Kyselý Schick ztrácí pozici v Bayeru i v národním týmu. Změní se?

Léta platilo, že odpověď na otázku, kdo je v české fotbalové reprezentaci útočníkem číslo 1, zní jasně a bez váhání: Patrik Schick. Najednou to neplatí, na hrotu hraje Tomáš Chorý. A Schick bez formy má problémy i v Leverkusenu.

Patrik Schick se českému fotbalovému prostředí v mnoha ohledech vymyká. Jednoznačně svou mimořádnou individuální technikou při práci s míčem. I schopností chladnokrevného zakončení. Díky tomu po léta platilo, že je v zásadě jediným českým hráčem, který může aspirovat na seznamy potenciálních posil těch opravdu nejslavnějších klubů světa.

V uplynulých letech se v souvislosti s Patrikem Schickem spekulovalo mj. o Arsenalu, Manchesteru City nebo PSG. Reálně vedla jeho kariéra z Česka přes Sampdorii, AS Řím a Lipsko do jeho současného působiště v Leverkusenu. A pokud ji až dosud něco brzdilo, tak především časté zdravotní pauzy způsobené útočníkovou náchylností ke svalovým zraněním.

Jenže… Teď je Patrik Schick zdráv. A v Bundeslize nastoupil v této sezoně postupně na 0, 13, 4, 68, 0 a 20 minut. V Lize mistrů dostal od trenéra 28 minut proti Feyenoordu, proti AC Milán nenastoupil.

V Bayeru Leverkusen se zjevně ocitl na druhé koleji, nedostává mnoho herních příležitostí ani v rotaci, kterou nabitý zápasový program vyvolává. Gól zatím zaznamenal jediný, a to ve víceméně exhibičním německém superpoháru.

Chladný a statický herní projev Patrika Schicka se spolupodepsal i pod katastrofální zářijové vystoupení české reprezentace v gruzínském Tbilisi, kde tým prohrál 1:4. Velká vlna kritiky vyvolala změny, které na hrot posunuly Tomáše Chorého a Schicka odsoudily do náhradnické role. Proti Ukrajině dostal v Edenu před měsícem jenom 9 minut. Svou řečí těla tehdy Schick tak trochu naznačoval, že mu tento stav věcí rozhodně nevoní. Působil kysele, jako zneuznaná superhvězda, místo níž dostává přednost jakýsi „nounejm“.

Ani další vývoj věcí však nehrál osmadvacetiletému šampionovi do noty. Pro říjnové zápasy Ligy národů s Albánií a Ukrajinou Patrik Schick ani nebyl povolán. Reprezentační kouč Ivan Hašek prohlásil, že se tak stalo po dohodě s hráčem, který si potřebuje doléčit menší šrámy a dostat se zpět do lepší formy.

Zdá se ovšem, že největší šrám si Patrik Schick patrně bude muset zahladit na duši. A bude v sobě muset najít a zažehnout jiskru, která ho znovu posune na pozice, na kterých by se určitě znovu rád vynacházel.

Na téma Patrik Schick se nyní pro magazín Kicker poměrně otevřeně vyjádřil Simon Rolfes, ředitel Bayeru Leverkusen. „Chápu jeho nespokojenost. Bylo by také divné, kdyby tomu bylo jinak. Ale být pasivní tomu moc nepomůže, je třeba věci řešit. Sezona má různé fáze a vyvíjí se. Hráči to musí pochopit, musí pracovat pro tým a zároveň být připraveni, až dostanou šanci,“ řekl mimo jiné Rolfes.

Patrik Schick byl součástí Bayeru Leverkusen i v minulé sezoně, která byla jasně nejúspěšnější v dějinách klubu. Přinesla s sebou německé „double“ i start ve finále Evropské ligy.

Už v průběhu této úspěšné sezony 2023/24 se ale do pozice útočníka číslo 1 propracoval v Leverkusenu Victor Boniface. A tento trend pokračuje, Schick dostává příležitostí poskrovnu. Podle Rolfese je na něm, jak s nimi naloží. „Musíte se připravit na okamžik, kdy dostanete příležitost. Sebevědomí můžete získat v tréninku, při zakončování situací i při hře s ostatními kluky. A pak musíte využít každou minutu, nic jiného vám nezbývá,“ vyjádřil se Rolfes.

Na to, zda potřebný zážeh posune opět Schickovu výkonnost a formu na patřičnou úroveň, bude pochopitelně v Praze se zájmem čekat i Ivan Hašek, stavitel české fotbalové reprezentace.

Patrik Schick, který v dosavadních 42 zápasech za národní tým vsítil 20 branek a je v tomto ohledu s přehledem nejvýkonnějším kanonýrem současné generace, má na své straně bezpochyby řadu zásluh. Jeho tehdejší střelecká forma měla mj. významný podíl na čtvrtfinálové účasti Česka na Euru 2020, hraném v roce 2021.

Jenže teď se píše rok 2024 a jen za zásluhy let minulých už se ani za českou reprezentaci hrát nedá. Patrik Schick tu může i při zlepšené formě narazit na další problém. Po výbuchu v Gruzii se česká reprezentace vydala cestou mnohem bojovnějšího, emocionálnějšího herního projevu, jehož klíčovou součástí jsou presink, pohyb a permanentní aktivita ve prospěch týmu.

To všechno jsou přitom atributy, které v Schickově herním rejstříku nepatří mezi jeho nejsilnější zbraně. Naopak Tomáš Chorý, který teď zaujal pozici na hrotu českého útoku, je i při své dvoumetrové výšce naplňuje ze sta procent. Pokud se chce Schick do českého útoku zase vrátit, pak by se schopnost českého týmu účinně presovat naředila a charakteristika herního projevu by se opět posunula jiným směrem. Je otázkou, zda k lepšímu, či naopak.

V uplynulých přestupních obdobích se o Schickovy služby potenciálně zajímal Besiktas Istanbul. Je na české hvězdě, zda pozitivně přijme výzvu, jež zaznívá od vedení Leverkusenu, a najde v sobě novou energii, která z něj opět učiní bundesligovou, potažmo evropskou hvězdu. Anebo zda si zvolí pohodlnější cestu stagnace někde v turecké lize.

Ivan Hašek by nejspíš volil variantu A. Ale tohle si Patrik Schick musí vyřešit sám.

Nejen o konkurenci na hrotu českého útok se debatovalo v nové epizodě podcastu Nosiči vody, tentokrát i s hostem Jindřichem Šídlem. Měla se v utkání s Ukrajinou kopat penalta po kontaktu Krejčího ruky s míčem? Jaký smysl mají vlastně zápasy v Lize národů? A kdo by měl převzít národní tým Anglie? O tom všem, ale také o mnoha dalších tématech debatovali Nosiči vody tentokrát. Poslechněte si je!