Kdo nekropí, škodí Spartě i úrovni fotbalu. Strašné hřiště, láteřil Vindahl

V českém fotbale je zavedenou tradicí používat hřiště, v jehož přípravě úmyslně proběhne nedostatečné kropení, jako tajná strategická zbraň nasazovaná proti favoritům. Pomáhá to vychytralým domácím, ale škodí herní úrovni ligy.

Čeští fotbalisté či trenéři už jsou na tahle kouzla čerpaná tak trochu ze studnice černé magie zvyklí natolik, že se vůči vysušeným povrchům hracích ploch ani nevymezují. Obvykle si tenhle trik „užili“ mnohokrát v roli těch, kterým má pomáhat, i těm, jimž má škodit.

Ale cizinci nechápou, co to v Česku máme za zvyky. „To hřiště bylo opravdu strašné, při odkopech mi pořád podkluzovala noha. Museli jsme si balon hodně posílat vzduchem,“ konstatoval po ligovém utkání v Olomouci sparťanský brankář Peter Vindahl.

„To hřiště bylo prostě hrozné. Pokud se chce český fotbal někam posouvat, měl by si i v tomto ohledu nastavit pravidla,“ přizvukoval mu Lars Friis, jeho dánský krajan v roli trenéra Sparty. Z Olomouce si tak jako tak vezl jeho tým tři ligové body za výhru 2:1.

„Já jsem tady od jiných věcí. Rozhodně jsem nikomu nenařizoval, že by se na utkání neměl nakropit trávník,“ urážel se domácí trenér Tomáš Janotka.

Jde o to, že pokud se hřiště dostatečně nenakropí, snižuje se tím výrazně kvalita povrchu. V těchto studenějších měsících se efekt násobí, každá nerovnost terénu jako by najednou povystoupila. Míč po hrací ploše neklouže, opravdu kvalitní kombinace po zemi je takřka vyloučena.

V zásadě platí, že čím je hřiště horší, tím intenzivněji maže technické rozdíly mezi týmy. Sparta patří mezi top týmy ligové soutěže, ale ani Olomouc rozhodně nespadá do klubka outsiderů, dlouhodobě tíhne ke kombinačnímu fotbalu, se Spartou hrála v sobotu vyrovnané utkání. A nebodovala nejspíš jen kvůli tomu, že Zorvan zahodil pokutový kop. Průběžně je Sigma Olomouc v tabulce šestá, Sparta třetí.

Hanáci argumentovali slovy, že před utkáním se hřiště kropilo. To ano. Podle novináře Michala Kvasnici ze Sportu se tak událo pouze před rozcvičkou. A už nikoli znovu po ní. A pak ještě do třetice o poločasu utkání. Právě tak se to obvykle dělá. Pokud se tedy zrovna nečaruje.

Žádný předpis totiž závazně nepředpisuje, jak se má v tomto ohledu postupovat. Co není zakázáno, to je povoleno. A tak s kropením kluby „kouzlí“ podle toho, jak jim to zrovna přijde výhodné.

Dosavadní snahy, aby se zavedla regule, která by kvalitní kropení trávníků nařizovala, vyšly vniveč. Většina klubů totiž současný stav věcí považuje za svou zbraň, kterou mohou otupovat přednosti Sparty, Slavie či Plzně.

Zapomínají ale přitom, že se na fotbal na takto úmyslně nepokropených hřištích musí někdo dívat z hlediště či přes televizní obrazovku. A místo aby fotbal divácké zážitky maximalizoval, střílí se v tomto případě do vlastní nohy. A ještě se přitom leckdo cítí jako všemi mastmi mazaný.

Jaké „zážitky“ v tomto ohledu posbíral na českých trávnících Karel Tvaroh, jeden z protagonistů podcastu Nosiči vody? Jeho sparťanské vzpomínky jsou až zdrcující.

Nosič vody se věnovali také střelecké síle Patrika Schicka před zápasy s Bayernem Mnichov, které ho nyní v dresu Leverkusenu čekají v Lize mistrů. Na přetřes přišlo i pravidlo nově upravující, kolik sekund smí brankář nepřetržitě držet míč a jaké za to jeho týmu hrozí sankce. Pomůže novinka věci, nebo půjde o zbytečnou úpravu zbytečné regule?

Nejen to, ale i mnoho dalšího vám nabízí nová epizoda podcastu Nosiči vody.