Brutálně jsme zaspali, už nás předběhlo i Polsko, říká zástupce průmyslu

Český průmysl se stále nedaří nastartovat a jen pomalu se vrací na předcovidovou úroveň. Firmy pořád trápí vysoké ceny energií, narušené dodavatelské řetězce a nedostatek volné pracovní síly. Má průmysl to nejhorší už za sebou?

Hostem Ptám se já byl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Nejvýznamnější odvětví zpracovatelského průmyslu v Česku před prázdninami hlásilo dobré zprávy – tržby automobilek loni vzrostly o víc než 10 procent. Stejným tempem stoupl i jejich export. I když se tahoun tuzemského průmyslu začal oklepávat z covidové a energetické krize, podle odborníků ho stále čeká řada výzev. Stejně jako celou českou ekonomiku, která se ještě nevrátila do kondice před pandemií.

„Situace není dobrá. Na základě makročísel máme opravdu velký strach o pozici a konkurenceschopnost Česka v rámci Evropy. Protože patříme k jedněm z mála zemí, které se stále ještě ve výkonnosti ekonomiky nedostaly na předcovidovou úroveň,“ upozornil Špicar.

Co nám brání v nastartování ekonomického růstu? Máme si dělat hlavu z toho, že podle statistiků klesá počet absolventů IT oborů? A jak by měla vypadat druhá ekonomická transformace Česka?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Má už český průmysl to nejhorší za sebou? – Po covidové krizi a válce na Ukrajině, která plynule přešla v energetickou krizi, už nic nepredikuji. Je možné, že ještě do třetice se něco takového zopakuje. Nicméně pokud bych měl hodnotit to, zda jsme se již dostali z toho nejhoršího, tak si troufám tvrdit, že ano. Ty nejhorší důsledky těchto krizí už jsou v tuto chvíli za námi.

1:30 Co teď musíme udělat, abychom nastartovali český průmysl a celou ekonomiku? – Je toho strašně moc. A situace není dobrá. Na základě makročísel, která jsou k dispozici, máme opravdu velký strach o pozici a konkurenceschopnost České republiky v rámci Evropy. Protože patříme k jedněm z mála zemí, které se stále ještě ve výkonnosti ekonomiky nedostaly na předcovidovou úroveň. Předbíhají nás nejenom ty nejsilnější evropské západní ekonomiky, ale už i ty středoevropské nebo východoevropské, v čele s Polskem. To je velmi varovný signál. Také máme starost o konkurenceschopnost Evropy vůči ostatním světovým centrům ekonomické moci, jako je například Čína nebo Spojené státy.

2:30 A co jsou věci, které mohou pomoci? Česko dlouhodobě trápí nedostatek pracovní síly a na to řada věcí navazuje. – Kromě toho je to i délka povolovacích procesů. To je velká bolest České republiky i Evropy jako celku. Není náhodou, že velké investice nadnárodních firem teď míří do Spojených států, protože ty zrychlily tyto procesy a poskytly masivní dotace. A ceny energií – Evropa versus Spojené státy, to je další velké téma.

4:00 Co byste teď chtěl po vládě? Zjednodušení všech povolovacích procesů? – Na to musíme tlačit. Evropská unie a Česká republika jsou šampionem v tom, že dokážou napsat skvělou strategii. Při té implementaci už ale trochu pokulháváme. Kdybych měl jedno jediné přání vůči české vládě, tak je to záležitost trhu práce. Na trhu práce nám chybí několik set tisíc zaměstnanců. Dlouhodobé systémové řešení této nešťastné situace, která brzdí českou ekonomiku, jsou samozřejmě digitalizace, automatizace a robotizace. To je ale dlouhodobé řešení, investičně velmi náročné. Krátkodobé protikrizové řešení je samozřejmě dovoz zahraniční pracovní síly. Tohle umí Polsko. Tohle prostě musíme udělat i my.

5:00 A ukrajinští uprchlíci nepomohli? – Tohle určitě nestačí. Naopak ukrajinská krize to ještě zhoršila. Z českého trhu práce odešli muži, Ukrajinci, ať kvůli tomu, že byli povoláni, nebo odešli dobrovolně bojovat za svoji zemi, což je naprosto v pořádku. Sem přišlo hodně žen a starších lidí, jsou zaměstnáni, velmi výrazně přispívají do sociálních a zdravotních systémů, ale často nevyhledávají plné pracovní úvazky, ale zkrácené. To, co se musí rychle stát, je navýšení kvót na jednotlivé země, ve kterých je zájem o příchod na český trh práce. Ty jsou absurdně nízké, ať už se to týká Indie, nebo jiných zemí, je to potřeba okamžitě navýšit. A já věřím, že když si to vláda dala do programového prohlášení, tak to v těch příštích dvou letech také udělá.

7:00 Máme opravdu strach z jednání uvnitř vlády, když slyšíme, že Ministerstvo financí nechce dát dostatek finančních prostředků Ministerstvu vnitra na zaplacení úředníků, kteří by právě měli administrovat ty migrační procesy a dostat sem potřebné pracovníky ze třetích zemí. Ale na druhou stranu jsem v tom optimistický z toho důvodu, že jsme už absolvovali v posledních měsících několik jednání jak s premiérem, tak se zbytkem vlády na tripartitě, ale i jinde.

8:00 Kdy máme šanci se dostat k nějakému výraznějšímu hospodářskému růstu? – Budeme opravdu rádi, když se letos přehoupneme před kladnou nulu a budeme se pohybovat někde kolem půl procenta. My jsme stále toho názoru, že z dluhů, které máme opravdu obrovské, je nejlepší vyrůst. Tou nejlepší hospodářskou politikou je stimulovat hospodářský růst a díky zvýšeným ziskům splácet dluhy, které jsme v minulosti nadělali. A pro tohle toho musíme udělat strašně moc.

9:30 A podařilo se už něco z toho odpracovat? – Českou republiku stejně jako Evropskou unii posouvají krize dopředu. Neděláme spoustu domácích úkolů, ale tyto hluboké krize nás donutí. V tomhle byla „skvělá“ covidová krize. Energetická krize měla podobně pozitivní důsledky. Krize nám pomáhají a dostávají nás dopředu.

12:00 A pokud by se na podzim vrátilo něco, jako byla energetická krize, byl by na tom český průmysl lépe než před rokem? – Česká republika je mnohem lépe připravena na krizi a kdyby do ní zase vstoupila, tak bychom do ní vstoupili i vyvázli z ní lépe. – Takže by firmy nepotřebovaly pomoc od státu? – Myslím, že by to nebylo úplně nutné. Firmy si uvědomily, co se stalo, naučily se šetřit a diverzifikovat energetické zdroje.

14:00 A co říkáte na plánované vládní škrty? – Když vidíme zvyšování korporátních daní… to je jedna z posledních komparativních výhod, které Česká republika ještě má. Teď o ní přicházíme. Navíc škrty v takových oblastech, jako je výzkum a vývoj, opravdu nepomáhají tomu, abychom se dostali z pasti levné ekonomiky. Tohle může ohrozit ten nutný restart české ekonomiky a to, čemu my říkáme druhá ekonomická transformace. (…) My musíme posílit aplikovaný výzkum a jeho přenos do praxe.

17:00 Co škrty v dotacích? – S některými nesouhlasíme, máme s nimi velký problém. S vládou se o tom bavíme a já nechci být úplně konkrétní, protože ta jednání teď ještě probíhají. Ale myslím, že k nějakým změnám dojde ještě během projednávání konsolidačního balíčku v Parlamentu.

19:00 Zmínil jste druhou transformaci české ekonomiky, vy jste signatářem celé té iniciativy. Jak to s ní vypadá? – My jsme řekli, že skončila první fáze české ekonomické transformace, která trvala první tři dekády. To byla fáze úspěšná, z trosek postkomunistické, centrálně plánované ekonomiky v roce 1989 jsme se dostali do pozice ekonomiky, která ve své výkonnosti předhonila jih Evropy. Ale my jsme ukázali, že model té první ekonomické transformace se zcela vyčerpal. (…) V porovnání s Polskem jsme brutálně zaspali. Polsko nás předběhlo díky skvělému využití evropských peněz. Dohánění úspěšnějších ekonomik se zastavilo v posledních letech. V posledních 30 letech jsme se naučili vyrábět, teď se musíme naučit vyvíjet a prodávat. To je úkol pro příštích 30 let.

20:30 Nový šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček nedávno řekl, že pokud neuděláme zásadní rozhodnutí v několika prioritních oblastech typu energetika, vzdělávání, umělá inteligence do jednoho roku, tak nám jako České republice ujede vlak. – Nejenže nám ujede vlak, ten vlak už nám ujíždí. Jako jedni z mála, možná poslední v Evropě, jsme se nevrátili na předcovidovou úroveň, ta situace je alarmující. (…) Čeští podnikatelé to zvládnou i bez vlády. My jsme toho prostě přežili už tolik, že to zvládneme i bez vlády a bez toho naplnění to-do listu, který jsme jí dali, ale bude to dražší, komplikovanější a bude to trvat déle. V úspěšných zemích veřejný sektor a firmy fungují v tandemu, tam se musíme dostat.

24:00 Jsou tři věci, na kterých začneme dělat. Ať už se přidá vláda, nebo ne. Je to zlepšení brandu, image České republiky v zahraničí. (…) Za druhé je to zrychlení imigračních procesů a třetí věc je rozhýbání českého kapitálového trhu.

31:00 Jak velkou příležitostí je poválečná obnova Ukrajiny? – Premiér Fiala a celá vláda tím svým skutečně příkladným principiálním hodnotovým postojem hned na začátku války na Ukrajině vytvořili pro Českou republiku a její ekonomiku obrovský politický kapitál a my jsme připraveni ho využít. Naše firmy mají obrovskou poptávku po svých službách a výrobcích právě z Ukrajiny. Ale my nebudeme schopni tento politický kapitál využít, pakliže se české firmy nedostanou k pojištění, které nutně pro ten vývoz potřebují, a to v dostatečném objemu. Jsme země, která jako jedna z mála posledních ještě neschválila rámec pro pojištění vývozu na Ukrajinu. A ty návrhy, které jsme zatím viděli, hovoří o velmi nízkých částkách, které by vůbec nebyly dostatečné. To znamená, že tohle je opravdu horké aktuální téma, které nás teď čeká při vyjednávání s vládou. – A pokud tato podmínka bude splněna, tak příležitost pro české firmy a český průmysl je velká? – Jsem o tom bytostně přesvědčen.