Víme, co chce reprezentace hrát, bude to dřina. Role trenéra se přeceňuje

První věty trenéra Radima Rulíka po MS v Praze zněly možná méně euforicky, než by se dalo v jeho pozici čekat: „Je to velká věc, ale patří hráčům. Oni byli na ledě.“ Velkou část šampionátu se kouč spíš kabonil, tady z něj spadl tlak, napětí zmizelo.

Rozhodně zaujalo, že bezprostředně po turnaji nesklouzl k větám, co udělal na jaře 2024 dobře. Kredit dal hráčům, chtěl mluvit mnohem víc o nich než o sobě.

Slušnost, nebo čirá upřímnost? „Pozice trenéra je v naší společnosti přeceňovaná. To je holý fakt,“ vypálí kouč Ladislav Čihák, který vede v extralize České Budějovice a dřív trénoval Plzeň.

Jeho pohled nemíří k degradování branže, ve které působí. Spíš se snaží v podcastu Nosiči ledu dokázat, že z dlouhodobého hlediska trenér může věci chystat a ladit. Stejně vždycky rozhodne, co se stane v inkriminovaném momentu na ledě a jaké udělá hráč rozhodnutí. Informace hokejista má, ale dostane je i soupeř na druhé straně. Volbu v jednotlivé situaci vždycky musí provést jen hokejista.

Trenér samozřejmě určí taktiku, nastaví nějaké klima v týmu. A pak potřebuje rozdílové hráče. „Hodně taky záleží na kvalitě kádrů. Konkrétně na minulé mistrovství světa přijeli Martin Nečas s Davidem Pastrňákem. Oni jsou kluci, kteří tlak vezmou na sebe a ostatní mají větší klid. Tohle hraje taky velkou roli,“ říká Čihák.

Kouč se pak snaží ladit věci dohromady, aby ti nejlepší hráči mohli utkání rozhodnout. „Podle mě Radim Rulík každému dopředu vysvětlí roli. Měl v kádru třeba Davida Tomáška, byť je to brutální ofenzívní evropské eso, tak ho posunul v sestavě dolů. Tam je důležitá komunikace, ať hokejista vnímá, proč se konkrétní věc děje. Věříme, že přijde úspěch, když uděláš to a to. Pak budeme všichni spokojeni. No, a byli,“ přidává svůj pohled Michal Mikeska, trenér a manažer Přerova v Maxa lize, který dříve pracoval u reprezentační šestnáctky a má dva tituly jako hráč z extraligy a z ruské Superligy.

Čihák jeho příklad bere: „Máte Tomáška ve čtvrté lajně, což je přesně věc, o které se bavíme. Roli vezme, ví, co znamená týmový úspěch. Hráč dá ego možná trošku stranou a jde jenom za úspěchem týmu. To je podle mě dnes základním faktorem, abyste došli daleko.“

Trenérova role spočívá u reprezentace víc v tom, že dlouhodobě nastavuje nějaké klima, ladí cestu. Buď funguje, daří se, nebo každý turnaj hledá jinou linii. Testuje styl, pátrá po vhodných hráčích. Rulíkova výhoda je, že tady se ze svého pohledu trefil hned. Dobře věděl, co chce a jaké ke svému hokeji potřebuje hokejisty. „Víme, jak bude hrát i teď na MS, že nasadí aktivní hokej a pro hráče to bude dřina. Budeme věřit, že to zase bude krásná dřina, jako se povedla minulý rok,“ usměje se Mikeska.

Mistrovství světa začne v Dánsku, zápasy o medaile se odehrají ve Švédsku. Pokud se na závěrečný víkend český tým přesune směr Stockholm, bude mít v nohách dobrý turnaj. „Čtvrtfinále, semifinále a pak medailový zápas na MS jsou vlastně tři sedmé zápasy play off. Musíte vyhrát tři eliminační sedmé zápasy,“ vysvětluje tlak Mikeska.

„Dostaneš jednu bramboru tečovanou od nohy, něco se ti nepovede. Dáš tři tyčky, hraješ krásně, ale trefíš ty tři tyčky. Soupeř vyhraje díky té tečované střele. A hrál jsi ale blbě? Nehrál. Ale prohrál jsi eliminační zápas,“ dokresluje Mikeska krutou i hezkou podobu zápasů od čtvrtfinále dál.

Někdy se dostanete na dobrou stranu, jindy na špatnou. Posuzovat práci reprezentačních trenérů je podle expertů podcastu Nosiči ledu vhodnější spíš z dlouhodobého hlediska, jaký vliv přinesou, jakou cestu nastaví, jak působí směrem do celého prostředí. „Pokud půjdeme dál stejnou cestou, kdy dvacítka bude bojovat o medaile a nečeká ji záchrana, budu jedině rád. Vzorek dvou až tří let, který tady teď máme, je relativně dobrý. Nedá se říct, že by to byl výkřik jednoho roku. Ale musí se na to dál navazovat, nesmí se usnout. V áčku, ale hlavně v mládeži,“ říká Čihák.

S tím pak samozřejmě souvisí, že každý směr a každý trenér má svého oponenta. „Vždycky máte víc skupin. Některá by chtěla velet, ale nerozhoduje, protože je zrovna teď v opozici, když to řeknu politicky. Pokud byste čekali a chtěli vypíchnout, co je blbě. Co by to bylo? Teď vlastně nic. Právě že teď si řeknete, jak Radim Rulík získal čas něco budovat,“ přidává důležitý postřeh Mikeska.

Rulík a jeho štáb rozvíjejí svůj herní styl, dosazují do něj hráče do předem připravených rolí. Díky tomu má jejich práce takovou hodnotu. Zlatá medaile jim koupila pak ještě čas navíc a sebrala z nich tlak, že něco musí.

Podcast Nosiči ledu taky rozebírá, zda je současná generace hráčů křehčí než odcházející ročníky s Romanem Červenkou a jak mezi sebou mohou fungovat trenéři s velkou herní praxí a bez ní.