Článek
Je dobojováno. Trofej určenou fotbalovým mistrům Evropy potěžkali nad hlavou Španělé. A jejich finálový soupeř z Anglie jako tradičně ostrouhal. Nosiči vody detailně rozebírají berlínské finále i četné rozdíly mezi oběma finalisty.
„V neděli zvítězil fotbal. A spravedlivě ten lepší tým,“ shodují se Nosiči vody. Španělsko totiž doslova protančilo šampionátem v rytmu kastanět.
Všech sedm svých zápasů na turnaji čerství šampioni vyhráli, Španělé jsou vůbec prvním evropským celkem, kterému se to na velkých turnajích podařilo.
A nešlo o nějaké ušmudlané výhry po penaltách. Výrazně omlazený tým Luise de la Fuenteho za zlatem dokráčel opravdu dominantním způsobem.
„Španělsko v Berlíně získalo historicky čtvrtý titul mistrů Evropy. A já se ptám, jestli nejsme svědky položení základu další silné generace, která by v následujících fotbalových cyklech mohla napodobit zlatou éru legendárních borců, jakými byli Xavi a Iniesta,“ uvádí téma moderátor podcastu Jaromír Bosák.
„Na rozdíl od tehdejší španělské mašiny, která své soupeře drtila vysoce účelnou přihrávkovou smrští tiki-taka, nezáří současný výběr jako hvězdná galaxie, není plný velkých jmen z Realu či Barcelony, ale o to komplexnější a pestřejší fotbal nabízí,“ konstatuje novinář Luděk Mádl. „Obrovskou perspektivu pak týmu dávají zářící mladíci Lamine Yamal a Nico Williams.“
A co de la Fuenteho současný soubor spojuje se španělskými mistry Evropy z let 2008 a 2012? „Smysl pro detail, propracovaný a hlavně funkční systém a samozřejmě i kopa fotbalovosti, která ke španělské herní identitě neodmyslitelně patří. Současnému týmu rozhodně neschází odvaha, která se dle mého stala zcela klíčovým faktorem, díky němuž Španělé právoplatně uspěli,“ míní Karel Tvaroh, bývalý fotbalový obránce.
Kaneovo prokletí
Zatímco Španělé se po většinu šampionátu prezentovali aktivním pojetím hry, jejich finálový protějšek volil jako výchozí strategii téměř pravý opak.
„Angličané mohou být rádi, že se vůbec do Berlína dopracovali. Troufnu si říct, že své skutečné schopnosti obvykle začali v plné míře prezentovat, až když jim výsledkově teklo do bot. Svou účast na turnaji hned několikrát zachraňovali spíš díky mimořádným dispozicím některých hráčů, kteří jako superhrdinové opakovaně v poslední chvíli tahali kouče Garetha Southgatea z bryndy,“ kritizuje Karel Tvaroh.
Kromě snad až přehnaně konzervativního a bázlivého kouče nedávají Nosiči vody pozitivní vysvědčení ani mnoha jeho svěřencům, kteří na turnaji nedokázali navázat na svou klubovou formu.
„Já se ptám, kde je Phil Foden, Bukayo Saka nebo Jude Bellingham – pro mě vůbec největší zklamání anglické výpravy. Ofenzivní záložník Realu Madrid se kromě dvou parádních tref nedokázal výrazně prosadit, což umocnil i jeho rozpačitý herní projev zejména ve vyřazovací fázi šampionátu,“ míní Jaromír Bosák. „Naopak věčného smolaře Harryho Kanea je mi lidsky líto. Za celou kariéru si dosud nesáhl na žádnou kolektivní trofej. A já netuším, co víc měl tentokrát pro tým udělat,“ dodává.
Hlavní ofenzivní hrozba Angličanů se ve finále musela ze hřiště pakovat už v 60. minutě. Kane se nedostal do solidní pozice v zakončení také vzhledem ke své specifické roli, kvůli níž byl coby koncový hráč poměrně utopený v hloubi pole, odkud svým spoluhráčům oddaně vypomáhal i v obranné fázi. „Svým způsobem se stal obětí systému, který se na tomto Euru poměrně hojně praktikoval. Nazval bych to klesajícími devítkami,“ analyzuje Kaneův osud moderátor Bosák.
„Nemyslím to nijak pejorativně, ale podle mého se projevilo mimo jiné to, že Harry Kane není vítězný typ. Vzhledem ke své střelecké potenci je to pochopitelně rozdílový hráč, ale to není totéž. Ne každý to v sobě má, jde o mentální nastavení. Když si pomůžu přirovnáním k českým fotbalistům, třeba takový Vladimír Šmicer sbíral v kariéře trofeje jako na běžícím pásu. To není náhoda. Měl instinkt, co a jak v pravou chvíli udělat a jak na tým působit. Harry Kane jako hlavní hvězda anglického týmu postrádá i charisma vůdčí osobnosti, typologicky Pavla Nedvěda, hráče, který umí tým strhnout. Žádný takový plejer teď za Anglii nehrál,“ kontruje Luděk Mádl.
Speciál plný vašich dotazů
Velký prostor věnovali Nosiči vody dotazům posluchačů a odpovědím na ně. Při této příležitosti došlo k debatě o přetěžování špičkových fotbalistů prostřednictvím permanentního bobtnání zápasového kalendáře.
Dozvíte se, kteří hráči Nosiče vody na Euru překvapili, co si myslí o možnosti svěřit českou reprezentaci zahraničním odborníkům nebo o některých rozhodcovských trendech.
Došlo i na gratulaci ženské fotbalové reprezentaci k jejímu největšímu historickému úspěchu – nedávné výhře nad úřadujícími mistryněmi světa ze Španělska. A pod mikroskopem se ocitla zejména přestupová politika pražské Slavie.
Pusťte si nejnovější díl Nosičů vody a dozvíte se mnohem víc!
Nosiči vody
Fotbalový podcast Seznam Zpráv. Trio Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí.
Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify. Sledujte nás na síti X, jsme tam jako @NosiciVody.
Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.