Zajíček: Česko má obrovský potenciál, potřebujeme ho probudit

Česko se ekonomicky potácí na místě a průmysl s obavami vyhlíží lednové skokové zdražení energií. Musíme udělat zásadní reformy, které přežijí několik volebních období, upozorňuje šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

Tuzemská ekonomika se stále jako jediná v EU nedokázala vrátit do předpandemické kondice. Na to, že na jiné evropské státy začínáme výrazně ztrácet, upozornili vládu také zástupci firem i zaměstnanců a vyzvali kabinet k okamžitému jednání.

Podle šéfa Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka je potřeba udělat několik kroků, aby se země nastartovala. A upozorňuje, že jde o kroky, které mají přetrvat několik volebních období. „Potřebujeme daleko víc nájemních bytů, aby tam banky, penzijní fondy a další finanční instituce mohly ukládat svoje úložky,“ řekl Zajíček v Ptám se já. Pak je podle něj nutné zjednodušit přijímání pracovníků ze zahraničí a zaměřit se na reformu vzdělávání.

Odborníci předpovídají i v příštím roce slabý hospodářský růst a průmysl od ledna čeká skokové zdražení energií. „Firmy jsou schopné leccos zvládnout. Ale jsou cenové šoky, které už budou skutečně znamenat, že to pro ně může být naprosto kritické,“ upozornil Zajíček.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Co by se v české ekonomice mělo změnit v blízkém časovém horizontu, abychom mohli reálně sledovat nějaké výsledky či úspěchy?

My hledíme na horizont 10, 20, 30 let. A některé z těch věcí nebudou vidět hned zítra. My musíte vytvořit předpoklady, ale ani tato vláda a s největší pravděpodobností ani ta následující vláda a možná ani ta další vláda nebude chválena za to, že to bude něco stát. My bychom potřebovali od politické reprezentace, aby našla širokou shodu na tom, že některé věci musí přetrvat volební období. To, co potřebujeme vytvořit, je stabilita toho prostředí. Aby zahraniční investoři věděli, že se mohou spolehnout na prostředí, které se každé volební období nebude měnit. A to je velký úkol pro politickou reprezentaci.

Můžete mi říci tři konkrétní cíle, které byste chtěl, aby se podařilo dotáhnout v horizontu třeba dvou let, než současné vládě skončí mandát?

My bychom rádi ještě otevřeli stavební zákon, konkrétně potřebujeme doplnit bytovou infrastrukturu v České republice, potřebujeme daleko víc nájemních bytů. Potřebujeme vytvořit podmínky pro to, aby banky, penzijní fondy a další finanční instituce mohly ukládat svoje úložky právě do nájemních bytů, které by se mohly rychle postavit a které by mohly jít na trh. Jednak to pomůže trhu a zároveň to pomůže mobilitě pracovní síly, protože dneska si musíme zvyknout na to, že za prací se bude dojíždět a buď vysokorychlostní tratí, kterou postavíme, anebo se budu muset přestěhovat za prací, ale dneska ta možnost není. Máme tady velký podíl vlastnického bydlení, a to nás samozřejmě limituje v pohybu pracovní síly.

Potřebujeme, aby k nám pracovníci ze zahraničí mohli chodit daleko jednodušeji, než je to teď. Samozřejmě, že to souvisí s bezpečnostním rizikem. Ale z některých států si myslíme, že pracovníky můžeme přijímat podstatně jednodušeji než individuálně poškozovat každého jednotlivce. No a poslední věc je vzdělávání. Musíme se podívat na to, jak připravujeme naše absolventy pro budoucí práci. My za podnikatelský sektor říkáme, že bychom velmi rádi převzali díl odpovědnosti, spustili duální vzdělávání, tedy to, aby podniky mohly už za studií pracovat s těmi studenty, budoucími pracovníky ve svých firmách, ať už je to na střední, nebo vysoké škole. Protože to sepětí s praxí a technologií, která se mění téměř ze dne na den, je nesmírně důležité.

Jsou tohle všechno úkoly pro současnou vládu?

Je to pro politickou reprezentaci. (…) Myslím, že u těchto věcí bychom si měli říct, že budeme hledat co nejširší politickou shodu, a optimální je, aby třeba 150, 180 poslanců pro takové návrhy hlasovalo.

To se ale příliš často v současné Poslanecké sněmovně neděje…

Proto si myslím, že ta výzva je tak velká. Zkusit toto vnímání posunout někam dál. Třeba školství má obrovskou setrvačnost. Tam jakoukoliv změnu, kterou uděláte teď, tak ji uvidíte nejdříve za čtyři, za pět, možná za 10 let, ale musíte ji udělat teď. Ani tato vláda nebude říkat, tak jsme to dokázali, protože ty změny budou vidět třeba za pět let. A to je odpovědnost nás všech, dívat se za tento horizont, ne jenom z roku na rok. Teď zakládáme naši budoucnost, budoucnost našich dětí.

V jaké kondici jsou v současné chvíli velké české podniky?

Myslím si, že teď budou pod velkým tlakem cen energií. Pokud bude platit to, co zatím prosakuje z ostatních států v Evropě, že vlády začínají svůj průmysl významně dotovat kvůli vysokým cenám energií, tak to by mohlo ty naše podniky velmi zbrzdit, anebo jim obrovsky zkomplikovat situaci. Do toho samozřejmě i tlak na zvyšování mezd by mohl naše podniky srážet na kolena. To, že vyrobíme výrobek a skutečně to odpracujeme, ještě neznamená, že ho prodáme. Protože my ho musíme prodat za cenu, za kterou si ho někdo koupí na světovém nebo evropském trhu.

Ta past středních příjmů, jak se říká, tak právě souvisí s tím, že my sice prodáváme výrobky, ale s relativně malou přidanou hodnotou. A to nám nedává možnost, abychom získávali víc peněz do našeho rozpočtu na naše potřeby, na naše platy, na naše investice. Potřebujeme změnit strukturu našeho průmyslu: daleko víc modernizovat, zapojovat nové technologie právě proto, abychom dokázali prodávat zboží a služby s vyšší přidanou hodnotou.

Jako jedno z rizik pro firmy jste zmínil ceny energií a dotace, které plánují ostatní evropské země. Ale české podniky to chtějí také. Volají po pomoci…

Volají po pomoci, ale jsou schopni leccos zvládnout. Ale jsou cenové šoky, které už budou skutečně znamenat, že to pro ně může být naprosto kritické. Ano, pokud se pohybujeme v rámci společného evropského rámce, tak by takováhle vládní podpora v jiných státech neměla být normální a neměla by se nadužívat. Právě proto, že to narušuje konkurenceschopnost ostatních v rámci Evropy. Náš stát není v takové kondici mimo jiné, protože jsme nezačali tu změnu a zároveň nenašli vizi pro další období. A proto teď si budeme možná hodně utahovat opasky a pro mnoho firem to může být hodně těžké období. Pomoc, která by případně měla přicházet ze strany státu, by měla být adresná, ne plošná.

Když říkáte, že ta doba bude těžká a budeme si muset hodně utahovat opasky, čeká nás ještě něco horšího než to, čím si teď procházíme?

Spíš si budeme muset uvědomit, že ta lepší ekonomická situace v příštím roce vypadá pozitivněji, ale proti tomu jdou samozřejmě zprávy o ceně práce či energií. Což samozřejmě může ochlazovat chuť investovat a rozvíjet svoje podnikání do budoucna.

Jinými slovy, podniky nebudou příliš ochotné přidávat, když vás tak poslouchám…

My jsme dělali průzkum mezi našimi podniky a 6 z 10 uvažuje o tom, že bude zvedat platy. Od třech do osmi procent, ale není to v žádném případě plošné. Díky tomu, že máme malou nezaměstnanost a hlad po pracovnících, tak to firmy musí zvážit, aby si svoje pracovníky zachovaly. A díky tomu, že očekáváme snížení inflace v příštím roce na tři procenta za celý rok 2024, by to mělo vést k navýšení reálných mezd. Ale na rovinu si myslím, že v některých případech, třeba z hlediska ceny energií, tak přidávání zaměstnancům budou muset firmy na konci letošního roku přehodnotit.

Není namístě přehodnotit naši ekonomiku, která je hodně zaměřená na energeticky náročný průmysl?

Většina z těch energeticky náročných podniků už ty energetické změny zahájila a teď se to zbrzdilo. Byl to covid, byl to cenový šok cen energií a investice, které měly naplánovány, tak samozřejmě kryjí ztráty, které byly v průběhu covidu. A to už máme třetí rok za sebou, takže ten vnější vliv je velmi silný. Možná jsme to měli promyslet lépe a je vidět, že v ostatních státech na to šli jinak: Bylo to právě využití evropských peněz, které měly být více zaostřeny na tranzici u těch klíčových provozů podniků, které by se mohly automatizovat, robotizovat nebo by mohly změnit svoje zdroje energie.

A neměly po tom mnohem dříve volat samy ty průmyslové podniky?

Určitě. Na druhou stranu ony jdou do rizika a vždycky se pohybujete v nějakém společenském, ale i právním rámci. Není ani důvod se dívat zpátky a hledat konkrétní viníky. Nepochybně kus dílu může být i na straně podnikatelů, že třeba včas nezačali uvažovat, že probíhá digitalizace, automatizace. Teď musíme udělat velmi odvážný výhled. Prostě si říct, ano, půjdeme teď ještě chvíli s utaženými opasky, ale vyplatí se to, protože nám to přinese tu přidanou hodnotu. Pojďme se na to soustředit a nemůže to být 1000 cílů, musí to být přesně vybrané cíle, kde bude ta široká společenská a politická shoda. A zároveň to budou schopny podniky proinvestovat. Proto my mluvíme o tom, že je potřeba odstranit bariéry v právním řádu, vytvořit stabilní investiční prostředí.

Kde má šanci být česká ekonomika třeba za 10, 15 let, když se podaří dobře zvládnout ty výzvy, o kterých hovoříte?

To, co jsem říkal, říkám proto, aby se člověk mohl odrazit dopředu. Aby mohl mít dobrou náladu, tak si musí říct, jak na tom je, v jaké kondici je. To není nic depresivního, to je racionální úvaha každého, kdo chce žít spokojený život. A já věřím tomu, že u nás je obrovská příležitost, obrovská energie.Máme mnoho inspirativních lidí, mnoho energie, mnoho nápadů, které dokážou oslovit svět. A mnoho našich podnikatelů dobývá svět. V řadě případů jsme špička Evropy: umělá inteligence, kybernetická bezpečnost a další. Máme obrovský potenciál, potřebujeme ho probudit. A potřebujeme si říct, že směr je tam, kde je světlo. Pojďme se nezastavovat a pojďme si dodávat vzájemně odvahu a sílu pro to, abychom to dokázali. Máme na to.