Článek
Vláda ve Sněmovně uhájila návrh rozpočtu na příští rok. Kabinet si ho pochvaluje jako proinvestiční. Opozice ho tradičně kritizuje, netradičně se k její kritice hlasitě přidala i Národní rozpočtová rada. Jaký rozpočet budeme mít?
Hostem Ptám se já byl člen Národní rozpočtové rady (NRR) Petr Musil.
Sněmovna tento týden v úvodním kole schválila příjmy, výdaje a schodek státního rozpočtu na příští rok. Poslanci nyní mohou navrhovat už jen přesuny peněz uvnitř rozpočtu. K jeho závěrečnému schvalování by se měli dostat 4. prosince.
Vláda počítá se schodkem 241 miliard korun. Oproti letošku se mají zvyšovat příjmy o 146 miliard a výdaje o 105 miliard. Opozice si sice neprosadila přepracování, nadále ale rozpočet kritizuje jako nereálný. A odkazuje i na poměrně přísné připomínky, které začátkem října vyjádřila Národní rozpočtová rada.
Podle rady je například nadhodnocený výnos z prodeje emisních povolenek. Upozornila i na nesoulad mezi současnými pravidly o podpoře obnovitelných zdrojů energie a objemem peněz na podporu v rozpočtu. Podle NRR není jistých až 50 miliard. Kabinet ovšem rozpočet hájí jako prorůstový a proinvestiční.
Člen Národní ekonomické rady Petr Musil upozorňuje, že vládě její plány nemusí přinést to, co očekává: „Naše ekonomika je na svých kapacitních možnostech. Když to řeknu úplně jednoduše, nemáme žádné volné bagry, bagristy, kteří by čekali někde v garáži jenom na to, až jim vláda řekne: pojďte stavět dálnici. Ty zdroje jsou využity někde jinde, takže je vláda musí vzít z jiných činností a nasměrovat je do těch dálnic. Efekty pak nemusí být takové, jak si od nich možná někdo slibuje.“
Co jsou největší problémy rozpočtu? Proč vládě výhrady expertů nevadí? A jak dobře umíme státní investice pro nastartování ekonomiky využít?
Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.
Co v rozhovoru zaznělo?
1:00 Jak špatný nám přichystala letos vláda rozpočet? - Je to rozpočet, který se chystá pro volební rok a tím je asi zodpovězeno vše. Protože každá ta vláda chce v posledním roce před volbami asi co nejvíc utrácet s vidinou toho, že to nějak zapůsobí na voliče.
2:00 Vy jste totiž vládu ve svém hodnocení moc nešetřili, když jste rozpočet připomínkovali. Napsali jste, že návrh rozpočtu nerespektuje v některých položkách principy reálnosti a úplnosti, a to má negativní dopady na kvalitu rozpočtového procesu, transparentnost a srozumitelnost. - My jsme vlastně jenom řekli to, co jsme v rozpočtu vyčetli. A to si myslím, že je náš úkol. A třeba i podle vyjádření pana ministra Stanjury na rozpočtovém výboru, to chápu tak, že to ani pro Ministerstvo financí nebylo nic překvapivého, protože on tam zmínil, že podobné výtky čekal.
2:30 Co vám osobně přijde nejproblematičtější z těch pasáží, které jste jako Národní rozpočtová rada zmínili? - Mně nebo nám jako radě asi nejvíc vadí, že je opačný ten princip. To znamená v případě odhadu příjmů bych spíš měl ty příjmy podhodnocovat a naopak výdaje raději nadhodnocovat tak, aby když dojde k nějakému překvapení, tak aby bylo pozitivní, aby tam nebylo riziko, že to překvapení nakonec bude negativní a bude to směřovat k nějakému prohloubení schodku. - Takže je to prostě příliš optimistické. - Ano. Zase se vracím k tomu konstatování na začátku, je to předvolební rozpočet a je logické, že každý ministr bude chtít co nejvíc utrácet. Z politického hlediska to chápu, že je to nějaké maximum možného.
4:00 V rozpočtu jsou zakalkulovány příjmy, respektive výdaje směřující k zákonům, které ještě nebyly schváleny, nebo k předpisům, které se teprve připravují. Je tohle závažný přestupek při schvalování státního rozpočtu? - Je to zase věc, která se opakuje. Už to tady bylo i v minulosti, u některých položek se rozpočtovalo tak, že se předpokládalo, že teprve legislativa bude přijata. Čili je to nějaká zvyklost, která není v určitých momentech dodržována.
5:00 Vláda svůj rozpočet celkem logicky chválí a říká, že to je vynikající rozpočet a že je především obrovsky proinvestiční, což v absolutní částce asi je, protože ta je skutečně vysoká. Je to ale dobře, nebo ne? Je to zkrátka něco, co máme bez výhrad akceptovat, chválit anebo ne? - My bychom neměli příliš spoléhat na fiskální multiplikátory, jak se tradičně opakuje, že když vláda utratí korunu, zvýší to hospodářský růst o více než korunu a ve finále se to v podstatě vrátí do veřejných rozpočtů. Tohle může fungovat, když ekonomika prochází nějakou hlubokou recesí, kdy máme vysokou nezaměstnanost, kdy máme spíš deflační tlaky než inflační tlaky. Ale tohle není náš případ. Naše ekonomika operuje na úrovni, kterou my ekonomové nazýváme potenciální produkt, čili řekněme zjednodušeně na nějakých svých kapacitních možnostech. My v podstatě dnes už nemáme žádné volné zdroje.
5:30 Když to řeknu úplně jednoduše, nemáme žádné volné bagry, bagristy, kteří by čekali někde v garáži jenom na to, až jim vláda řekne: pojďte stavět dálnici. Ty stroje, ta pracovní síla je využitá někde jinde. A když vláda teda řekne: pojďme stavět dálnice, tak ty zdroje musí vzít z jiných činností a nasměrovat je do těch dálnic. A výsledek vlastně nemusí být takový, jak obecné ekonomické poučky říkají.
6:00 Nechtěl bych, aby to vyznělo, že nemáme stavět dálnice, že vláda nemá investovat třeba do síťové infrastruktury, ale jenom říkám, že ty efekty nemusí být takové, jak si od nich možná někdo slibuje.
8:00 Jaké nástroje by vláda měla podle vás více využívat na nastartování ekonomiky? - Odbourávat regulace. Neustále se mluví o stavebním zákonu a o dalších regulacích, nebo třeba i o problému NIMBY, což je známý efekt „Not in my back yard“ – jinými slovy, postavte si dálnici, ale ne za mým domem, dělejte tohle, ale ne tady, jinde. Měli bychom jít cestou deregulace ekonomiky, což by nás ani nemuselo stát nějaké velké peníze, možná by nás to stálo přesně nula korun ve veřejných rozpočtech. Ale ekonomice by to prospělo, snáze by se jí dýchalo, a pak bychom viděli možná nějaký ten kýžený růst.
9:00 Státní rozpočet kalkuluje s růstem 2,7 procenta hrubého domácího produktu v příštím roce. Nakolik to je, nebo není realistické? Vy jste varovali před jedním rizikovým faktorem, a to vývojem hospodářství v Německu. - Teď je aktualizovaný výhled a pro Německo se tam předpokládá růst nula procent. A to je náš problém dlouhodobě, kdy se říká, že když Německo kýchne, česká ekonomika dostane chřipku. A je to samozřejmě v tuto chvíli relativně velké riziko, jak se bude české ekonomice dařit právě v návaznosti na německou.
10:30 Jak byste zhodnotil vládu a její úsilí nastartovat ekonomiku? - Když vláda představila konsolidační balíček, tak jsme říkali, že si dovedeme představit mnohem ambicióznější konsolidaci. Na druhé straně jsme vděční alespoň za něco. Já bych to zhodnotil tak, že vláda šlápla na brzdu, zastavila nějaké negativní trendy, ale zároveň zavedla nové výdajové automaty. Ať už se bavíme o výdajích na obranu, zdravotnictví, pak je tam příslib, že by platy učitelů měly růst automaticky. Zaplať pánbůh, že se podařilo alespoň vrátit tempo valorizace důchodů na úroveň před rok 2018.
12:00 Vidíme určité zlepšení, ať už se bavíme o celkovém saldu veřejných financí, jak se vyvíjí strukturální schodek. U toho jsme se dostali ze tří procent, která byla kolem covidové krize, někam ke dvěma procentům. A teď se zdá, že jsme se tam zasekli.
12:30 Pravděpodobně příští vláda bude muset ještě přijít s nějakým konsolidačním úsilím. Nejenom proto, že je to i v zájmu zdraví našich veřejných financí, ale i proto, že v rámci konsolidačního balíčku byl novelizován zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který jasně rýsuje schody, po kterých se máme v tom strukturálním schodku vracet zpět k nějaké ještě bezpečné hranici, a to je jedno procento hrubého domácího produktu.
14:00 Plány na další konsolidaci bychom tedy měli hledat v předvolebních programech za rok před sněmovními volbami. - Měli bychom to hledat. A sám jsem na ty programy zvědavý, protože když poslouchám některé politiky, tak mám pocit, na debatu o dvou procentech strukturálního schodku ještě budeme s láskou vzpomínat.
15:00 Andrej Babiš při prvním čtení rozpočtu v Poslanecké sněmovně mluvil o tom, jak vláda okrádá lidi, protože nezvyšuje dostatečně platy ve veřejné sféře, protože zvyšuje daňové zatížení. Mluvil o tom, jak chce vykoupit minoritní akcionáře ČEZ a jak chce zvrátit změny v důchodové reformě. To nezní z hlediska dvou procent strukturálního schodku příliš optimisticky. - Jenom z toho, co jste teď řekla, mi vypadalo zase několik desítek hlasů. My tady vlastně slyšíme, že vláda má vysoké schodky. Zároveň, že by neměla zvyšovat daně. A zároveň, že málo utrácí z veřejných rozpočtů. A tyhle tři věci zkrátka nejdou dohromady.
16:30 Čekáte nějaký hodně velký tlak na zvyšování platů ve veřejné sféře? - To nemusíme čekat, slyšíme to dnes a denně. Když lékaři loni vyhrožovali stávkou a bylo jim vyhověno, říkali jsme, že ten příběh se bude za rok opakovat. A už tady máme zase další hlasy ze zdravotnického sektoru, že chtějí víc peněz. Každý samozřejmě chce víc peněz, ale rozpočet ty peníze nemá.
18:00 Vláda velmi honosně slibovala, jak proškrtá dotace, povedlo se to aspoň trochu? - V zásadě nebylo moc kde škrtat, protože na národních dotacích se mohly proškrtat maximálně do nějakých vyšších jednotek miliard korun. Ale dotace, o kterých se často mluví, jsou spíš peníze, které sem plynou z Evropské unie. A tam zase hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
19:00 Se strukturálním schodky souvisí i připravovaná důchodová reforma. - Ano, říkejme tomu klidně reforma. Byla rozdělena na dva kroky. První takzvaná malá důchodová reforma, která už byla schválena a která zpomalila tempo valorizací důchodů a zároveň zpřísnila podmínky pro předčasné důchody, tak to už je zahrané, to je odpracováno. Teď je ve hře ten zbytek, to, čemu se říká velká důchodová reforma. Tam se hraje o zvyšování věku odchodu do důchodu. Teď to vypadá, že spíš projde varianta, kdy se bude zvyšovat jenom o jeden měsíc každý rok, plus by ten věk byl zastropovaný na 67 letech.
21:00 A to, co bylo již schváleno, plus to, co s největší pravděpodobností projde, byť v nějaké třeba zjemněné variantě, než bylo na začátku, penzijní systém zlepšuje až někam k deficitu jednoho procenta HDP, čili ze čtyř na tři. To už je něco, co budeme schopni zvládnout. Protože po tom hupu dolů, tím, jak naše populace bude přirozeně mládnout, protože i moje ročníky se budou odebírat na věčnost, se ten systém bude mít tendenci zlepšovat.
24:00 V tuto chvíli máme asi největší obavu o to, že se diskutuje, jaká skupina lidí bude moci odcházet do důchodu předčasně, aniž by to mělo dopad na jejich penzi. (…) Hraje se o takzvané náročné profese. My vnímáme, že tam je nějaký návrh, který by do náročných profesí zahrnul jenom tu skupinu čtyři. To znamená opravdu nejnáročnější profese. Ale zase tam vidíme nějaké snahy to zjemnit.
28:00 Co byste si přál, aby politická reprezentace debatovala v tom předvolebním čase? - Ideálně, aby se v těch programech objevil nějaký smysluplný recept na obnovení hospodářského růstu.(…) Uvítal bych také, kdyby politické strany, které opravdu chtějí veřejné finance dostat a udržet na dlouhodobě udržitelné trajektorie, lidem vysvětlovaly, že zkrátka konsolidovat bez toho, aby je to bolelo, nejde. Zároveň nejde všechno všem dávat z veřejných peněz, nejde držet nízké daně a nejde zároveň snižovat vládní deficity.
29:00 Čeká, nebo nečeká nás z vašeho pohledu nutně zvyšování daní, byť nepředpokládám, že to by někdo v předvolebních časech přiznal? - Pokud celospolečenská dohoda bude na tom, že chceme stát v tomto rozměru, to znamená, že chceme po státu, aby nám zajišťoval nebo poskytoval ty služby, které poskytuje nyní, tak to bez zvýšení daní zkrátka nepůjde.
Ptám se já, Marie Bastlová
Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.
Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.