CIA nás velmi silně varovala, je to na úrovni roku 2021, říká Foltýn

Premiér Babiš a prezident Pavel se tento týden sešli kvůli možné reakci na případný ruský útok na některou z pobaltských zemí. Téma by měla řešit příští Bezpečnostní rada státu v polovině října. Jak je Česko na hrozby připraveno?

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní analytik a bývalý koordinátor strategické komunikace státu Otakar Foltýn, který aktuálně pracuje v prezidentské kanceláři.

Příští Bezpečnostní rada státu se má sejít 20. října. Premiér Andrej Babiš (ANO) již dříve uvedl, že po jejím jednání chce představit projekt související s tajnými službami. I když Česku podle Babiše nyní žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, vláda si uvědomuje rostoucí riziko ruského útoku, o kterém v posledních měsících otevřeně hovoří stále více představitelů členských států NATO i zpravodajské služby.

„Už minule jsme se o tom bavili, teď jsme se bavili velice konkrétně. A samozřejmě, že se připravujeme,“ řekl tento týden po schůzce s prezidentem Petrem Pavlem předseda vlády. A zopakoval, že Česko bude respektovat článek pět Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně:

„Pokud by nedej bože došlo k tomu, že by Rusko napadlo nějaký pobaltský stát, tak podle článku pět musíme vyslat dvě naše mechanizované brigády. Samozřejmě bychom byli akční.“

Prezident ocenil premiérovo jednoznačné vyjádření, že Česko svým závazkům vůči NATO dostojí. Zároveň uvedl, že je dobře, že vláda spolupracuje s partnery při sdílení informací o hybridních hrozbách, útocích a dalších aktivitách, zejména ze strany Ruska. Kreml se podle Pavla dál snaží destabilizovat situaci v zemích NATO a oslabit jejich podporu bojující Ukrajině.

Na rostoucí nebezpečí upozornil v nedávném rozhovoru pro The Guardian i šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka. Možný ruský útok, včetně omezené invaze na území některého z členských států Aliance, by podle šéfa BIS mohl přijít už v řádu měsíců.

Jak velké jsou aktuální hrozby? Jaká opatření chystá a mělo by chystat Česko? A chybí státu strategická komunikace?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak velké jsou aktuální bezpečnostní hrozby pro Česko? - Větší než kdykoliv předtím od vzniku našeho státu. To, že nedaleko od nás, a geograficky to je bohužel nedaleko, probíhá nejhorší válka v Evropě od konce druhé světové války, tak to samo o sobě by nás mělo vytrhnout z letargie. Ale to, že jsme nebyli schopni se začít opravdu poctivě jako Evropa připravovat v roce 2014 a dokonce ani ne v roce 2022 a pátý rok plnotučné invaze na Ukrajině ještě pořád spekulujeme o tom, kolik dávat na obranu, to je až absurdní.

2:00 A v souvislosti s úplně nejaktuálnějšími informacemi o různých incidentech v zemích NATO? Je to horší než třeba před půl rokem? - Ano, je.

3:00 Generální tajemník NATO Mark Rutte tento týden řekl, že ta hrozba není větší, než byla před rokem. Tak jsem si říkala, jestli ta slova mají naopak uchlácholit a zmírnit nějaké až velké obavy. - Mark Rutte je zároveň na politické a diplomaticky velmi vysoké pozici, takže má asi své důvody, proč mluví uměřeně. Nicméně většina jeho vyjádření je poměrně velmi varujících, takže z jednoho vyjádření bych asi nedělal nějakou policy. Jako bezpečnostní analytik ve shodě fakticky s celou bezpečnostní scénou říkám, že to je horší.

3:30 Představitele jednotlivých zemí evropských vlád objížděli zástupci americké CIA. Podle informací, které se dostávaly do médií, oficiálně to samozřejmě nikdo do velkého detailu nekomentoval, měli varovat jednotlivé země právě před blížícími se útoky ze strany Ruska a zjišťovat si, jak by zareagovaly země NATO. Je tohle velké varování? - Ještě v kontextu toho, že šéf CIA jel přímo do Moskvy, je to varování srovnatelné s těmi, která přicházela na přelomu roku 2021 a 2022. Je to velmi silné varování. Je pravdou, že to má problém jako každá prevence. Když něco děláte preventivně a uděláte to včas, přijmete opatření, tak to, co hrozí, nenastane. A pak vám všichni řeknou: „No, tak to jste to nemuseli dělat.“ Anebo to neděláte, a pak, když se stane riziková situace, tak vám řeknou, proč jste to něco nedělali. Takže jakékoliv včasné varování přichází s tím, že pokud se opravdu poctivě připravíte a přijmete opatření, tak toho agresora odstrašíte, nedojde k tomu a pak holt snesete kritiku za to, že jste dělali něco, co v očích laika nebylo potřeba. Ale ono to bylo potřeba právě proto, že to vyřešilo ten problém.

4:00 Obávám se, že v současné situaci to problém nevyřeší. Těch incidentů, jako byly naše Vrbětice nebo jako bylo Lipsko nebo jako byl útok na pražské dopravní depo, tak těch je v Evropě přes 150, takže to rozhodně není náhoda. A stávající situace na Ukrajině a zejména to, že ruský režim fakticky přešel do válečného módu a už si ani nedokáže představit situaci, že by se vrátil do předválečného stavu, a ekonomicky vlastně už ani nemůže, tak to všechno vede k tomu, že Rusové směřují k eskalaci, která bude mít velmi pravděpodobně formu nějaké hybridní kampaně.

5:30 Dokonce i český premiér Andrej Babiš už připustil, že z Ruska přichází vážné hrozby. A také veřejně ujistil, že kdyby došlo k nějakému útoku na členskou zemi NATO, tak by Česko samozřejmě splnilo své alianční závazky. Jsou tato politická gesta hodně podstatná? - Je to extrémně důležité, protože vojenský pohled nikdy nesmí ignorovat politický rozměr. Tak, jak je ta známá věta od Carla von Clausewitze, že válka je pokračování politiky jinými prostředky, tak politický a diplomatický rozměr je tam vždycky. A NATO primárně stojí na společném odhodlání, a to jeden za všechny, všichni za jednoho. To musíte průběžně deklarovat. Nechci komentovat konkrétní české politiky, nicméně je velmi dobře, že alespoň to verbální vyjádření je přinejmenším v tomto případě jasné a srozumitelné. Což jinak nebývá pravidlem. Ale v tomto případě díky bohu za to. A teď by na to měly navázat už konečně praktické kroky.

6:00 Jaké kroky by to měly být? - Na prvním místě všechno, co dodáte na Ukrajinu, a všechno, co odbojují Ukrajinci, znamená, že nemusíte odbojovat vy. Pokud pošlete na Ukrajinu dělostřelecké granáty a ty zničí ruskou techniku, tak to znamená, že ta ruská technika nemůže být použita proti Evropě. Takže maximální pomoc Ukrajině, daleko větší, než v současné době poskytujeme. Upřímně, my jsme jeden ze států, který na tom naopak vydělává. Z našeho to rozhodně nejde. My jsme ti, kteří jsou v černých číslech a vydělali jsme. Přinejmenším bychom si pak ale měli říct, že to můžeme investovat do vlastní armády. Český obranný průmysl se fakticky znovu postavil na nohy za ukrajinské, dánské, holandské, německé a švédské peníze. Tak úplně stejně bychom si mohli říct, že už je čas na to, abychom začali dělat něco i jako Češi.

7:00 To na prvním místě znamená bojeschopnost české armády a co nejrychlejší implementace ukrajinských zkušeností. Máte dvě základní věci, které dělají armádu bojeschopnou, a to je vybavenost a připravenost. A k tomu potřebujete bojové zkušenosti. Bojová zkušenost je nejcennější komodita ve válečnictví. A tu mají aktuálně Ukrajinci nejlepší na světě. Fakt, že Ukrajinci nám nabídli účastnit se jejich Drone dealu a my nejsme schopni se k tomu stále ještě vyjádřit, a to je přitom pozvánka do exkluzivního klubu, aktuálně tam vstoupilo Finsko, tak to je pro mě absolutně nepochopitelné. Okamžitě, hned teď, probůh, se učme od Ukrajinců. Protože to šetří krev. A mimochodem i peníze.

8:00 Jak se Česko chystá na hrozby různých dronových útoků? Nejsme pozadu, jak z některých textů a varování občas vyplývá? A co by podle vás mohlo být závěrem příštího jednání Bezpečnostní rady státu? Jde mi o kroky, které by mohly následovat a my jako veřejnost bychom o nich pak mohli vědět? - Nejsem mluvčí pana prezidenta, naštěstí ani pana premiéra, takže nemůžu mluvit za ně. Nicméně k tomu vašemu příměru, že sedíme vzadu: ne, my nejsme ti, kteří ve třídě sedí vzadu. My jsme ti, kteří už několikrát propadli. Ať už ve výdajích, ať už v pomoci Ukrajině, ať už v základních bezpečnostních aspektech vlastní připravenosti a domácího úkolu. Jsme prostě propadlíci. To, že máme dobrou geografickou polohu, by nám mohlo pomoct v 19. století. V 21. století, kdy je svět opravdu propojený a přinejmenším ekonomicky máte blokovaný Hormuzský průliv a vidíte to u nás na benzinkách, tak to je dokonalá ukázka toho, že nás nechrání to, že jsme uprostřed Evropy. A k tomu, co může být závěrem Bezpečnostní rady, vám můžu říct jenom přání, protože predikovat to v tento okamžik asi neumí vůbec nikdo.

9:00 To, co by se mělo reálně stát, mimo navýšení výdajů na obranu, je podstatně větší naslouchání české armádě. Bohužel čeští vojáci dlouhodobě ústy náčelníků generálních štábů opakovaně velmi profesionálně ve shodě se svými kolegy v Evropě říkali, co je potřeba udělat. A prostě se to neděje. A to zdaleka není jenom o výdajích.

11:00 Ale úplně stejně potřebujete i kompatibilitu, spolupráci, společná cvičení. A v tento okamžik už ne pouze v NATO, ale opět zmíním Ukrajince. Kdekoliv ukrajinští vojáci cvičí s vojáky NATO, tak Ukrajinci vyhrávají, protože mají bojové zkušenosti. Takže výdaje na obranu, bojeschopnost armády a co nejrychlejší implementace zkušeností. Protože operační prostředí se brutálně změnilo a strašně rychle se změní a vám nestačí, že si konečně přesednete z ruky na ruku a tou uvolněnou rukou teda nakoupíte drony. Ale vy potřebujete dodavatelský řetězec, který se permanentně inovuje a neustále se mění. Nakoupit tisíce dronů do skladu je jedna věc, ale vy potřebujete mít předem daný systém, jak je budete modernizovat a nakupovat.

12:30 Existuje v tuto chvíli v Česku systém? Mám být jako obyvatelka České republiky klidná, že kdyby se na nás chystal nějaký dronový útok, tak víme, jak se tomu bránit? - Pokud je váš manžel myslivec a má brokovnici, tak máte alespoň nějaký prostředek. To byl pokus o vtip.

13:00 Oceňuji ten pokus, ale teď vážně. Je Česko připravené na něco takového, víme, co dělat v takové situaci? - Pokud nevíme, co dělat, tak Ukrajinci, ale nebo třeba také Baltové nebo Finové nám to velmi rádi řeknou, dokonce nám to nabízejí. Znovu říkám: když nám Ukrajinci nabízejí být členy Drone dealu, tak to je něco, co bychom okamžitě měli vzít. Nenabídli to každému. Je to velmi exkluzivní možnost ty informace získat. Oni si velmi dobře pamatují, že sice zpravidla za peníze, ale byli jsme jedni z prvních, kteří pomohli a jsou nám strašně vděční. Ta vděčnost je srovnatelná s tím, jak je dodneška Izrael vděčný Československu za pomoc v roce 1948. Prostě si to pamatují a chtějí pomoct. Naše připravenost v tomto ohledu je přímo úměrná tomu, že jsme propadlíci, když použijeme ten příměr ze školy.

14:00 A umíme vysledovat, že se ten dron blíží? - Samozřejmě, že do jisté míry to možné je. V případě dronů, jako jsou třeba Šáhedy, teď v ruské verzi Gerany, to je možné. Otázka je, jak to budete sestřelovat. Protože je obrovský poměr mezi efektivitou a náklady. A jestliže použijete k sestřelování dronu, který stojí v případě Geranu asi 45 tisíc dolarů, v případě proudového Geranu 65 tisíc dolarů, a vy na to použijete raketu, která stojí násobně více a máte jich málo, tak vám potom ty rakety budou chybět na daleko sofistikovanější hrozby. A to se nebavíme o úplně malinkých dronech, kde to ani nejde udělat nějakým drahým prostředkem.

15:00 Pořád jsme, třeba na rozdíl od Polska, chráněni vzdáleností. To znamená, že útok na Polsko těmi asi 19 drony v loňském roce by nebyl možný na Česko, protože ty prostředky k nám nemají dolet. Ale to rozhodně neznamená, že se nemůže stát něco obdobného, pokud se bavíme o hybridních hrozbách. Například ukrajinská operace Pavučina dokonale ukázala, že drony můžete dovézt běžným civilním kamionem, v případě přímořských států nákladní lodí, a pak vám stačí i velmi levné drony s relativně krátkým doletem, protože je tam přiveze něco jiného. A to je jenom jeden z mnoha způsobů, jak to můžete udělat.

16:00 A vůči tomu potřebujete dokonale propojený systém, který to nejen identifikuje, ale také to předá té správné úrovni, která dron zničí dostatečně efektivně. To má dnes Ukrajina, velmi v tom pokročily státy v Pobaltí a velmi rychle modernizuje Finsko. Rozhodně to není případ České republiky nebo Portugalska.

18:00 Dronů je obrovské množství. Ukrajinci ukázali, že velmi rychle reagují například stavbou interceptorů. Mimochodem, některé z nich se vyvíjely v České republice. To znamená, že my tu intelektuální kapacitu máme. My akorát nemáme vůli to udělat i sami pro sebe. Ale obrana proti dronům, o kterých se bavíte, to jsou ty relativně pomalé FPV nebo Šáhed, není zdaleka tak drahá jako proti balistickým raketám. Na rozdíl od těch protibalistických raket to dokážeme vyvinout, dokonce to tady i děláme. A potřebujeme mít vůli, aby s tím stát začal něco dělat na své vlastní úrovni.

19:00 A co debata, jestli nezapojit letadla Skyfox z Aero Vodochody? Přišel s tím i český prezident Petr Pavel, který tu myšlenku opakovaně podpořil. Je to reálný plán? - Nechci teď působit jako někdo, kdo se chce zavděčit svému šéfovi. Ale jsem tady jako soukromá osoba v době osobního volna, nikoliv jako zástupce Hradu. Takže tam vůbec není co řešit. To je naprosto logická iniciativa, která vychází z toho, že Česká republika je jeden z mála států na světě, který dokáže postavit sakumprásk letadlo, což zdaleka není pravidlem u ostatních evropských států. Máme tady dokonce i kapacitu to dělat. Aero Vodochody by dokázaly navýšit výrobu. A to letadlo je výrazně levnější z pohledu letové hodiny než standardní supersonická stíhačka. Ta cena je pětkrát, někdy desetkrát nižší. A ve válce, která je založená na používání velkého množství relativně levných prostředků v kombinaci s velmi drahými, nemá smysl proti těm levným prostředkům plýtvat drahými.

20:00 Ukrajinci se prostě snaží rakety šetřit pro normální vzdušný boj a ty levné drony sestřelovat něčím levnějším. Což jsou třeba interceptory, které vyvíjejí poměrně velmi úspěšně. Ale letadla jako L-159 nebo L-39 pro to jsou díky nízké letové ceně také naprosto logický prostředek a už dávno jsme v tom měli být aktivní. - Co pro to můžeme udělat? -Logické by bylo, že bychom z volných kapacit armády Ukrajincům poskytli L-159, které by byly výbornou reklamou na to, aby se následně prodaly. - Což byl spor o letadla z konce letošního ledna. - To by bylo naprosto logické, pro nás všestranně výhodné opatření. Měl to být prodej, nikoliv darování. Byla by to výborná reklama na ta letadla. Nemluvě o tom, že by to podpořilo i projekt se Skyfoxy.

23:00 A navíc každým prostředkem, kterým Ukrajině pomůžete, zároveň zachraňujete reálné lidi, kteří jinak umřou. Protože to Ukrajinci nemají čím bránit, respektive mají toho méně. Takže znovu: cokoliv jim dáte, je naším zájmem a zároveň je to reklama na naše výrobky.

24:00 Jak se do toho propisuje změna vedení v české armádě, ať už tedy v současné vládě a nový ministr obrany, ale také změna na pozici náčelníka generálního štábu, kdy pan Hlaváč neodjel na poměrně klíčovou konferenci na Ukrajině? - Úplně nerozumím tomu, proč pan generál Hlaváč nemohl vyjet, protože v jedné misi to byl můj velitel a dal bych za něho ruku do ohně. Je to voják jako řemen a člověk celoživotně dedikovaný pouze armádě, bez jakýchkoliv politických ambicí. To znamená, že jestli je u někoho zaručeno, že se bude věnovat čistě své profesi, tak je to přesně u něj. Nejel, protože nemohl. Je to voják, takže plní rozkazy, respektuje zákazy, to je v pořádku. Ale je na politicích, aby zpytovali svědomí a zeptali se sami sebe, jestli je opravdu českým zájmem, abychom se nedostali k ukrajinským zkušenostem. A to začíná tím, že se potkáte na nejvyšší úrovni.

35:00 Máme docela dobré bezpečnostní strategie, koncepce. V tvorbě papírů nejsme zase až tak špatní, ale v jejich realizaci jsme propadlíci. A není to proto, že bychom měli špatné odborníky. Máme výborné vojáky, máme respektované služby, jako je BIS, které i na mezinárodním poli požívají respektu. Máme velmi dobrou akademickou scénu. Koneckonců okolní státy, které to dělají dobře, si od nás tohle objednávají. České vysoké školy velmi často dělají programy pro zahraničí. Ale probůh, proč je nenecháme dělat to pro nás? Ony by to samozřejmě dělaly i rády, ale k tomu potřebujete systém. A ten systém dlouhodobě strká hlavu do písku a bohužel tím, že už se podařilo z velké části vytvořit dojem, že když se tak trošku schováme, tak to přečkáme, tak vlastně není ani společenská objednávka. Ona se změní v okamžiku toho, kdy bude ten průser velký.