Není lídr jako lídr. Kolem Ronalda se šíří sváry, s Modrićem klid a jistota

Cest k úspěchu vede víc. V Realu Madrid ti dva kdysi kráčeli po stejné, přesto každý jinak. Cristiano Ronaldo nikdy netajil, že ho žene touha být nejlepším. Naproti tomu Luku Modriće vždy víc blažil úspěch týmu. I na MS v Kataru.

Jsou stejně staří, oba letos oslavili už své 37. narozeniny. Po šampionátu v Kataru ale Portugalec nic slavit nebude. Čtvrtfinálový neúspěch s Marokem se v jeho snech před odjezdem na turnaj dozajista nezjevoval. Sny nahradila realita, titul mistra světa Ronaldovi patrně navždy unikl.

O čem snili Chorvaté? Mnozí o tom vůbec nepřemýšleli, paradoxně z toho důvodu, že minule Balkánci na MS prorazili. Finálová účast na turnaji v Rusku totiž znamenala natolik husarský kousek, že se jeho možné repete vnímalo jako nemožné – vždyť zázraky se přece neopakují. Některé však zjevně ano.

A to i Modrićovou zásluhou. Jeho vklad do chorvatské hry, ale i týmové pospolitosti je totální, maximální, neutuchající. Tento typ lídrovství zůstává očím mnoha fanoušků skryt, přinejmenším ho leckdy nedoceňují. Ale to Modriće nikdy nezajímalo. Nepotřebuje k životu, aby jako modlu oslavovali právě jeho. Ale umřel by bez pocitu vítězství v zápase, týmového vítězství.

Turnajový úspěch zpravidla přináší zodpovědná obrana, z níž vystupují heroické výkony vůdčích osobností. Chorvatsko se v zadních liniích může spolehnout na skálopevnou hradbu. Její základ tvoří Dominik Livaković, ve 27 letech jeden z brankářských objevů trochu pozdějšího věku, než bývá leckdy zvykem. Dále tu zúročuje své zkušenosti Dejan Lovren a vedle něj se doslova zažehla levonohá stoperská kometa Joško Gvardiol.

Svěřencům trenéra Zlatka Daliće to ale šlape především díky nestárnoucímu přírodnímu úkazu v srdci zálohy. O přínosu Luky Modriće, ale také o výchově chorvatských fotbalových nadějí či o kontrastech v porovnání se sousedním Srbskem nebo s českou reprezentací diskutovali nejnovější Nosiči vody.

Chorvaté dosáhli od roku 1998 už třetího semifinále na světových šampionátech. Jak je možné, že čtyřmilionový národ pravidelně produkuje fotbalisty světového kalibru?

„Ze svých dětských let si vybavuji hned několik konfrontací s chorvatským fotbalem. Bez ohledu na věkovou kategorii nebo klubovou příslušnost, pokaždé šlo o nesmírně komplexní hráče. Jako desetiletí jsme nastoupili proti Dinamu Záhřeb. Dodnes to nechápu, ale ti kluci už tehdy hráli, jako kdyby patřili do systému Realu Madrid nebo Barcelony,“ všímá si Karel Tvaroh, jenž donedávna oblékal dres pražské Sparty.

O dalekosáhlém významu Dinama Záhřeb a také o chorvatské fotbalové mentalitě diskutují Nosiči vody, kteří se v nové epizodě zaměřili i na unikátní penaltovou magii, rozvíjenou v této balkánské zemi. Jednoduše řečeno: pokud Chorvaté dovedou vyřazovací zápas až do penalt, jejich soupeř to může rovnou vzdát. Jaké cesty vedou k úspěchu v penaltovém rozstřelu? I to se dozvíte v podcastu.

„Luka Modrić je pro chorvatské chlapce a dívky ideálním vzorem. Mnozí ho na obrazovkách sledují prakticky celý svůj život a díky němu zahořeli pro fotbal. Je to příklad bezproblémového, pracovitého a skromného chlapa. Není divu, že se stal před časem po zásluze držitelem prestižního Zlatého míče. Chorvaté těží z jeho neustálého hladu po úspěších. Jednoduše, bavíme se o ikoně se vším všudy,“ chválí chorvatského kapitána moderátor podcastu Jaromír Bosák.

Na rozdíl od svého někdejšího chorvatského kolegy z Realu Madrid se Cristiano Ronaldo rozloučil se svým patrně posledním šampionátem v tom nejhorším možném stylu.

Do diskuzí o tom, zda je Ronaldův vliv na výkonnost týmu ještě pozitivní, nebo zda už přinejmenším onen zjevný neklid, který kolem něj po rozchodu s Manchesterem United pulzuje, nestahuje Portugalce dolů jako kámen, přispělo i zjištění z duelu se Švýcary (6:1).

Právě v tomto osmifinále předvedli Portugalci svůj jasně nejlepší výkon na turnaji. A Cristiano mu v roli náhradníka po dlouhé minuty přihlížel z lavičky. Následně proti Maroku už mu kouč nadělil prakticky celý druhý poločas. Jenže Ronaldo s sebou na trávník zvrat nepřinesl. A tak na MS končí jako hráč, který se ve vyřazovací fázi podle svých představ nikdy neprosadil.

„Bez Cristiana Ronalda by portugalský fotbal nebyl tam, kde dnes je. Dokázal se svou zemí vyhrát Euro, posbírat kvanta klubových i individuálních trofejí. Ale už jeho konec v Manchesteru United, nyní přesun na reprezentační lavičku a zatím prakticky nulový zájem o jeho služby ze strany evropských velkoklubů, to všechno jsou prvky reality, které už nelze falešným sněním uniknout. Ronaldo i jeho leckdy až fanatičtí fanoušci už by snad mohli trochu vystřízlivět,“ míní dlouholetý fotbalový expert Luděk Mádl.

„Cristiano Ronaldo je jedním z největších fotbalistů všech dob, král, který si zaslouží úctu a respekt, ale zároveň by on sám měl lépe vnímat realitu, která se v čase posunula. Což mu bohužel uniklo a jeho povaha, která ho vytáhla na piedestal, kde si naplnil svou až fanatickou touhu být nejlepším, ho teď žene k nesoudnosti a ukřivděnosti a vyvolává negativní energii, která nemohla nezasáhnout také portugalský tým,“ podotýká Mádl.

Trio Nosičů vody také rozebírá kuriózní zranění Manuela Neuera. Německá reprezentační jednička a opora Bayernu Mnichov se smolně vyřadila do konce sezony. Proč neměl Harry Kane kopat druhou penaltu proti Francii? A jak se zrodila nejemotivnější trefa na šampionátu? Proč se soupeřům vůbec nedaří otevřít obranu Maroka, připomínající konzervu? A kdo nakonec postoupí do finále? Poslechněte si celou epizodu podcastu!