, i když poskytovali z Ameriky rozhovory, tak mluvili s velkým despektem o nás, Češích, že jsme národ srabů a že prostě se nikdy na nic nezmůžeme. Já tu optiku chápu, ale samozřejmě na druhou stranu jsem si velice dobře vědom, že to nepomáhá, ale je to jeho právo. Myslím si ale, že Češi obecně mají problém uznat svoje hrdiny. Speciálně když ještě žijí a sami nejdou naproti tomu smíření.

32:00 Jsou to jeho zásady. Bez těch zásad by oni nemohli jednat, jak jednali. To je za mě hodné respektu. Prostě vystoupili proti zlu. Jednoznačně dali zprávu, že zlu se nesmí ustupovat, musíme se mu postavit. Když proti nám někdo střílí, budeme střílet zpátky. A takhle jednoduché to je.