Operace Důchodce. Jak Šlouf vrátil Zemana do hry o Hrad

Politické spojenectví Miloše Zemana a jeho poradce Miroslava Šloufa dobře ilustruje prvních 25 let svobodné české politiky. Kdo vlastně Šlouf byl? A jak se mu povedlo dostat Zemana až na Pražský hrad?

Miroslav Šlouf jako předseda ústředního výboru Svazu socialistické mládeže v rámci komunistického aparátu stoupal. Svůj um ale zvládl naplno projevit až po Sametové revoluci. V roce 1994 Šlouf vstoupil do ČSSD. Průlom v jeho kariéře nastal na konci roku 1995, kdy přišel s geniálním nápadem – volebním autobusem Zemák.

Právě během předvolební kampaně se mezi Zemanem a Šloufem vytvořilo silné pouto.

„Poprvé jsem je spolu zaznamenal právě v půlce 90. let. Viděl jsem, jak se k sobě chovají, když jsou vypnuté kamery. Zeman byl na Šloufovi téměř závislý a Šlouf mu dělal první poslední. Byli v podstatě jako bratři. A taky byli pod parou, protože si vzájemně nalévali. Říkal jsem si, že ten přímý přenos Zeman prostě nemůže zvládnout, ale oni už věděli, kolik přesně mu mohou nalít,“ vzpomíná Jaroslav Kmenta v další epizodě podcastu Prohnilí.

Tehdy ČSSD skončila ve volbách druhá za ODS, což byl velký úspěch. O tři roky později v roce 1998 volby dokonce vyhrála. Se skandály zatíženou ODS uzavřela opoziční smlouvu.

A Miroslav Šlouf? Zaparkoval po boku Zemana na Úřadu vlády jako jeho pravá ruka a šéf poradců. Fungoval také jako neformální lobbista a za premiéra řešil i to, co normálně řešit nemá – například si telefonoval s mafiánským bossem Františkem Mrázkem a umožnil mu také vstup do nejvyšších politických pater.

V ČSSD se do popředí stále více dostávali lidé jako Vladimír Špidla a Stanislav Gross, kterým se Šloufovy způsoby práce nelíbily. A právě toto křídlo sociálních demokratů potopilo Zemana v prezidentské volbě v roce 2003. Zlomený Zeman se vrátil na Vysočinu, kde ho pravidelně navštěvoval opět Miroslav Šlouf. „Operaci Důchodce“, tedy plán na zvolení svého spojence prezidentem, nemínil vzdát.

„Šlouf se přesunul ze Strakovky do kanceláře ve Školské ulici a dělal to, co mu šlo nejlíp – propojovat lidi a dosazovat je na správná místa. V roce 2003 šéfoval lobbistické firmě Slavia Consulting , kterou si najímala i ruská společnost Lukoil. A právě skrze byznysové prostředí se Šlouf potkal s Martinem Nejedlým, budoucím Zemanovým poradcem. Zhruba ve stejnou dobu se seznámil i s Vratislavem Mynářem, který se později měl stát hradním kancléřem,“ připomíná Kmenta.

Zemanův poradce neváhal jít proti vlastní straně – to když zařídil dva přeběhlíky z ČSSD Miloše Melčáka a Michala Pohanku, díky kterým vláda Mirka Topolánka získala důvěru Poslanecké sněmovny. Nebo když založil novou Stranu práv občanů Zemanovci, která v roce 2009 odčerpala pár důležitých procent ČSSD.

Když o dva roky později prošla novela ústavy o zavedení přímé prezidentské volby, bylo jasné, že jsou Zeman se Šloufem zase o pár kroků blíže. Stačilo získat jen 50 tisíc podpisů občanů a finance na kampaň.

Jaké podezřelé transakce Jaroslav Kmenta a jeho kolegyně Jana Klímová objevili v Zemanově kampani? V který moment kampaně vypadl Miloš Zeman z role? A jak skončilo Zemanovo a Šloufovo přátelství?

Poslechněte si celou epizodu i se speciálním hostem, novinářkou Janou Klímovou, v přehrávači v úvodu článku.