Sotva se Češi naučili hokej, začali v Evropě kralovat. Šlo to i bez ledu

Jak je vůbec možné, že se hokej v naší zemi stal tak populárním sportem? Na první pohled to vlastně vůbec nedává smysl. Ve všech zemích, které v hokeji něco znamenají, je buď dlouhá zima, anebo jsou tam aspoň velehory. U nás nic takového nemáme a vzdor dnešním představám to ani v minulosti nebývalo o moc lepší. A přesto byli Češi mistry Evropy už v době, kdy ještě ani neměli vlastní stát a kdy chybělo ještě 20 let, než vybudovali svou první umělou ledovou plochu!

Už v roce 1908 se Češi stali členy Mezinárodní federace ledního hokeje, tedy IIHF, respektive LIHG, jak zněla tehdejší francouzská zkratka. Přitom v té době hokej s pukem v Praze a okolí ještě nikdo nikdy nehrál. K přihlášení ale stačili zanícení funkcionáři, kteří dokonce poslali přihlášku do mezinárodní organizace ještě dříve, než byl český svaz skutečně ustaven.

Když se pak v roce 1909 vydala první výprava hokejistů na turnaj do francouzského Chamonix, neměla s sebou ani správné hokejky, ani onen „puk“, který v Čechách do té doby nikdo nikdy neviděl. Vše si hráči hodlali koupit až na místě. Do Francie odcestovala jen sedmička odhodlaných, na víc nebyly peníze. A těmto sedmi borcům dnes říkáme „hokejoví mušketýři“ podle půvabné knihy jednoho z nich, Jana Palouše.

První turnaj proti celkům ze zemí, kde měli ledové paláce a puky už roky, dopadl dle očekávání. Češi prohráli všechny zápasy. Jenže už dva roky poté, kdy se Češi i přes problémy s ledem v Praze odhodlali poprvé odjet na evropský šampionát do Berlína, se stal zázrak. Český výběr hned svůj první turnaj o mistra Evropy vyhrál!

A co víc, i další tři šampionáty před první světovou válkou prokázaly, že to nebyla náhoda. Češi získali další dva tituly a jednou skončili o skóre druzí. Hokej u nás tehdy zakořenil neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně hluboko.

A podobně to pokračovalo i po skončení války. Češi hned na prvním olympijském turnaji získali za bezkonkurenčními zámořskými celky bronzové medaile, přestože v celém klání dali jediný gól.

A další a další úspěchy přibývaly, tím spíš, když se v roce 1931 konečně v Praze na Štvanici postavil první stadion s umělou ledovou plochou. Čechoslováci uspořádali do druhé světové války dva velmi úspěšné světové šampionáty a stali se vůdčí hokejovou silou v Evropě.

„Vlastně dosáhli všeho, čeho mohli… Víc se nedalo v té době vůbec dosáhnout. Dokonce v tom roce 1938 už jsme porazili i Spojené státy. To byla vůbec první výhra nad týmem ze zámoří,“ připomíná v rozhovoru pro Nosiče ledu Miloslav Jenšík.

Jeho vhled je o to cennější, že o všech popisovaných událostech ještě hovořil s jejich přímými aktéry. Osobně poznal „hokejové mušketýry“ ze Chamonix, zpovídal předválečné hokejové mistry Evropy i medailisty ze světových šampionátů. A vy si teď v podcastu – třeba v přehrávači v úvodu článku – můžete poslechnout, jaké neuvěřitelné příhody z hokejové minulosti od nich vyslechl.