Zdravotnictví není švédský stůl, je třeba změnit myšlení lidí, říká šéf nemocnice

Malé nemocnice chtějí po ministerstvu, aby se pustilo do zásadnějších změn v českém zdravotnictví. Žádají redukci velkých nemocnic, podporu menších, změnu vzdělávání lékařů nebo třeba zavedení spoluúčasti. Čeho mohou dosáhnout?

Hostem Ptám se já byl předseda Asociace českých a moravských nemocnic a předseda představenstva Nemocnice Prachatice Michal Čarvaš.

Ministerstvo zdravotnictví v poslední době stále častěji mluví o centralizaci nebo o případné redukci sítě nemocnic. Zástupci regionálních zařízení teď přišli s vlastním návrhem na řešení systémových problémů českého zdravotnictví, stále jim totiž chybí hlubší diskuze nad daty.

„Cítíme se ohroženi. Nikdo nejde s nějakým koncepčním materiálem. Jenom je představa, že když je to ve velké nemocnici, tak je to nejlepší. A že když to bude dělat lékař ve velké nemocnici, tak je logicky specialista a ten v té menší okresní, regionální to musí dělat špatně,“ vysvětlil předseda Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš.

Návrh asociace počítá zejména s regionální péčí jako základem zdravotnictví, změnou vzdělávání lékařů, sjednocením úhrad mezi nemocnicemi a spoluodpovědností pacientů za své zdraví (například s poplatky za pobyt v nemocnici).

„Je potřeba změnit nastavení v hlavě pacientů o tom, že ten systém opravdu není zadarmo, že to není švédský stůl. Že do budoucna tam není prostor. Ale tady já vidím velkou úlohu nejen politiků a politické reprezentace, ale zejména zdravotních pojišťoven,“ dodal Čarvaš.

Změnilo se něco od protestu lékařů na konci loňského roku? Jak zachovat dostupnou nemocniční péči v regionech? A jak moc by se na ní měli spolupodílet sami pacienti?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

2:30 Jako asociace máte vlastní návrh koncepce zdravotnictví. Znamená to, že menší regionální nemocnice jsou na tom špatně, nebo se cítíte ohroženi? – Cítíme se ohroženi už jenom tím, že se neustále diskutuje o centralizaci a restrukturalizaci, ale v podstatě nikdo nejde s nějakým konceptním materiálem. Jenom je představa, že když je to ve velké nemocnici, tak je to nejlepší. A že když to bude dělat lékař ve velké nemocnici, tak je logicky specialista a ten v té menší okresní, regionální to musí dělat špatně.

4:00 Druhá věc je, že když chcete vychovat specialistu v regionální nemocnici, tak ho musíte poslat na spoustu měsíců, někdy i let, do velkých fakultních nemocnic, aby získal potřebné vzdělání. A vy ho neustále platíte jako regionální nemocnice. A pokud ten člověk je šikovný, tak ta velká ho velmi jednoduše přeplatí. A pokud ho nechce nechat vychovat, tak mu bude klást překážky.

5:00 Dneska tam ti lidé tráví opravdu měsíce a roky a dělají tam v podstatě rutinní práci, kterou mohou dělat v těch regionálních nemocnicích, jsou tam jako levná pracovní síla. A tohle je taky jedna z věcí, která mladým lékařům vadila. Systém vzdělávání je velmi nepřátelský pro menší regionální nemocnice.

6:00 Proto požadujeme, aby v okamžiku, kdy ta nemocnice může a dělá akutní péči na akutních lůžkách, aby v rámci toho na těch akutních lůžkách mohla v té dané péči i vzdělávat. – A pokud se nic nezmění, hrozí, že se začnou regionální nemocnice zavírat? – Ano, začnou se zavírat, protože nebudou mít dostatek personálu.

8:00 Jestliže víme, že ten problém na tom trhu je, tak bychom mu měli vytvořit podmínky. Jsme v tom velmi protekcionističtí a zpátečničtí. Spousta zemí okolo nás, Německo, Rakousko a další, vytváří podmínky pro to, aby tam šli lékaři z ostatních zemí. Oni mají stejný problém na tom trhu práce, akorát se nechovají tak protekcionisticky a naopak se snaží ty lidi přilákat.

8:30 My se dost často snažíme ty cizince spíše odlákat. Čím méně lékařů, tím někdy v uvozovkách lépe pro to, abychom mohli vytvářet vyšší tlak na růst mezd a podobně. Ale do budoucna si tady zaděláváme na ohromné problémy.

9:00 Změnilo se, kromě určitého navýšení odměn pro lékaře, po té krizi v nemocnicích, něco? – Částečně se změnilo, ale částečně ten zákoník práce, tak jak je dneska koncipován, je nesplnitelný. Odložili jsme tu časovanou bombu o několik měsíců. Byla to promeškaná příležitost pro skutečnou změnu. Skutečná změna není možná lusknutím prstu.

13:00 Dost často se s restrukturalizací vlastně hovoří o tom, že by místo péče 24/7 měly vzniknout komunitní nemocnice, ale v okamžiku, kdy máte jednu nemocnici na celý okres, tak to znamená výrazné omezení dostupnosti péče pro daný okres. A pak je podle mě namístě otázka, jestli všichni občané České republiky mají stejná práva na dostupnou zdravotní péči, anebo ta práva jsou v Praze čtyřnásobně vyšší než práva někde na Šumavě nebo někde v pohraničí.

17:00 Je jedním z vašich cílů redukovat síť největších nemocnic a posílit péči, která se poskytuje v malých regionálních nemocnicích? – Je to spíš o redistribuci, že základní péče by měla být zejména v těch regionech, protože regionální nemocnice jsou v Evropě napříč státy základní síť a fakultní velké nemocnice jsou specializovaná pracoviště. Ony dnes kromě specializované práce suplují práci mnohdy nefungujícího terénu, pohotovostí, na kterých se nepodílí ambulantní specialisté a praktici, a vlastně dělají jinou práci než tu, pro kterou jsou určeny.

21:00 Mluvíte také o zavedení regulačních poplatků a spoluúčasti. Jak moc je to důležité? – Je to spíše o spoluúčasti a spoluodpovědnosti pacienta. My se s tím v praxi potkáváme, pacient má dnes právo na všechno. Najde svého lékaře a chce mít to vyšetření ihned a dost často nevnímá, že ten systém je nějakým způsobem omezený, že mu není schopen nabídnout okamžitě vyšetření. (…) V okamžiku, kdy by ta jejich nemocnice nebyla tou akutní, ale byla by komunitní, ten problém by ještě vyeskaloval.

23:00 V souvislosti se spoluúčastí zmiňujete hotelové služby v nemocnicích, když je někdo hospitalizován, a pak využívání urgentních příjmů… – To je v tuhle chvíli nejakceptovatelnější ze strany pacientů, kteří mají vlastně neustále vlastně pocit, a je jim to i politiky podsouváno, že my s tím nic dělat nebudeme, máte tady švédský stůl, všechno je zadarmo, na všechno máte právo, ale nemáte žádnou povinnost.

24:00 Kdyby byl ten poplatek ve výši stravovací jednotky, nemocnice by mohly třeba vařit kvalitněji, z kvalitnějších surovin, zdravější jídla, protože by tam byla spoluúčast pacientů. To by prospělo jak ekonomice těch zařízení, tak by to bylo i ve prospěch pacienta.

25:00 Jak dlouho bez takových poplatků české zdravotnictví ještě vydrží? – Jestliže se do šesti let nezmění systém vzdělávání a nezmění se ty věci, o kterých mluvíme, které vnímáme jako diskriminační, nefunkční a kvůli kterým bude české zdravotnictví strádat ještě víc, tak po roce 2030 se nám může zhroutit třeba jedna třetina regionálních nemocnic bez náhrady. A skončí to tím, že se významně zhorší dostupnost zdravotní péče.

26:00 Je potřeba změnit nastavení v hlavě těch pacientů o tom, že ten systém opravdu není zadarmo, že to není švédský stůl. Že do budoucna tam není prostor. Ale tady já vidím velkou úlohu nejen politiků a politické reprezentace, ale zejména zdravotních pojišťoven.

36:00 Máte šanci uspět? – Je to otázka statečnosti pana ministra. Ve spoustě věcí jsme schopni najít shodu. – Je ministr statečný? – To se uvidí v příštích týdnech.

40:00 Bobtná v podhoubí českého zdravotnictví další stávka? – Jak to bobtná, se ukáže. Já si docela myslím, že nějaký problém do konce letošního roku bude, protože pan ministr slíbil některé věci odborům a České lékařské komoře. Uvidíme, jestli bude reálné ty sliby splnit. Ono nebude jednoduché ty sliby splnit.