Přišlo potvrzení z Chorvatska. Hašek je bohužel opravdu trenér z pravěku

Není prohra jako prohra. Podlehnout soupeři se ctí je zcela běžnou součástí sportu. Nastanou ovšem i případy, kdy máte takříkajíc z ostudy kabát. Jako Ivan Hašek v Chorvatsku. Podezření, že je trenérem z pravěku, se žel potvrzují.

O české fotbalové trenéry je v zahraničí zájem zcela minimální, nikoli bezdůvodně. „Trénoval jsem profesionální kluby na úrovni Top 5 evropských lig,“ o sobě nemůže říct prakticky nikdo. Ivan Hašek ano. Se Štrasburkem zkraje století postoupil do Ligue 1, po boku s asistentem Karlem Jarolímem. A následně pak ve Francii vedl i AS St. Etiénne. V sezoně 2006/07.

Nepočítáme-li dvě jeho angažmá u české reprezentace, profesně se však od té doby v Evropě neetabloval. Pracoval v Japonsku, ale zejména v arabském světě, naposledy pak před návratem do Prahy vedl tým Libanonu.

V Česku vlastně ve své kariéře vedl jediný klub, a to pražskou Spartu v letech 1999-2001. Startoval s ní v Lize mistrů a připsal si s ní dva mistrovské tituly.

Pak už se ale do ní nikdy nevrátil. Připisovalo se to období 2009-11, kdy Hašek fungoval jako předseda tuzemské Fotbalové asociace. A z této pozice mimo jiné zobchodoval televizní práva na ligu jinak, než bylo kdykoli předtím i ještě léta potom zvykem. To znamená, že neuzavřel tradiční deal s Pragosportem Jaroslava Vacka, ale dohodnul se na spolupráci s KPS Media, dceřinou firmou Sazky.

Tím Vackovi pokazil jeho obchody. A tradovalo se, že z toho důvodu byla vůči Haškovi vyhlášena pro české území vendetta. S tím, že se Jaroslav Vacek a lidé kolem něj, příkladně Vlastimil Košťál či Pavel Paska, postarali, aby si Hašek v Česku takříkajíc ani nevrznul. V tom smyslu údajně měli i dlouhodobě ovlivňovat Daniela Křetínského, od roku 2004 šéfa a v zásadě i majitele pražské Sparty.

Jisté je, že od té doby Hašek v Česku opravdu netrénoval, ani z tuzemských klubů prakticky nedostával žádné nabídky. Sparta se mu sice jedenkrát ozvala, ale nejspíš jen ve stylu, „aby nemohl říct, že jsme se mu vůbec nikdy neozvali“.

Ve fotbalovém prostředí mnozí slyšeli jiné Křetínského zdůvodnění. Nepovažoval Ivana Haška za dostatečně moderního trenéra.

Práce, kterou Ivan Hašek odvedl za necelých 18 měsíců svého současného působení v pozici kouče české fotbalové reprezentace, bohužel potvrzuje, že v tomto bodě se Daniel Křetínský opravdu nemýlil.

Po nepřesvědčivých spěšných přípravách se loni český tým s Haškem na lavičce vydal na Euro do Německa. A tam vyhořel už v základní skupině. Tu orámovalo trapné odpalování míčů před portugalskými nájezdníky a šarvátka frustrovaných českých hráčů s Turky v ostudné režii rumunského sudího Kovácse. Jediný bod získali Češi proti Gruzíncům, v utkání, po kterém se český fotbal vzácně shodnul na tom, že ho Hašek chybným střídáním totálně prokoučoval.

Na startu skupiny Ligy národů následovala další epochální ostuda, tentokrát v gruzínském Tbilisi. Český tým bez zájmu a tváře tam propadl ve všech představitelných směrech.

Hašek na to dokázal rychle zareagovat. Zařazením dravců typu Chorého či Červa zásadně pozměnil charakter a způsob hry, agresivní pojetí vrátilo českému celku konkurenceschopnost a pomohl mu k návratu do nejvyššího patra Ligy národů. To je ostatně jediný úspěch, kterého dosud Hašek s reprezentací dosáhl.

Vstup do kvalifikace MS 2026 s sebou také přinesl vítězství. Ale povinná, protože šlo o soupeře z Faerských ostrovů, Gibraltaru a Černé Hory. A po herní stránce šlo o vítězství nepřesvědčivá, proti Faeřaům i Černé Hoře to přinejmenším po výrazné pasáže utkání notně drhlo.

Pondělní vystoupení na půdě největšího favorita skupiny v Chorvatsku přineslo debakl 1:5. A bohužel také už asi nezpochybnitelné razítko potvrzující, že obavy z Haškovy odborné způsobilosti byly na místě.

Ti, co ho po inauguraci do funkce reprezentačního kouče označovali za zbloudilého velbloudáře, měli bohužel pravdu. Haška už v době jeho působení v arabských zemích moderní fotbalové trendy zjevně míjely obloukem.

To, co český tým proti Modričovi a spol. v Osijeku předváděl, bylo ostudné a předpotopní od A do Z. Zjevně vyrazil do utkání s taktickým konceptem, který měl všehovšudy dvě položky: Hrajte v hlubokém bloku. A kdyby se náhodou naskytla nějaká standardní situace, tak z ní zkuste dát gól.

Nic dalšího se ve hře českého celku neobjevilo, takže i kdyby Hašek týmu vštěpoval také nějaké další prvky, házel tím jen hrách na stěnu. A je tedy zbytečné o tom vůbec spekulovat.

Jen ukázaná platí a pravda leží na hřišti. Tahle byla bohužel krutá, ale její zjištění bylo, zdá se, nevyhnutelné. Po Jaroslavu Šilhavém nevede český tým ani nyní dostatečně fundovaná a kompetentní osoba.

V porovnání s českými ligovými celky, a nejen s těmi špičkovými, scházejí české reprezentaci nejen cizinci, kteří by do herního projevu dostali chybějící ingredience, tedy virtuozitu v ovládání míče či výbušnost a mnohé další. I po stránce mentální a taktické přípravy reprezentace viditelně zaostává. Pohled na to, co předvádí, jako by nás vracel až někam do 80. let minulého století. Pod Haškovým vedením se to navíc nestalo ani zdaleka poprvé.

Je to smutné konstatování, ale Ivan Hašek je opravdu trenér z pravěku. A generalita českého fotbalu by si to měla uvědomit co nejdříve. V jarní baráži o postup na MS by měla reprezentace bezpochyby větší šance s trenérem modernějšího střihu. Což je dnes, bohužel pro Haška, ve srovnání s ním v české lize prakticky kdokoli.

Nosiči vody, tentokrát s hostem Jindřichem Šídlem, politickým publicistou Seznam Zpráv, věnovali svou pozornost i vývoji na Spartě a návratu Briana Priskeho. A došlo také na predikce před ME „21“ na Slovensku a klubovým MS v USA.

Poslechněte si novou epizodu!