Bude to šok pro české politiky, říká Bartuška ke změnám v energetice

Na jaře zastavil požár elektrické rozvodny provoz letiště Heathrow v Londýně, v dubnu ochromil obrovský blackout Španělsko, v červenci pak zažilo velký výpadek i Česko. Jak velkým bezpečnostním rizikem jsou kolapsy přenosových soustav?

Hostem Ptám se já byl nastupující velvyslanec v Británii Václav Bartuška, který letos v létě po 19 letech skončil na pozici zvláštního zmocněnce Ministerstva zahraničních věcí pro energetickou bezpečnost.

Masivní výpadek elektrického proudu, který zažilo Česko 4. července, trval několik hodin a postihl asi milion odběratelů. Hlavní mechanickou příčinou blackoutu bylo podle ČEPS roztržení fázového vodiče, který přenáší elektřinu mezi elektrárnami a rozvodnami. Výpadek teď podrobně prošetřují experti na energetiku.

Podle bývalého zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky není vyloučené, že se budou blackouty v budoucnu opakovat: „Máme vysokou míru nestability v sítích v celé Evropě. Budeme ji mít v příštích letech. To je dáno tím, kam směřujeme: k většímu podílu neřiditelných zdrojů, z velké části obnovitelných. Klesá podíl toho, co se řídit dá, tedy uhlí, zemní plyn, jaderné elektrárny a voda. Takže ano, máme nové situace a budou nové situace. Nepochybně.“

Výpadek ovšem může přijít opět až za několik let, nebo nemusí po mnoho let dojít na žádný. „Blackout ve Španělsku (letos v dubnu) byl první velký v Evropě po 19 letech. Takže bych rozhodně nikoho nestrašil. Ale vědomí toho, že systém je křehký a že běží velkou část času na 100 procent výkonu i více, to je prostě pravda,“ prohlásil bývalý klíčový muž české energetiky.

Václav Bartuška byl do roku 2001 generálním komisařem české účasti na Světové výstavě Expo 2000 v německém Hannoveru. Kromě zvláštního zmocněnce ministerstva poté také v letech 2010 až 2014 pracoval na pozici vládního zmocněnce pro rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. V Londýně nyní nahradí velvyslankyni Marii Chatardovou.

S jakými pocity sleduje aktuální debaty o blackoutu v Česku? „Když mě před 19 lety jmenovali, tak jsem na první velké konferenci řekl, že by české energetice strašně prospěl takový pořádný dvoudenní blackout. Aby lidé pochopili, že elektřinu potřebují ke každodennímu životu. A za těch 19 let se to vědomí veřejnosti o elektřině výrazně změnilo,“ řekl Václav Bartuška.

Česko se podle něj bude muset vyrovnat se změnami v energetice: „Základní šok pro českou politiku přijde, až ztratíme pozici exportéra elektřiny. Protože především během zimy, když jsou týdny bez větru a slunce v Německu, kdy Německo velmi dováží elektřinu, tak v zásadě stojí na dovozu elektřiny z Francie a od nás.“

Jaké poučení si z červencového výpadku vzít? Na jak velké investice do sítí se musíme připravit? Jaké nás čekají ceny energií? A na co se Česko musí v energetice v příštích letech zaměřit?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:30 Váš nástupce na pozici zvláštního zmocněnce Ministerstva zahraničí pro energetickou bezpečnost nebyl stanoven. Vaše role tedy už není potřeba? Znamená to, že na poli bezpečnosti v oblasti energetiky máme hotovo? - Tato pozice byla na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV) vytvořená Sašou Vondrou, ministrem v roce 2006, protože náš hlavní problém byl v zahraničí: dovoz ropy, zemního plynu, jaderného paliva. A naopak v elektřině jsme byl vysoce přebytkoví. Teď po 19 letech jsme se v zásadě zbavili závislosti v dovozu ropy, plynu, jaderného paliva. Náš největší problém bude do budoucna výroba elektřiny. To už je domácí věc, čili energetika patří na Ministerstvo průmyslu a obchodu, tam rozhodně je celá sekce energetiky. A myslím, že do budoucna asi bude i český premiér chtít mít nějakého svého člověka pro energetiku, ale už to nepatří na MZV.

2:30 Kde vidíte největší výzvy z hlediska zajištění energetické bezpečnosti Česka, co jsou takové ty klíčové věci, na které by se měla po volbách nová vláda zaměřit? - Ve střednědobém horizontu je to, čím nahradíme uhlí ve výrobě elektřiny, to je dneska 40 procent výroby elektřiny u nás. Uhlí dříve či později skončí. Takový tichý problém, o kterém se nemluví, ale podle mě to bude velká otázka, je teplárenství. To je málo zmiňované, ale tam vidím spoustu nášlapných min.

3:00 A krátkodobě nepochybně ceny. Protože jsou tady připravované velké investice do posílení sítí, jak přenosové soustavy, tak distribučních sítí. V příštích letech je to 190 miliard korun v energetice a 50 miliard korun v plynárenství. Čili 240 miliard během příštích pěti let. Tato suma se nějak propíše do cen pro zákazníky. Zda stát vezme větší část na sebe, aby lidé neviděli ty náklady přímo, bylo to nepřímo v daních, to je otázka na příští roky.

3:30 A u toho teplárenství, které jste zmínil, bude velká výzva spočívat v čem? - Náhrada uhlí, vybudování plynových kotelen… - Takže opět ceny pro koncové uživatele. - Ano, samozřejmě. Ale vůbec jak to bude celé fungovat. Protože řada těch vlastníků je malých, ne vždycky mají zkušenosti, takže tam to bude složitější než v elektroenergetice. V elektřině máte několik velkých hráčů, kteří v zásadě vědí, co dělají a stát má s kým komunikovat. Teplárenství je mnohem víc roztříštěné.

6:00 Vnímáte v současné debatě nějaké zpochybnění současného směru energetiky, myslím toho zeleného směru, kterým jsme se vydali před několika lety? Je to velmi zásadní přeorientování energetiky v Evropě obecně. Máte pocit, že to není trvalé? - V západní Evropě, myslím, že trvalé je. - A u nás? - Ve střední, východní Evropě a na jihu Evropy je otázka, co bude sociálně únosné. 100 eur pro Holanďana je něco jiného než 100 eur pro Čecha.

6:30 Takže Green Deal a zelené směřování energetiky ve střední Evropě podle vás není daná věc? - Je to zatím daná věc pro celou Evropskou unii, bylo to přijato všemi členskými státy Unie. Nepochybně v okamžiku, kdy začnou platit třeba nové předpisy v rámci EU ETS II, těch nových emisních povolenek, za dva roky, tak se ukáže, že sociální dopad bude v některých zemích Unie hodně ostrý. A pak se bude nepochybně vyjednávat o tom, jak to nějak zmírnit nebo změnit. Ale když se zavedly poprvé emisní povolenky před 20 lety, ten systém se postupně dvakrát zastavil a znovu se celý nahodil, protože nefungoval. Takže to není úplně novinka, že se něco třeba mění za chodu.

7:00 Co propojený jednotný evropský trh s energiemi, s elektřinou? Je to věc daná, anebo věc, která také nemá svoji budoucnost úplně jistou? Teď se zpochybňuje například ve spojení s blackouty. Opakovaně to bylo zpochybňováno v souvislosti s cenami energií. - Společný trh bude fungovat, pokud si budeme navzájem věřit, nejen v dobách dobrých, ale také v dobách složitých.

8:00 Je nějaké riziko v propojení české přenosové soustavy třeba s Německem? Protože tím otvírám téma blackoutu ze 4. července u nás v České republice, kdy v té debatě velmi často zní: mohou za to soláry z Německa. - Propojení se sousedy nám za prvé dává obrovskou míru bezpečí, protože i my máme občas problémy nebo výpadky. Proto ta síť vůbec existuje, abychom si mohli navzájem pomoci. A drtivou většinu času ta síť funguje velmi dobře.

8:30 To, co teď nové, a to je, myslím, novinka pro všechny přenosové soustavy v Evropě, ta síť nebude fungovat v okamžiku, kdy tam bude velká část neřiditelných zdrojů. Čili slunce a větru. To neví nikdo, to neví ani inženýři u nás, ani v Německu nebo ve Španělsku. Ten španělský blackout je, myslím, ilustrativní a bude se ještě dlouho studovat, protože tam během pěti vteřin zmizelo 60 procent výroby elektřiny. S tím nemůžete udělat vůbec nic. Takže tohle je nová situace, nová energetika a s tím se budou všichni vyrovnávat nově.

9:00 Bude těch blackoutů hodně, než se naučíme se s tím vyrovnat, nově řídit zdroje? - Taková slova bych rozhodně neříkal. Může to trvat klidně několik let, než další bude. Nebo nemusí být ještě mnoho let žádný. Ten velký ve Španělsku byl první velký v Evropě po 19 letech. Takže bych rozhodně nikoho nestrašil. Ale vědomí toho, že systém je křehký a že běží velkou část času na 100 procent výkonu i více, to je prostě pravda.

10:00 Co říkáte české debatě kolem blackoutu? Hledají se příčiny, jsou ustaveny komise, které mají vše detailně analyzovat, najít poučení do budoucna. Zároveň často zní: mohou za to soláry, může za to Německo, může za to propojený jednotný evropský trh, může za to Green Deal, mohou za to zelené zdroje. Je ta debata racionální? - Začal bych poklonou českým energetikům, protože to, co se 4. července odehrálo, nebyl blackout, ale pouze výpadek části sítě. Jak čeští energetici, jak přenosová soustava, tak distribuční soustavy zvládly obrovský výkon.

10:30 To je první věc. A za druhé, hledání viníků… Máme vysokou míru na nestability v sítích v celé Evropě. Budeme ji mít v příštích letech. To je dáno tím, kam směřujeme: k většímu podílu neřiditelných zdrojů, z velké části obnovitelných. Klesá podíl toho, co se řídit dá, uhlí, zemní plyn, jaderné elektrárny a voda. Takže ano, máme nové situace a budou nové situace. Nepochybně.

11:00 Překvapuje vás, že se z toho stalo tak poměrně velké politické předvolební téma? Že se o to zajímají lidé, ptají se na to? - Když mě před 19 lety jmenovali, tak jsem na první velké konferenci řekl, že by české energetice strašně prospěl takový pořádný dvoudenní blackout. Aby lidé pochopili, že elektřinu potřebují a že se nedá úplně skladovat zatím ještě pořád a že ji potřebujeme ke každodennímu životu. A za těch 19 let se to vědomí veřejnosti o elektřině výrazně změnilo. - Tak ten cenový šok, kterým jsme prošli, byl tak velký, že i lidé, kteří se o to do té doby nezajímali, se asi zajímat začali. - Víte, nás udržuje naživu spousta technologií, které nevnímáme, od zdravotnických přes vodu, kanalizaci až po elektřinu a mnoho dalších. A křehkost této civilizace je něco, co si nechceme připustit. Elektřina je zásadní pro náš život, pro naše přežití a jsem rád, že se dostala do popředí, je v centru pozornosti lidí.

13:00 Co by v té debatě potom mělo znít? Měli bychom férově říkat, jak velké náklady na investice před námi stojí, co to všechno vyžaduje, kolik to bude stát nás všechny? - Začít asi musíte tím, že elektřina bude asi stát někde okolo 70 až 100 eur za megawatthodinu, že nízké ceny v předchozích 10 letech byly dány tím, že Evropa vybydlovala svoji energetiku. Neinvestovala do zdrojů a jaksi dojížděla ty starší už dříve postavené zdroje. (…) Pak samozřejmě, pokud chceme transformaci energetiky na novou, budeme potřebovat velké investice do sítí, do přenosové soustavy, do nových zdrojů. Mýtus, že nová energetika vytvoří elektřinu zadarmo, to je strašně silná pověra. Bohužel není pravdivá. (…) Energetika samozřejmě bude byznys i nadále a bude stát peníze.

15:00 Takže bychom měli říkat: musíme se připravit na dražší ceny elektřiny, se kterými nepůjde nic dělat, protože ty investice prostě potřebujeme. - Ne dražší. Bude to návrat do normálu. To, že jsme tady vybydlovali fungující systém, abychom zavírali to, co už jsme říkali, že nepotřebujeme, viz třeba Německo jaderné elektrárny, nebo u nás některé „uhelky“, to je prostě fakt, který tady byl v posledních 15, 20 letech.

15:30 Na co se máme připravit, pokud jde o diverzifikaci cen elektřiny po Evropě? - To, co teď všichni sledují a studují, je příklad Francie, která plně znárodnila EDF, čili jejich „superČEZ“. A díky tomu a sérii zákonů je teď schopná mít cenu elektřiny zhruba o 20 eur nižší, než má Německo. A nepochybuju, že tohle je něco, co bude inspirovat řadu zemí, řadu vlád. Vyšší míra zákroků státu, potlačení trhu, vyšší péče o sociálně slabé a o průmysl. To dělá Francie. A myslím, že to dělá velmi dobře.

18:00 Co dostavba jaderné elektrárny Dukovany. Měla by to být pro příští vládu absolutní priorita, aby ta zakázka pokračovala co nejrychleji? - Zastavit můžete každý projekt až do okamžiku těsně před spuštěním, ale věřím tomu, že výstavba dvou nových bloků v Dukovanech poběží.

18:30 Že to bude priorita prostě pro všechny. - Pro jakoukoliv českou vládu. My tu elektřinu potřebujeme. Základní šok pro českou politiku přijde, až ztratíme pozici exportéra elektřiny. Protože především během zimy, když jsou týdny bez větru a slunce v Německu, kdy Německo velmi dováží elektřinu, tak v zásadě stojí na dovozu elektřiny z Francie a od nás. A to nám dává poměrně silné slovo v jakýchkoliv debatách. Zatím jsme pro Německo součástí řešení, až budeme čistí dovozci, budeme součástí problémů. (…) Změna z exportéra na dovozce elektřiny, to bude, myslím, velké překvapení pro velkou část české politiky. Reálné dopady, které nastanou.