Nejedlý Rusům předával i dokumenty, které jsem dopředu neviděl, říká Pivoňka

Od letošního května Česko oficiálně nemá svého velvyslance v Moskvě. Nový, kterého se rozhodla vláda vyslat, zatím nemá souhlas. Jak funguje velvyslanec v zemi, která Česko označuje za nepřátelský stát?

Hostem Ptám se já byl bývalý velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka.

Vítězslav Pivoňka skončil jako velvyslanec v Moskvě letos v květnu. Na postu byl od roku 2018, ale od roku 2022 pobýval v Praze a Česko od té doby zastupují diplomaté na nižší úrovni. Ambasádu v současnosti vede chargé d'affaires Jan Ondřejka.

Česko má s Ruskem napjaté diplomatické vztahy od roku 2021 po zjištění českých tajných služeb a vyšetřovatelů, že do výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 byli zapojeni agenti ruských tajných služeb. Moskva obvinění odmítla a zařadila Česko na seznam takzvaně „nikoliv přátelských“ zemí. Diplomatická roztržka tehdy vyústila v zásadní redukci počtu zaměstnanců na obou ambasádách.

Vztahy mezi Prahou a Moskvou se pak ještě zhoršily po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu v roce 2022. O možném nástupci Vítězslava Pivoňky se kvůli přetrvávající ruské agresi hodně debatovalo. Prezident Petr Pavel na konci června uvedl, že už podepsal dokument zahajující proces nástupu nového českého velvyslance v Rusku. S obsazením tohoto důležitého postu ale nepočítá „v řádu týdnů ani jednotek měsíců“.

Diplomat Pivoňka upozornil, že brzké zlepšení západních vztahů (včetně těch našich) s Moskvou očekávat nelze: „Teď jsme v červených liniích, kdy je prezident Putin akademickou obcí a některými politiky přesvědčován, aby použil taktickou jadernou zbraň. Aby ukázal, že Rusko neblafuje. Protože my ho nebereme vážně. Jsme v situaci, kdy jsme nejblíž použití taktické jaderné zbraně. Rusko pro nás bude hrozbou už napořád, bude hrozbou pro naše děti.“

V jakém stavu jsou česko-ruské vztahy? Kdy bude mít Česko v Moskvě opět svého velvyslance? A blíží se případné mírové rozhovory mezi Ukrajinou a Ruskem?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Stýská se vám po Rusku? - Myslím, že asi ne.

2:30 V jaké atmosféře jste v Rusku žil a byl? - My jsme se ocitli v situaci po vrbětické kauze, já tomu říkám „rok bílé vrány“. Protože na seznamu znepřátelených států byly Spojené státy a Česká republika, což je jasné, že je to nepoměr i zahraničněpolitický. A to znamenalo, že to je období nekomunikace s námi. Je to i období velkého diskomfortu, protože ruská kontrarozvědka na vás v podstatě začne cvičit.

3:00 My jsme ty konflikty nebo ty akce proti nám samozřejmě vnímali už do té doby. Ale to, co přišlo potom, už mnohdy hraničilo v podstatě s nějakým fyzickým kontaktem, což je v diplomatické službě vrcholový diskomfort.

3:30 Co si na vás cvičili? - Tomu není vystaven velvyslanec, ten je vystaven v rámci jednání jinému stresu, jinému tlaku. Ale musím říct, že mé kolegyně byly opakovaně zastavovány na ulici, byly oslovovány jménem lidmi, kteří znali, kolik mají dětí a jestli tam zrovna jejich manžel je, nebo není. A snažili se je v podstatě zlákat na kávu. Ona je to jedna z metod kontrarozvědky. - Takové zastrašování. - Zastrašování. My na to máme tréninky, tak víme, že hraniční je fyzický kontakt, čili dotyk. A to musím říct, že to také padlo. Ale to padlo poté, co začala válka. A víme, že například naši kolegové ze slovenské ambasády byli kontaktováni už i fyzicky.

5:00 Co pro vás bylo nejstresovější? - Nejstresovější moment byl druhé vypovídání. - V rámci dozvuku vrbětické kauzy. - A to byla situace, kdy všichni mí lidé, kolegové v podstatě seděli na kufrech, byli sbaleni. My jsme nevěděli ruskou reakci a v tom dramatickém scénáři by to znamenalo, že tam nechají mě a řeknou mi, ať si vyberu pár lidí, s kterými tam budeme trávit zbytek naší mise. V podstatě by se jednalo o technické uzavření zastupitelského úřadu.

8:00 A jak jste v té době tak mrazivé atmosféry vnímali politiku prezidenta Miloše Zemana, která byla tehdy vstřícná vůči Rusku? - Já vím, že tady se to prožívalo daleko emocionálněji, ale pro mě bylo dominantní postarat se o můj tým, o mé lidi. (…) Jednou, když se o tom budeme bavit nebo budu psát knihu, tak vysvětlím, že celá ta mise má co dělat s jaderným tendrem, který probíhal v České republice. V té době všechny státy jako Jižní Korea, Rusko, Čína, Spojené státy i Francie dělaly maximální lobbing, aby se k této zakázce dostaly.

10:00 Rusko lobbovalo tím, že zastrašovalo české diplomaty na ulicích, to mi nepřijde jako lobbing. - Tento diskomfort nastal po Vrběticích. (…) Ale tam došlo od začátku k tomu, co se tady snažím vysvětlit, protože tam byl absolutní rozkol diplomatických a vládních vztahů. My jsme parlamentní demokracie a proti tomu Rusko je superprezidentský systém. Čili ty vztahy v té době fungovaly skutečně jenom na úrovni administrací prezidenta.

12:00 Jestli mělo Rusko nějaký zájem a jestli jsme ho v nějaké oblasti zajímali, tak to byl pouze a jen v podstatě ten jaderný kontrakt. (…) To není jenom můj názor, protože jsem se pokaždé, když jsem přijel do Čech, samozřejmě potkával i s českou zpravodajskou komunitou.

14:00 Jaký zájem jsme ale mohli mít my, aby jaderný tendr dostal Rosatom? - Ta komunikace probíhala na základě toho, že všechny reaktory, které byly do té doby postaveny v České republice, byly reaktory, které byly realizovány firmami navázanými na Rusko, a my jsme měli i silný sektor jaderného strojírenství. Čili tam byly hledány průsečíky. - Rozumím. Ale z hlediska bezpečnosti… - Z hlediska bezpečnosti jsem samozřejmě v situaci, že Pánbůh zaplať, jak to všecko dopadlo. Protože stavba jaderné elektrárny je v podstatě vlivový nástroj. - A právě proto se na to ptám.

17:00 Jaký smysl měla vstřícná proruská politika prezidenta Miloše Zemana za časů, kdy nás Rusko vnímalo tak, jak nás vnímalo, pro Českou republiku? - To je otázka, která by měla být směřována k zahraničněpolitickým poradcům pana prezidenta. Ne na mě. - A jak jste to vnímal jako diplomat? - Já mám jako velvyslanec v této situaci v podstatě dvě možnosti: když dostanu úkol od hlavního představitele státu, například předání nóty, tak vy to buď uděláte, anebo musíte abdikovat a upustit svoji funkci. My jsme intelektuálními vojáky, my jsme ve státní službě, my nejsme politici.

18:00 A jak se v Rusku a na ruské scéně odrážely některé proruské postoje prezidenta Miloše Zemana? Například když zpochybňoval práci českých tajných služeb v kauze Novičok. Nahrávalo to ruské státní propagandě? - Spíš to fungovalo k prezentaci toho, že pozice České republiky a obyvatel České republiky není jednoznačně negativní směrem k Ruské federaci.

19:00 Věděl jste někdy něco o cestách neoficiálního poradce prezidenta Martina Nejedlého do Moskvy? Když tam třeba jel jednat se svým diplomatickým pasem, probíhalo to přes ambasádu? - Zezačátku ne vždycky, já jsem se snažil. Máte dvě možnosti jako velvyslanec v disponované zemi, která má tento vnitropolitický přesah. A to je to, že se o to nebudete starat, o tuhle politickou linii, anebo budete chtít vědět, kdo kdy vám do teritoria přijede, s kým se potká, a ideálně abyste věděl, o čem spolu mluvili.

19:30 Jakou jste si vybral? - Já jsem se snažil tyto informace zjišťovat a vědět o nich. Protože ona se díky tomu ruská strana potom k vám chová, jestli jste skutečně hlavní představitel dané země. Postupně jsme se dostali k tomu, že jsme s kanceláří prezidenta tyhle věci komunikovali. Ale samozřejmě pravdou je to, že všechny dokumenty, které byly předávány ruské straně, jsem dopředu neviděl.

20:00 Jaká jednání pana Nejedlého to byla, byznysová? - Nebyl jsem u nich. Ale vím, že vyjednával na úrovni hlavního zahraničněpolitického poradce, a to je strůjce zahraniční politiky Ruské federace pan Jurij Ušakov (poradce prezidenta Vladimira Putina, pozn. red.). Ty vztahy byly velmi těsné.

25:00 Cítil jste se tím jako šéf české diplomatické mise někdy ohrožen? - Přiznám se, že můj break point bylo, aby se mi nestalo to, čemu byl vystaven můj předchůdce, pan velvyslanec Vladimír Remek. A to je to, kdy je vrcholové jednání a vy zůstanete jako velvyslanec, jako hlavní představitel státu a prezidenta za dveřmi. Mockrát jsem si na něj vzpomněl. Já si ho velice vážím jako člověka a tohle bylo hodně nefér. - Bylo to velké diplomatické ponížení. - Je to velmi nestandardní.

27:00 Mohla být ta situace s Martinem Nejedlým nějakým ohrožením bezpečnosti státu? - My musíme vnímat, jaká je situace teď a co k těm výsledkům vedlo. Výsledek je takový, že jsme se skutečně dostali k tomu, že poprvé po roce 1989 jsme začali ty vztahy narovnávat. Nejenom politicky, ale i protokolárně i hodnotově.

28:00 Vymanili jsme se z podřízené pozice? - Je to otázka. Tenhle proces jsme ještě neukončili. Mentální okupace, která tady probíhala do osmdesátého devátého roku, a plus vlivové operace, plus to, co může přijít a přichází, to je něco, s čím budeme bojovat po dlouhé desítky let a budeme se tomu muset naučit vzdorovat.

30:00 Vy jste byl vyslán těsně po té vrbětické kauze jako náš velvyslanec na vojenskou přehlídku na Rudé náměstí 9. května. To bylo na pokyn, předpokládám, to nebylo vaše rozhodnutí. - To bylo na pokyn ministra zahraničních věcí. (…) My dnes samozřejmě víme, že jsme ještě v té době stále měli na očích růžové brýle a mysleli jsem si, že se s Ruskem domluvit jde a že jde udržet nějaká úroveň vztahů. Vy se mě ptáte na věci, které když budu brát do dnešní perspektivy, já vám můžu říct: chyba, chyba, chyba, chyba, chyba. My jsme teď zjistili, že s Ruskem prostě ten vztah pozitivní nelze mít, ono nás nerespektuje. Byli jsme naivní.

32:00 Hledali jsme aspoň základní průsečíky nějakého hodnotového souznění. Dneska vidíme, že se to absolutně nepovedlo. Rusko je s námi ve válce, anebo tomu budeme říkat konflikt, ale ruští filozofové tomu říkají civilizační konflikt se Západem.

36:00 Co od Ruska dál očekáváte? - Teď jsme v červených liniích, kdy je prezident Putin akademickou obcí a některými politiky přesvědčován, aby použil taktickou jadernou zbraň. Aby ukázal, že Rusko neblafuje. Protože my ho nebereme vážně. Jsme v situaci, kdy jsme nejblíž použití taktické jaderné zbraně. (…) Rusko pro nás bude hrozbou už napořád, bude hrozbou pro naše děti.