Největší padouch ligy na cestě k odpuštění zariskoval v pravou chvíli. A uspěl

Penaltu nařízenou proti Plzni chtěl původně zahrávat jeho spoluhráč Zafeiris. Ale Tomáš Chorý si od něj míč vzal. Cítil, že se právě tato situace může stát klíčovým okamžikem v jeho boji o slávistická srdce. Risknul vše. A uspěl.

Chorého letní přestup z Plzně do Slavie byl třaskavý jak nálož ekrazitu. Experti a znalci fotbalového trhu krabatili čelo při zjištění, že se Slavia rozhodla investovat do 29letého dvoumetrového útočníka tři miliony eur. Někde se dokonce uvádělo, že šlo o čtyři miliony.

Důvod nepochopení byl jasný. Hráče s tímto datem narození už velmi pravděpodobně Slavia výhodně dál neprodá. I transferní cena uzavřená na vnitřním přestupním trhu se jevila jako přepálená.

Ale rozpačitost expertů nebyla tím hlavním problémem. Chorého přestup do Edenu vyvolal opravdu velkou nelibost mezi slávistickými fanoušky.

A to hned z několika důvodů, vedle těch už výše zmíněných. V první řadě si s sebou Tomáš Chorý přinesl stigma největšího padoucha ligy. Televizní kamery v uplynulých sezonách odhalily opakovaně Chorého zákeřné jednání vůči protihráčům.

Jednou někoho v nestřeženém okamžiku udeřil hlavou, jindy například dupnul směrem k soupeřovu gólmanovi takovým způsobem, že kdyby ho byl trefil, způsobil by mu pravděpodobně bolestivé zranění. Takových Chorého úletů v plzeňském dresu bylo víc. A fanoušky ostatních týmů drásaly o to víc, že je sudí z neznámých důvodů nikdy náležitě netrestali.

Aby toho nebylo málo, objevil se v létě starší televizní medailonek, ve kterém se Chorý ještě ve svém olomouckém období rozvyprávěl, jak on i celá jeho rodina intenzivně fandí Spartě. A k tomu se dostalo do oběhu i video, ve kterém si Chorý zaskandoval: „Jude Slavie!“

To už je poměrně dost dobrých důvodů k tomu, aby se Chorého příchod do Edenu mnohým příznivcům Slavie nelíbil. Projevy nevole vůči němu zaplnily sociální sítě a nemohl je neslyšet i z tribun v průběhu utkání, k nimž nastupoval.

Jeho startovní čára byla v porovnání s ostatními jednoznačně posunutá. Nepřízeň fanoušků opravdu nemohl nevnímat. Ale cesta, kterou zvolil, aby tento problém postupně vyřešil, se ukázala jako správná.

Za prvé si Tomáš Chorý v kabině ověřil, že má podporu spoluhráčů a trenérů. Když byl ujištěn, že ano, začal pracovat na tom, aby si naklonil i fanoušky. Nepouštěl se ale do žádných velkohubých prohlášení, nikomu nepodlézal ani nereagoval přezíravě či uraženě.

Věděl, že mnohem víc než slova, která by se snadno mohla obrátit proti němu, mu pomůže jeho práce na hřišti a nastřílené góly.

Jeho cesta fotbalového pokání a cesty do slávistických srdcí našla svůj první velký milník v domácí utkání s Union Saint-Gilloise v předkole Ligy mistrů. Dva Chorého góly v síti belgického celku posloužily jako jeho první větší splátka za odpustek.

V lize už rozvlnil pardubickou síť. A teď v sobotu i plzeňskou. Chorý ví, že každý jeho gól za Slavii je pro něj v rámci právě popsaných konsekvencí veledůležitý. Ale vycítil velmi dobře, že gól vstřelený speciálně ve vyhroceném utkání proti Plzni může sehrát opravdu zásadní roli.

Umět otočit nevýhodu ve výhodu patří mezi nejsilnější psychologická kouzla. A trenérský štáb Slavie vyladil Chorého hlavu a směr jejího uvažování v průběhu utkání s Plzní vskutku brilantně. Tlak, který byl na něj ze všech stran vyvíjen, dokázali proměnit v jeho ideálně nastavenou motivaci.

Nejlépe to dosvědčila situace, kdy si Chorý od Zafeirise vyžádal balon s tím, že pokutový kop ve 45. minutě utkání zahraje on. Bylo z něj cítit, že je na miliardu procent přesvědčen o tom, že ji promění. Vůbec nepochyboval. A uspěl.

Riziko spojené s tím, že kdyby snad penaltu neproměnil, otočilo by se zase mnohé intenzivně proti němu, si v danou chvíli patrně nejspíš vůbec nepřipouštěl. Což je pro fotbalistu dobře. Pochybnost obvykle vede ke zkřížení myšlenek a k selhání.

Optimální vyladění Tomáše Chorého k utkání s Plzní se projevilo i po úspěšné exekuci jeho střídmou oslavou gólu. Žádná teatrální výsměšná gesta. Jen decentní radost.

Poučení z případu Michaela Krmenčíka, který si v průběhu svého slávistického působení stejně moudře nepočínal a poštval si proti sobě v krátké době příznivce Plzně, Sparty a nakonec i Slavie, možná sehrálo svou pozitivní roli.

Tomáš Chorý svůj boj o všechna slávistická srdce nejspíš ještě nevyhrál, ale má tuhle partii rozehranou velmi slibně. Další góly může přidat už tento týden v Evropské lize proti bulharskému Razgradu. Anebo zkraje října proti Spartě.

Takový gól spojený s úspěchem Slavie proti největšímu rivalovi by nejspíš i na ty nejzatvrzelejší Chorého odpůrce z Tribuny Sever zapůsobil jak elixír lásky. A když ani ten ne, pak případný květnový návrat oslav mistrovského titulu do Edenu rozhodně.

Nosiči vody v nové epizodě podcastu rozebírají utkání Slavia–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Plzeň (3:0) i z mnoha dalších aspektů. Věnují se otázce, co se ve hře červeno-bílého týmu v posledních duelech tak zásadně vylepšilo, ale i nejistotě, která je teď spojena s plzeňskou pohárovou cestou do Frankfurtu.

Na přetřes přijde také forma příštího sparťanského soupeře ze Stuttgartu. A zahraničnímu bloku dominuje pohled na souboj nejlepších týmů anglické ligy posledních let, tedy Manchesteru City a Arsenalu, který byl v mnoha ohledech až bizarní.