Od Bicana k Messimu. Jednoho krále fotbal nemá, Ligu výjimečných ano

Už to vypadalo, že v argentinském dresu čelí Lionel Messi nějaké temné kletbě. Odčarovat ji ale stačil v pravý čas, v 35 letech se stal mistrem světa. A nastolil tím opětovně věčnou otázku: Kdo je nejlepším fotbalistou historie?

„Tahle otázka prostě žádnou jednoznačně správnou odpověď nemá,“ tvrdí moderátor podcastu Jaromír Bosák. „Své velké hrdiny má každá éra, každá epocha. A  srovnávat třeba fotbalové umění Josefa Bicana, ať už s Lionelem Messim, Cristianem Ronaldem nebo s kýmkoli jiným, a to napříč celými fotbalovými dějinami, je prostě velká pošetilost.“

Když FIFA na počátku nového věku přišla s nápadem najít a představit světu nejlepšího fotbalistu 20. století, ukázalo se už tehdy jako nemožné, že by mohlo dojít ke shodě na jednom jménu.

FIFA tehdy vyhlásila krále dva. Fanoušci z celé planety dali tenkrát v hlasování po internetu jednoznačně přednost Diegu Armandu Maradonovi z Argentiny. Nicméně šibalská FIFA tehdy paralelně vyhlásila i dalšího Fotbalistu století. A to Brazilce Pelého, jehož do této role vybrali funkcionáři z nejužšího vedení FIFA.

„Pelé, nebo Maradona?“ ptalo se tedy nejčastěji minulé století, když se nemohlo rozhodnout mezi elegantním trojnásobným mistrem světa z Brazílie na straně jedné - a argentinským hromosvodem na průšvihy na straně druhé.

„Lidé mívají tendenci prosazovat do role největšího fotbalového velikána všech dob obvykle největší hvězdu z časů svých klukovských let. Právě v tomhle nevyzrálém věku se leckterý fanoušek oddává fotbalu nejintenzivněji ve svém životě. A do fotbalového krále této éry se obykle zamiluje tak, že už ho pak ve svém srdci nikým nevymění,“ zamýšlí se Luděk Mádl.

„Proto naši tátové či dědové nedali nikdy dopustit na Pelého. Naše generace, blížící se k životní padesátce, byla na MS 1986 v Mexiku naprosto uhranuta výkony Diega Maradony. A ti, kteří jsou o jednu dvě dekády mladší, se pak obvykle dělí na fanatické vyznavače umění Lionela Messiho, anebo Cristiana Ronalda,“doplňuje Mádl.

„Messi a Ronaldo byli vládci světového fotbalu vlastně po dvě desítky let. Fanoušci mohli po celou tuhle dlouhou dobu sledovat v televizi jejich četné triumfy, poháry nad hlavou, krásné góly. Messimu a Ronaldovi se vlastně nedalo uniknout, stali se součástí fanouškovských životů, a to i prostřednictvím sociálních sítí,“ rozebral specifičnost éry zkratek LM10 a CR7 třetí účastník debaty, novinář a fanoušek Jindřich Šídlo.

„Pelého už naše generace hrát neviděla, Maradonu výjimečně, na mistrovstvích světa a podobně. Ale Ronaldo s Messim už hráli v době, kdy se i v Česku stalo normálním dívat se běžně na jejich zápasy v Lize mistrů či v ligových soutěžích. Je logické, že se pak mezi hvězdou a jejím příznivcem vytvoří velmi silná vazba,“ vysvětluje Šídlo, proč si lidé navykli pěstovat nedotknutelný kult buď Messiho, či Ronalda.

„Určit jednoho fotbalového krále pro všechny časy nejspíš opravdu nejde. Nicméně lze po mém soudu vyjmenovat zhruba dvacetičlennou skupinu hráčů, pro něž platilo a platí, že ať už hráli v jakékoli době, své vrstevníky vždy vysoce převyšovali. Právě tohle jsou fotbalovi vyvolení, jakási Liga výjimečných,“ říká Mádl.

„A já si skoro myslím, že Pelé, Maradona, Messi, Ronaldo, ale i Bican, Di Stefano, Puskás, Garrincha, Eusébio, Beckenbauer, Cruijff, Platini, van Basten, Zidane a další, kteří by sem patřili, disponovali všichni tak úžasným fotbalovým talentem a natolik mimořádnými schopnostmi, že by se nějakým způsobem nejspíš prosadili ve fotbale v jakékoli době. Možná si to částečně namlouvám, ale do značné míry tomu věřím,“ doplňuje Luděk Mádl.

A co Nosiči vody uviděli, když se ohlédli za fotbalovým rokem 2022? Jak oznámkovali tápání české reprezentace? Jak se s odstupem času vyjádřili k prezentaci Viktorie Plzeň v Lize mistrů? Jak vnímají trest pro Slavii, udělený za spolupráci s Berbrovým kolegou Rogozem? A co na jaře čekají od Sparty?

To všechno se dozvíte v poslední epizodě Nosičů vody v roce 2022. Poslechněte si ji v přehrávači v úvodu.