Zkorumpované Česko? Vypadalo to, že jsme z toho venku. Ale byl to jen začátek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Čechy nejvíc trápí korupce“. „Na žebříčku korupce jsme v Evropě čtvrtí nejhorší“. „Jsme na úrovni Rwandy.“ „Korupce je v Česku rozšířenější než v Itálii“… Titulky v médiích. Názvy průzkumů. Napříč desetiletími po 17. listopadu.

Přinášíme vám druhý díl seriálu Odraz 1989 o odkazu sametové revoluce, který budeme publikovat každý den až do pátku 18. listopadu.

Máme korupci tak říkajíc „v krvi“? Je možné se jí zbavit? Změnilo se vůbec něco po 17. listopadu? Kromě toho, že přibylo korupčních kauz, ve kterých šlo o víc peněz než dřív?

Dokreslující detail. Autor tohoto textu mluvil před několika lety s úředníky a regionálními politiky ve Stockholmu a Malmö. Vysvětlovali, že ve Švédsku, ale i jinde ve Skandinávii je už v podstatě nepřijatelné, aby se lidé domluvili s řemeslníky, že zaplatí bez faktury. Vnímají to jako korupci, vzájemnou dohodu o tom, že někdo získá nezdaněný zisk.

Ze stejného důvodu mají problém už i se spropitným v restauraci. S takovým základem „zdola“ lze předpokládat, že i špičková korupce bude uvadat.

A co se základem zdola u nás?

Václav Němec (narozen 1969) nevěří v historickou setrvačnost. Nevěří v determinaci v tom smyslu, že korupce je součástí naší „národní povahy“, kultury, dějin. „Máme v našich dějinách negativní vzorce chování i pozitivní příklady. Je to neustálý zápas, ale navázání na pozitivní příklady může převážit nad neblahými trendy a setrvačnostmi,“ vysvětluje Němec.

Pro Václava Němce to není jen teorie. Je to východisko. Stal se nejprve osamělým bojovníkem proti korupci, později známým a vlivným aktivistou.

Studoval po 17. listopadu filozofii v Praze, Mnichově a Berlíně. Po návratu z Německa začal učit na soukromé vysoké škole v Karlových Varech. „Byla to pro mě výzva i jako pro patriota, který z města pochází. Málokdo měl tehdy v regionu podobnou kvalifikaci jako já,“ vysvětluje Němec.

Záhy se ukázalo, že je to mnohem větší výzva, než čekal. Karlovarskou školu ovládli „Kindlovi lidé“.

Pamatujete? Naplno vyšla celá kauza najevo až v letech 2008–9. Do té doby se po řadu let vršila jednotlivá podezření. A u podezření ostatně v podstatě zůstalo. Jak už to u takových kauz bývalo, k soudu se nedostaly.

Nemáme tu prostor na rekonstrukci celé kauzy, tak jen velmi stručně. Tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová mluvila o „organizovaném spiknutí“. Základem podezření bylo, že právník a děkan plzeňské právnické fakulty Milan Kindl a jeho lidé vytváří provázanou skupinu, která proniká do politiky, policie, justice a otevírá si mimo jiné cestu i k lukrativním státním zakázkám.

„Nábor“ byl založen na velmi jednoduché motivaci: Lidé, kteří potřebovali vysokoškolský titul, ať už z důvodů profesních či prestižních, ho na plzeňských právech dostali rychle a „zadarmo“.

Jen drobný detail: Když Marie Benešová postoupila svoje podezření protikorupční policii, nestalo se nic. Nelze s jistotou tvrdit proč, faktem nicméně je, že zástupcem šéfa tam byl tehdy Milan Šiška. Doktorát na plzeňských právech získal v roce 2006.

A hned zpočátku se jim postavil „filozof v bílé zbroji“.

„Na školu ve Varech jsem nastoupil v roce 2000, o dva roky později ji koupili lidé spojení s Kindlovu mafií. Tehdy veřejnost o této mafii nevěděla nic,“ vzpomíná Němec. „Tito lidé zde od počátku začali zavádět svoje ‚pořádky‘ později nechvalně známé z plzeňských práv. Brzy jsem se s nimi dostal konfliktu a byl jsem ze školy vyhozen. Později jsem vyučoval na Západočeské univerzitě, a přitom vedl též kurzy na plzeňské právnické fakultě. Tak jsem si postupně skládal střípky obrazu o plzeňské právnické mafii.“

Václav Němec prožíval hned dvojnásobný šok: Po návratu z Německa si uvědomil, nakolik je česká demokracie odlišná a nakolik zde nefunguje jeden z jejích hlavních pilířů: právní stát. A viděl, jak mafiánské praktiky pronikají dokonce do akademického prostředí a jak při tom mnozí akademici klopí oči a mlčí.

„Mnozí kolegové o poměrech na obou školách věděli, ale nebyli ochotní proti tomu něco udělat. Bylo to pro mne velké zklamání. A uvědomil si, jak je hrozné stát proti takové struktuře osamoceně,“ popisuje Němec. „Tento první střet s mafií poněkud vychýlil mou životní dráhu oproti původním plánům. Původně jsem chtěl být akademik, věnovat se naplno filozofii. Ale postupně se ze mě stal občanský aktivista na poloviční, ovšem neplacený, úvazek.“

Podle Němce nelze nikdy mít jistotu, jaké důsledky bude mít občanská a politická aktivita v dlouhodobém horizontu. Léta vedl spolu s jedním karlovarským advokátem osamělý a zdánlivě marný boj proti „plzeňské mafii“.

„Mluvil jsem o tom s kolegy akademiky, se studenty, psal otevřené dopisy na Ministerstvo školství, jednal s ministerskými úředníky, a setkával jsem se i s agenty BIS,“ vypočítává. „Trvalo však dlouhých sedm let, než se kauzu plzeňské právnické mafie díky plagiátorské aféře podařilo dostat do médií a než její hlavní aktéři museli odejít z právnické fakulty v Plzni.“

V té době už ale Václav Němec vyučoval na Filosofické fakultě UK v Praze, kde působí od roku 2007.

„Po této zkušenosti jsem věděl, že člověk proti takovýmto mocným klikám něco zmůže jen tehdy, když se spojí s dalšími lidmi,“ vzpomíná. „Jedinec sám je bezmocný. Ve skupině vás jednak nemohou tak snadno zastrašit či zlikvidovat, jednak i malá, dobře zorganizovaná skupina dokáže být velice akceschopná a účinně vyvíjet veřejný tlak.“

O témata pro občanské protikorupční aktivisty nebylo v Praze nouze.

Od roku 2002 byl po dvě funkční období primátorem Pavel Bém (ODS). V tom prvním vládl společně se sociálními demokraty. Náměstkem byl například pozdější premiér Jiří Paroubek. Členem rady byl Jan Slezák, před listopadem ’89 příslušník pohotovostního pluku, který zasahoval například v rámci „Palachova týdne“. Ve druhém funkčním období měla ODS absolutní většinu.

Byla to doba mnohonásobně předražených projektů, jako byl tunel Blanka nebo Opencard. Doba, kdy podezření z korupce v nejvyšších kruzích hraničilo s jistotou zejména po zveřejnění odposlechů telefonních hovorů mezi Pavlem Bémem a podnikatelem a lobbistou Romanem Janouškem. Zdálo se evidentní, že Janoušek zásadně ovlivňuje Bémova rozhodnutí – o prodeji městského majetku, územním plánu i personální politice. Jak už to v té době bylo běžné, nikdo z hlavních aktérů před soudem nestanul. Zůstalo u podezření.

Aktivisté protestovali, pořádali happeningy, psali petice, otevřené dopisy a texty do médií. Po demonstraci „Listopadové výzvy“, jejímž organizátorem byl i Václav Němec, rozhněvaní občané „zaútočili“ na budovu magistrátu. Vtrhli dovnitř a zablokovali ustavující schůzi zastupitelstva.

Bylo to po volbách v roce 2010. Vyhrála TOP 09 a zdálo se, že Praha má po dlouhých letech šanci na změnu politiky. Omyl! Druhá ODS vítěze voleb obešla a spojila se s kým jiným než se sociálními demokraty. Primátorem za ODS se stal Bohuslav Svoboda. Ano, týž Bohuslav Svoboda, který přichází „očistit“ pražskou politiku v těchto dnech.

„Myslím, že jsme se jako společnost dlouho nedokázali vyrovnat s tím, jak se mix normalizační demoralizace a bezprávního státu přelil do devadesátých let, do éry divokého kapitalismu, a adaptoval se na nové podmínky,“ bilancuje Němec.

A pokračuje: „Nechci být nezřízený optimista, ale myslím, že situace se postupně mění k lepšímu. I díky občanským aktivistům. V posledních letech u nás došlo k obrovskému rozkvětu občanské společnosti. A tato společnost se v krizových situacích dokázala mobilizovat a semknout. Ano, situace není stále ideální, jsou tu pořád populisté a oligarcha s gigantickým střetem zájmů, byť momentálně v opozici, máme tu i nové kauzy vládních stran, jako třeba Dozimetr. Ale jasný posun je minimálně v tom, že lépe fungují očistné mechanismy.“

Dominik Jandl (narozen 1988) pochází také z Karlových Varů, také studoval Filosofickou fakultu UK – politologii – a také je celoživotním „občanským aktivistou na vedlejší úvazek“. Přes generační rozdíl, a přesto, že nemá osobní zkušenost s euforií polistopadové změny, vidí věci podobně jako Václav Němec.

„Během dospívání jsem měl pocit, že atmosféra ve společnosti a problémy spjaté s korupcí se podstatně mění k lepšímu,“ říká Jandl. „V posledních zhruba osmi letech ale vidím stagnaci. Zdá se, že se s těmi problémy neumíme vypořádat důsledně.“

Podle něj došlo po roce 2010 k sebeuspokojení. Vypadalo to, že jsme z toho venku. Že už jsme udělali dost.

„Začalo to vypadat, že kauzy typu ‚karlovarská losovačka‘ budou minulostí. Ale místo toho přišly kauzy Opencard, ROP Severozápad a jim podobné a ukázalo se, jak jsou korupční mechanismy prorostlé do státního aparátu a politické sféry. A pak navíc přišla dvě volební období s ANO ve vládě. Tedy s hnutím, které paradoxně uspělo s protikorupčními hesly, ačkoli je samo od počátku založené na systémové korupci,“ dodává Jandl.

Naštěstí ale o změně nerozhoduje ani zdaleka pouze vrcholná politika a její zákony. „I když se domnívám, že nedokonalá legislativa u nás korupci silně nahrává, důležitá je také naše každodennost. To, jak se k sobě vzájemně chováme, jak v běžném životě vnímáme korupci a hodnoty, že nám nepřijde normální zaplatit třeba za řemeslnické služby bez faktury,“ vysvětluje.

„A na tomto poli zažíváme jasný nezpochybnitelný vzestupný trend. A roli sehrál i aktivismus. Podílí se totiž na tom, že lidé začnou být přesvědčeni, že věci se dají měnit. Že to prostě jde. Ať už v pozitivním slova smyslu – něco prosadit, anebo v tom negativním – něčemu zabránit.“

Podle Jandla na tom možná ještě nejsme tak jako společnost ve Švédsku, ale rozhodně vidí zlepšení. A nabízí jeden, byť jak sám přiznává, subjektivní a do jisté míry zkreslený důkaz: „Dnes třeba u nás ve Varech narazíte na promenádě na příjemnou obsluhu a najíte se za relativně normální ceny, které odpovídají i svou kvalitou. A zaplatíte to vše kartou. To byla před pár lety naprostá fikce. Paradoxně tedy zlepšení napomáhají i tržní mechanismy – stačí, když se trh narovná a stane se transparentnějším.“

V Karlových Varech k tomu podle něj stačil velký úbytek ruské klientely a nutnost přizpůsobení se náročnějším zákazníkům z Česka a Německa. „Kdo přistoupil na poctivost, přežil. Kdo ne, skončil nebo brzo skončí. Podobné důsledky má i omezování korupce,“ dodává Jandl.

Václav Němec v posledních letech „úvazek“ aktivisty zkracuje a víc se opět soustředí na přednášky, na psaní, na filozofii. Podle svých slov si to může dovolit i díky tomu, že štafetu přebírá mladší generace aktivistů, z nichž někteří ostatně byli jeho studenty. Odbornou práci ale doplňuje texty a vystoupeními v médiích. Není snaha ovlivnit veřejnou diskusi vyjádřeními v médiích podobně marný boj, jako stát osamoceně proti mocné mafii?

„Stav dnešních médií ve světě, zdaleka nejenom u nás, je v mnohém prekérní. Velkou část vlastní oligarchové a politici. A to nemluvím o vlivu sociálních sítí,“ připouští Němec. „Ale stále tu zůstávají seriózní média a ta je třeba využívat a pečovat o ně.“

Němec připomíná, že to jsou právě média, která dnes suplují veřejný prostor a moderují veřejnou diskusi. Občané už se neshromažďují na Agoře, aby věci prodiskutovali přímo.

„Jak říkala filozofka Hannah Arendtová, díky veřejné diskusi vzniká a udržuje se common sense – zdravý rozum. A ten se dnes pod záplavou dezinformací a v důsledku všeobecné fragmentace veřejného prostoru rozpadá. Arendtová také ukázala, že právě rozpad zdravého rozumu připravuje půdu pro nástup autoritářských či totalitních režimů,“ dodává Němec.

A shrnuje: „Je to podobné jako s politikou, s aktivismem: Ani ohledně mediálních vyjádření nevíte, jaký budou mít vliv či dosah. Ale je třeba se stále snažit o kultivaci veřejné diskuse. Je to totiž součást péče o udržování zdravého rozumu ve společnosti. A zápas o zdravý rozum je také frontová linie, na které se vedou současné války.“