Výpadky léků brutálně ohrozily životy lidí, říká Válek

Rezignace? Na to teď není situace, prohlásil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v rozhovoru s Marií Bastlovou v pořadu Ptám se já. A slíbil, že na podzim budou léky zase k dostání. Poradil také, jak sehnat lékaře.

V jakém stavu byste řekl, že je v tuto chvíli české zdravotnictví?

Zdravotní péče je ve velmi dobré kvalitě. Svědčí o tom data. Máme jednu z nejnižších kojeneckých úmrtností, máme velmi dobré výsledky s řadou nemocí… A tak bych mohl pokračovat. Bohužel sklízíme plody toho, co se událo v nějakém horizontu patnácti let v minulosti. Vychovat lékaře trvá deset, dvanáct let. Šest let studuje, pak se pět let chystá k atestaci. A my jsme v určité fázi toto nedělali. Já si pamatuji dobu, a není tak dávná, kdy mladí lékaři sháněli místo a ředitelé jim říkali: „Takových je.“ Prostě ta místa nebyla. My to teď musíme velmi intenzivně dohnat.

Jestli tomu zkrátka rozumím dobře, tak vy necítíte zodpovědnost?

Já cítím obrovskou odpovědnost, já jsem ministr zdravotnictví, já mám odpovědnost za zdravotnictví.

Ani v tuto chvíli, kdy vás opozice vyzývá k tomu, že je načase, abyste rezignoval? Hodně to opakovali v souvislosti s nedostatkem léků…

Situace je k tomu, aby se to řešilo. Bývalý premiér Babiš všechny problémy řešil odvoláváním ministrů. Vzpomeňme si na poslední covidový rok jeho vlády, kdy odvolával pětkrát ministra, nakonec tam dal toho, kterého odvolal. Pomohlo to vyřešit situaci? Ne, jenom se zhoršovala, zbytečně umírali lidé. Já už mám třetího stínového ministra zdravotnictví. Babiš neumí nic jiného než odvolávat ministry, to je jeho strategie řízení státu. My jsme v situaci, která je opravdu zlá. Ta situace je zlá pro celou Evropu, pro celý svět. Ministryně zdravotnictví Bulharska pro 75 procent diabetiků v Bulharsku nemá inzulin. Jsme v situaci, kdy země, které jsou extrémně bohaté a sídlí tam největší farmaceutické firmy jako Švýcarsko, jsou bez léků.

Mě ale zajímá, co lidé seženou nebo neseženou v lékárnách. A neseženou například naprosto základní antibiotikum pro děti, sirup Ospen, kterým se léčí mimo jiné angíny. Kdy tyhle léky na českém trhu budou?

Dodávky ne sirupu Ospen, ale jeho alternativy, jsou v tomto měsíci na českém trhu. Ty dodávky přichází v průběhu měsíce května. Co se práškových forem týče, jsme situaci vyřešili. Problémem zůstávají dětské sirupy. A to je věc výrobce, má monopol a prostě je odmítá dodávat.

Takže nebudou ani v dohledné době?

My hledáme jiné výrobce. Dorazily sirupy, tuším, 20 tisíc dávek, které se nyní distribuují do lékáren. Nicméně znovu opakuji, je výrobce, který má monopol na většině trhu, a ne v České republice, ale v celé Evropě. Ten výrobce není schopen sirup vyrobit a dodat, proto jsme našli jiného výrobce. Trh s farmaceutickými produkty se dostal do situace, která je pro mě naprosto nepochopitelná a neakceptovatelná. Situace, kdy si nemůže lék objednat vláda, ale výrobce rozhoduje o tom, kolik komu dodá.

Nejste v ministerském křesle od včerejška, jste tam 20 měsíců. Jaká bude situace na podzim?

Situace se už zlepšuje. A do konce května si myslím, že bude vyřešená situace i s velkou většinou přípravků pro malé děti. I kdyby se nepodařilo včas přijmout legislativu, kterou dávám teď do vlády a která by se měla týkat skladů, zásob léků, tak máme několik dalších cest. A jsem si na sto procent jistý, že na podzim budeme mít situaci pod kontrolou.

Jste ochoten na to vsadit své ministerské křeslo?

Udělali jsme naprosto všechno, co se pro to udělat dalo. Jednáme s výrobci v České republice i mimo Česko, registrujeme další firmy, oslovili jsme výrobce. Připravili jsme legislativu, která to zaručí. A ano, jsem ochoten dát hlavu na špalek, že situaci na podzim budeme mít pod kontrolou.

Připravujete současně nějaká krizová záložní řešení typu, kdy se před Vánoci například v některých lékárnách začaly vyrábět čípky, lékárníci je provizorně vytvářeli, aby alespoň těm nejmenším dětem bylo co dát?

Nemohou se vyrábět léky, ale mohou se dělat různé přípravky, které se dají použít rozepsané na receptu a pak ten lékárník ty přípravky vyrobí. A i to je součástí toho našeho řešení. Nastavili jsme asi pět nebo šest různých cest, po všech se ubíráme. Jedna z nich je i podpora českých výrobců, lékárníků nebo těch lékáren, které jsou schopny vyrábět. A také snaha získat pro ně aktivní látky, ze kterých to vyrábí. Jedna cesta je dostat jednoduchým způsobem léky do Státní správy hmotných rezerv, respektive aktivní látky tak, abychom je mohli využít.

A je naděje, že se podaří dostat výrobu nějakých základních léčiv na území Česka nebo do regionu EU? Šéf Bezpečnostní informační služby Koudelka zmiňoval, že tohle může být jedno z bezpečnostních rizik pro evropské státy, které jsou nesamostatné na tomto poli.

Já se omlouvám, že zas použiji příklad Švýcarska. Ta situace není tak jednoduchá, protože největší výrobci jsou vlastně na území Švýcarska.

Ale ty továrny reálně ze Švýcarska nejsou, protože se ty léky stejně vyrábí v továrnách po světě.

Sandos, který je výrobcem dětského penicilinu, sídlí v Rakousku, a stejně je to pro evropský trh málo platné. Ten problém jsou aktivní látky, což jsou látky, které se používají k výrobě léků. Tyto chemikálie se dnes vyrábějí z 50 procent na území Číny, pak v Indonésii a v Indii. A kryjí 90 procent požadavků. V Evropě je těch výrobců velmi málo. Moje představa je mít dostatečné zásoby chemikálií pro české výrobce. A garantovat jim, že když ty léky a chemikálie nakoupí a léky vyrobí, že my je na český trh přijmeme.

A to bude ve Státní správě hmotných rezerv, nebo v lékárnách? 

Anebo u těch výrobců. To může být kdekoliv. My musíme garantovat, že budeme toho výrobce chránit proti cenové válce. Druhá věc je celoevropské řešení. Netýká se to jenom léků, které teď chybí. Týká se i toho, a to je naprosto neakceptovatelné, aby lék, který potřebuje pacient se vzácným onemocněním, byl v polovině zemí EU dostupný a firma měla nulový zájem ho prodávat v dalších zemích.

Nese nějakou zodpovědnost za současnou situaci Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL)?

Probíhá výběrové řízení na nového šéfa SÚKL, kde bude kladena řada otázek na to, co očekáváme od SÚKL a jak si představuje ochranu pacientů oproti výpadkům léků. Protože SÚKL je hlavní partner, který jedná s firmami. A navíc je v síti evropských úřadů, které spolu pak jednají a předávají si informace. Tady nejsou nevinní. Všichni, co se podíleli na zdravotnictví v posledních 20 letech, nesou malý díl viny, protože výpadky léků jsou dlouhodobě. Akorát teď se zkombinovalo několik faktorů naráz a ty výpadky opravdu brutálně ohrozily život řady občanů. Nechci nikoho křižovat, že řeknu, ty za to můžeš, ty za to můžeš. K tomu já se nikdy nesnížím, všichni na tom neseme díl viny.

Slyšela jsem dobře, že jste říkal, že výpadky léků brutálně ohrozily život mnoha občanů?

Brutální výpadky léků brutálně ohrozily fungování řady občanů, protože museli shánět léky, a netýkalo se to jen Česka, ale celé Evropy. Pánbůh zaplať, že se v Česku nestalo, že by nějaký pacient zemřel, protože chyběly léky, nám se vždycky podařilo včas sehnat náhradu, a to v Evropě nebylo běžné.

Nelitujete zpětně slov, když jste to ze začátku komentoval, že maminky mají obvolávat více lékáren? Že když jich obvolají sto, tak v některé z nich určitě ten lék, který potřebují, najdou?

Já jsem bohužel nemluvil jako politik, ale jako lékař. Prostě ta situace taková byla a i mé dceři řekla paní doktorka, která jí předepsala penicilin pro vnuka…

Ať si zavolá dědečkovi…

Ne dědečkovi. Ať si obejde lékárny a zjistí si to. Ale mně přijde nekorektní, že na to systém nemyslel. Že občan není schopen zjistit jednoduše, kde ten lék je. Musíme mít nový zákon, který teď skončil v připomínkovém řízení. Chtěl bych, aby v červnu šel do Poslanecké sněmovny.

Takže na podzim online uvidíme, kde je kolik léků?

To nezáleží úplně na mně. To záleží na tom, jak rychle ho schválí Poslanecká sněmovna, Senát a prezident. Ale chci, aby u těch léků, které chybí, aby pacient mohl jednoduše zjistit, kde ten lék je.

Další problém je nedostatek lékařů. Například v řadě regionů je velký problém sehnat pediatra. Kdy se situace konečně začne zlepšovat?

Tentokrát pochválím moje předchůdce, protože ono není nic černobílé. Cíleně se financovaly lékařské fakulty a navýšil se počet studentů. Bez ohledu, že se přitom měnily vlády, tak se to podařilo. Posledním, který byl u toho, byl Adam Vojtěch a je potřeba mu za to poděkovat spolu s ministrem Plagou. Teď budou končit vyšší počty absolventů. Proto jsme navýšili peníze, které jdou na předatestační přípravu.

A hlavně jsme udělali stránku Ministerstva zdravotnictví. Je to https://nedostupnapece.mzcr.cz/, kde každý občan, který nemůže sehnat lékaře, vyplní formulář a ministerstvo komunikuje s pojišťovnou, aby tomu pacientovi sehnala do 30 dnů jméno konkrétního lékaře, u kterého se může zaregistrovat. 

A vy to teď nevíte, komu chybí lékaři? 

My nevíme, komu chybí. Konkrétně jména konkrétních lidí, protože ten vztah je smluvní mezi pacientem a pojišťovnou. Pojišťovna ví, kteří z jejích pojištěnců nemají svého lékaře.

Máme dlouhodobý problém s nedostatkem lékařů a teď to zní, jako kdyby se to začínalo řešit tím, že se začne dělat registr…

My máme představu, kolik je kde lékařů. Víme, kolik je u toho lékaře registrovaných pacientů, ale víme to v rámci republiky. Ale ti pacienti střídají pojišťovny a informace hlásí pojišťovnám, ne ministerstvu. Oni jsou pojištěnci konkrétní zdravotní pojišťovny a ta to řeší tak, že jim pošle seznam lékařů a shánějte si. Tak jsme řekli: Takhle tedy ne! Dejte tomu pacientovi jméno konkrétního lékaře, který je váš smluvní lékař a má volnou kapacitu. Jen u zubařů je specifická situace, protože nám přibývá zubařů, kteří nemají zájem mít smlouvu se zdravotními pojišťovnami.

Když tedy nemáme třeba dětského psychologa, napíšeme na stránku ministerstva a vy nám do 30 dnů poradíte?

Pojišťovna vám do 30 dnů odpoví a pošle vám jméno lékaře, u kterého se můžete registrovat, který je její smluvní a který se o vás postará, protože to je její povinnost ze zákona.

Často bylo zmiňováno, jestli se nám podaří část těchto neobsazených míst vykrýt zdravotníky z Ukrajiny, kteří sem přišli po začátku války. Podařilo se nějaké zaměstnat?

Jsou to stovky zdravotníků z Ukrajiny, kteří začali pracovat a splnili podmínky. Jak lékaři, tak nelékaři. Ale já bych jenom upozornil na drobnost. Tak, jak se kdysi pozapomnělo na budování zdravotní péče u lékařů, tak nám teď hrozí v horizontu 10 let stejný problém s nelékaři, kdy nám bude odcházet silná generace zdravotních sester. Máme hotové analýzy, budu to brzy předkládat na vládě. 

Tak snad se to podaří…

Musí, musí, musí. Já budu za chvíli také důchodce, já také potřebuju, aby to dobře fungovalo, sobecky (usmívá se).

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zmínil v jednom z rozhovorů, že je zvažováno zvýšení poplatku za pohotovost, který je dnes 90 korun. Podporujete to?

Pohotovosti i urgentní příjmy jsou přetíženy. Je řada lidí, kteří zneužívají jak pohotovost, tak urgentní příjem. Na druhé straně je otázka, jestli je k tomu systém nenutí, protože prostě nejsou schopni sehnat svého praktického lékaře.

A jsem si téměř na sto procent jistý, že nikdo nedokáže přesně říct, kdy by měl v 10 večer nebo v sobotu jít na pohotovost a kdy na urgentní příjem. Nepozná to podle svého zdravotního stavu. Proto jsme po dohodě s hejtmany udělali několik změn. Definujeme síť urgentních příjmů, definujeme síť pohotovostí a přeneseme povinnost zajistit pohotovosti na zdravotní pojišťovny. Plus diskutujeme s praktickými lékaři, co udělat pro to, aby byl větší zájem, možnost a nasazení, aby se těch pohotovostí aktivně účastnili.

Zvýšení poplatků na pohotovosti vypadá jako možné řešení odrazení těch, kteří pohotovost zneužívají. Na druhé straně nepovede to pak k tomu, že místo na pohotovost pojedou na urgentní příjmy ti stejní pacienti? Zavést tam poplatky ne, ale provádět kroky, které jsem teď definoval: síť urgentních příjmů, síť pohotovostí, daleko větší vtažení praktických lékařů.

Takže zvýšení poplatku za pohotovost v tuto chvíli nepodporujete?

Je to věc, o které se diskutuje, ale v žádném případě není v situaci, že by se k čemukoliv dospělo.

Podpořil jste osvobození tichého vína od spotřební daně. Je to šťastné v zemi, která má problém s konzumací alkoholu? Má ministr zdravotnictví podporovat to, aby byl alkohol cenově dostupnější?

Ministr zdravotnictví by měl podporovat, aby se alkohol stal stejně společensky vnímaný jako nikotin. Co se týče zdanění vína, není úplně šťastné, aby daň, kterou velcí producenti nemají, zavedla země, která je tak malá jako Česko. Já jsem navrhoval, abychom zrušili víno z těch dárků, které jsou osvobozeny od daní. A říkal jsem, pojďme se pobavit s Vinařským fondem o tom, jak nastavit zdanění tichého vína, pojďme se bavit o všech typech vín podle množství alkoholu, abychom nelikvidovali vinohrady. A za třetí to téma zdvihnout v rámci Evropské unie. A jsem si jistý, že se na tomto s Vinařským fondem dohodneme a že navrhneme nějaký způsob zdanění.

Zaregistrovala jsem, že jste byl hostem konference Svazu vinařů. Jezdíte také na semináře tabákových společností?

Bezesporu diskutuju s Philip Morrisem, například. Ja jsem měl čtyři roky v zemědělském výboru na starosti vinařský zákon. A na tu akci jsem byl pozvaný a debatovali jsme právě například, jak nastavit zdanění tichých vín.

Víte, jak jsem tu otázku myslela. Jel byste na akci tabákových firem?

Nevím o tom, že by nějaká akce tabákových firem byla. Ale bezesporu, pokud by se ta akce týkala toho, jak zredukovat závislost na tabákových výrobcích, jak zabránit tomu, aby se prodávaly mladým, tak na ni půjdu a budu tam diskutovat.

Tohle bylo hlavní téma toho vinařského setkání?

Ne, ale to bylo hlavní téma toho, o čem já jsem diskutoval.