Víc toho Češi neumí. Divný sudí zastavil Kuchtu jako muže s koženou brašnou

Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, říkával kdysi baron Pierre de Coubertin. Čeští fotbalisté se na Euru 2024 drželi jeho návodu do puntíku. V žádném ze tří utkání ve skupině nevyhráli, Evropu neoslnili a jedou domů.

Soupeřům z Portugalska nesahali fotbalově ani po kotníky. Gruzii pak přehrávali, přestříleli, ale co do gólového vyjádření museli vzít zavděk remízou.

Duelu s Turky předcházela řada horlivých úvah a výpočtů navazujících na další výsledky turnaje. Řešilo se, co ještě Češi potřebují uhrát, aby naplnili svůj cíl a zařadili se mezi šestnáctku účastníků vyřazovací části Eura. Nestalo se, porážka 1:2 je stlačila mezi osmičku týmů, jejichž stopa na Euru už záhy vychladne.

„Obávám se, že výsledek českých barev na Euru 2024 v zásadě odpovídá realitě. Tomu, co nyní český fotbal umí a neumí. Mládežnická základna vychovává, řekněme, solidní hráče, ale rozhodně žádné míčové kouzelníky. Schopnosti při ovládání míče, kreativitu řešení i preciznost tzv. prvního doteku mají v průřezu nejlepší mladí Francouzi, Španělé, Italové, ale i mnozí další na výrazně vyšší úrovni než česká špička,“ bilancuje Luděk Mádl, dlouholetý fotbalový novinář.

„A od toho se mnohé další odvíjí. Zjednodušeně, ale pravdivě řečeno: Ti ostatní díky tomu hrají lepší fotbal. V Česku se to pořád pokoušíme něčím nahrazovat. Atletičností, úsilím, semknutostí týmu. To je všechno fajn. Ale i tenhle mix má prostě svoje limity. Češi na Euru ukázali, na co zhruba stačí. Bojovali, chtěli. To jim nutno přiznat. Ale to samo o sobě bohužel nestačí. Herně ani jakkoli jinak Evropu ničím neoslnili, neměli čím. A skončili záhy,“ uzavírá Mádl.

„Já bych přece jen dva hráče vyzdvihl v souvislosti s pozitivním hodnocením. Konkrétně slávistu Lukáše Provoda a Ladislava Krejčího. Po mém soudu odehráli oba velmi dobrý turnaj, ukázali, že jejich fotbalová třída nabízí vysoké parametry,“ našel slova chvály i ve chvílích celkového zklamání Karel Tvaroh, bývalý obránce rezervy pražské Sparty.

Protagonisté šampionátového speciálu Nosiči na Euru rozebrali do šroubku i brzkou českou derniéru na turnaji – souboj s Tureckem.

„Na zaplněném stadionu v Hamburku turecké barvy výrazně převažovaly. Atmosféra utkání byla velmi intenzivní,“ popisoval své zážitky ze severu Německa Karel Tvaroh.

Všechny české plány vzaly definitivně zasvé ve 20. minutě utkání, kdy se po dvou žlutých napomenutích a udělení červené karty musel odebrat ze hřiště český středopolař Antonín Barák.

„Jeho pomyslná rychlostní skříň bohužel neodpovídala kontextu utkání. Akce se u něj zasekávaly, míče předržoval. A soupeř byl na jeho slabiny dokonale připraven. Rezultovaly z nich souboje na prostředku hřiště, ve kterých Barák tahal za ten kratší konec, podvakráte viditelně fauloval. A oba ty jeho přestupky pravidlově odpovídaly žluté kartě, to je třeba respektovat. Na druhou stranu prakticky z ničeho se tak v rychlém sledu uvařila sedmdesátiminutová turecká přesilovka. Bylo jasné, že půjde o extrémní hendikep,“ říká Luděk Mádl.

„Vzhledem k tomu, jak se utkání vyvíjelo, odvedli pak zbývající čeští hráči na hřišti opravdu maximum. Nic nevzdali, poctivě pracovali i v deseti. A když pak v 66. minutě Souček vyrovnal, zdálo se, že by se na povrch mohl začít klubat malý český zázrak,“ glosoval duel Karel Tvaroh.

Turci nakonec dovedli zápas ke svému vítězství 2:1. Podle Nosičů na Euru jim k tomu tentokrát do jisté míry napomohlo i počínání rumunského rozhodčího s maďarským jménem, tedy Istvána Kovácse.

„Upřímně řečeno, když hrajete rozhodující zápas na Euru proti tureckému soupeři a v nominaci komitétu rozhodčích se objeví rumunská vlaječka, nejeví se to zrovna jako vaše diplomatické vítězství, spíše naopak,“ popisuje Luděk Mádl své předzápasové znepokojení z prvků možné turecko-rumunské vzájemnosti.

„Nechci rozhodně přeladit na nějakou silně konspirační vlnu, ale… jakkoli už jsme řekli, že Barákovo vyloučení bylo pravidlově v pořádku, tak po kartách, a dokonce též po udělení červené volaly i mnohé situace, které si Turci vzali na svědomí. A Rumun je patřičně netrestal,“ míní Luděk Mádl.

„Na řadu verdiktů hlavního rozhodčího jsme z tribuny zírali opravdu nevěřícně. Obvykle byly bohužel nastavené v neprospěch českého celku,“ všiml si Tvaroh.

Velmi zvláštním způsobem uchopil rumunský sudí situaci, kdy se přes turecké bránící hráče dral do obrovské šance útočník Jan Kuchta. Ještě než byla akce zakončena, tj. v jejím průběhu, sudí Kovács přerušil hru. A tím dokončení akce znemožnil.

Šlo o pozoruhodnou chybu, respektive překvapivý zásah rozhodčího. Vzhledem k zapojení systému VAR je rozhodčím doporučováno, aby nechávali akce dohrávat. A posuzovali je až poté, zda se vešly do pravidlového rámce. A tady najednou Kovács postupoval úplně jinak.

„Můžu se samozřejmě výrazně mýlit. Ale na mě to celé dělalo dojem, jako by sudí Kovács naslouchal něčímu hypotetickému pokynu, že pomyslný muž s koženou brašnou prostě nesmí projet za žádnou cenu. A Kovács prostě tenhle pokyn osobitě zrealizoval,“ učinil Mádl pomyslnou tečku za posledním českým vystoupením na letošním Euru, a tudíž i speciální řadou Nosiči na Euru.

Pravidelné díly podcastu Nosiči vody budou nicméně dál pokračovat. Můžete se na ně těšit každé úterý v poledne.