Česko: Nejhorší tým Eura? Hašek řeší i podobné problémy jako Angličané

Konec Česka v základní skupině ME není náhodný ani smolný, ale zasloužený. Tuzemské fotbalové scéně dlouhodobě chybí koncepce výchovy mládeže a národní tým je toho důkazem. Kde brát inspiraci a naději, řeší nejnovější Nosiči vody.

Podle subjektivní ankety prestižního serveru The Athletic se Češi prezentovali vůbec „nejhorším fotbalem“ z kompletní čtyřiadvacítky účastníků. „Národní tým nám toho moc fotbalového v základní skupině skutečně neukázal,“ shoduje se trio Nosičů vody.

„Onen žebříček sestavovali převážně renomovaní britští novináři, kteří odůvodnili zařazení výběru Ivana Haška na poslední místo slovy, že tento tým je prakticky ničím neoslovil,“ referuje o anketě Karel Tvaroh. „V Evropě nejvíc rezonují události z českých zápasů, ale co se týká předvedených výkonů, národní tým získal nálepku nejméně zapamatovatelného celku,“ dodává bývalý mládežnický reprezentant.

„Červnové výkony výběru Ivana Haška nejsou vyloženě překvapivé. Přesto lze v souvislosti s Eurem hovořit o jednoznačném neúspěchu,“ shodují se Nosiči vody. „Skupina s nevyladěnými Portugalci, Gruzií a Tureckem byla hratelná,“ namítá Karel Tvaroh. „Hodně se toho napovídalo o faktoru štěstí, nebo chcete-li smůly. Za české vyřazení ale rozhodně nemůže smůla, i když si ji Haškův výběr vybíral poměrně vrchovatými lžičkami,“ zamýšlí se Luděk Mádl, fotbalový novinář, který předtím v podcastu nakousl téma tendenčního vedení klíčového zápasu s Tureckem ze strany rumunského sudího Istvána Kovácse.

„Smůla může sehrát dílčí roli. Ale každý smůlovatý moment na české pouti šampionátem měl svou reálnou příčinu. Stačí si rozebrat úvodní zápas s Portugalskem. Brankář Jindřich Staněk chyboval při vyrovnávacím gólu, který smolně vsítil za jeho záda jeho spoluhráč Robin Hranáč. Neodpískaný faul na Davida Douděru sice předcházel vítězné trefě Portugalců, ale takový Vladimír Coufal nemůže mít se svým soubojovým chováním čisté svědomí. A takhle můžeme pokračovat zápas po zápasu,“ hodnotí české představení moderátor podcastu Jaromír Bosák.

A co pohled na statistiky po základních skupinách? „Čísla v tomto ohledu nikdy nelžou. Český tým měl v době svého vyřazení nejhorší úspěšnost přihrávek ze všech účastníků. Hráči nasbírali nejvíc červených karet a se žlutými napomenutími skončili druzí. A i když české kopačky vyslaly na branku soupeře skoro nejvíc střel, vedlo to ke třem trefám znamenajícím zisk jednoho bodu,“ referuje s pomocí oficiálních dat od UEFA Karel Tvaroh.

Podcasteři dále hledali příčiny, proč je Česko druhým nejméně faulovaným týmem a jakou to má spojitost s herním stylem, kterým se tým kolem kapitána Tomáše Součka prezentoval. Jako jeden z hlavních problémů označili neschopnost drtivé většiny českých fotbalistů v soubojích jeden na jednoho. Právě v osobních soubojích, pokud se jedná o práci s balonem v rychlosti nebo o technické bránění soupeře, mají čeští reprezentanti zřejmě největší rezervu oproti kontinentálnímu standardu.

„Z tribuny to bilo do očí. Ať už se bavíme o respektu českých zadáků ze šikovných křídel soupeřů, před nimiž couvali až k vlastní šestnáctce, nebo o nedostatku sebevědomí a dovedností na to, udělat něco s balonem dopředu. Na druhou stranu ten tým hrál hlavně poslední dva zápasy na svém maximu. Nikomu bych za ty výkony hlavu netrhal,“ zamýšlí se Tvaroh.

„Je fajn, že dokážeme vychovat fotbalové superběžce a rozbíječe, ale co z toho. Nebavíme se pouze o problémech českého národního týmu, ale celého českého fotbalu. Jindřich Trpišovský tu nastolil doktrínu, ve které se Slavia rozhodla čelit mezinárodní konkurenci a ve své době to i fungovalo, ale dnes nám to na evropský standard absolutně nestačí,“ podotýká Luděk Mádl.

„Kluby se na pozicích vyžadujících kreativitu a ofenzivní úspěšnost v soubojích jeden na jednoho posílí cizinci, reprezentace ale takové hráče k dispozici nemá, protože je tuzemský mládežnický systém neprodukuje. Anebo takoví hráči nenacházejí v lize preferující fyzickou konfrontaci náležité uplatnění a prostor pro svůj rozvoj,“ nachází Mádl podstatu problému.

„Možná to vyzní bizarně, ale hráče schopné dirigovat hru týmu nepostrádali na Euru jenom Češi. Podobný problém, byť v trochu jiných konsekvencích brzdí dokonce i Anglii. A na nedostatek tvůrčích typů si stěžovali i italští trenéři. Také v Serii A jsou tyto pozice obsazeny především cizinci,“ dodává Mádl.

„Žalostně nám chybí hráči, jako je Lamine Yamal. Tedy borci, kteří to umí vzít na sebe a obejít jednoho, dva nebo tři hráče. V národním dresu se o to pokoušel občas Matěj Jurásek, ale to nestačí,“ dodává Bosák.

Proč se čeští talentovaní hráči potýkají s komplikovanou integrací do dospělého fotbalu? V čem všem brání rozvoji talentu charakteristika české ligy? Kdo z českých fotbalistů na Euru nejvíc zaujal v pozitivním světle? A jak by si podle Luďka Mádla vedla současná omlazená reprezentace ve srovnání s týmem kolem Pavla Nedvěda a spol.?

Pusťte si nejnovější epizodu Nosičů vody, která se věnuje i dalším zásadním fotbalovým tématům. Dozvíte se, co má společného italský, anglický a český fotbal. Řeč přijde i na další mizerný výkon šťastné Anglie, která má na svědomí vyřazení sympatického Slovenska. Za co by si podle Jaromíra Bosáka zasloužil Jude Bellingham pár facek?

Kromě tradičního sázkařského okénka se můžete těšit i na rozbor chystaného super transferu útočníka Tomáše Chorého, který má namířeno ze Štruncových sadů do Edenu. „Zdálo se to jako fikce, ale vypadá to na transfer, který totálně rozdělí slávistické publikum,“ glosuje zřejmě největší letní přestup v rámci Chance Ligy Jaromír Bosák.

Co všechno může Chorý Slavii nabídnout? Vyplatí se finančně? Nejen o tom diskutují Nosiči vody. Celý podcast si můžete pustit v přehrávači v úvodu článku.