„Zdroj mi vzkázal, ať si radši pořídím pepřák.“ Kmenta o kauze ministra Bárty

Ovládnutí postu ve vládě Petra Nečase mělo podle strategického plánu Víta Bárty přinést lukrativní veřejné zakázky. Bárta naprosto otevřeně motivoval své spolustraníky, aby plnili partajní pokladnu i svou kapsu z veřejných peněz.

Investigativní novinář Jaroslav Kmenta začal na kauze strany Věci veřejné a jejího zakladatele Víta Bárty pracovat před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010.

Všechny poznatky o Bártově plánu na propojení politické a ekonomické moci shromáždil do speciální přílohy Odhalen, kterou deník MF Dnes, tehdy vedený Robertem Čásenským (a ještě mimo holding Andreje Babiše), zveřejnil 8. dubna 2011. Ještě ten den Vít Bárta rezignoval na funkci ministra dopravy.

„Věděl jsem, že my do toho jako noviny půjdeme – ale vzhledem k tomu, že jsme věděli, co agentura ABL dělá, pro mě bylo důležité, abychom si před vydáním byli jistí hlavně tvým osobním rozhodnutím, Jardo. O ABL jsme věděli, že jsou schopní vyhrožovat konkrétním lidem,“ vzpomíná Čásenský v rozhovoru s Kmentou.

Kmenta po zveřejnění svých zjištění o Bártovi skutečně dostal varování od svého zdroje ze speciálních složek policie, aby podnikl základní bezpečnostní kroky pro ochranu sebe a své rodiny. Měl si koupit alespoň pepřový sprej a poradit se s bezpečnostním expertem.

„Věci veřejné se nejprve bránily. Tvrdily, že naše zjištění nejsou pravdivá a Vít Bárta vyhlašoval, že naše noviny zažaluje. Zajímavé bylo, jak na tebe útočili na různých tiskovkách, v té době spolustraníci ještě drželi spolu. Zároveň začaly přibývat nesouhlasné „trollí“ komentáře pod každý článek o kauze, což znejistělo některé naše kolegy ve vedení vydavatelství. Ale nám se podařilo vysvětlit, že jsme udělali vše správně,“ popisuje Čásenský, který dnes šéfuje časopisu Reportér.

Strana se postupně rozdělila do dvou skupin. Jedni se dál pokoušeli bránit otce zakladatele Bártu a jako Věci veřejné pokračovali v opozici. Druhá skupina v čele s poslankyní Karolínou Peake založila novou politickou platformu LIDEM a zůstala ve vládě Petra Nečase.

Obrana Bárty se postupně začala drolit, zároveň stále více lidí blízkých straně bylo ochotných o jejím zákulisí promluvit. Čásenskému a Kmentovi se ozval zdroj, kterého si reportér později pojmenoval krycím jménem Hluboké hrdlo 5, s odkazem na slavnou kauzu Watergate.

„Tento zdroj čekal s předáním rozhodujících dokumentů velmi dlouho, testoval, jestli jsme ‚držáci‘ a že se nebojíme zastrašování ze strany ABL a Věcí veřejných. Byl hodně ostražitý, stálo mě to tři telefony na jedno použití a taky spousta kilometrů nakroužených kolem různých sjezdů dálnice, abych zjistil, jestli mě někdo sleduje – a minimálně jednou fakt sledoval,“ vzpomíná Kmenta v podcastu.

Muž s přezdívkou Hluboké hrdlo 5 předal reportérovi dokument, podle kterého lidé kolem Věcí veřejných na komunální úrovni schválně přeceňovali zakázky. Rozdíl připadl partaji a jim pak za to odměna. Pro členy strany, kteří se dostali na vyšší posty a mohli se státními zakázkami manipulovat, připravil Bárta dokonce manuál – takzvaný etický kodex.

Vít Bárta motivoval své nejbližší spolustraníky k získávání peněz do stranické pokladny dvacetiprocentní provizí z veřejných zakázek a sponzorských darů. Kodex byl sepsán rok a čtvrt před vstupem Bárty do vlády a na jeho vykonávání dohlížela „koncepční rada“, jakýsi spolek nejvyšších členů strany. Existenci kodexu i rady nakonec médiím potvrdil také poslanec Jaroslav Škárka – jinak též pokladník a bezpečnostní guru Věcí veřejných.

Jakou pojistku do kodexu vložil Vít Bárta? Kdo vymyslel výraz Superguru? A jak byly Věci veřejné napojené na pražské politické podnikatele?

Objevte zákulisí celé kauzy v podcastu Prohnilí – poslechněte si ho v přehrávači v úvodu článku.