Proč trenér Sparty změnil image. Sundat nohu z plynu teď nejde, říká Friis

Lars Friis přivedl Spartu zpět do Ligy mistrů, to byl zápis do dějin. Vbrzku Dána čeká i premiéra v roli hlavního kouče Sparty ve slovutném derby se Slavií. Po prohře se Sigmou teď ale cestou do Stuttgartu velí: Pedál na podlahu!

Na Letnou jej coby svého asistenta přivedl v průběhu své sparťanské mise Brian Priske. A v létě měl v úmyslu odvést si ho ve stejné roli i do Feyenoordu. Jenže právě v tomto bodě už se benevolence sparťanského vedení zastavila. Sparta opravdu nemohla konat jinak.

Uvolnit ze svých služeb oba dánské experty naráz, to by úspěšnou „planetu Sparta“, ověnčenou dvěma mistrovskými tituly v řadě, mohlo z její hvězdné dráhy totálně vykolejit. Elegantní řešení, které lze popsat slovy „Priske odchází do Feyenoordu a Friis ho v roli trenérské jedničky nahrazuje“, však udrželo Spartu víceméně v kolejích, které Dánové směrem k úspěšnému cíli položili společně. A Friis je pak protáhl ještě o stanici dál.

Lars Friis, o rok starší než Brian Priske, nemá za sebou na rozdíl od svého kolegy, který se v létě nechal zlákat Feyenoordem, žádnou velkou hráčskou minulost. Zatímco Priske nasčítal 24 startů v dánské reprezentaci, včetně toho na Euru v Portugalsku, Friiseho kariéra se odehrávala spíše v nižších patrech. A navíc Lars Friis skončil s aktivním fotbalem už ve 23 letech po těžkém zranění kolena.

Vedle „hodného vnímavého táty“ Priskeho vnášel Friis do mixu jejich společného působení na Letné nejen taktickou erudici a cit pro práci s vývojem hráčů, ale i pořádnou dávku emocí. Od lavičky směrem k dění na hřišti bouřil Friis leckdy hodně divoce, tak trochu ve stylu slávistického asistenta Zdeňka Houšteckého. Pravda, vybranějším slovníkem, ve Friisově případě anglickým. Zato v prudkosti výrazu si ti dva mnohdy nezadali.

Od momentu, kdy Friis převzal hlavní tým Sparty, změnil své chování zcela zásadním způsobem. Roli bouřliváka nahradila image seriózně vyhlížejícího muže, který s plnou koncentrací šéfuje lavičce i svým svěřencům na hřišti. A nedělá už u toho žádný přepálený tyjátr.

Obrovské nahromaděné emoce mohli totiž Letenští před pár týdny ventilovat tím nejpozitivnějším směrem. Zmíněné koleje dovedly Spartu k cíli, na který klub čekal 19 let: zpět do Ligy mistrů.

Matematici možná upozorní, že Spartě či bratislavskému Slovanu prospělo rozšíření formátu soutěže ze 32 na 36 účastníků –⁠⁠ najednou byla kvalifikace víc průchozí.

Co bylo ale nejpodstatnější: Sparta do Ligy mistrů sportovně dozrála. A přes tři předkola se do ní kvalifikovala v podstatě suverénně.

Navíc ji odstartovala i vítězstvím nad Salcburkem! Nade vší pochybnost přitom platí, že jakákoli výhra v Lize mistrů je vždy velká věc, ať už je její formát jakýkoli. A Sparta v nejblyštivější soutěži vyhrála poprvé od Kinclova postupového gólu do sítě Lazia na podzim 2003.

Než přišli Dánové, točili se předtím ve Spartě trenéři jak na orloji. Někdy s dílčími úspěchy, častěji spíš s neúspěchy. Cíle klubu plynoucí z jeho ekonomické síly i slavné historie visely pro Spartu po dlouhá léta příliš vysoko. Naprosté znovuzrození, včetně návratu na domácí trůn a posléze i mezi evropskou klubovou smetánku, si Sparta prožila a oslavila až nyní.

Ne že by Lars Friis byl nějaký zajíc či zelenáč. Coby expert na mládež sbíral zkušenosti i v anglickém Brentfordu, jako hlavní kouč vedl Viborg či Aarhus.

Nicméně při veškerém respektu k jeho předchozím štacím, to, co teď prožívá ve Spartě, je pro něj samozřejmě absolutním vrcholem jeho dosavadní trenérské kariéry. V takto vysokých patrech evropského fotbalu se Friis coby hlavní kouč opravdu ještě nikdy nepohyboval.

Samozřejmě že byl při tom, když Sparta v uplynulém ročníku úspěšně kráčela Evropskou ligou. Ale Liga mistrů je přeci jen ještě o stupínek víc. Ve vnímání hráčů, fanoušků, vedení klubu. A dá se říct, že i výrazné části celé české společnosti.

Liga mistrů je fenomén po sportovní i ekonomické stránce, nabízí opravdu specifickou sváteční atmosféru. A tak se vlastně nelze příliš divit, když pak hráčům „obyčejný“ ligový zápas se Sigmou Olomouc nepřijde až tak podstatný. S podvědomou myšlenkou na to, že přece už v úterý hrají další duel Ligy mistrů ve Stuttgartu. A v neděli derby se Slavií.

„Stáhli jsme tentokrát nohu z plynu –⁠⁠ a to prostě nejde,“ zhodnotil Lars Friis velmi realistickým tónem navýsost překvapivé klopýtnutí Sparty v domácím duelu se Sigmou Olomouc (2:3). Sparta přitom v žádném soutěžním utkání neprohrála od března tohoto roku, kdy podlehla Plzni a na evropské scéně Liverpoolu.

„Dělali jsme chyby, které obvykle neděláme,“ glosoval Friis zaváhání Martina Vitíka a Jaroslava Zeleného, po nichž Sigma skórovala. Dán nelakoval věci na růžovo, ale ani nikomu nestínal hlavy.

Zápas se Sigmou se stal poučením pro něj i pro hráče Sparty, že ani v domácí soutěži nemohou projíždět ligovými zápasy jen tak na volnoběh.

Dnes večer ve Stuttgartu ani v neděli v Edenu to Lars Friis nejspíš nebude muset nijak extra zdůrazňovat. Tentokrát sešlápnou sparťani pomyslný plynový pedál až k podlaze. Ať už zvítězí, či nabourají, musí jet naplno. Ostatně, v Lize mistrů a v derby snad nikoho ani nenapadne přemýšlet jinak.

Nosiči vody se v nové epizodě podcastu věnují detailně aspektům olomouckého úspěchu na Letné. Do hloubky analyzují mimořádně úspěšné dosavadní působení českých celků v pohárové Evropě, včetně jeho možných důsledků do budoucna. A nechybí ani přehlídka úspěšných českých střelců napříč víkendovou Evropou.